Červenec 2018

Červenec utekl jako voda

30. července 2018 v 7:37 | Jarka
Prázdninový červenec se za letního horka mění na srpen a prázdniny jsou v polovině. Pořád se mi zdálo, že to vedro není tak ukrutné, ale poslední dny toho začínám mít plné zuby. Jak se byt pořádně neochladí ani v noci, přestává mě to bavit. Jediné řešení je jít někam k vodě, tam se ponořit po krk a zůstat tak. Jordán je každodenně obležený a to nejen na plovárně, ale hojně se využívají i plovoucí lávky.



Ve městě máme na dvou místech chodníkové vodotrysky, které se líbí hlavně dětem. Tyto jsem fotila před zemědělskou školou.




V sobotu jsme si zajeli do 19km vzdálené Bechyně na keramický trh. Masarykovo náměstí bylo rozžhavené k nevydržení, tak jsme obešli stánky, koupila jsem malého ptáčka pro maminku, taky jsem neodolala sladkému "trdlu" a ledové tříšti.


A potom jsme na chvíli opustili náměstí a prošli se stínem stromů k renesančnímu zámku.





Ještě jeden výletní

18. července 2018 v 7:20 | Jarka
Tak se nám to výletování s Ellinkou tak zalíbilo, že jsme si společně vyjeli ještě jednou.
Manžel na výlety moc není a vyhrožoval, že už je to naposledy, ale cíl cesty s ohledem na malou vnučku a našeho čekajícího psa doma vybíráme v co nejkratší vzdálenosti, tak si snad dá říct i příště. Mrkající
Po čase jsme opět navštívili zámek Červenou Lhotu. I když to není z parkoviště daleko, byli mladí vybaveni kočárem.


Zámek je pořád krásný, ale v rybníku kolem něj bylo málo vody a ta, co v něm byla měla barvu brčálu. Dopoledne je průčelí zámku v protisvětle, tak jsem s fotkami počkala až budeme v jiném úhlu, ovšem ten žabinec jsem vyfotila. Ani půjčovna loděk nefungovala, asi by loďky dřely spodkem o dno. Nerozhodný


Nádvoří má, na rozdíl od venkovní fasády, bílou barvu.


Na zámku už jsem byla několikrát, tentokrát jsme se prošli jen venkem.




Vyfotila jsem si i malý zámecký kostelík Nejsvětější Trojice i s informační cedulí, která ovšem v koláži není dobře čitelná.


Než jsme si všechno s Elli proťapkali, blížilo se poledne, proto jsme kolem dalšího rybníčku obešli stánky se suvenýry, dali si nanuka a pak se rozjeli do městečka Soběslav na oběd.



Soběslav jsme měli při cestě domů a "Hospůdka V Růžku" má příjemné venkovní posezení a výbornou kuchyni. Pošmákla si i Ellunka a když si vyměnila plínku, rozjeli jsme se spokojeni domů.


Výlet - Zvíkov, Milevsko

12. července 2018 v 9:12 | Jarka
Minulá sobota se vydařila, bylo teplo a svítilo sluníčko a my jsme vyrazili na malý výlet s našimi mladými od vnučky Ellinky. Ten výlet nemohl být celodenní, protože jsme doma nechali psa a myslím si, že by se delší výlet nelíbil ani naší malé vnučce. Zajeli jme si na nedaleký hrad Zvíkov. Už jsme tam byli několikrát, ale s Elli ještě ne. Od parkoviště je to kousek cesty po asfaltce, Ellinka se vezla v kočárku, ale první zakopnutí a pád s boulí na čelíčku už měla, na parkovišti, za sebou. Je to malá všetečka a nedá se uhlídat. Den před tím spadla do kopřiv a tak to s ní chodí skoro každý den. Nerozhodný
Tady už je vidět Písecká brána s věží Hláskou.


Hrad je vystavěný na skalnatém výběžku při soutoku řek Vltava a Otava, dnes nad vodní nádrží Orlík. Je zde spousta vyhlídek na vodu.


Hrad založil Přemysl Otakar I. toto je nádvoří s arkádovými ochozy. Na prohlídku jsme tentokrát nešli.


I další nádvoří je pěkné a opět s vyhlídkou.


Za tímto nádvořím je ještě jedno s přístupem na malé přístaviště, kde se dá z mola nastoupit na projížďku lodí.


Blížil se čas oběda, na který jsme si zašli do restaurace, kde se podává zvíkovské pivo všemožných druhů.


Při zpáteční cestě jsme udělali ještě malou zastávku v klášterní areálu v Milevsku. Na zdejším hřbitově stojí kostel sv.Jijlí se zajímavou zvonicí.


Areál má dvě nádvoří. Kolem jednoho jsou vesměs ještě neopravená stavení. Výjimkou jsou budovy Milevského muzea.


Průchodem se dostaneme na nádvoří kde se nachází bazilika, budovy kláštera a latinská škola. A tady jsme náš výlet ukončili, bylo to hezké a bylo toho dost. Mrkající


Čas prázdnin začal

7. července 2018 v 7:15 | Jarka
Je tu čas prázdnin a dovolených. My, co už nemusíme do práce, máme prázdniny nepřetržité a náš kalendář se spíš řídí ročním obdobím. K prázdninám patří léto, slunce, horké dny a dozrávající letní plody. Dostali jsme misku třešní a ostružiny a já je použila na koláč z kynutého těsta.


Každý týden se vidíme s naší nejmladší vnučkou Ellinkou. Už si u nás pěkně zvykla a když si maminka potřebuje něco oběhat, tak hlídáme.


Láto je fajn, ale stejně mám raději chládek ba přímo mráz a sníh, prostě zimu a v tom si rozumíme s naší chlupatou Bellou. Když jdeme na procházku volíme trasu co nejvíce ve stínu. Tímto průchodem, pod železniční, tratí chodíme často.


Kdyby jsme pokračovali po silnici, dostaneme se dolů k řece Lužnici. My ale odbočíme na pěšinku vpravo a dostaneme se na cestičku kolem zahrádkářské kolonie.


Tentokrát jsme ovšem nešli jen na procházku, ale byli jsme pozvaní na zahradu na opékání buřtů.


Letos už to bylo podruhé a bylo to opět moc prima. Zase jsem si mohla vyfotit květinky, také pnoucí se šlahouny dýně "hokaido" a na bylinkovém záhonu přibyla víla s křidélky.


Špekáčky jsem zapomněla vyfotit, ale opečené na ohýnku byly výborné.


Domů jsem si přinesla košíček rybízu a upekla koláč z drobenky.