Únor 2018

Ledový konec února

26. února 2018 v 8:33 | Jarka
Panečku, to jsou poslední dny mrazy! Dnes jsme na teploměru měli skoro -14°C a to máme teploměr na celkem chráněném místě, takže bylo určitě ještě víc. Na celodenní mrazy jsem čekala. Vždycky toho využiji k tomu, že vypnu ledničku ze zásuvky, veškerý její obsah vynosím na balkon, pak z ní vytahám poličky a celou ji vydrbu (na snímku je ještě špinavá).


Minulý týden jsem našla u Evky prima recept na celerové placičky se sýrem a hned jsem je vyzkoušela. Byly moc dobré, chutnaly i manželovi a určitě si je zase zopakujeme.


Na víkend jsem pekla buchtu, na kterou mám letitý recept z komunistického volebního letáčku. Neměla jsem ji tak pěknou, jako je na obrázku, ale dobrá byla moc, nedělní návštěva si pošmákla.


Během víkendu se mi ovšem začala rozjíždět rýma a také mě to dráždí v krku na odkašlání. Prostě zdá se, že letos jsem neunikla nastuzení. Hloupé je, že jsem byla na středu už měsíc objednaná k zubařce a teď abych tam volala o nový termín. Budu se muset chvíli kurýrovat. No co, aspoň něco přečtu z naší knihovny. Knížek máme hromadu ještě z doby kdy jsem byla členkou Knižního klubu (teď už jsem členka zas), knížky jsem odebírala, ale na čtení nebyl čas. Říkávala jsem si, že až budu jednou v důchodu, budou se hodit. Jenže pak jsem začala blogovat a k tomu to moje každodenní luštění a na knihy pořád nebyl čas. Až teď se mi stalo, že jsem vyluštila poslední sudoku a neměla jsem nic jiného po ruce, tak jsem sáhla po knize, kterou jsem před léty dostala od maminky(narozky mám 13.12.). Četba se mi líbíla, tak teď si vyberu další knihu třeba z tohoto štráfu (takových máme víc).


Dopoledne ležel sníh

17. února 2018 v 8:41 | Jarka
To snad ani není možné, že už je zase týden pryč. Minulou neděli můj manžel slavil kulaté narozeniny a my se rozhodli, že oslava bude doma. Museli jsme dost improvizovat, aby si všichni hosté sedli, ale nakonec jsme se vešli.


V pátek nám už po několikáté napadal sníh a tak, jako tuto zimu pokaždé, do odpoledne skoro všechen roztál. Tentokrát jsem přece jen nějaké fotky pořídila. Měla jsem vařeno, tak jsme šli do města ptáčkům pro zobání do krmítka. Zprvu i sněžilo a proto, narozdíl od odpoledne, chybělo sluníčko.


Prošli jsme celým městem až na Žižkovo náměstí.




Ve městě byl sníh hodně mokrý, chodníky posypané solí s černým kamínkem a jak bylo zataženo, fotky za moc nestojí. Staré měšťanské domy na náměstí jsou ovšem hezké za každého počasí.



Prošli jsme uličkou na další náměstí Mikuláše z Husi. Je zde barokní klášterní kostel Narození Panny Marie.


Cestou jsme potkali kašnu.


I v uličkách bylo vidět, že jsme nedaleko náměstí Jana Žižky.


Každý den na procházce

10. února 2018 v 7:53 | Jarka
Začátkem března už to bude rok, co jsme přišli o naší Peginku, kterou jsme zdědili po rodičích mého manžela. Tenkrát jsem byla tak smutná, že jsem říkala, že pejska už nikdy nechci, ale jak přibývaly dny a týdny zjistili jsme, že jsme si zvykli na každodenní procházky i na čtyřnohého mazlíka a když se to vše tak šikovně zaonačilo, že jsme dostali na hlídání jiného pejska, bylo rozhodnuto. Už zase společně každý den vyrážíme na odpolední hodinovou procházku. Ani jsme netušili, jací jsme pejskaři. Usmívající se
Stále sebou nosím svůj malý foťáček. Často ho z kapsy ani nevytáhnu, ale sem tam ano. Třeba když svítí sluníčko a u paty stromu odolává poslední sníh.


Nebo když za plotem jedné zahrady uvidím velkého lesního skřítka.


Pak třeba v den, kdy je úplně zataženo, ale zaujme mě kočka u jedné z chatiček v zahrádkářské kolonii.


Zataženo bylo proto, že padal sníh.


To bylo mezi ploty zahrádek docela hezky bílo.


Ale pak přišel další den, kdy se slunce ukázalo a začalo sníh rozpouštět.


Co naplat, letos nám zima opět nepřeje. V televizi říkali, že letošní leden patří mezi 6 nejteplejších od roku 1961. Ale navadí na procházku do přírody půjdeme i zítra, stačí přejít tuto lávku přes železniční trať.


To se to pak krásně lenoší.


Naše malá šikulka

3. února 2018 v 8:59 | Jarka
Měsíc únor se zatím moc nevytáhl, přes slibovaný příchod zimy u nás ani nemrzne až by praštělo, ba ani sníh se pořád ještě neobjevil. Z procházek s Belou chodíme zablácení až tak, že jí mnohdy musíme tlapky nejen otřít, ale i vykoupat v lavoru. Mimo pár míst, kde už kvetou jarní kytičky, je příroda šedá a smutná.


Co nám ovšem dělá opravdovou radost, to je naše malá vnučka Ellinka. Je to holka šikovná. Rok jí bude 18.března, ale už teď udělá pár kroků. Předpokládám, že v roce už bude běhat jako drak.





Má teď období, kdy je nejraději u maminky a ťapkat do její náruče je nejbezpečnější. Na fotce je vidět kousek pelíšku Belly, ta před Ellinkou utíká. Mají se spolu rádi, ale když je Elli u ní, tak Belle držíme tlapky, aby jimi nehrabala a různě ji omezujeme, tak rychle pochopila, že je nejlepší držet se od toho mrňavého človíčka, dál.