Leden 2018

V lednu jarní článek

30. ledna 2018 v 9:02 | Jarka
Tak, jako jsem smutná z toho, kdo bude sedět další pět let na Hradě, tak jsem smutná i z průběhu letošní zimy.
Sněžilo, to ano. Dokonce ten sníh chvíli ležel na zemi, ale teplota se pohybovala jen těsně kolem nuly a sníh byl těžký a mokrý. Už dávno nemáme žádný.


Příroda z takové "nezimy" musí být zmatená.


Na záhonku, na kterém chodívám koncem února fotit první jarní talovíny už je ta hezká žlutá kytička v plném květu.



Ven se tlačí i sněženky. Kdybych je šla vyfotit dnes, byly by jistě zase o kousek větší.


Vřesovec, který si každou zimu fotím uprostřed sněhové peřiny, letos kvete aniž by ho spálil mráz.



Trochu sněhu stále je

22. ledna 2018 v 8:22 | Jarka
Zatím nám pořád trochu sněhu na zemi leží, přestože se teploměru pod nulu moc nechce. Na procházky nosím svůj malý kompaktík a tak se mi podařilo nastřádat pár nových snímků.
Když jsem fotila ve vilové čtvrti, bylo zataženo a poletoval sníh.


Lépe to vypadalo jiný den kdy také padal sníh, ale už bylo vidět, že se na nás během vycházky usměje i sluníčko.


Sluncem ozářená pěšinka, pod zahrádkářskou kolonií, má hned více barviček.


Na jednom záhonu mě zaujaly zvláštní "bonsaje". Nazoomovala jsem foťák a vyfotila si je. To je nějaká kapusta, či co?


Tento snímek je z jiné trasy, po které také často chodíme. Ty velké budovy nalevo, patří základní škole, kam chodí většina dětí z našeho okolí.


Také jsem byla omrknout, jak se daří talovínům. Zdá se, že jim sníh nevadí.


Po procházce přijde vhod horká kávička. Ta je ovšem manžela, já jsem čajová.


A Belle miska granulí. Zrovna v týdnu u nás zazvonila PPLka a přivezla novou várku krmení. V tabulce s dávkováním, je u její váhové kategorie číslo 360g na den, tak máme na chvilku zase vystaráno.


Ne, venku není jaro

18. ledna 2018 v 8:14 | Jarka
Venku už jaro není, ale ani žádná ukrutňácká zima. Teplota se drží těsně nad nulou, což napadaný sníh rozpouští, ale ne tak rychle, aby nezůstával ležet na zemi. Z okna už je to pohled odpovídající lednu.


I záhonek, na kterém jsem fotila talovíny, je pod sněhovou peřinou.


Včera u nás byla před třetí hodinou, což je čas naší odpolední procházky s Bellou, taková čina, že jsme museli chvilku počkat až se počasí trochu uklidní. Bella je vyloženě zimní pes, je na ní vidět jak si to chladno užívá a neváhá si do sněhu i lehnout. Jo a taky ho pořád žere....


Snímky mám tmavé, sluníčko nesvítilo, ale za tratí v zahrádkách se nám líbilo všem.





To už je opravdu jaro?

12. ledna 2018 v 8:14 | Jarka
Prý se má ochladit, ale zatím to pořád víc připomíná jaro než to, že jsme uprostřed ledna. Když jdeme s Bellou na procházku těžko se nám volí trasa, aby jsme nepřišli domů obalení blátem, což mě milovnici zimy a sněhu vůbec netěší.
Na sídlišti kvete nejenom vřesovec, ale i růžička.


A na záhonu, kde každoročně koncem února fotím první talovíny, už vykukují jejich hlavičky a nezmrznou-li, pokvetou letos dřív.


Nejraději chodíme přes pěší lávku, kolem zahrádkářské kolonie, kde se Bella může dosytosti vyběhat.



Když chci venku Bellu vyfotit, tak jí fotím jen ocas. Řekla jsem si, že ji posadím a vyfotím lépe, jenže ona je asi po mě a fotit se nechce. Jak dám foťák před obličej, tak uhne hlavou a nepomáhá žádné přemlouvání.


Ještě přidám snímek bonboniéry, ktarou jsme dostali od našich ukrajinských sousedů za zalévání kytek, když byli na svátky doma.


Jo. A přečetla jsem knížku, kterou jsem dostala a byla moc pěkná. Doporučuji.


První článek v novém roce

6. ledna 2018 v 9:33 | Jarka
Je na čase, abych svými příspěvky otevřela nový rok 2018. Je zajímavé sledovat, jak těch mých článků rok od roku obývá, ale aspoň už nemám choutky blogování ukončit. Zato mám velkou svobodu v přidávání těch nových. Mrkající
Letošní rok zahajujeme volbou pana prezidenta a musím se přiznat, že stále nejsem rozhodnutá. Jen vím to, že bych byla moc ráda, kdyby se stávající hradní pán odebral do zaslouženého důchodu.
V pátek už jsem zlikvidovala veškerou vánoční výzdobu, jen jsem si ještě brzo ráno naposledy rozvítila stromeček a pak se pustila do úklidu. Vyhrála jsem si s ním celé dopoledne. Na jednu stranu mi ty třpytivé serepetičky chybí, ale na druhou se mi zdá, že je v bytě více světla. Což může být také tím, že už se přece jen pomalu prodlužuje den.


Zůstala nám jen čokoláda z kolekce a také máme na balkoně ještě nějaké cukroví, které tam asi dlouho bude. Jsme líní brát krabičky do bytu, vše rozbalovat a pak zase zpátky uklízet, tak si raději ke kávě a čaji zakrojíme do buchty, neboť peču pravidelně.