Říjen 2017

Z procházky do procházky

Pátek v 13:03 | Jarka
Je potřeba využít krásných dní, nesedět zavření doma a užívat si možná posledního hřejivého sluníčka. I příroda je malinko popletená ze dnů babího léta. U nás na sídlišti se mi naskytl pohled na šípkovou růžičku, která na jedné větvičce kvetla a zároveň měla zralé šípky a ještě větší překvapení pro mě byl kvetoucí rododendron.


Byli jsme ještě jednou vozit vnučku a tentokrát jsme to vzali na druhou stranu k Jordánu. Prošli jsme asfaltku zapadanou spadaným listím a ocitli se na opuštěné plovárně zalité sluncem.


Pak jsme to vzali obloukem přes panelákové sídliště. Už jen málo paneláků neprošlo zateplením a nedostaly nové barevné fasády. Některé mají i vyobrazení známých prvků z našeho města.



Ellinka si krásně chrupkala a my se s manželem kochali podzimem.


Cestou jsme natrefili na malou sámošku COOP, kam manžel zaskočil pro housku a turistický salám. Když jsme prý na "výletě", tak to chce i svačinku. Na uzeniny mě neužije, ale toto byl klasický turisťák, jak si ho pamatuji za komančů a byl tak voňavý a dobrý, že jsem si pár koleček dala. Posadili jsme se na chvilku v parku u bývalého popraviště.


Krásné dny babího léta

Pondělí v 14:35 | Jarka
Dočkali jsme se, deštivé a zamračené dny jsou pryč, slunce svítí o sto šest a nejenže svítí, ono i hřeje.
Pravda, rána jsou trochu chladnější a u nás často i s mlhou. Když jsem byla onehdy na ranní procházce se psem já, tak byla taková mlha, že jsem přišla domů s urousanými vlhkými vlasy. Ale také se snímky pavučin.


Jenže už během dopoledne se nám zatím mlha vždycky rozpadla a vykouklo sluníčko. Toto vidíme z okna.


Byli jsme povozit Ellinku.


Vzali jsme ji do přírody směrem Klokoty.


Podívali jsme se ke kapličce Panny Marie u Dobré vody. Když jsme u ní byli začátkem léta, bylo sucho a žádná voda z pramene netekla. Teď sice tekla málo, ale přece.



Zpáky jsme to vzali přes sídliště a park s jezírkem s keramickými hrochy. Je dobře, že jsou hroši z kamene protože by se jim určitě v té špinavé vodě nelíbilo.


S Elli chodíme občas. Zatím co s Belli musíme každý den, ale to my rádi. Je to pes hodný a společenský a už má spoustu kamarádů a i malí pejskové, kteří se jí zprvu báli, si s ní rádi zalumpačí.




Holoubci jsou pryč/II.pokus

11. října 2017 v 8:07 | Jarka
Článek s nadpisem "Holoubci jsou pryč" jsem napsala už v neděli večer a zveřejnění jsem si přednastavila na pondělí ráno. Jenže dnes je středa a přestože ve své administraci tento článek vidím v říjnu v 8:04 s pondělním datem, tak na blogu nic není. No dobrá, tak ho napíšu znovu.
V neděli jsem naposledy viděla holoubky z borovice před naším balkonem. Tedy přesněji řečeno už jen jednoho, který ještě dostal najíst od jednoho z rodičů a pak zmizel v nenávratnu za svým sourozencem.


Na procházky nosím v kapse foťáček a když mě něco zaujme, tak to vyfotím. Třeba tato jabloň s červenými jablíčky. Nic zvláštního na ní není, je zajímavá jen tím, že zatímco se u nás jablka letos neurodila, tak tato je jimi obsypaná.


Poslední dny se počasí moc nevytáhlo. Doufám, že slibované zlepšení přijde. Fotky se sluníčkem jsou hned lepší.



V přírodě už toho moc nekvete, ale pořád se mi daří mít ve vázičce něco čerstvého.


Ovšem nejhezčí kytička a nejmilejší sluníčko je naše vnučka Ellinka Zubejda. Už jí zoubečky povyrostly tak, že se dají vyfotit.




V říjnu to ještě ujde

3. října 2017 v 9:30 | Jarka
Říjen není špatný měsíc. Sice už se krátí den a musíme se také více obléknout, ale když zrovna neprší, je to krásné období k podzimním procházkám. My nemáme povinnosti okolo sklízení úrody a přípravy zahrady na zimní odpočinek a tak nám v dlouhých odpoledních vycházkách nic nebrání.
Příroda je teď krásně vybarvená. Jen si vždycky říkám, jaká je to škoda, že je ta podzimní krása tak pomíjivá.


Protihluková stěna je náramně fotogenická.


Toto je také část naší procházkové trasy za tratí. Buď můžeme za asfaltkou pokračovat uježděnou cestou dolu k Lužnici, nebo jako tentokrát, zahnout před tím zaparkovaným autem doleva do zahrádkářské kolonie.


Sotva jsme odbočili, naskytl se nám pohled na tři odrostlá koťátka. Nedala se pořádně vyfotit. Jak jsem si dřepla na bobek, tak za mnou běžela a chtěla pohladit.


V tom místě roste i tato bylinka. Tuším, že je to šalvěj. Musím si na netu najít, co se z ní sbírá a vzít si to příště domů. Promnula jsem list a nádherně voní.


Na dnešek nám celou noc pršelo a škaredě je pořád. Chudáci holoubci sedí na hnízdě, jak zmoklé slepice. Tyto fotky jsem pořídila za lepšího počasí.