Nepamatuji si skoro nic

1. září 2017 v 8:04 | Jarka
Když jsme byli před časem u mého bratra v Kostelci nad Orlicí, zajeli jsme si, poslední den našeho pobytu, do blízkého Týniště nad Orlicí.
Na toto město bych si měla pamatovat z mládí, protože jsme tam dva roky bydleli. To jsem chodila do druhé až třetí třídy, bráška je o šest let mladší. V Týništi jsme bydleli na malém sídlišti hned vedle lesa a bylo tam báječně. Dlouhá léta jsem toužila ta místa mého mládí vidět a konečně se mi to povedlo. Ale auha. Za půl století se toho změnilo strašně moc. Auto jsme zaparkovali u nízké budovy, kam jsme kdysi chodili nakupovat, neboť tam bývala samoobsluha.


Odtud jsem šla téměř najisto k "našemu" domu. Měl by to být prosřední vchod, první patro.


Ale to bylo to jediné s čím jsem si byla jakž takž jistá.


Kolem dokola přibyly další domy a už jsem nenašla cestu, kudy jsem chodívala každý den do školy. Nemělo cenu bloudit mezi novými domy, tak jsme nasedli do auta a ke škole popojeli. Jenže i tady mi to připadalo hodně jiné. V paměti mám něco jako široké prostranství se sochou a vedle školu. Ta socha tam je, ale stojí hned u silnice.


Švagrová mě utěšovala, že se dítěti zdá všecno větší a širší než to ve skutečnosti je. Tak jsem se s tím smířila, jenže škola je vystavěná do tvaru U a má dva vchody a já už nevěděla, do kterého jsem chodila.


Snad tady do toho, ale hlavu na špalek na to nedám.


Možná se člověk na místa z mládí nemá vracet. V hlavě jsem to měla do teďka docela pěkně srovnané, aspoň jsem si to myslela, ale teď vím, že nic nevím.
Zašli jsme se podívat i na náměstí. Je hezké, ale také vypadá úplně jinak než si ho pamatuji. Plačící



Nojo, no. Byl čas oběda, tak jsme se jeli za město najíst. Ani tady mi to nevyšlo podle představ. Plánovala jsem si vyfotit jídlo (dali jsme si všichni stejné) a vzpomněla jsem si, když měla na talíři jediná švagrová poslední bramborové noky, špenátu jednou do pusy a z masa jen odkrojky, které nehodlala jíst.


Před hotelem bylo jezírko se zlatými rybkami. Měla jsem si jednu chytit a mít přání. Nechytila a takto to dopadlo. Překvapený

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 MirekC MirekC | Web | 1. září 2017 v 9:04 | Reagovat

Také jsem se byl podívat na rodný dům. Už tam nestojí, ale plot zůstal, tak jsem dokázal ukázat prstem na místo, kde měl děda takový mini rybníček, do kterého jsem jako dítě spadl. :-D

2 Hanka Hanka | 1. září 2017 v 10:16 | Reagovat

Četla jsem to pozorně a nějak postrádám tu radost z navštíveného místa. Ale tvým pocitům se nedivím. Pokud je to prosperující město a já Týniště znám jen z vlaku, asi 3x jsem tudy projížděla, pak zasáhla nejen ruka architekta, ale i ruka trhu. Kde stála samoobsluha postavená kdysi v akci "Z", je něco, co nyní vydělává někomu, kdo to šikovně zprivatizoval. Terény měst se změnily, protože tam, kde jsme čekali něco jiného, nějakou konkrétní stavbu, stojí nyní kauflandy, lídly a další ... Dítě vidí svět z výšky 120 cm a je to úplně jiný pohled, navíc si pamatuje např. tady jsem zakopl a rozbil si koleno nebo tady jsem otrhal sousedovi třešně. Také se už dlouho chystám do svých rodných míst a po pravdě, moc se mi tam nechce. Dům už nestojí a můj pohled bude zklamáním, asi stejně jako ten tvůj. ???  :D

3 Jarka Jarka | Web | 1. září 2017 v 12:54 | Reagovat

[1]: Toto není můj rodný dům, to bych musela do Brna a jestli jsem si aspoň něco v paměti uchovala z Týniště, tak Brno tam vůbec není. Byla jsem mrně. :-D

[2]: Hani, až tak zlé to se mnou nebylo, to spíš brácha si dělal naději, že ho provedu a nechápal, že vím houbelec. :D Je pravda, že mi v hlavě zůstalo kam jsme chodili na nezralá jablka, kde jsem se naučila jezdit na kole a kde v lese rostly křemenáče a na jaře kvetly sasanky . A to tam i zůstane a už si to nenechám kazit novotami, které v těch místech vznikly. ;-)

4 děda tik tak děda tik tak | Web | 1. září 2017 v 13:40 | Reagovat

Čas dokáže Jarko změnit všechny vzpomínky z mládí, ale ty nejhezčí pořád zůstávají.
Taky jsem měl takové pocity, když jsem navštívil své rodiště. Všechno najednou takové malé proti tomu jak jsem si ho pamatoval. :-)

5 Zdenka"ren" Zdenka"ren" | 1. září 2017 v 14:03 | Reagovat

Já mám naštěstí rodiště "v dohledu", jsem tam každou chvíli,nehledě, že tam stále bydlela do nedávného času moje maminka.Mám tedy ty pro mě neblahé změny na očích celá léta. Ale na některá místa, kde jsem kdysi byla, jsem se po létech byla podívat, a dávám za pravdu F.Šrámkovi, že se již nikdy nechtěl zajet podívat do Písku na město svého mládí. ;-)

6 Anna Anna | Web | 1. září 2017 v 15:52 | Reagovat

Ahoj Jaruško, pravda je taková, že svět se strašně rychle mění. Když si vezmu, jak vypadá moje rodiště dnes a jak vypadalo, když jsem byla malá, asi bych taky bloudila. A maminka, tak byla tak nešťastná, jak se to u nás změnilo, že každou procházku jen naříkala, jak v té naší vesničce bývalo hezky a teď... Baráky přestavěný, stromy vykácený, cesty vyasfaltovaný, před každým domem dvě tři auta a na souseda člověk nenarazí. Tak jsme se před rokem odstěhovali a ulevilo se nám, že nevidíme, jak to tam všechno jde (dle našeho názoru) od desíti k pěti.

7 Anna Anna | Web | 1. září 2017 v 15:53 | Reagovat

Jinak nevím, jestli si na mě ještě vzpomínáš - mívala jsem Altánek :-) Tak Tě po dlouhé době zase zdravím. Těší mě, že tu Tvůj milý blog i po těch letech stále je .-) Alespoň nějaké hodnoty zůstávají.

8 Jarka Jarka | Web | 1. září 2017 v 16:42 | Reagovat

[4]: Z dětství máme spoustu fotek protože můj taťka hodně fotil, jenže fotil hlavně nás a tak místa mého mládí mám zachycené jen mimochodem, jako pozadí. Škoda, že nevyfotil náš dům, školu i to náměstí. Dnes by mi to hodně pomohlo. :-)

[5]: Naši kluci mají místa kde vyrůstali také pořád před očima. Narodili se, dospěli a žijí pořád v jednom městě. Teď nevím, jestli je to výhoda...

[6]: Aničko jasně, že si na tebe pamatuji! ;-) Ono je to s těmi změnami těžké. Mám radost, že se všechno opravuje a zvelebuje, ale je to na úkor vzpomínek. Když se podívám na dobové fotky, vždycky se mi líbí víc než moderní současnost.

9 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 1. září 2017 v 18:52 | Reagovat

Jaruško, stejný pocit jsem měla i já ve svém rodišti co se přírody týká  a vlastně i školy. Vše velké - kopce, skály i škola byly najednou mrňavé. Co se domků a jiných staveb týká, sice opravené, ale také nahuštěné. Měla jsem pocit, že kdyby to šlo, tak v jedné lokalitě vykácí i kus lesa, jen aby mohli postavit dům. ;-)

10 Ježurka Ježurka | Web | 1. září 2017 v 20:29 | Reagovat

Milá Jaruško! Už dlouho toužím se podívat do mého rodného Brna, tam jsem nebyla pár let, ale tam jsem bydlela jen do mých 7 let, pak jsem bydlela v Hrušovanech u Brna a tam bych se ještě v životě jednou ráda podívala, ale nevidím to růžově. Škoda. :-(

11 Luďka Luďka | Web | 1. září 2017 v 22:53 | Reagovat

Jaruško ono se to hodně za těch 17 let i změnilo, postavily nové domy ostatní se zrenovovaly, stromy vyrostly nebo se naopak pokácely a krajina nebo domy vypadají hned jinak ,mám taky takové problémy. :-D

12 Jarka Jarka | Web | 2. září 2017 v 9:29 | Reagovat

[9]: Tak to je potěšující, že v těch smíšených pocitech nejsem sama. Nikdy se nevrátí pohádka mládí... jak se zpívá v jedné písničce. ;-)

[10]: Také jsem se narodila v Brně, ale bydleli jsme tam jen krátce, do školy jsem začala chodit v Mladé Boleslavi. :-)

[11]: Luďko, u mě je odstup větší. Za víc než půl století se toho změní opravdu moc a člověk se nemůže divit. Bylo by divné, kdyby tomu tak nebylo. Takových neměnných míst je asi fakt málo. :-)

13 Jirka Jirka | E-mail | Web | 2. září 2017 v 9:48 | Reagovat

Jo jo všechno se mění... I já jsem před nedávnem s bráchou prošel místa, kde jsme vyrůstali. Kde pamatuji kousek místa, tam dnes stojí nový dům (třeba i panelák) a některé předzahrádky jsou zpustlé. Shodli jsme se na tom, že už to není co bývalo. :-(

14 Intuice Intuice | E-mail | Web | 2. září 2017 v 15:19 | Reagovat

Taky jsem si nafotila rodný dům a školy. Psala jsem o tom na blogu. Dům je vysoký cihlový 3 patrový činžák. Už 30 let bez oken, neobydlen. Měl se zbourat a na místě měl být postaven nějaký supermarket. Nějak se nedohodlo o pozemku, tak 30 let tam ulice stojí, tak jak byla kdysi. Má školka je nyní tiskárna. Má základka je nyní muzeum. Má Jazykovka je nyní vysoká škola. Má střední škola je nyní gymnázium. Takže všechno je jinak, kořeny zmizly.
To jídlo jsme měli dnes, ale ne se špenátem, ale se zelím. :-)

15 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 2. září 2017 v 16:03 | Reagovat

Čas má ostré zuby...

16 Jarka Jarka | Web | 2. září 2017 v 18:21 | Reagovat

[13]: Tak to já aspoň našla ten náš dům s novou fasádou a hezký. :-D

[14]: No pane jo, to je změn. U tebe nezůstal kámen na kameni...

[15]: Však se ten čas podepisuje i na nás osobně. ???  :D

17 Hana Hávová Hana Hávová | 2. září 2017 v 22:53 | Reagovat

Můj rodný dům,stojí, základka taky je taky tam kde byla. Jak dopadla školka nevím. Pravdou je, že i moje rodné město se mnoho změnilo za tu dobu, kdy jsem v něm nebyla a dnes bych v něm už asi zabloudila a připadala bych jako cizinec. Za těch skoro 40 let se změnilo tak moc, že nestačím zírat. Asi budu muset navštívit mé rodné město a projít si nejznámější místa, abych měla srovnání.
Liberec znám, změny v něm sleduju průběžně, ale v rodném městě jsem nebyla od té doby , co umřela babička.

18 Eleanore Samanthe Lune Eleanore Samanthe Lune | Web | 2. září 2017 v 23:49 | Reagovat

Tam to vůbec neznám :-D

19 helena-b helena-b | Web | 3. září 2017 v 16:07 | Reagovat

Jaruško, to se stává. Já se svým rodištěm nemám problém, jezdím tam za sestrou. Jestli se tam něco změnilo, tak k lepšímu. No, všechno ne. Změnil se hodně Přerov, kam jsem chodila na gympl. Tam to nepoznávám, když tudy projíždíme. I my se měníme :-D. Nejhorší je, jak nám ten čas letí, čím dál rychleji. Příští článek už bude určitě veselejší ;-).

20 Marie Marie | E-mail | Web | 5. září 2017 v 16:31 | Reagovat

Města se mění rychle. Hlavně se mění obchody a to před očima i ve městě, kde žiju padesát let. Jdu do obchodu, který potřebuju jednou za čas a on tam není. A naše město pověstné milionem kruháčů je proklínané všemi řidiči, protože se už několik měsíců přebudovává jeden kruháč na víceproudový a objížďky nějak nestíhá registrovat družice hlídající navigace. Město je totálně ucpané a pan starosta si myslí, že když dá MHD zdarma, že řidiči budou jezdit autobusem. Už to tu jednou bylo a vůbec to tak nebylo, autobusem jezdili pak více jiní občané. Ale to odbočuji. Navštívila jsem své město dětství po 40 letech a bylo stejné, jen  trochu opravené. Leč zámecký park, dříve honosný jako kroměřížská zahrada, je pro pamětníky velkým zklamáním. Je z něho jen lesopark. ;-)

21 Jarka Jarka | Web | 5. září 2017 v 19:47 | Reagovat

[17]: Je zajímavé, že většinou ty změny považujeme za špatné, ale i město kde jsem zakotvila po Týništi se změnilo moc a tyto změny už považuji za přínosné a město zvelebující. :-D

[18]: Je spousta míst, kde to zase vůbec neznám já. ;-)

[19]: Helenko, zas tak smutná jsem z těch změn nebyla, je to prostě život a čas nezastavíme, tak se s tím musíme smířit a brát to, jak to je. :-)

[20]: S těmi obchody máš naprostou pravdu, vidím to i v našem městě. Snad jediný co zůstal od mého mládí je cukrárna na náměstí. Ta je pořád ve stejném růžovém domě, který by ovšem už nutně potřeboval novou fasádu. 8-O  :-) MHD zadarmo by se mi líbilo, ale věřím tomu, že kdo si zvykl na pohodlí osobního auta, ho stejně za hromadnou dopravu nevymění...

22 Jarmila* Jarmila* | E-mail | Web | 6. září 2017 v 15:14 | Reagovat

V červnu, když jsem byla v Praze, jsem se podívala na dům, kde jsme bydleli a na školu. Také jsem si prošla okolí. Škola je stále stejná, jen má novou fasádu. Obchody, které jsem znala tam už nejsou, ale samá banka! Zmizely všechny dobré obchody - potraviny, lahůdky, kovomat, papírnictvé, ovoce-zelenina, madl atd. Samá banka a hospoda (lépe řečeno restaurace)!
A kraj mého dětství? Byla jsem tam asi po 20-ti letech a byla jsem trochu zklamaná.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama