Srpen 2017

Tmavé Polsko i Dobruška

30. srpna 2017 v 8:03 | Jarka
Pořád jsem ještě ve středě 16.srpna. Po prohlídce zámku v Novém Městě nad Metují mého bratra napadlo, že už je to velmi blízko do Polska do lázeňského města Kudova Zdrój (česky Lázně Chudoba). Se svou ženou tam často jezdívají na trhy. Nám se s manželem na trhy nechtělo, ale nebylo moc hodin a tak jsme se nechali do Polska nalákat. Měli jsme štěstí, trhovci už balili. Nevím, jestli to dělalo to zatažené počasí, ale trhy se mi vůbec nelíbily. Byl to labirint vysokých plechových hal s desítkami kójí plnými hlavně oblečení. No děs-běs.
Lepší to bylo v městečku samotném. Prošli jsme si hezký park.



A přes silnici mě zaujal úžasný dům. Škoda, že nesvítilo sluníčko a fotky jsou tak tmavé. Ten dům byl nádherný.



Byl perfektně zchátralý a obrostlý břečťanem - romantika, jako řemen.


Nezdrželi jsme se dlouho. Na trhu se dá nakupovat za české koruny, ve městě to chce polskou měnu, kterou jsme neměli, tak jsme se vydali zpátky do Česka. Cestou jsme se ještě zastavili v Dobrušce známé to rodné městečko F.L.Heka (předobraz Jiráskova F.L.Věka). Na náměstí mají morový sloup, radnici a také zajímavou mramorovou kouli, která se volně otáčí ve sloupci vody.


K rodnému Hekovu domku, je to z náměstí jen pár kroků.


K domku jsme přišli těsně před pátou hodinou večerní, kdy z něj vycházela poslední skupinka návštěvníků, proto jsem si ho mohla vyfotit jen z venku.


Kolem domu je nová zástavba a také nová dlažba. Je to úhledné a čisté, ale kdyby tam byla jen hliněná cesta vypadalo by to autentičtěji.




A to je ze zatažené výletní středy vše. Na druhý den už zase krásně svítilo slunce a bylo horko až nepříjemné.

Nové Město nad Metují II.

26. srpna 2017 v 8:03 | Jarka
Jak už jsem v předešlém článku psala, zaplatila jsem si spolu se vstupným i možnost focení interiérů. V naší skupině jsem byla fotící jediná a zprvu jsem z toho byla dost nesvá. Vyfasovala jsem totiž na krk cedulku na stužce a připadala jsem si, jak nějaký agent. Podobnou ceduli měl i náš průvodce, jen on se svým jménem a já s obrázkem foťáku. Ještěže mě bráška pořád ponoukal k focení. Ponoukal mě ovšem tak, že jsem pak následně doma byla z toho množství snímků div živa.
Prohlídka interiérů se odehrávala ve dvou patrech. První jsme viděli krásnou zimní zahradu.


Na interiérech je vidět rukopis architekta Dušana Jurkoviče. Úpravy zámku proběhly v letech 1909 - 1912. Byly zachovány historické atributy a zakonponovány nové, jako je ústřední topení, vodovod, elektřina, nebo telefon.


Po zimní zahradě jsme přes koupelnu vstoupili do malé pracovny. Bráška se mi postavil před foťák. Nedala bych ho na blog, ale jinou fotku z pokojíku mladého Bartoně nemám.


Hodně fotek jsem vyřadila a další vložila do koláží, přestože by byly mnohem hezčí každá samostatně. Jenže to by byl článek dlouhý, jak týden. Hned za pokojíkem mladého, je ložnice manželů Bartoňových.


Následuje žebrová síň s koženými tapetami.



A místnost s velkým zeleným krben od keramičky Marie Johnové. Ta na zámku nějakou dobu pobývala a v místnostech je její keramiky spousta.


I tyto snímky jsou stále ještě z prvního patra.


Druhé patro mělo vyšší stropy a opět hodně místností. To už se ve fotkách dosti ztrácím.


Tady se opět trochu chytám. Vstoupily jsme do převlékárny, za kterou byla koupelna.



I s další místností jsem si jistá. Je to velká ložnice, ve které přespal (1926) T.G.Masaryk.


A teď už začínám opět plavat. Pamatuji si, že tyto skříňky byly plné keramiky od M.Johnové.



A pak následovala orientální jídelna a černá pracovna.


Prohlídka končila v největším sále na zámku. Pořádají se zde svatby a také konzerty, sál je obložený dřevem a díky tomu prý má skvělou akustiku.


Ona ta prohlídka vlastně tak úplně nekončila. Kdo chtěl, mohl se v rámci už zaplaceného vstupného, ještě podívat na věž. My tam byli a snímky odtud už jsem použila v minulém článku. Prohlídka to byla hodně dlouhá, až manžela z pomalé chůze a postávání hrozně bolela záda...

Nové Město nad Metují

23. srpna 2017 v 8:02 | Jarka
Minulý týden jsme s manželem tři dny pobývali v Kostelci nad Orlicí a spolu s mým bratrem a jeho ženou vyráželi na výlety po okolí.
Středa slunečná nebyla, ale to nás od celodeního výletu neodradilo. Začali jsme zámkem v Novém Městě nad Metují. V rámci prohlídky zámku jsme vylezli i na jeho věž, ze které jsem pořídila další fotky a ty budu prokládat mezi ty pozemní.

Líbilo se mi už náměstí.


K zámku se nemusí daleko, je hned v rohu náměstí.


Zámek stojí na místě staré tvrze. V 16.století ho Pernštejni rozšířili a v 17.století byl barokně přestavěn.


V letech 1909 - 1913 byl upraven podle plánů Dušana Jurkoviče pro nové vlastníky Josefa a Cyrila Bartoně z Dobenína. Těm byl v 1948 zkonfiskován a v 1992 vrácen.
V jedné z místností přístupných z nádvoří byla vozítka Velorex.


Jako první jsme si prošli krásnou zámeckou zahradu. Jen mě mrzelo, že přece jen aspoň trochu nesvítilo sloníčko, fotky jsou hodně tmavé.



Úplně nejúžasnější byl dřevěný most klenoucí se přes příkop zahrady.


Fotila jsem ho ze všech stran a úhlů, fotila jsem ho i ze zámecké věže a nevěděla kterou fotku do článku použít.


V zahradě nechybí fontána.


Ale most je její dominanta.




A zpátky do zámku na prohlídku interiérů. Zakoupila jsem si možnost fotit i uvnitř, takže do příště vyberu pár nerozmazaných fotek a nahlédneme do pokojů.


Na Stezce v oblacích

18. srpna 2017 v 13:01 | Jarka
Můj bratr bydlí v Kostelci nad Orlicí a tak se vidíme jen párkrát do roka. Musím se přiznat, že my k němu jezdíme opravdu málo, protože sedět v jednom dni dvakrát tři hodiny, je dost náročné. Při loňské návštěvě jsme se domluvili, že si návštěvu prodloužíme o dvě přespání a vyrazíme na výlety.
Jako první, hned den příjezdu, jsme se rozjeli s bráškou a jeho manželkou do Dolní Moravy na Stezku v oblacích. Už jsem byla na stezce na Lipně a líbilo se mi tam, ovšem tato stezka, je ještě hezčí. Jediné, co nám kazilo dojem byly ukrutňácké fronty. Nahoru i dolu jsme jeli sedačkovou lanovkou Sněžník (1116 metrů nad mořem).


Stezku jsem si foťáčkem přiblížila. Všimněte si té jakoby "kapky" na špici. Tam je síť a do té sítě jsem si také troufla.


Lanovka je čtyřsedačková.


Kolem stezky se vznášela rogala, která startovala ještě nad stezkou na vrcholku sjezdovky.


Kromě té už zmiňované kapky se sítí, je tady pro děti sítěný rukáv, kterým odvážlivci přelézají z patra do patra. A nemůže chybět ani tobogán (100 metrů dlouhý).









Tobogán začíná téměř na samém vrcholku. My jsme ho nesjeli.


Ale zašli jsme si vyzkoušet jestli máme závratě na síť v kapce. Stezka je vysoká 55 metrů, ale stojí na kraji srázu a tím se pocit výšky ještě zvyšuje. Fotka výšku špatně vystihuje.


Do koláže jsem přidala fotku z lanovky, kde si švagrová stezku fotí. Kapka vyčnívá vpravo na jejím vrcholku.


Počasí nám přálo i když nahoře na stezce pořádně fučelo a i přes chvíle čekání ve frontách, to byl skvělý zážitek.

Dalších pár srpnových dní

13. srpna 2017 v 8:05 | Jarka
Dalších pár srpnových dní je fuč a mě se skoro chce říct a za chvíli jsou Vánoce. Mlčící
Ba ne, do zimy je ještě hodně daleko, určitě nás čaká ještě spousta dnů slunečných a teplých. Manžel si ovšem letos sluníčka a koupání moc neužívá. Bere už druhá antibiotika, kvůli kterým se musí držet ve stínu. Na nártu se mu totiž udělal červený flek a paní doktorka má podezření na boreliozu. Doma, ale nesedíme. Třeba procházka podél řeky Lužnice je pěkně zastíněná.


Jde se sice po asfaltce, ale je to cesta jen pro pěší, cyklisty, nebo kolečkové bruslaře.



Došli jsme k mostu, který se opravuje. Je to zajímavé, ale u nás se teď opravují mosty všude, jak ty nad silnicí tak, jak je vidno i nad řekou.



Myslela jsem, že je Lužnice hluboká a není. Bagru z vody čouhají vršky pneumatik.


V sobotu jsme se byli podívat v Klokotech na pouti. Ani nevím, proč jsme tam chodili. Pouťový mumraj nemusím.


Tak už jen poslední fotka s okýnkem, které mi padlo do oka.



Týden utekl jako voda

8. srpna 2017 v 8:04 | Jarka
Utíká to utíká, prázdniny už se přehouply do druhé poloviny a počasí nám zatím, co do sluníčka a tepla, přeje.
A co jsme poslední dny dělali? Tak třeba jsme dostali na hlídání Bellu. Už jsem ji na blogu měla, ale v našem bytečku měla premiéru. Řeknu vám, že je to holka zlatá, méďa mazlivý, ale když se někam natáhla tak to bylo jak když si nastěhujeme kredenc.


Také jsem chodila na plovárnu. Zprvu se mi zdálo, že v bazénu plave ledová tříšť, tak byla voda studená, ale postupně se vyhřívala a teď už je fajn.


V pondělí teplota o pár stupňů klesla, ale bylo krásně slunečno a tak to lákalo na zmrzlinu a procházku městem. Ve městě máme dvoje vodotrysky z chodníku a spoustu dalších vodních kropítek.


Starou část města od té novější odděluje křižovatka a za ní je jakási plastika (i tu už jsem na blogu měla).


Město je teď plné turistů a to se mi to dobře fotí. Úžasný Pamatuji si, že když jsem začínala chodit s foťáčkem, tak jsem se často ostýchala ho vytáhnout, takže mi pak turistická sezona přišla vhod, jelikož fotí všichni. Tyto domy jsou těsně před náměstím.


A to už jsme na náměstí a na něm, pro ty kdo chodí na můj blog, je notoricky známý kostel.


A typické domy se zdobenými štíty i fasádami.




Zpátky k parkovišti u nádraží jsme to vzali po nábřeží Jordánu. V protilehlém ohbí, je Sokolská plovárna, která je (za evropské peníze) po odbahnění rybníka po rekonstrukci a vstup na ni volný.