Srpen 2017

Na Stezce v oblacích

Včera v 13:01 | Jarka
Můj bratr bydlí v Kostelci nad Orlicí a tak se vidíme jen párkrát do roka. Musím se přiznat, že my k němu jezdíme opravdu málo, protože sedět v jednom dni dvakrát tři hodiny, je dost náročné. Při loňské návštěvě jsme se domluvili, že si návštěvu prodloužíme o dvě přespání a vyrazíme na výlety.
Jako první, hned den příjezdu, jsme se rozjeli s bráškou a jeho manželkou do Dolní Moravy na Stezku v oblacích. Už jsem byla na stezce na Lipně a líbilo se mi tam, ovšem tato stezka, je ještě hezčí. Jediné, co nám kazilo dojem byly ukrutňácké fronty. Nahoru i dolu jsme jeli sedačkovou lanovkou Sněžník (1116 metrů nad mořem).


Stezku jsem si foťáčkem přiblížila. Všimněte si té jakoby "kapky" na špici. Tam je síť a do té sítě jsem si také troufla.


Lanovka je čtyřsedačková.


Kolem stezky se vznášela rogala, která startovala ještě nad stezkou na vrcholku sjezdovky.


Kromě té už zmiňované kapky se sítí, je tady pro děti sítěný rukáv, kterým odvážlivci přelézají z patra do patra. A nemůže chybět ani tobogán (100 metrů dlouhý).









Tobogán začíná téměř na samém vrcholku. My jsme ho nesjeli.


Ale zašli jsme si vyzkoušet jestli máme závratě na síť v kapce. Stezka je vysoká 55 metrů, ale stojí na kraji srázu a tím se pocit výšky ještě zvyšuje. Fotka výšku špatně vystihuje.


Do koláže jsem přidala fotku z lanovky, kde si švagrová stezku fotí. Kapka vyčnívá vpravo na jejím vrcholku.


Počasí nám přálo i když nahoře na stezce pořádně fučelo a i přes chvíle čekání ve frontách, to byl skvělý zážitek.

Dalších pár srpnových dní

Neděle v 8:05 | Jarka
Dalších pár srpnových dní je fuč a mě se skoro chce říct a za chvíli jsou Vánoce. Mlčící
Ba ne, do zimy je ještě hodně daleko, určitě nás čaká ještě spousta dnů slunečných a teplých. Manžel si ovšem letos sluníčka a koupání moc neužívá. Bere už druhá antibiotika, kvůli kterým se musí držet ve stínu. Na nártu se mu totiž udělal červený flek a paní doktorka má podezření na boreliozu. Doma, ale nesedíme. Třeba procházka podél řeky Lužnice je pěkně zastíněná.


Jde se sice po asfaltce, ale je to cesta jen pro pěší, cyklisty, nebo kolečkové bruslaře.



Došli jsme k mostu, který se opravuje. Je to zajímavé, ale u nás se teď opravují mosty všude, jak ty nad silnicí tak, jak je vidno i nad řekou.



Myslela jsem, že je Lužnice hluboká a není. Bagru z vody čouhají vršky pneumatik.


V sobotu jsme se byli podívat v Klokotech na pouti. Ani nevím, proč jsme tam chodili. Pouťový mumraj nemusím.


Tak už jen poslední fotka s okýnkem, které mi padlo do oka.



Týden utekl jako voda

8. srpna 2017 v 8:04 | Jarka
Utíká to utíká, prázdniny už se přehouply do druhé poloviny a počasí nám zatím, co do sluníčka a tepla, přeje.
A co jsme poslední dny dělali? Tak třeba jsme dostali na hlídání Bellu. Už jsem ji na blogu měla, ale v našem bytečku měla premiéru. Řeknu vám, že je to holka zlatá, méďa mazlivý, ale když se někam natáhla tak to bylo jak když si nastěhujeme kredenc.


Také jsem chodila na plovárnu. Zprvu se mi zdálo, že v bazénu plave ledová tříšť, tak byla voda studená, ale postupně se vyhřívala a teď už je fajn.


V pondělí teplota o pár stupňů klesla, ale bylo krásně slunečno a tak to lákalo na zmrzlinu a procházku městem. Ve městě máme dvoje vodotrysky z chodníku a spoustu dalších vodních kropítek.


Starou část města od té novější odděluje křižovatka a za ní je jakási plastika (i tu už jsem na blogu měla).


Město je teď plné turistů a to se mi to dobře fotí. Úžasný Pamatuji si, že když jsem začínala chodit s foťáčkem, tak jsem se často ostýchala ho vytáhnout, takže mi pak turistická sezona přišla vhod, jelikož fotí všichni. Tyto domy jsou těsně před náměstím.


A to už jsme na náměstí a na něm, pro ty kdo chodí na můj blog, je notoricky známý kostel.


A typické domy se zdobenými štíty i fasádami.




Zpátky k parkovišti u nádraží jsme to vzali po nábřeží Jordánu. V protilehlém ohbí, je Sokolská plovárna, která je (za evropské peníze) po odbahnění rybníka po rekonstrukci a vstup na ni volný.