Červenec 2017

V sobotu v Bechyni

31. července 2017 v 8:02 | Jarka
Pár kilometrů od nás je městečko Bechyně, které je známé jako město lázeňské a také město keramické. Každý rok se zde v létě koná i keramický trh. Nikde jinde jsem neviděla trh, který by byl zaměřený výhradně na výrobky z keramiky. I letos jsme se na tento trh rozjeli. Cesta nás vedla přes vesnici, ve které stojí, u kapličky hned u silnice, pohádkový domeček. Vždycky ho obdivuji z auta, tentokrát jsem si ho vyfotila.



Domeček jsem měla ve foťáčku a mohli jsme pokračovat v jízdě. Netrvalo to dlouho a dojeli jsme do Bechyně a po chvíli stáli na náměstí T.G.Masaryka s kostelem svatého Matěje. Věž byla přístupná, my jsme si v tom vedru výstup rádi odpustili.


Měli jsme štěstí, že jsme přišli těsně před odjezdem motorkářů. Byla jich tam pěkná řada a když všichny před odjezdem nastartovali, náměstí jen donilo a bublalo.


Na trhu jsem koupila jen pár maličkostí jako dárečky, pro sebe nic. Není to tak dlouho, kdy jsem protřídila veškeré serepetičky a tak se držím, abych za chvíli neměla byt zase plný.



Zašli jsme se podívat i k bechyňskému zámku, těšila jsem se, že se konečně podívám i dovnitř. Nevím z jakých důvodů, ale zámek byl zavřený.


Nevadí. Jak jsem psala Bechyň nemáme daleko, můžeme si do ní zajet jindy. I tak to byl hezký mini-výlet.


Jedno červencové odpoledne

26. července 2017 v 10:01 | Jarka
Už ani nevím, který den minulého týdne to byl. Byl to den horký, ale na obloze se honilo víc mraků, než by bylo žádoucí pro odpoledne prožité na dece u vody. Neteř napadlo, že by jsme se mohli s její rodinou zajet podívat k nedalekému Knížecímu rybníku, kde je hotel, restaurace a kemp.
Už jsem ten kemp na blogu měla. Pro ty, kteří milují vodu, koupání, rybaření a přírodu, je to báječné místo.


Dá se zde ubytovat v chatkách zděných i dřevěných, dá se zde postavit stan, nebo zaparkovat karavan, prostě káždý jak je zvyklý a co mu vyhovuje.



Po rybníku plavala labutí rodinka.


Která nás doprovázela i při procházce kempem.


Chaty jsou po celém jednom břehu až na konec "Knížečáku".



Sedli jsme si i na venkovní terásku na občerstvení.


A měli jsme moc hezké letní odpoledne.


Náměstí v sedm ráno

21. července 2017 v 8:01 | Jarka
Už delší dobu jsem se chystala na Žižkovo náměstí když se tam ve středu konají farmářské trhy. Jenže to chce jít dopoledne, nejlépe hned ráno a to mi pořád nevycházelo. Zmínila jsem se o tom před sestrou a neteř se pochlubila jak tam minule nachala za ovoce a zeleninu čtyři stovky a nabídla mi, že mě vezmou brzo ráno sebou. Po pravdě se mi kvůli vitamínům nechtělo tak časně z domu, ale když jsem se sama od sebe vzbudila, tak nebylo co řešit a jela jsem.
Na trhu jsme byly už před sedmou hodinou.


Původně jsem si říkala, že si hlavně vyfotím náměstí v ranním světle. Třeba tyto domy většinou nefotím, protože je tato strana odpoledne ve stínu. Teď šlo sice slunce hodně šikmo, ale stejně jsem si musela dům s malovanou výzdobou vyfotit hned třikrát.




No a nakonec jsem neodolala ani té čerstvé zelenině a ovoci. Sice jsem se nerozjela jako sestra s neteří, ale plnou tašku jsem nesla též.



Sestra naplnila ty tašky dvě. Koupily jsme si i jogurt, kefír a nakládaný tvaroh a také domácí koláčky a báječný štrúdl, jen uzeninou jsme pohrdly a to vše jsme stihly asi za půl hodinky.



V lese i ve městě

15. července 2017 v 8:01 | Jarka
V lese jsme se byli podívat už před týdnem a uspěchali jsme to. Během posledních dnů u nás přece jen zapršelo a slyšela jsem od lidí, že už začínají houby růst. Když jsme se touto silnicí do lesů za městem jeli podívat my, bylo ještě sucho moc veliké.


V lese jsme nenarazili ani na mizernou prašivku. Prostě bylo všechno vysušené na troud a houby neměly šanci.


Tak jsme se prošli po čerstvém vzdoušku a jeli zpátky domů. Auto jsme měli u dozrávajícího řepkového pole.


V týdnu jsme si byli vyzvednout nové občanky tak máme na deset let zase od úřadů pokoj. To jsem foťák z kapsy ani nevyndala, ale pár snímků jsem pořídila když jsme se byli v pátek podívat na trhu v blízském Sezimově Ústí. Je to takové malé poklidné městečko nedaleko od nás, kam jezdí za prací hodně lidí do Kovosvitu, Silonky, Madety a dalších mnoha podniků. Na náměstí mají vodotrysk.


Také malé jezírko.


Spoustu záhonků a míst k posezení.


A také zvláštní sluneční hodiny. Je to ten ošklivý kolohnát mezi stánky...


Podvečer na chatě

10. července 2017 v 9:02 | Jarka
Ne, my chatu ani zahrádku nemáme. Na ten podvečer jsme byli s manželem pozvaní na chatičku od našich mladých a ta chata patří jejim druhým rodičům. Nikdy mi něco takového ani moc nechybělo, ale bylo to asi tím, že co člověk nezná, to nepostrádá. Jenže když je hezký letní čas, je prima mít kam vyrazit za přírodou, posezením a třeba i večerním grilováním.
Tato chatová kolonie je šikovně umístěna nedaleko kempu u Knížecího rybníka, takže je kam si zajít na jídlo i malý nákup. My jsme k rybníku nešli.


Přijeli jsme opravdu až navečer a měli jsme naplánované grilování.



Za chatičkou dozrávaly maliny a ostružiny. Mňam.


Líbil se mi starý džbánek.


A vše si to užívala i malá Ella.





V pátek jsme se venčili

1. července 2017 v 8:02 | Jarka
V pátek odpoledne nám vysvitlo sluníčko, ale nebylo žádné velké horko, nýbrž pěkně přiměřeně k procházce s kočárkem a psem. Zajeli jsme si povozit naší malou vnučku a k ní jsme vyfasovali i mladých hafana. Aby se mohla Bella proběhnout bez vodítka vzali jsme to dolů do sadů kolem Tismenického potoka. Zprvu se od našich mladých jde opravdu směrem dolu, kostelní věž vidíme z podhledu.


Po této silnici dojdeme k můstku a od něj zatočíme doprava. Po chvíli se dostaneme k Hosouvu mlýnu, kde je filmová zbrojnice a také historická krčma. V pátek zde probíhal nějaký program pro děti.


Kolem mlýna se jde podél skály a pod tou skálou hezky kvetly denivky.



A to už jsme v údolí Holečkových sadů, kterým protéká Tismenický potok směrující přebytečnou jordánskou vodu do Lužnice.


Ta voda se moc líbila Belle, vlezla do ní hned několikrát a i se z ní, jako vždy, napila. Snad ji pak nebolelo břicho...


Při zpáteční cestě jsem si vyfotila přírodní prolejzačky, to už Ellinka nespala a manžel si s ní povídal. Nevím, jestli to tak mají všichni dědové, ale ten náš je z vnučky úplně vedle.