Červen 2017

Poslední červnový víkend

Dnes v 8:01 | Jarka
Poslední červnový víkend už je dávno za námi a já se teprve teď donutila zpracovat fotky, které jsem během něj pořídila. Ten víkend měla maminka plný byt lidí, protože z Kostelce nad Orlicí přijel můj bratr s manželkou a cestou v Pardubicích, do auta ještě naložil dceru se dvěmi dětmi. Aby se děti nenudily byly v sobotu v nedalakém Veselí nad Lužnicí, kde se konaly Veselské slavnosti. Zajeli jsme si tam i my s manželem.
Na náměstí jsme šli přes dvě řeky. Byla to Lužnice (v koláži tři horní snímky) a také Nežárka (dolní snímky).


Přestože je od nás Veselí jen necelých třicet kilomentrů, tak ho neznám a proto jsem fotila jen to, co jsem "potkala". Na náměstí je hezký dům radnice.


A ještě hezčí je dům původní radnice, která byla postavená spolu s vedlejším domem v roce 1616 - 1617.


Tomu vedlejšímu domu se říká Weisův a je v něm Blatské muzeum.


Na náměstí byly stánky s pouťovými věcičkami i občerstvením a také veliké pódium, kde zrovna probíhalo představení pro děti. Večer se pak na něm střídali zpěváci a vše bylo zakončené ohňostrojem. S manželem jsme se zdrželi jen na chviličku a utekli před vedrem domů.


Ještě pohled přes Lužnici na kostel Povýšení sv.Kříže.


To bylo v sobotu a v neděli, než návštěva odjela, jsme se ještě včetně mé setry, neteře, synovce a mé maminky sešli u nás.


V pondělí jsme si zašli s manželem udělat nové občanky, protože nám ty stávající za měsíc propadají. Na fotce budu "krasavice inteligentní", ale když mi paní úřednice nabízela nový snímek, tak jsem konstatovala, že lepší už to nebude a byla ráda, že to mám za sebou. Zašli jsme si pak do města na zmrzlinu a podívali jsme se i do botanky, kde je úplně nově upravené zákoutíčko s jezírkem, vysokým záhonkem a hotelem pro hmyz.


První letní procházka

Čtvrtek v 8:05 | Jarka
Ve středu už nám začalo regulérní léto, ale u nás to venku vypadá, jak kdyby to léto končilo. Nezaprší a nezaprší a příroda usychá a tráva žloutne. Když chceme povozit naší malou vnučku, tak si pro ni chodíme už dopoledne, protože v tom vedru se jí venku nelíbí a nejde jí to ani spinkat. Včera jsme zase byli vozit a tentokrát jsme to vzali směrem na Klokoty. Cestu jsme si zkrátili po pěšince přes pole.


Elli zprvu nemohla zabrat a hlasitě nám "nadávala". Nemá dudlíka, nechce ho, tak když je nevrlá, těžko se utiší. Než jsme ovšem s kočárem předrncali to pole, tak spala jako dudek a spala ještě když jsme ji těsně před polednem předávali mamince.


Klokotský poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie už jsem na blogu měla tisíckrát, tak jsem vložila fotky do koláže.



Od kláštera jsme šli k nedaleké kapličce U Dobré vody, která je nad pramenem, kvůli kterému byl vlastně klášter založený. Dnes, by se ale znavený poutník u pramene neosvěžil. Z trubky nekápla ani kapička a v připravené konvi voda pro kytičky také nebyla.




V přírodě ale bylo hezky, určitě lépe než na sídlišti. I když i u sídliště je pěkný park a dokonce s jezírkem s hrochy a v tom jezírku je stovky pulců. To bude žabiček. Musím se tam jít za čas znovu podívat.


Krásný červnový čas

16. června 2017 v 8:04 | Jarka
To, jak se červen zatím vyvíjí, co do počasí, mě vyhovuje. Dny jsou slunečné a vždycky, když už to vypadá, že se teploty vyšplhají do tropických výšin, se teploměr zase hezky vrátí do přiměřených hodnot. Jen toho deště je pomálu a posečené travnaté plochy na našich sídlištích, začínají usychat. V noci na dnešek nás přešla bouřka, ale nejsem si jistá kolik toho napršelo a jestli je zalito dostatečně.
Postupně jsem vyfotila to, co v našem okolí kvete.





V týdnu jsme byli s manželem po čase povozit naše nejmladší vnouče Ellu. Nemůžu napsat Ellinku, protože to manžel nechce slyšet. Říká, že když se řekne Ellinka, vzpomene si na vláček, který jezdí od nás z Tábora do Bechyně a protože je to první Křižíkova elektrická dráha, všichni ji nazýváme "elinka". Elle budou v neděli 3 měsíce a nám všem se zdá čím dál tím hezčí. Usmívající se


Tentokrát jsme zvolili trasu jen po panelákovém sídlišti, ale toto sídliště je moc hezké. Je úplně první v našem městě, je v něm hodně zeleně a až bude Ella větší i spousta pěkných dětských hřišť.


Všude teď kvetou jasmínové keře a nádherně jahodově voní.


A ještě přidám jedno mláďátko. Před asi čtrnácti dny se nám usadilo na kuchyňském okně a ochotně se nechalo vyfotit.


Letos poprvé u vody

12. června 2017 v 8:01 | Jarka
Neděle se vydařila ač se to u nás ještě v sobotu vůbec nezdálo.
V sobotu, nám ale zatažená obloha nevadila, protože jsme se u maminky sešli s mojí sestrou a s její dcerou a synkem, který právě slavil své osmnáctiny. Poseděli jsme, pojedli, popili (jen symbolicky) a hlavně si pěkně popovídali.


Protože sledujeme předpověď počasí a meteorologové na neděli předpovídali azuro, domluvily jsme se, se sestrou a neteří, že půjdeme na chvilku k vodě. Rozhodly jsme se jít k Jordánu, voda v bazénu se v našem městě moc neohřívá, tak jsme si říkaly, že ta jordánská bude stejně studená, ale zadarmo. Mrkající Sokolská plovárna prošla rekonstrukcí, je zde nové zázemí včetně občerstvení s venkovním posezením.


Zprvu u vody nebylo moc lidí, ale pak už byla pomalu hlava na hlavě i když do vody tak velký nával nebyl. Neteř chodí raději k bazénu z přírodní vody se většinou opupínkuje a vadí jí i ryby. A že jich v Jordánu je. Dokonce se mi jich pár podařilo vyfotit. Ty menší, na žlutém písku, byly hned u břehu, ty druhé byly o poznání větší a vyfotila jsem je z břehu v hlubší vodě.


Voda byla studená. Přiznám se bez mučení, že jsem se namočila jen do pasu, na celkové ponoření jsem neměla odvahu. Jinak, ale bylo u vody prima.







Byla jsem si pro knížku

10. června 2017 v 8:04 | Jarka
Protože mi přišel nový katalog z Knižního klubu a protože to nejde jinak, než odebrat aspoň jednu knížku, byla jsem si ve městě v Knihkupectví jednu zakoupit.
Po tom, co jsem v rámci úklidu, udělala v našich knihách průvan a jsem pyšná na to, jak jsem uprázdnila police, se mi nové knihy vybírají dost těžko, ale nebylo zbytí tak jsem zvolila čtení o výchově pejsků. Ne, že by byla příručka o výuce psů u nás aktuální. Pejska pořád ještě nemáme a zatím ani mít nebudeme. Rozhodli jsme se, že si ho na období výletů a dovolených pořizovat nebudeme, aby jsme nebyli časově vázáni venčením. Zatím si nastuduji, jak na to.


Kniha je plná názorných fotek a na závěr je i něco pro porozumnění psího chování.


Když už jsme byli ve městě, podívali jsme se i k Jordánu.




V parku u nádraží jsem vyfotila pomalu odkvétající Liliovník tulipánokvětý.


A pak šli k autu zaparkovaném na parkovišti za Pracovním úřadem.


To nejstarší z Č.Budějovic

3. června 2017 v 8:02 | Jarka
Když jsme byli v úterý v Budějovicích a čekali jsme na švagrovou až si vyřídí své záležitosti, měli jsme opravdu spoustu času. Nejen, že jsme se prošli parkem a na náměstí poslouchali vystoupení žáků uměleckých škol, ale stihli jsme i cukrárnu a procházku kolem náměstí.
Přišli jsme na to, že se dá projít průchodem v barokní radnici do další ulice. Šli jsme tím druhým vchodem.


Dostali jsme se na hezké nádvoří a tím průchodem v červené fasádě, za sochou Judr.Augusta Zátky, se dostali dál.


České Budějovice moc dobře neznáme a v této ulici jsme byli poprvé. Jsou v ní domy s pěknými fasádami a některé mají i domovní znamení. Všimla jsem si kostelní věže, která vykukuje na jejich střechami.


Došli jsme do místa, kde se dá ke klášternímu kostelu odbočit.


Na internetu jsem si našla, že jsme došli na Piaristické náměstí, které dostalo svůj název podle řádu Piaristů. Ten v roce 1785 přesídlil do prostor dominikánského konventu. Dříve než jsme si prohlédli kostel s klášterem, mě zaujala zajímavá budova. Ta budova je z roku 1531 a říká se jí "Solnice". Zprvu byla v gotickém domě zbrojnice a sklad střelného prachu, potom sýpka a ještě později úložiště soli, proto "Solnice".


Na náměstí, které stojí na místě hřbitova se pracuje, což je škoda. U Solnice, ve které je v současné době muzeum motocyklů je plot a za tím plotem hezký dvoreček.


A teď už jsme se šli podívat na kostel Obětování Panny Marie. Kostel s klášterem patří k úplně nejstarším stavbám ve městě. Přemysl Otakar II. ho založil spolu s městem.


Viděli jsme, jak do té branky vstupuje dívka s houslovým pouzdrem, tak jsme se osmělili vstoupit též.


Budovy by si zasloužily novou fasádu, ale mě ta oprýskanost nevadí, ba naopak mě se moc líbí. Ta slečna šla do hudebky, vstup je v těch otevřených dveřích.


U protilehlé zdi jsou sochy světců. Dočetla jsem se, že je zde sv.Anna (1741), sv.Jáchym (1743), sv.Dominik a Vincenc (1745) a sv.Zachariáš (1746).



Chodníčkem podél soch jsme se brankou dostali ven a vrátili se k autu a jeli vyzvednout manželovu sestru.



Po čase v Č. Budějovicích

1. června 2017 v 8:04 | Jarka
V úterý jsme byli po čase zase v Českých Budějovicích. Vezli jsme tam švagrovou do nemocnice na kontrolu a ošetření, aby to pohodlně stihla zpátky domů, protože byla na odpoledne ještě objednaná k zubaři. Sice jsem si vyfotila kytičky v pěkném novém nemocničním parčíku, ale švagrovou jsme nechali doktorům a zajeli se s manželem podívat do města.


Auto jsme zaparkovali na Senovážném náměstí a pěšky se napřed vydali do parku.


A potom jsme skončili kde jinde než na náměstí, které se jmenuje po zakladateli města králi Přemyslu Otakaru II. Náměstí už je na dohled.


Se svými 1,7 haktary je to druhé největší náměstí v republice. Už jsem ho na blogu měla nesčíslněkrát, takže Samsonovu kašnu už jste viděli.



Černou věž vysokou 71,9 metrů také nemusím představovat.


A známá je i budova radnice se svou modrou fasádou a zvonkohrou se 16 zvony.


Měli jsme štěstí, že se na náměstí zrovna ten den odehrával happening základních uměleckých škol, který pořádal nadační fond Magdaleny Kožené. Byla to celonárodní akce. Na velkém pódiu se střídali hudebníci a zpěváci a bylo to moc hezké.


Protože se hodně oteplovalo postáli jsme u kašny od které vítr, chvílemi příjemně zanášel kapičky vody.


Ještě přidám přefocený letecký snímek náměstí (byl u Informačního centra). K tomu kostelu v pravo u řeky jsme se také podívali, ale ten příště.