Duben 2017

Tři dny prší a prší

28. dubna 2017 v 8:06 | Jarka
Úterý, středa i čtvrtek u nás propršely a ani o dnešku si raději nedělám iluze. Snad až víkend bude lepší, což určitě uvítají ti, kdo chodí do práce, protože to je víkend prodloužený.
Peginka déšť neměla ráda, ale když byla naživu, nutilo nás její venčení vyrazit i do deště, jenže zatím pořád nového pejska nemáme a dřepíme doma.
Manžel se nudil až tak, že jsem se nechala umluvit a dovolila mu vynést nepojízdnou elektro-koloběžku z motorkárny domů, aby si ji mohl opravovat. Už takto jednou doma něco podobného opravoval a protože si pak po sobě všechno vzorně uklidil, přimhouřila jsem na tím bincem oko. Nebo spíš obě oči.


K večeři jsem včera dělala tatarák z červené řepy podle receptu od Helenky B.. Musím se přiznat, že mi červená řepa moc nejede kvůli její specifické "zatuchlé" chuti, ale říkala jsem si, že s přísadami do tataráku by to nemuselo být tak výrazné a je to pravda. Chutnalo to i manželovi, který se do zeleninových novinek nikdy moc nehrne. Udělala jsem ho jen z jedné řepy a zaprášilo se po něm.


Tak teď už zbývá jen aby zase chvilku svítilo sluníčko. Zalito už máme dost.



Procházka jarní přírodou

25. dubna 2017 v 8:21 | Jarka
V pondělí bylo nádherné počasí, slunce svítilo, vítr foukal tak akorát a zvalo to ven. Těch dva a půl roku, co jsme měli pejska nás s manželem naučilo chodit ven a k mému překvapení je to právě manžel, který mě odpoledne láká projít se a nemusí být ani tak krásně, jako bylo v pondělí.
Tentokrát jsme to vzali na druhý konec města a šli se projít po okraji bývalého tankodromu. Od zaparkovaného auta jsme šli do mírného kopce.


Po jedné straně je malá chatová oblast a přes střechy chatek, je vidět kostelní věž na náměstí.


Předešlý záběr byl pořízený při pohledu vzad, my jsme ale pokračovali cestou dál nahoru, kolem kvetoucích stromů.



Tato místa dobře znám. V dětství a pak ještě i s našimi dětmi, jsme sem chodívali opékat buřty a jak jsem po létech zjistila (podle hromádky klestí), je toto místo k rozdělání ohýnku oblíbené pořád. Jako důkaz jsem do koláže vložila starý snímek. Škoda, že jsem ty kameny nezabrala ze stejného úhlu.


Pokračovali jsme pěšinkou dál.


Viděli jsme i nějaké jarní houbičky.


V dálce jsme slyšeli střelbu, to asi cvičili vojáci, kteří pořád ještě v Táboře jsou i když, oproti minulé době, je jich jen hrstka. Že jsme na tankodromu bylo místy znát.


Chtěla jsem hlouběji do území, ale mimo lesní pěšinku bylo dost bláta a tak jsme se pomalu vraceli zpátky. Viděli jsme i skupinky běžců a potkávali pejskaře. Hezká procházka to byla.



Slunečné ráno

22. dubna 2017 v 8:05 | Jarka
Co nemáme pejska, tak nás nic nenutí brzo vstávat. Jenže já stejně ráno nevydržím v posteli dlouho. Budím se chvilku po šesté hodině a jak otevřu oči, už mě ležení nebaví.
Ve středu a ve čtvrtek, jsme ale vstávat dřív museli, protože jsme vezli maminku na sedmou hodinu, na malý ortopedický zákrok (ve středu na zákrok a ve čtvrtek na kontrolu). Pan doktor má ordinaci ve vilové čtvrti a než si to maminka u ortopeda odbyla, my s manželem se šli projít ven.
Nevím, jestli tyto magnolie už odkvétají, nebo trochu omrzly.


Vilová čtvrť je nad Jordánem a my jsme se k němu, touto cestou, také podívali.



Slunce bylo docela nízko a naproti nám, což můj kompaktík zrovna moc nezvládal.


Trochu lepší bylo zaměřit foťáček bokem. Komíny patří sladovně u nádraží.



Sluníčko už docela hřálo, studený vítr nefoukal, ptáci zpívali a u vody bylo krásně.


Některým zahradám od domů ve vilové čtvrti, sahají ploty až těsně k Jordánu. My jsme drze ušli pár kroků po pěšince, která byla označená jako soukromý majetek a pak už se vrátili pro mamku.




Duben, ještě tam budem

19. dubna 2017 v 15:10
Kdyby už jsme neokusili, jaké je to báječné když je venku teplo na tričko, tak mě snad ani nenapadne, že by se se současným počasím dělo něco nepatřičného. Ale my už jsme si to skoro léto zkusili a to, že teď oblékáme už zazimované teplé oblečení, je dost nepříjemné.
Po seběhnutí těchto schodů by jsme se dostali do jarních Holečkových sadů. Ale kdo by tam šel když je vítr a na teploměru kolem čtyř stupňů.


Na pondělí velikonoční jsme byli domluvení s našimi mladými, že se společně projdeme s kočárkem. Nakonec tak lilo, že jsme zůstali u mladých v teple a Ellinku si užívali u mladých doma. Vzali jsme sebou mou maminku, Ellinky prababičku. Když ji chovala, pořídila jsem snímeček. Elle byl právě měsíc a je to brouček k umačkání.


Doma už jsem zlikvidovala velikonoční výzdobu, jen na stolku v obýváku zůstala větvička s háčkovanými kytičkami, které mi s přáníčkem poslala Maryška.


Od Maryšky jsem dostala už jedno přáníčko a to vánoční. Tenkrát jsem v obálce našla i dvě nádherné dečky. Maryška je moc šikovná a je škoda, že nemá svůj vlastní blog, určitě by na něj měla co dávat a nebyla by na tom tak, jako já, že když počasí nepřeje procházkám a výletům, mám nouzi o blogová témata.



Pohodové Velikonoce

14. dubna 2017 v 8:04
Mějte hezké Velikonoce ať je budete trávit doma, nebo na výletech. Poslední týden se dost ochladilo a počasí se zrovna nevytahuje, ale i tak nás určitě čekají pohodové dny. Usmívající se


Doma jsem to s výzdobou nepřeháněla, nazdobila jsem jen stolek v obýváku.





Kvítí v botanické zahradě

11. dubna 2017 v 8:02 | Jarka
Víkend i pondělí se náramně vydařily, sluníčko svítilo a hřálo skoro, jak v létě.
V pondělí dopoledne jsem konečně doma domyla dvě zbývající okna a odpoledne jsme se vypravili do města, kde jsem potřebovala v knize odebrat novou knížku z Knižního klubu.
Měli jsme dost času, tak jsme zašli pod zemědělskou školu do botanické zahrady. Prošvihla jsem kvetení sněženek a bledulí, ale navadí teď je vystřídaly koberce bílých sasanek.


Mezi sasankami kvetly i orseje a ladoňky.


Také kvetou modřence.


A petrklíče.



Na skalce kvetl koniklec.


A v trávě kostičkovaný řebčík.



Venku je jaro v plném proudu a já si koupila zimní pohádku. Vyšlo DVD "Anděl Páně 2". Když tento film dávali v kině nedostala jsem se na něj a protože jsem o něm slyšela chválu, neodolala jsem. Pohádka se mi líbila i když ten, kdo ji viděl v adventním čase měl výhodu, určitě všichni z kina odcházeli krásně naladění na Vánoce. Teď to bylo trochu mimo mísu, ale i tak to bylo milé pokoukání, ve kterém nechyběl ani humor.



Deset minut na trhu

9. dubna 2017 v 8:01 | Jarka
V sobotu byl v našem městě velikonoční trh, na který jsem se chtěla podívat.
Dopoledne mi to nevyšlo, tak jsem umluvila manžela, aby jsme na trh zaskočili odpoledne, chvilku před tím než pojedeme k mamince. Manžela ovšem takové věci vůbec nebaví, navíc jsme horko těžko hledali nějaké místo na zaparkování, takže atmosféra houstla a když jsme nakonec museli jít přes půlku města, byl to na trhu fičák.


Manžel pak u mamky vyprávěl, že na trhu nic nebylo, ale není to pravda. Stánků bylo skoro stejně, jako na trhu vánočním a dokonce i zvířátka v ohradě.


Všude bylo plno laskomin slaných i sladkých a na pódiu se vyhrávalo, zpívalo a tančilo.


Nedaleko pódia byl žebřiňák s obřím vejcem.


A kdybych se neostýchala fotit stánky viděli by jste, že bylo na co koukat i za co utrácet korunky.


Příště se domluvím s mamkou, nebo se sestrou a netěří a svého chlapa nechám doma. Šlápnul vedle


Hu, to se ale ochladilo

6. dubna 2017 v 9:40 | Jarka
Před chvílí jsme přišli z nákupu a musím konstatovat, že se proti minulému týdnu ochladilo fest.
V teplých a slunečných dnech minulého týdne jsem umyla v kuchyni a v obýváku okna s tím, že další dvě si nechám na tento týden. Ovšem nejen, že mi okno v obýváku už stačil zacákat déšť, ale tak protivně se ochladilo, že se mi nechce dělat doma průvan. Do Velikonoc ještě nějaký den zbývá, tak si počkám na lepší počasí.
Přírodě naštěstí ochlazení a déšť nevadí a jarní kytičky kvetou nejen na zahrádkách, ale i volně.



Při procházce zahrádkami jsme si všimli vykukující kočičky, byla bojácná a jakmile jsme se k ní přiblížili, zacouvala zpátky.


Nechala jsem si tedy od ní odstup a foťáček raději nazoomovala. To už se číča nebála a protáhla se ze zahrady ven.


Vyběhla na pěšinku a namířala si to do protilehlé stráňky.


A tam už si nás přestala všímat a soustředěně se věnovala něčemu v trávě. Že by myška?



Víkend byl slunečný

3. dubna 2017 v 8:01 | Jarka
Právě uplynulý víkend byl nejen slunečný, byl i neobvykle teplý, odpoledne už to nebylo ani na mikinu, ale na tričko a ještě mi bylo zpoceno. Úžasný
V sobotu odpoledne jsme byli, jako vždycky, u mamky. Za domem jí kvetou dva velikánské keře zlatého deště, tak sme si u ní se sestrou natrhaly kvetoucí větvičky do vázy. Měla jsem jich tolik, že jsem naplnila vázičky dvě.


Zatím jsem na větvičky nezavěsila velikonoční vajíčka, myslím si totiž, že mi stejně do Velikonoc nevydrží a budu muset jít na nějaké nové klacky a až ty si ozdobím. Velikonočním dekoracím moc nedám, ovšem inspirací jsou zase plné časopisy. V březnu jsem si koupila třeba tento.


Jsou v něm nápady na zdobení vájíček.


I nápady na zdobení bytu. Trochu jsem se prohlížením časopisu naladila, tak asi něco málo velikonočního vytáhnu, ale přehánět to nebudu, než se člověk naděje, jsou tyto jarní svátky fuč.



Víkendová buchta u nás byla potřená tvarohovo-zakysano smetanovým krémem s nastrouhanou Margot.