Leden 2017

Trochu monotématicky

30. ledna 2017 v 8:33 | Jarka
Napamatuji si, kdy se mi (a jestli vůbec někdy) naposledy povedlo mít za sebou tolik článků s fotkami bílé zimy. Na zimu se nezlobím, ba naopak jsem přímo blažená a klidně bych uvítala čerstvou dávku sněhu, máme před sebou únor a ten by měl být bílý také, ne?! Nevinný
Horší to mají venkovní zvířátka a také méně pohybliví senioři tam, kde se neudržují chodníky. Na našem sídlišti takový chodník máme také, ale já ho mám ráda. Není prosolený a nejsou na něm černé kamínky, které lezou pejskům do paciček a nám lidem, do vzorku bot až tak, že si ho nosíme domů.


Když jdeme s Peginkou ven, vybíráme si sněhové cestičky, jako je třeba pěšinka kolem železniční trati.


Je ovšem jeden okamžik dne, kdy mi chladno vadí. Je to večer, když se jdu před spaním vysprchovat. Když jsme vyhazovali vanu a dělali sprchový kout, vyhodili jsme i starý infrazářič. Od té doby jsme si neměli v koupelně jak přitopit a já skučela, že je mi po vysprchování zima. Už není. Koupili jsme tento stojací a byl za "hubičku".


Peginka se hárá. Je už to dvanáctiletá babča a hárá se jen jednou do roka. Doma teď chodí v kalhotkách a venku na vodítku, aby se nám neutrhla za nějakým ženichem. Peginku budeme mít v létě už tři roky a když se tak dívám zpátky musím konstatovat, že jsem hodně slevila ze svých zásad. Zprvu nesměla ležet nikde jinde něž ve svém pelíšku a teď už má své místečko i na gauči. Sice teď v zimě chlupy nepouští, ale často pod sebou hrabe a ničí čalounění, proto má svůj koutek zakrytý.



Sníh ubývá, zima zůstává

27. ledna 2017 v 8:24
Včera u nás byla zase zima, jak v Rusku. Ne, že by bylo tolik pod nulou, ale foukal ledový vítr a ten byl příčinou toho, že zalézalo za nehty a zábly uši. Byli jsme ve městě dokoupit ptáčkům zobání a při té příležitosti zašli do botanické zahrady. Zahrada je za zemědělskou školou.


Už je to delší doba kdy naposledy sněžilo a sníh už není úplně čistý.


Všechny zahrady ještě spí, není na co zaměřit objektiv foťáku, tak jsme se zde moc dlouho nezdrželi.




Po návratu domů jsme vzali na procházku i Peginku, ovšem ne na dlouhou už jsme byli promzlí, jak drozdi. Ale přece jen jsem ten den ještě jednou vytáhla foťáček. Doma jsem si při pohledu z okna všimla, že se na krmítko opět chystá hrdlička, tak jsem ji šla, jako vždy, vyhnat. Je to hrdlice oprsklá a nebojácná. Mlátila jsem na okno a ona dělala, jak kdyby se nechumelilo. Tak jsem otevřela balkon a ona pořád nic, došla jsem si tedy pro foťák a vyblejskla ji. Dokonce potvora roztáhla křídla a přelétla z borovice na balkon, blíž ke krmítku.



Bílá zima pokračuje

25. ledna 2017 v 8:04 | Jarka
Díky trvajícímu mrazu se sníh, který nepadl už před drahnou dobou, stále drží. Není už sice tak čisťounký a neporušená místa už se skoro nenajdou, ale bílá zima stále nekončí.


Chtělo by to snížek nový. Na sněhu mám stejně neraději chumelení. Neporušené plochy už vídám jen za plotem v zahradách.




Když jsme šli z procházky a přecházeli jsme přes koleje, po lávce pro pěší, všimla jsem si v dálce sněhuláka. Bylo to opravdu hodně daleko, ten pás stromů je v údolí s Lužnicí a sněhulák je na kopci, kterému se říká Babí hora. Pokusila jsem se ho vyfotit maximálním zoomem a doma snímek ještě ořízla. Asi už byl u nás taky smog, fotka je v mlžném oparu.


Na sídlišti na skalce kvete vřesovec. První snímek v koláži je pořízený hned, jak napadl sníh, ty další už jsou pár dní poté, když už se sníh slehl. Vřesovec je trochu omrzlý, letos byly mrazy opravdu pořádné.


Minulý pátek jsem byla za panem doktorem poslechnout si, jak dopadlo mé čtyřiadvacetihodinové měření tlaku. Měla jsem obavu co uslyším, večer a pak v noci už mě to měření dost vyvádělo z míry a bylo mi jasné, že tlak tip-ťop není. Nakonec, to ale nebylo tak zlé. S odřenýma ušima jsem se vešla do všech těch jeho tabulek, procent a grafů a pan doktor byl celkem spokojený. A já též, že už to mám za sebou.
Včera jsem poprvé pekla domácí rohlíky. Recept jsem našla u Ivanky, jen jsem místo celého droždí dal půlku a rohlíčkům to stačilo. Byly moc dobré i když tvarů nedokonalých. S manželem jsem ochutnávali ještě teplé až jsem měla strach, že nás bude bolet břicho.


Sníh, kam se podíváš

19. ledna 2017 v 8:41 | Jarka
Letos jsem se dočkala. Bílou zimu mám ráda a poslední roky se nám vždycky předvedla jen na pár dní a pak bylo až do jara všechno holé, šedivé a moc smutné. Když je všude bílo, je to hned veselejší a hezčí. Ve městě je to s čistotou sněhu horší, ale stačí vyjít trochu bokem silnic a posypaných chodníků a jsme v zimním království.
Doma už nám toho moc zimního nezbylo. Příště, až budu sklízet Vánoce, tak nechám venku aspoň domečky a sněhuláčky.


Za zimou je lepší vyrazit ven. I pejskům se lépe chodí mimo chodníky posypané solí a černým kamínkem (ten kamínek si v botech taháme pomalu až domů). Naše nejoblíbenější trasa je cestička kolem zahrádek.




V zahrádkách je toho sněhu hromada. Myslím, že si příroda pod bílou peřinou libuje zvlášť teď, když přišel opravdu pořádný mráz.


Toho neporušeného sněhu v kolonii využil nadšenec na běžkách. Celá plocha je docela velká, takže než ji oběhl musel se docela zadýchat. Nás při procházce minul dvakrát.


V tuto chvíli už nám opět svítí sluníčko, ale na teploměru je zatím pořád skoro -14°C.


U nás také padal sníh

16. ledna 2017 v 8:01 | Jarka
K mé velké radosti i u nás padal sníh a napadlo ho tolik, že mu neublížilo ani několika denní oteplení. Padal v sobotu ráno a padal i v neděli ráno. Fotila jsem přes sklo okna.


Když jsme šli odpoledne vyvenčit Peginku, padal chvilku taky. Mrzelo mě, že jsme sotva vyšli z domu a nejsme už v přírodě.


Tady už jsme na pěšině kolem zahrádkářské kolonie. Pěšinka je zde vždycky prošlapaná, je vidět, že tuto trasu nemáme oblíbenou jenom my.


Asi po třičtvrtě hodině jsme zpátky na našem sídlišťátku. Když byla obleva sníh změkl a dalo se z něj stavět sněhuláky, nebo takovéto iglů.


Peginka, ač je to dvanáctiletá babča, je k neutahání. Ještě, než jsme šli domů, chtěla aportovat. Na sněhu se jí moc líbí, musíme ji přemlouvat, aby už šla do tepla.





Karbanátky, venku, cukroví

13. ledna 2017 v 8:04 | Jarka
Vařím každý den, jen někdy se mi toho podaří udělat víc a pak například ke guláši obměním přílohu a dáme si ho i druhý den. Už jsem se na blogu několikrát přiznala, že mě to v kuchyni nebaví a navíc mi dochází nápady. Proto, když na některém blogu narazím na něco nového, rychlého a hlavně vyzkoušeného, tak je to vítaná pomoc. Naposledy mě oslovily "karbanátky z cukety a kuřecích prsou". Recept jsem našla u Blanky a v týdnu jsme je měli k obědu. Napadlo mě je obalit ve strouhance (bez mouky a vejce) a bylo to lepší - šťavnatější.


V týdnu jsme byli také ve městě a zašli jsme se podívat k Jordánu. Ten den mrzlo a svítilo slunce.


Jordán je pod sněhem, takže se na něm moc dobře nebruslí, ale zamrzlá plocha se využívá ke zkrácení cesty z města.




Přestože jsme ve městě byli hned po jedné hodině odpoledne, stíny jsou pořád ještě dlouhé a těžko se tomu vlastnímu při focení vyhýbá (kdybych fotku ořízla, nebylo by vidět nábřeží).


Když jsme přišli domů, vzali jsme na procházku Peginku. Na našem sídlišti nekrmím ptáčky jen já, tady je krmítko na stromě mezi domy.


Ještě máme trochu cukroví a je pořád dobré. Dávám ho na balkon a protože mrzlo, tak vydrželo. Všechny druhy už nejsou. Ne, že bych jich tolik pekla, ale chybí třeba plněné ořechy.



Lednové všední dny

11. ledna 2017 v 8:02 | Jarka
Všední lednové dny jsem si trochu zpestřila čtyřiadvaceti hodinovým měřením kravního tlaku. A pěkně děkuji, takové zpestření už bych víckrát nechtěla. Bylo to protivné až hrůza. Zprvu se mi zdálo zábavné, když se mi každou půl hodinu nafoukla manžeta a za tichého cvakání se mi změřil tlak, ale jak šel den, tak mě začala ta manžeta škrtit a dřel mě i opasek s měřící krabičkou. Navíc jsem udělala tu chybu, že jsem se dívala kolik mi to měří a když se mi k večeru vzorné hodnoty začaly navyšovat, chytil mě nerv. V noci se interval měření prodloužil na hodinu, ale o spaní/nespaní ani nebudu mluvit. Byla jsem ráda, když jsem se ráno té parády zbavila. Na vyhodnocení si musím počkat...


Venku pokračuje zima, ale mé dvě orchidejky (velká a mini) se rozhodly kvést. Vyfotit se mi je moc hezky nepodařilo. Nechtěla jsem je sundavat z okna.


Doma už to není tak hezké, jako o vánočních svátcích, veškerá výzdoba už je v krabicích a police zevšedněly.


Přece jen si můžeme svítit. Lucerničku neschovávám a dělá nám společnost celoročně.



U nás je po vánocích

7. ledna 2017 v 8:02 | Jarka
No jo, je to tak, vánoční svátky jsou pryč.
U nás doma jsou vždycky hodně dlouhé, od první advetní neděle až po Tři krále. Přemýšlela jsem, jestli přece jen výzdobu nenachám na víkend, ale nakonec jsem se do úklidu dala už ve čtvrtek. A byla to fuška, neboť míváme, mimo ložnici, opravdu vánoční celý byt. Binec jsem sklízela ještě chvíli po obědě (ČT24 mám puštěnou skoro celý den Mlčící).


Jak jsem byla v ráži, tak jsem ještě druhý den využila celodenních mrazů, vyšoupla potraviny z lednice na balkon, vytáhla ji ze zásuvky a celou jsem ji vydrbala.


Při tom všem ještě stíhám číst další díl nového ilustrovaného dílu Harryho Pottera, kterého jsem dostala pod stromeček. Vloni jsem dostala díl první, letos vyšel druhý a tak to prý bude každý rok až do sedmého dílu. Tak to se mám na co těšit. Příběhy H.P. miluji a nic nedbám na to, že už jsem tomuto žánru krapet odrostla.


Ilustrace jsou fakt moc krásné.


Ilustrátor se inspiroval filmovým zpracováním, ale obrázky jsou přece jen trošku jiné.


Venku nám napadl sníh a je taky vítr a mráz, ovšem s pejsky se chodit musí za každého počasí.


Peginka je pejsek aportovací a teď to má s hledáním klacku, nebo šišky, horší. Bývá celá obalená sněhem.




Pod modrou oblohou

4. ledna 2017 v 8:03 | Jarka
Uplynulá neděle byla sváteční, první v tomto roce. Myslela jsem, že u nás přivítám novoroční návštěvu, ale na maminku i rodinu mé sestry skočil chřipkový vir a bylo po společném posezení.
Venku bylo nádherně a my jsme se s manželem rozhodli vyplnit volné odpoledne maličkým výletem. Zajeli jsme se podívat do 14km vzdálené Jistebnice na náměstí, na vánoční strom a jesličky pod ním.


Strom mají živý a betlém pod ním, je opravdu hezký.



Cestou domů mi manžel zastavil v polích, abych si mohla vyfotit jinovatku na stromech. Zastavili jsme u lesíka.


Přeběhla jsem silnici a fotila větve stromů na kraji pole.


A jak jsem se tak dívala po okolí, všimla jsem si v dálce božích muk. Zas tak moc daleko se mi nezdály, pole bylo umrzlé, slunce svítilo a mě napadlo, že bych se k nim mohla podívat. Manžel se mnou jít odmítl a čekal na mě v autě, kde si topil a já se pustila do mírného kopce. Můj cíl je oprostřed pod tím lesem, na první fotce je vidět jako malá světlá tečka.


Na závěr se pole zvedalo trochu víc a začínala jsem mít nepohodlné chůze v oraništi plné zuby, ale došla jsem.



A ještě jedno ohlédnutí a jdu zpátky. Byl to poslední den kdy svítilo sluníčko, tak jsme to s tou vyjížďkou za humna docela vychytali.


Předsilvestrovská procházka

1. ledna 2017 v 16:13 | Jarka
Sněhu jsme si u nás zatím moc neužili, ale užíváme si mlhy i trochu mrazů. Když se spojí mlha a mrazík je velká šance, že z toho vznikne pěkná námraza tak, jako se to posledních pár dnů děje u nás.
První snímek je z procházky, kdy sice byla námraza, ale sluníčko se schovávalo.


Pak ovšem přišla sobota - silvestrovský den a to už se na nás po čase usmálo i slunce. Dívala jsem se na tu nádheru z okna a moc si přála, aby na mě ojíněné stromy počkaly než půjdeme odpoledne s Peginkou ven. A počkaly!


Bylo něco ke druhé hodině, venku nádherně a zatím i klid před ohňostrojovou bouří.


Nejvíc obalené byly břízky.


Peginka se ten den naposledy v klidu vyvenčila, pak už se nedokázala vyčurat ani těsně u domu.


Ponocovali jsme kvůli ní hodně dlouho, dokonce jsem si myslela, že se třeba vyvenčí po jedné hodině po půlnoci, jenže střelecké manévry u nás pokračovaly pořád dál a Pegina s venčením vydržela až do rána. Nejhorší je, že pyromani nevystříleli veškeré zásoby a dnes už se rány ozývají znovu. Plačící


Vánoční svátky miluji, ale silvestrovská oslava mě nebrala nikdy a teď už bych ji klidně vyškrtla z kalendáře. A nebo bych přestala ty rachejtle prodávát...