Listopad 2016

Výzdoba doma je hotová

29. listopadu 2016 v 8:56 | Jarka
Zdá se mi, že letos ten advent začal opravdu brzo. Dobré ovšem je, že spolu s adventem přišel i mráz a sem tam je vidět i poletující sníh. Na zemi sice u nás nevydrží, ale ta předvánoční náleda přece jen přišla.
Mě ji trochu kalí fakt, že mě začal zlobit vyšší tlak a jak jsem léta zanedbávala praktického doktora, tak si ho teď před svátky asi trochu víc užiju, neb mě čekají ještě nějaká vyšetření.
O víkendu jsem doladila věneček na pověšení. Inspirovala jsem se u Blanky, ten její je větší a hezčí a má pro něj prímovější umístění. Můj věneček skončil v obýváku pod lustrem.


Vánoční serepetičky už jsem vyndala úplně všechny, už chybí jen ozdobit naše dva umělé stromečky, ale na ty je přece jen ještě čas. Za věnečkem visícím je vidět stolek s dalšími věnečky. Všechny vyráběla Maruška a to nejsou všechny, ještě jeden moc hezký mám z druhé strany obýváku.


Teda ten adventní keramický nevyráběla, ale dostala jsem ho taky od ní k jedněm narozeninám. Od našich mladých jsem dostala i ten velký voskový svícen. Jen jsem ho vloni trochu zdeformovala, protože jsem v něm nechala vyhořet zbytky svíček z předešlého adventního věnce a jak byly přece jen dost velké, tak tím žárem vosk na stěnách svícínku změkl a zprohýbal se.


Výzdoba by byla. Ale péct jsem ještě nezačala a dárky nakoupené taky nemáme...

Nejhezčí čas v roce

26. listopadu 2016 v 8:02 | Jarka
Čas neúnavně odpočítává minuty, hodiny, dny i měsíce a už je tu zase doba vánočních příprav a těšení. Je fakt, že to těšení u nás starších dostává trochu jiný rozměr. Aspoň tedy u mě určitě. Už to není těšení na dárky, prázdniny, nebo dovolenou, ale spíše těšení na hezky vyzdobený byt, na večerní svícení svíčkami a barevnými lampičkami, třeba i na sváteční filmové pohádky a nesmím zapomenout na těšení na bílou zimu. S tou zimou mě to poslední roky nevychází, ale na sníh se těším a vyhlížím ho každičký rok.
V neděli zapálíme první svíčku na adventních svícnech. V časopise jsem našla pár vět o tom, jak to s těmi svíčkami je.


Tak jsem nelenila a zakoupila svíčku i růžovou (že mají být ostatní fialové jsem se dočetla až později, to napravím třeba příští rok). Musela jsem koupit sadu čtyř a věřte, nebo nevěřte, stály mě 109,- korun. Taky jsem se dočetla, že se svíčky na věnci zapalují proti chodu hodinových ručiček, což bylo důležité pro umístění té třetí růžové svíce. Víte, že jsem celá léta zapalovala svíčky na věnci špatně?!


Už jsem jednu svíčku cvičně i zapálila, abych mohla pořídit fotku a potom zfoukla, hlavní svícení bude až v neděli navečer.


Věnec máme keramický a ozdobený je za pět minut. Letos bílou barvou lákám ten bílý sníh...



Letošní stoosmnáctý

23. listopadu 2016 v 8:23 | Jarka
Letos mi ty články moc nepřibývají a když se rozhodnu přidat další, tak zase nejde internet. Článek mám totiž ve zvyku připravovat večer před druhodenním ranním zveřejněním a včera, jako na potvoru nešel, v inkriminovanou dobu, strýček google. Ono se toho tak moc nestalo, fotky upravovat šly a že bych chystala něco světoborného, tak to tedy ani náhodou.
Už mám umytá všechna čtyři okna, záclony jsou vyprané a voňavé a tak můžu s klidem na první adventní neděli vytáhnout vánoční výzdobu. Na parapetu v obýváku mi letos podruhé kvetou tořivky.


Když to vyjde a poslední dobou to vychází, na konec listopadu je nebývalé teplo, chodíme odpoledne s Peginkou na dlouhou procházku. Posledně jsme viděli horkovzdušný balon, jenže když byl hezky nízko byli jsme mezi hustými stromy a pak už jsem ho chytala na dálku zoomem.


Jak je teplo, tak začaly opět růst i houbičky.


No jo, venku to na blížící se advent a Vánoce vůbec nevypadá. Ale stačí zajít do vyzdobených obchodů, nebo koupit nějaký časopis a hned nás to uvedete do patřičného času i nálady.


Už jsem začala pracovat na zakoupeném věnečku, ale ještě to není ono. Mám představu, že ho někam šikovně zavěsím, ovšem o místě, kde jsem ho vyfotila, nejsem ještě skálopeně rozhodnutá. Taky si budu muset pohrát s těmi závěsy, drátěné háčky nejsou ono. Tak jen pro představu budoucího...



V pátek na výletě

20. listopadu 2016 v 8:04 | Jarka
On to vlastně ani pořádný výlet nebyl. Jen prostě bratra, který přijel s manželkou na narozeniny sestry napadlo, že by jsme se mohli v pátek zajet podívat do nedaleké Olešné. Na Olešné bývalo rekreační středisko a jezdívali jsme tam už od našeho dětství až do nedávna. Středisko v poslední době měnilo majitele a teď je zpátky u majitele původního (ministerstvo obrany) a ten se rozhodl, že zbourá staré chatky a na jejich místě postaví nové. Naději, že by se zde dalo znovu trávit dovolenou, už si ale neděláme.
Ukázka původního bloku se vstupy do chatky je vlevo nahoře. Byla to vlastně jedna místnost s příslušenstvím a teráskou z druhé strany s výhledem na vodu.


Musím ještě podotknout, že v pátek bylo počasí pod psa. A ještě taky musím říct, že sotva jsme vytáhli foťáky přišla na nás ostraha, že se v tomto objektu nesmí fotit. Tak jsme se tedy rozhodli sejít dolu k přehradě (Orlická).


Jak je z fotek vidno, počasí opravdu nestálo za nic, tak jsme se vrátili k autu a vyrazili na zpáteční cestu. Vzali jsme to přes městečko Jistebnice, kde bráška kdysi pár let bydlel. Na kraji náměstíčka mají pranýř.


Šli jsme kolem pěkného domečku.


A skončili jsme u prodejničky kde měli od drogérie, přes zdravou výživu, zeleninu a zahrádkářské potřeby až po spoustu hezkých serepetiček.



Švagrová si nakoupila něco ze zdravé výživy, mamka si koupila dva maličké ptáčky s klipsou k připevnění na větvičku a já si koupila věneček, stužku a závěsy a až vyrobím to, co mám v úmyslu, tak ukážu.


Jo. A jen co jsme se vrátili domů, tak po zbytek dne krásně svítilo sluníčko. Zato sobota nám propršela celá.

To jsme toho stihli

18. listopadu 2016 v 8:01 | Jarka
Na čtvrtek 17.11. připadá nejen státní svátek, ale taky a hlavně, je to den kdy se narodila moje sestra. Proto jsme ten den slavili sestřiny narozeniny. Byli jsme s manželem pozvaní už na oběd, takže jsem nemusela vařit, po obědě jsme ještě poseděli u dobrůtek a před čtvrtou hodinou se nacpaní vrátili domů.


Doma nás čekala nevyvenčená Peginka a protože bylo docela teplo a bylo potřeba spálit trochu z přijatých kalorií, vyrazili jsme na skoro hodinou procházku.



Sluníčko se v těchto dnech kloní k západu brzo, ale bylo bezvětří a opravdu teplo, tak se nám venku líbilo.



Jak už jsem psala večery jsou dlouhé, ale mě to vůbec nevadí. Vytáhla jsem loňské svícny s domečky s vystřiženými okénky a hned bylo doma ještě útulněji.


Chvíli venku a pak doma

14. listopadu 2016 v 8:00 | Jarka
Už ani nevím, který den v minulém týdnu jsem si vzala na první venčení do kapsy foťáček. Už jsem si myslela, že ho ani nevytáhnu, ale pak mě upoutalo zlaté březové listí v ranním sluníčku. Břízy jsou jedny z mála stromů, které ještě úplně neopadaly.


Peginka už ráno nosí svetříček a není na našem sídlišti sama. Pamatuji si, jak jsem kdysi nad těmi oblečky kroutila hlavou a divila se, proč je pejskové nosí, když mají kožíšky. Jenže když je zmrzlá tráva, tak ti s nízkýma nožičkama mají mokrá bříška a svetříček je chrání a pak se taky domnívám, že jim i sluší. Mrkající




Ten den, kdy jsem ráno fotila břízu ve sluníčku, se následně zatáhlo a až do večera lilo jako z konve. Další den, už ale sněžilo.


Nakoupila jsem lojové koule a zobání pro venkovní ptáčky a už jsem vytáhla krmítko. Ptáčci jsou na krmení na našem balkoně zvyklí a opravu to trvalo jen pár minutek, než první přiletěli. Vyfotit se ovšem nedají. Krmítko je otočené k borovici a stejně, jakmile hnu záclonou, všichni uletí pryč.


V sobotu jsem dělala kuřecí roládu s nádivkou v srnčím hřbetu se šťouchanými bramborami.


A na víkend upekla koláč ze dvou různých těst.



Venku se to rychle mění

10. listopadu 2016 v 8:02 | Jarka
Je až k neuvěření, jak rychle se to teď venku mění. Přestože o sluneční svit není nouze, podzim postupuje mílovými kroky, kterým hodně pomáhá to, že každé ráno mrzne. Včera jsem litovala, že jsem si na ranní venčení nevzala foťák. Na trávě byla pěkná jinovatka a sluníčko se probouzelo do červena. Dnes zas na zemi ležel sněhový poprašek.
Na naší trase okolo zahrádek už zlátnou modříny.


Na té trase je jedno místo, které mě skoro pokaždé přinutí vytáhnout z kapsy foťák. Vlastně jsem si toho nebyla vědoma, ale v archivu se mi sešly fotky na kterých jsem si to uvědomila. Tři jsem dala do koláže pro porovnání, pořízené jsou asi po týdnu a vsadím se, že kdybych chtěla udělat fotku dnes, zas by ten pokračující podzim byl vidět.


Dýňového bubáka jsem musela vyhodit i když ještě nevypadal tak zle. Jenže když jsem mu odklopila čepičku, tak pod ní byla plíseň. To suché lampionky se ani nehnou.


Když jsem tak bloumala bytem s foťáčkem v ruce všimla jsem si, že mám základ nejméně čtyř sbírek. Mám čtyři slony, tři velbloudy, tři kočičky, hodně zvonečků a čtyři želvičky a ty jsem taky vyfotila. Čtvrtá želvička mi přibyla minulý týden. Maminka ji měla pár let doma a dala mi ji právě proto, že si všimla, že by u mě mohla být v partičce (je to ta s želvičkami na krunýřku, hlavičku a nožičky má na silonu a když se do ní strčí, tak se hýbou).


A to je všechno. Musela jsem jsem vložit aspoň malý článek, jinak mě nebaví zapínat noťásek a přitom už jsem byla zvědavá, co je u vás nového. Tak se jdu mrknout. Mrkající

Ve městě i v přírodě

5. listopadu 2016 v 8:01 | Jarka
Jeden den v týdnu jsme byli ve městě.
Potřebovala jsem odebrat knihu z nového katologu Klubu čtenářů a při té příležitosti jsme zašli na město pro pytlíky na Peginky bobek. Letos už jsme pro ty pytlíky šli potřetí a bylo nám řečeno, že nám je dají, ale odběr napíšou na příští rok, jelikož máme nárok jen na dva příděly ročně. Tak nevím. Buď sbíráme až moc poctivě, nebo to, že náš pes dělá dvě hromádky denně není normální.
Jako obvykle jsem sebou měla foťáček a sem tam něco vyfotila. Třeba houpací sítě před zemědělkou.


Nebo co bylo za výlohou.


Když takto někam vyrážíme, tak si to naplánujeme tak, aby nám návrat domů vyšel rovnou na odpolední venčení. Foťáček jsem už měla v kapse, tak jsme ho vytáhla i v přírodě.


Podzim je pořád ještě hezký, ale ráno už jsou mrazíky a listí ze stromů fofrem padá.


Nebude to dlouho trvat a budeme se dívat jen do holých větví.


Meteorologové na příští týden předpovídají další ochlazení a možná už i v nižších polohách uvidíme první sněhové vločky. Na ty se ovšem moc těším. Pak ale budou snímky zlatého listí minulostí.



Dýňový bubák se mi zcvrkává, ale dokud aspoň trochu drží, tak ho nevyhodím.



Se švagrovou v Budějovicích

2. listopadu 2016 v 8:02 | Jarka
Letos jsme v těch Českých Budějovicích nějak často.
Tentokrát jsme tam vezli švagrovou na vyšetření stavu kostí. Napřed jí píchli kontrastní látku a na snímkování pozvali až na půl dvanáctou, tak jsme vyzazili do města. Když jsme vyjížděli z Tábora byla mlha a jinovatka a zprvu nebylo hezky ani v Budějovicích. Prošli jsme se Lannovou třídou, mají tam pochodující úředníky.


Došli jsme i na náměstí a tam jsme se nachali zlákat zákusky a kávičkou (já jen tím dortíkem, kávu nepiju).


Když jsme posilněni vyšli ven bylo po pošmournu a svítilo slunce.


To už byl ovšem pomalu čas na návrat do nemocnice. Švagrová se šla "vyfotit" a my s manželem jsme si sedli do nemocničního parčíku na lavičku. Ten parčík je zánovní a všimla jsem si, že se tam na příští sezonu chystá i malé jezírko, ale i bez jezírka je to moc hezké místečko.


S foťáčkem jsem obešla záhonky a fotila kytičky.


Asi za hodinku jsme se dočkali švagrové a protože byl čas oběda rozjeli jsme se do Globusu a tam se najedli. Škoda, že takovou samoobslužnou jídelnu nemáme i v našem městě. Já si dala svíčkovou a manžel pikantní kuřecí játra s hranolkami (jídlo mě napadlo vyfotit až když už jsme se do něj pustili, tak jsou talíře rozvrtané). Globus už je vánočně vyzdobený.


Ještě jsme si nakoupili a pak už uháněli za Peginkou, která na nás čekala doma. Jako vždy jsem neodolala chladicím věžím Temelína. Myslím, že jim to proti té modré obloze docela sluší, dá-li se to tak říct o jaderné elektrárně...