Srpen 2016

Na přírodním koupališti

30. srpna 2016 v 8:05 | Jarka
Máme za sebou pár velmi horkých dní a to až tak horkých, že se mi v sobotu podařilo přemluvit manžela ke koupání. Vyzkoušeli jsme přírodní koupaliště, mezi Táborem a Sezimovým Ústím. To koupaliště je opravdu přírodní, voda se v něm čistí biologicky za pomocí lagun, ve kterých prochází skrz křemité písky a oblázky i vodní rostlinky.


Vstupné jsme, jako důchodci, měli za polovičku 25,-Kč. Je zde možné zapůjčit si slunečník a lehátka, je tu WC i sprchy a také malá restaurace. Děti zde mají své brouzdátko, plavci hloubku na plavání a skoky do vody a ti, co se chtějí jen namočit mohou do pozvolné části, která končí hloubkou po ramena.


Části pro plavce a neplavce, jsou oddělené lanem s bójemi.



Okolo bazénu a na dně, je "koberec" z drobného kamínku.


V brouzdátku mají děti houpačku, klouzačku a vodní hřib.


Nevím, jak přesně funguje cirkulace vody, ale z brouzdaliště teče vyčištěná voda do velkého bazénu, kde už nebyla tak úplně průzračná, ale zato bez jakékoliv chemie.


Na tomto koupališti jsme byli poprvé a myslím, že ne naposledy, ale v něděli jsem stejně zase šla s neteří a synovcem do chlórovaného bazénu. Neteř má citlivou pokožku a z přírodní vody se vždycky opupínkuje.

Už dlouho jsem na blog nedala fotku vázy s lučními kytičkami, které mám celé léto čerstvé a taky pořád peču. Honzovy buchty dělám nejméně 2x do měsíce a bábovku taky docela často. Tato je se skořicovým a mandlovým cukrem, což není nic světoborného, ale vyfotila jsem ji kvůli tomu povedenému vzorečku.


A ještě přidám fotku kapání proti klíšťatům. Na jaře jsme Pegince koupili obojek proti klíšťatům a když z ní i přes ten obojek doma vypadlo třetí nacucané klíště velikosti hrachu, zašli jsme s ní na veterinu pro kapičky do kožichu. Stály nás 70,- korun s tím, že je to na měsíc. Proto jsme si řekli, že ji do podzimu ten kožíšek prokame ještě jednou. Do ordinace se nám nechtělo, tak jsme je koupili v lékárně a hádejte za kolik? Za 160,- kaček. Překvapený



V Příbrami na Svaté Hoře

27. srpna 2016 v 8:02 | Jarka
V neděli 21.srpna, jsme vezli vnuka do Příbrami, kde bydlí a pracuje jeho sestra a kde se tou dobou i dovolenkovali jeho rodiče. Na tu neděli hlásili déšť a taky celou noc a ještě ráno opravdu pršelo, ale cesta byla předem naplánovaná a nedalo se nic dělat.
V Příbrami jsme se chtěli společně podívat na Svatou Horu, která je čerstvě opravená. Vnučka nás čekala s obědem a než se po jídle vypila kávička zdálo se, že se počasí přece jen umoudří a proto nám nic nebránilo vyrazit směr 586 metrů vysoký kopec.
Na Svatou Horu jsme šli pěšky. Do kopce se dá jít buď venkem, nebo po 365 schoden zastřešeným koridorem.


Já a manžel jsme se rozhodli pro cestu venkem a přidala se k nám vnučka. Vnuk se svými rodiči se pustili do schodů. Nevím, co bylo namáhavější, nahoře jsme funěli úplně všichni. Ale stálo to zato, Svatá Hora je překrásná.


Pořídila jsem milión snímků a protože jsem chtěla šetřit místem slepila jsem fotky do koláží i když by si každý záběr zasloužil fotku vlastní a velkou.



Barokní areál a poutní místo má půdorys (80 x 72m) a kolem dokola jsou ambity s kaplemi v rozích.


Myslela jsem, že si na netu zjistím, jak se které místo v areálu jmenuje a k fotkám dám popisky, ale je tam toho tolik, že jsem to vzdala. U vchodu jsem vyfotila o klášteru pár slov.


Tento pohled se nám naskytl hned po vstupu do areálu.


Venkovní oltář zblízka.


Na kamenné terase strojí kostel Nanebevzetí Panny Marie se stříbrným tepaným oltářem.


Nádherně zdobené jsou i ambity. Kdyby chtěl člověk poctivě projít všechna vyobrazení, zabralo by mu to hodně času.


Zaujalo mě vyobrazení toho, jak se Svatá Hora stavěla. Bylo hned vedle dveří, které vedou na schodiště spojující areál s městem.


My jsme ale ještě na schody do Příbrami nešli. Zašli jsme se nejprve podívat do obchůdků se suvenýry a taky koupit si pití a zmrzlinu. Tady je vidět, že se nahoru pěšky jít nemusí, ale dá se sem vyjet i hezkým vláčkem.


Posilnění jsme se už všichni vespolek vydali schodištěm dolů do Příbrami. Byla jsem ráda, že jsem cestu nahoru zvolila venkem, protože schody nebraly konec. V určitých intervalech zde byly na odpočivadlech otevřené dveře ven, tak jsem mohla koridor vyfotit i zvenku. Ke konci už nebyly schody, ale jen svažující se chodník. Ty postavy před námi jsou vnučka a vnuk.


A jsme venku. Ještě ohlédnutí ke vstupu na schodiště a hurá na náměstí vyfotit kostel s věží, jak z Harryho Pottera a taky kouli s vodotrysky.


Když je v Klokotech pouť

24. srpna 2016 v 8:05
Když je v Klokotech pouť, tak to znamená, že se blíží konec prázdnin. Ta pouť byla už předminulý víkend, to znamená v polovině srpna, ale ten konec léta a prázdnin mi připomínala jako holce a připomíná mi ho i teď, kdy už dávno školou povinná nejsem.
Fotky jsem pár dnů sušila v archivu a ani se mi je nechtělo dát na blog, jenže pak jsem si řekla, jak už jsem psala v minulém článku, že nebudu marnotratná a snímky použiji.
Pouť je to "Mariánská", protože se vztahuje k poutnímu kostelu Nanebevzetí Panny Marie. Kostel už jsem měla na blogu několikrát.


A to je možná i jeden z důvodů, proč fotky zůstaly tak dlouho v archivu.



V tu dobu, kdy jsme byli u kostela, se v něm konala bohoslužba a byl hodně plný.


My jsme kostel obešli kolem dokola. Jsou zde ambity s kaplemi v rozích. Kostel spolu s kaplemi, mají dohromady 10 věží se zvony.



Pouť se stánky a kolotoči mě moc nebaví. Stejně na této moc těch stánků není, jsou omezené jen na perníky a občerstvení, zato kolotočů pro děti bývá plná louka. Tady je malý důkaz.


Ten víkend byl v Táboře za babičkou její vnuk a můj synovec s rodinou z Pardubic (je to ten s tříměsíčním chlapečkem v jednom z předchozích článků). Malého měl v dětském nosiči na hrudi a protože je malý ještě opravdu maličký, tak mu jen malinko čouhali nožičky. Synovec jinak nedal a všichni tři - máma, táta a synek, se šli svézt na labutě. Mladí hlavně za tím účelem, aby si mohli pořídit společné "selfíčko". Pak si dal taťka pivko, mamka nemohla, ta kojí.


Nebudu marnotratná

22. srpna 2016 v 8:47 | Jarka
Poprvé po dlouhé době se mi stalo, že mám ve svém foto-archivu snímků na nejméně tři články. Jednu sadu už jsem přeskočila Českými Budějovicemi a teď mě láká nedokončit cestu z Budějovic domů a skočit rovnou do právě uplynulé neděle. Řekla jsem si, že nebudu marnotratná, ale trpělivá. Takže ještě pár fotek z cesty neteře, sestry a mě z Č.B.
Vzaly jsme to trochu oklikou protože jsme chtěli jet přes obec Bernartice. Chtěly jsme se tam stavit v pekařství a ve veitnamském krámku pro ovoce a zeleninu.



Na parkovišti, kde jsme stály, je i tento sloup se svatým Jiřím a po schodech za pekařstvím se dojde ke kostelu svatého Martina.




Kousek od kostela je i kaplička se svatým Floriánem, který se mi ovšem nepodařil vyfotit, protože se ztrácel ve stínu výklenku.


A jak to, že jsme Bernartice znaly a chtěly jsme zrovna do nich? No protože nedaleko od nich bývalo rekreační středisko Olešná, kam jsme jezdívali na dovolenou. Bývalo to tam moc fajn. Koupání v orlické přehradě, chození do lesa na houby a vyjížďky na výlety, ubytování buď hotelového typu, nebo v chatkách a snídaně, obědy, večeře ve výborné kvalitě. A navíc se tam mohlo s domácími mazlíčky (jenže to jsme ještě neměli Peginku). Rekreační středisko se změnilo ve školící a máme po ptákách. A mě zbylo jen pár fotek pro vzpomínku.



Ve středu v Budějovicích

19. srpna 2016 v 8:05 | Jarka
Ve středu jsme byly se sestrou objednané na mamograf do Českých Budějovic a její dcera se rozhodla, že nás v tom nenechá samotné, vezme si dovolenou a do Budějovic nás doveze. Na ten den hlásili sice docela slunečno, ale jen kolem dvaceti stupňů. Měla jsem obavu, že nám bude zima, ale dobře jsem udělala, že jsem zvolila tříčtvrťáky a tričko, protože bylo nádherně.
Na retgenu jsme byly na Senovážném náměstí, kde je i parkoviště. Za parkovištěm je velká budova Jihočeského muzea, taky jsem zde vyfotila sloup meteostanice a zajímavý truhlík s květinami, kde cedule vybízela lidi k zalévání. Lidé, ale očividně výzvy nedbají, truhlík byl vyschlý na troud.


Na rohu náměstí je barokní kostel Svaté rodiny.


Na retgenu to šlo ráz na ráz a po chvilce čekání na výsledky jsme si se sestrou vyslechly - v pořádku a přijďte se zase za dva roky ukázat. Takže další fotky z Č.B. budou za dva roky. Mrkající Dívala jsem se do fotogalerie a zjistila jsem, že tak krásně modré nebe, jako bylo tentokrát, se nám ještě nikdy nepoštěstilo. Ze Senovážného náměstí je to na náměstí Přemysla Otakara II. jen maličký kousek.


Budějovické náměstí je naše druhé největší - má 1,7ha a jeho známou dominantou je Samsonova kašna a radnice.


A abych nezapomněla, také Černá věž. Na náměstí stály sloupy s fotkami, které ukazovaly místa ve městě před léty a porovnávaly je se stavem teď.


Barokní Samsonova kašna byla postavená 1721 - 1727, má 4 chrliče, 4 atlanty, kteří nesou mísu a na té stojí na soklu biblický Samson a lev.



Neméně krásná je barokní radnice s modrou fasádou (1727 - 1730).


Protože náměstí fotím každé dva roky a pokaždé ho dám na blog myslím, že to pro tentokrát stačilo. Byl čas na oběd, tak jsme si zajely do KFC na naše oblíbené menu s křupavými kuřecími řízečky a bramborovou kaší.


A pak se rozjely domů trochu oklikou, kolem chladících věží Temelína.


Před odjezdem domů

17. srpna 2016 v 8:01 | Jarka
Náš krátký pobyt u bratra ve východních Čechách končil v pondělí, kdy jsme z Kostelce nad Orlicí popojeli do Pardubic, kde žijí jeho dcera a syn s rodinami. Návštěva jsme byla početná, jel bratr se ženou i moje maminka.
Před obědem jsme zašli navštívit neteř Katku, ta má dvě děti už školáky a po obědě synovce Petra. Ten oběd jsme si dali v Globusu a byl dobrý a byl za "hubičku". Jídelnu jsem si nevyfotila, byl tam v době oběda dost šrumec a jak jsme to tam s manželem neznali, měli jsme honičku obstarat si tác s talířem a na něj si sami nandat, na co máme chuť. Manžel zvolil vepřový řízek, já kuřecí uzené stehýnko, oba s bramborovou kaší. Už jsme ovšem nezvládli najít a vybrat si nějaký kompot, nebo salátek, tak snad někdy příště budeme méně vykulení a víc v klídku. S vyplazeným jazykem


Oba, jsme se ale najedli dobře a mohli jsme jít na kávičku na další návštěvu. Synovec zatím bydlí v paneláku a má krásného tříměsíčního chlapečka. Po kávě a nanukáči jsme společně vyrazili ven.


Zejeli jsme se podívat na stavbu budoucího bydlení mladé rodinky. Domeček budou mít v hezké přírodě, nedaleko řeky Labe. Doprovázela nás jejich fenka Sally, která se v řece chtíc nechtíc vykoupala, protože ji tam synovec hodil klacek a chtěl ho přinést. Hodil jí ho hodně daleko, ale zvládla to.


A tady už je staveniště. Mezi domky protéká jakýsi potok, který ovšem, na rozdíl od Labe, není moc čistý.


Ten den bylo horko na padnutí a nás čekala cesta domů. Vyrazili jsme kolem čtvrté hodiny a doma byli kolem sedmé. Zdárně jsme, díky navigaci, projeli i Havlíčkovým Brodem a protože nás cesta vedla skrz náměstí a to bylo moc hezké, pořídila jsem z auta pár rychlých snímečků.


Dnes jsme se sestrou dopoledne objednané na "mamo" do Českých Budějovic, tak nám doufám vyjde počasí i bezchybné snímky z rentgenu.

Ze zámku na hrad Potštejn

15. srpna 2016 v 8:02 | Jarka
V letní sezoně jsou památky otevřené až do šesti hodin večer, tak jsme nelenili a po prohlídce Doudleb, se vypravili na hrad Potštejn. Na hrad se musí z parkoviště ujít kousek cesty pěšky do kopce. Cestu lemují křížová zastavení a informační cedule. Z jedné jsem ofotila i letecký pohled na hradní areál a pár slov o hradu.


Tady měl můj foťáček žně. Prohlídka se odehrávala hlavně venku, slunce svítilo, ale nebylo horko, prostě nádhera. Bránou s věží se do areálu vstupovalo (tam je pohled proti slunci a zpět už je to lepší po sluníčku).



Ani jsem nevěděla, že jsem vyfotila naší průvodkyni, to jsem poznala až když se ujala slova a začala nám zvučným hlasem vyprávět o historii hradu. Je to ta čupr holka v bílých kraťasek a slunečních brýlích.


Byly jsme poslední skupinka toho dne a vzhledem k tomu, jak průvodkyně tlačila na hlasivky by člověk řekl, že bude úplně ochraptělá, ale nebylo tomu tak. Musím říct, že ten její silný hlas byl chvílemi až kontraproduktivní. Třeba v uzavřených prostorách. Z této místnosti si pamatuji jen to, že to vysoké není gilotina, ale razidlo na mince a pak jsem raději utekla ven. Mrkající Ty rýhy na kamenu vlevo dole, jsou prý od mečů, které si takto rytíři ve starých dobách brousili.


Ale nic proti výkladu ani samotné průvodkyni. Byla výborná a dokázala odpovídat i na všetečné dotazy návštěvníků. Usmívající se Tato budova je uzpůsobená k pořádání svateb.



Po skalách a zříceninách se povalují lebky a kosti a tady je vysvětlení. Na Potštejně žije drak.


V areálu hradu je i kaple sv.Jana Nepomuckého. Je hezká uvnitř i zvenku.




Z vyhlídky na hradbách, je vidět do údolí kde je tábor "western Vochtánka" s chatkami a "týpí".


A děti si v areálu hradu můžou pohladit malé kozičky, nebo se podívat jak to vypadá v úlu.


To jsem se dnes s fotkami utrhla ze řetězu. Ještěže existuje možnost dát je do koláží.

Odpoledne na zámku

13. srpna 2016 v 8:00 | Jarka
Když jsme se minulou neděli u mého bratra naobědvali a poté ubytovali v hotelu U splavu, rozjeli jsme se společně podívat na nedaleký zámek Doudleby. Naše auto jsme nechali zaparkované u hotýlku a jeli s bratrem a švagrovou.


Zámek je to menší, ovšem moc hezký. Dočetla jsem se, že pozdně renesanční zámek je klenotem východních Čech. Fasádu zámku, včetně nádvoří, zdobí sgrafita kobercového vzoru, která prý nejsou k vidění jinde ve světě. Další zajímavostí je, že zde byl také natáčen film režiséra Jakubiska, Bátory o čemž svědčí fotky ve vstupním průjezdu.


Po zakoupení vstupenek jsme měli chvilku čas, tak jsme se podívali okolo. Ten vysoký strom je cypřiš a slečna průvodkyně říkala, že je mu 400 až 450 let. Zámek byl a je 420 let (mimo roky kdy si ho zabral stát v letech 1949 - 1993) ve vlastnictví jediného rodu Bubna-Litic.


Stihli jsme se podívat i na "Selský dvoreček" plný domácích zvířátek.


Ale nejvíc nás zaujaly tyto tři kočičky u stěny domu. Z dálky jsem si myslela, že jsou to všechno malá koťátka, ale pak jsme si všimli, že je to maminka a k ní jsou přisátá koťáka dvě. Kočka to byla drobounká a litovali jsme ji. Ta koťátka se od ní neodlepila ani když jsme ji míjeli při zpáteční cestě.


Na zámku jsem opět nefotila. Já pitomá se na možnost focení zeptala až slečny průvodkyně po vstupu na prohlídkový okruh a ta mi sdělila, že je focení možné za příplatek, který jsem si ovšem předem nezajistila. Tak mám fotky jen toho, co bylo vidět venku. Nejkrásnější je malé nádvoří s kašnou.




Prohlídka začínala v prvním patře a tak jsem mohla nádvoří vyfotit i ze zámeckého ochozu. V kašně zrovna na chvilku dostříkala voda, tak je aspoň pěkně vidět křišťálově čistá voda, které by se snad člověk odvážil i napít...


A to je z Doudleb vše. Po prohlídce jsme ještě sedli do auta a jeli směr hrad Potštejn.

Jednu noc mimo domov

9. srpna 2016 v 14:05 | Jarka
Nedávno jsem se na blogu zmiňovala, že už jsme docela dlouho nebyli na dovolené a to zvlášť teď, když se staráme o Peginku.
Ani letos to na nic dlouhého nevypadá, ale přece jen se nám podařilo vypadnout z domu aspoň na 2 dny. Pegouše nám pohlídala manželova sestra a my jsme naložili moji maminku a rozjeli se směr Kostelec nad Orlicí k mému bratrovi. Bratr s manželkou mají byteček 1 + 1 a protože u nich spala mamka, my s manželem jsme si zajistili levné ubytování v hotelu U splavu.
Vyrazili jsme v neděli ráno a v Kostelci jsme byli akorát k výbornému obědu, který přichystala švagrová. Parkovali jsme za jejich domem. To okno s nalepenými kytičkami je jejich WC s koupelnou (je prima mít i v této místnosti okno).


Po obědě jsme se zajeli ubytovat. Hotýlek je to maličký opravdu v blízkosti splavu.


Otevřené okno na konci budovy je naše. Kdyby jsme zde chtěli být déle, víc by se nám líbil pokoj s balkonem.


Nezdrželi jsme se dlouho a vyrazili na zámek Doudleby, kde se taky natáčel film Bátory a ještě jsme stihli hrad Potštejn. Z hradů a zámků jsme se vrátili k bratrovi na večeři a když jsme pojedli a popili ještě nás pěšky doprovodili ke splavu. Šli jsme kolem hřbitovního kostela, který je kousek od jejich domu.


V hotýlku jsem vyfotila restauraci a chodbu.


A taky pokoj. Byl jednoduše zařízený, záchod a koupelna se sprcháčem a co víc si přát k přespání.


Dovedu si představit, že by jsme zde trávili i delší čas. Dá se zde taky stanovat, nebo pronajmout chatičku, poblíž je prima koupaliště a krásný klid uprostřed přírody. Než jsme druhý den ráno šli na snídani, vyběhla jsem ven a vyfotila Orlici i ten splav.



Troufla jsem si pořídit jeden výcvak i na snídani. Snídaňového stolu je jen půl, chvátala jsem abych nebyla přistižená usměvavým kuchařem, který každou chvíli vyběhl z těch dveří, aby se zeptal jestli máme všichni všechno a nabízel a ukazoval, co je na stole dobrého. V záběru jsou jen konvice s kávou, čajem, dvěmi džusy, byly tam rohlíky, housky i chleba, plátkový sýr, šunka, vejce, máslíčko a medík a každý se obsloužil sám.


Po snídani jsme jeli zase k bráškovi a společně vyrazili do Pardubic, kde žijí jeho syn a dcera s rodinami. Takže nás čekaly dvě návštěvy, mezi tím oběd v Glóbusu a ve čtyři hodiny odjezd domů. Pondělí bylo horké a měli jsme toho plné kecky. Ještě pohled na kostel nedaleko bráchova domu, švagrové begónie za oknem a želvička a pokračování příště.



Máme rybník ve městě

6. srpna 2016 v 8:01 | Jarka
Jak je známo, tak Tábor má tu výhodu, že má přírodní koupání přímo ve městě.
Po odbahnění je Jordán krásně čistý a letos má, oproti loňskému roku i dost vody. Ve čtvrtek bylo horko a sluníčko svítilo, tak jsme si po obědě s manželem řekli, že by nebylo špatné vyzkoušet jordánové koupání. Manžel se mnou nechodí k bazénu, tam ho to nebaví, tam mě vždycky vezmou sestra s neteří, ale k Jordánu jsem ho nemusela ani moc přemlouvat.


Stejný nápad měla snad půlka města, protože lidí na plovce bylo tolik, že jsme neměli pomalu kam natáhnout deku.


Některé fotky jsem pořídila i z vody, jsem odvážná a riskovala zaškobrtnutí a utopení foťáčku. Že je Jordán ve městě je vidět na těchto snímcích, kde je sladovna těsně pod nádražím.


A když se otočím opačným směrem, je vidět kostelní věž na náměstí. Jen je škoda, že jsem musela fotit proti světlu.


Voda nebyla nejteplejší, ale je opravdu pěkně čistá a vykoupali jsme se 2x. Měli jsme to v nose, protože den na to, v pátek, se neuvěřitelně ochladilo.