Červenec 2016

V letním městě

29. července 2016 v 8:05 | Jarka
Ve středu jsme se po čase vypravili do města. Chodíme tam jen když je to nutné a to pak takové příležitosti využívám k focení. Byl to den s ryze letními teplotami, ale taky s zvláštně pošmournou oblohou. Prostě takový den, kdy se nehodí jít k vodě, ale ani na procházku po rozpálené městské dlažbě.
Od loňského roku máme před zemědělskou školou vodotrysky v betonu, což se moc líbí dětem.


A to nejsou vodotrysky jediné. Po pár metrech, směrem na náměstí, jsou vodotrysky ještě jedny.


Když už jsme byli tak daleko rozhodli jsme se na náměstí dojít. Tento snímek by si zasloužil tu škaredou oblohu oříznout, ale to bych pak ořízla i kus toho hezkého domu.


A to už jsme na Žižkově náměstí.


Od kašny jsem vyfotila i nový občerstvovací stánek. Býval tam stánek v barvě dřeva a prý se nehodil do historického rázu náměstí, tak byl vyměněn za toto, co vypadá jak plechový kontejner. Slyšela jsem, že se ty stánky řešily i na FB, který nemám a mít ani nechci, takže nevím jaké byly ohlasy. Při pohledu na nový stánek si je ovšem dokážu představit.


Na náměstí jsem vyfotila i promítací auto. Každé léto se zde totiž po setmění promítají filmy.


Zpátky jsme šli kolem Jordánu. Toto je pohled od Střelnice.


Jak už jsem párkrát na blogu ukazovala, jsou zde plovoucí pontony. Co je na nich letos nové, to jsou záchrané kruhy.


Když v létě zaprší

27. července 2016 v 8:01 | Jarka
Nevím, jak u vás, ale nám letos prší docela dost. Dokonce jsem zaznamenala zprávu, že se už v některých oblastech Česka dostala hladina spodní vody do normálu, což je potěšující.
Méně potěšující je ta vlhkost ve vzduchu a s tím spojený pocit dusna. Máme dvoje hodiny s přídavkem měření tlaku a vlhkosti a ty mi ukazují, že se vlhkost vzduchu celý den pohybuje kolem 60% (ráno ještě víc). Já to vlhké teplo nesnáším a to se ještě někdy opotím sama od sebe, protože už jsem děvče v letech. Prostě tropy by nebyly nic pro mě. Nerozhodný
Po jednom takovém lijáku nám vyšla venčící procházka s Peginkou. Ve vedrech s ní nechodíme nikam daleko, pak bývá holka naše jedenáctiletá docela unavená, ale tentokrát se po dešti zdálo přijatelně.
Vzala jsem si foťáček a nalovila pár dešťových kapiček.



Na bodláku kapičky nebyly, ale čmeláček ano.


Když jsme se vraceli domů, tak se ještě leskla voda na květech afrikánů a mě se určitě leskl nos, bylo mi zase zpoceno.


Letos sedmdesátýsedmý

24. července 2016 v 8:03 | Jarka
Letos přidávání nových článků opravdu silně flákám, to vloni jsem jich touto dobou měla o 12 víc. Ale co, nemusí pršet hlavně, že kape. No, ne?!
Minulý čtvrtek jsem si myslela, že budu normálně doma, ale zavolala mi sestra, že jede s dcerou a mamkou do blízké Soběslavi na pravidelné čtvrteční trhy, jestli nechci jet s nimi. V tom dusnu se mi nechtělo, navíc byl manžel v práci a já chtěla vařit.
Kdo zná soběslavské náměstí vidí, jak to dopadlo.



Nic jsem kupovat nechtěla, ale nechala jsem se v tomto stánku, zlákat letní sukýnkou. Je z takového příjemného materiálu lehounká a měkoučká.


Aby to nebylo manželovi líto, koupila jsem mu ve zdejším řeznictví hotové karbanátky, soběslavské klobásky a dršťkovku. Takže měl k obědu polévku a karbanátek s bramborem a okurkovým salátem.


Když jsem u toho jídla musím vám ukázat, jak jsem zkoušela recept, který jsem našla u Mirka Č. Jsou to zapékané brambory s olomouckými tvarůžky. Na nastrouhané brambory smíchané s česnekem a petrželkou poklademe kuřecí játra, tvarůžky a žampiony (já měla zamražené lesní houby), posypeme červenou paprikou a zalejeme vejci rozšlehanými ve troše smetany. Jídlo je to rychlé, docela dobré, ale hodně syté. Bylo mi dost těžko. S vyplazeným jazykem


V sobotu jsme byli u maminky a mě napadlo vyfotit její balkonové kytičky.


Slunečnice září jako sluníčko a já už vidím, jak si z ní, výhledově, udělám záhlavíčko.


V leže na dece

21. července 2016 v 8:01 | Jarka
Musím aktualizovat předešlý článek. Stává se mi to pravidelně a raději bych se neměla zmiňovat o počasí, protože jako na potvoru je vždycky úplně jinak, než napíšu. Pohodové léto do pětadvaceti stupňů se změnilo v léto teplejší a to až tak, že jsme opět my tři holky (já, sestra a její dcera) vyrazily k bazénu.
V poslední době tam vídám hráče šachu.


Většinu času trávíme ve vodě, na dece to moc dlouho nevydržíme. Je tam vedro a taky nuda. Včera jsem měla foťáček, tak jsem fotila trávu. Je prima zelená. Když si vzpomenu, jak jsme vloni napřed leželi na suchém "seně" a pak dokonce jen na tvrdé hlíně, je to letos jiná káva.


Snažila jsem se vyfotit sedmikrásku zespodu, ale můj kompaktík si svévolně zaostřoval vzdálenější okolí, přestože jsem měla nastavený režim makro. Asi se mu líbila modrá obloha s bílými beránky.


Zaostřenou sedmikrásku jsem si přinesla jednu jedinou.


A taky opálený nos a ramena. Úžasný

Nesmím porušit tradici i kdyby to měla být jen obyčejná bábovka. Berte si, dokud něco je...


Tento způsob léta beru

19. července 2016 v 8:02 | Jarka
Asi je vidět, že stárnu, ale mě se zatím letošní vývoj léta zamlouvá. Po opalování a koupání nebažím, ale i to už jsem o letošních prázdninách zažila a jinak mi teploty do pětadvaceti stupňů úplně stačí. Úžasný
Ve vázičce máme pořád ještě trochu rostlinek natrhaných na našem sídlišti, ale protože je teď posečené, budu muset za čerstvými brzo vyrazit kousek dál. Fotila jsem s bleskem a vypadá to, jak kdyby byla noc...


Na sídlišti nám roste a kvete juka.


Na skalce dozrávají lesní jahůdky.


A mahonie (doufám, že to píšu dobře) proměnila své žluté květy v modré bobule, které jsou ovšem taky hezké na pohled.


Věrná tradici zakončím něčím ke kávičce. Místo buchet jsem zkoušela koláčky a příště raději zase umotám buchty. Koláče totiž mají roztodivné patvary. Ale dobré jsou. Ochutnejte.


Pár uplynulých dní

14. července 2016 v 10:50 | Jarka
V neděli a pondělí jsem byla se sestrou a neteří u bazénu, protože byly tropy.
V úterý už se po nočních bouřkách a dešti ochladilo a tak jsme zavezli maminku do města k optikovi pro nové brýle. Zaparkovali jsme pod zemědělkou, kde velkou betonovou plochu zdobí muškáty.


Do města jsme se vypravili už dopoledne, tak jsme toho využili a zašli si na oběd do čínské restaurace. Maminka si dala hranolky s kachnou - poloviční porci (je fajn, že je něco takového možné), já si dala rýži a manžel taky hranolky, jenže ne s kačenou, ale s křupavým kuřátkem. Bylo to dobré, ovšem ta šťáva byla trochu pálivá a to já nemusím.


Pak jsme zavezli maminku domů a zjistila jsem, že i u ní na sídlišti kvetl Liliovník tulipánokvětý.


Včera jsem letos poprvé a určitě ne naposledy, vařila dýňovou polévku. Už jsem ji na blogu měla několikrát, ale přidám odkaz na recept, kdyby jste ji chtěli vyzkoušet. Když jsem ji vařila úplně poprvé, tak jsem některé ingredience vynechala (třeba česnek), ale teď ji dělám se vším všudy a moc nám chutná. Zvykla jsem si do ní opékat houstičku.


Dnes prší od včera večera pořád pryč. Ráno přišla Peginka z venčení pořádně umorousaná, tak jsme si s manželem řekli, že ji rovnou vykoupeme. Moc se jí to nelíbilo, po vykoupání běhala po bytě a pak uraženě zalezla do pelíšku, tak jsem ji aspoň přikryla. Teď má kožíšek světlejší a heboučký jako samet.


Konečně přijeli sekáči

12. července 2016 v 8:06 | Jarka
Když nám naposledy sekali trávu na sídlišti, tak jsem si to vyfotila a snímky vložila do článku. Proto nebyl problém si poslední sečení najít. Ten článek jsem zveřejnila 21. dubna a od té doby tráva jen rostla a rostla a sídliště podle toho vypadalo. Píšu v minulém čase, protože včera dopoledne konečně sekáči přijeli.


Nic proti kopretinám a jiným lučním kytičkám, od jara do této doby jsme měli ve vázičce pořád čerstvé květiny.


Jenže ona nám po sídlišti neroste jen luční květena, ale máme ho plné nějakého protivného obilí. Nevím, kde se ho najednou tolik vzalo. Říkám si, jestli se neujala nevyzobaná semínka ze zimních krmítek, ale třeba tam bylo vždycky a kdyby byla tráva posečená včas, ani bych si toho nevšimla. To obilí je prostě všude a to pořád. Zůstalo na krajích chodníků a všude tam, kam se sekáči s pojíznými sekačkami nedostali.


Nejhorší je, že obilí stačilo uzrát a všude je plno vysypaných semínek takže počítám, že příští rok už na sídlišti nebudou žádné luční kytičky, ale jen ty klasy. Předevčírem se podařilo Pegině jedno to štětinaté semínko sežrat a to tak špatně, že jí asi uvízlo někde v krku a kašlala, kýchala, frkala a dávila se hodně dlouhou dobu než se jí ho podařilo zajíst kouskem tvrdého rohlíku.


Posečeno, ale máme a sídliště na chvíli vypadá líp.


Odpoledne na Červené Lhotě

7. července 2016 v 8:04 | Jarka
Máme za sebou dva sváteční dny, které by se pro nás důchodce ničím nelišily od těch nesvátečních protože, jak je jasné, my máme svátek pořád. Nevinný
Tentokrát, jsme ale přece jen rozdíl zaznamenali. Svátečních dnů využil můj bratr s manželkou a přijeli se, z Kostelce nad Orlicí, podívat do Tábora. V úterý bylo krásné počasí, tak jsme se odpoledne společně rozjeli na zámek Červená Lhota. Už jsem na něm byla několikrát a na blogu jsem ho také měla. Byly to ovšem fotky zimní a naposledy podzimní, ale letní ještě ne.


Renesanční vodní zámek byl postavený na místě gotické tvrze, kterou přestavěli v roce 1530 majitelé rytíři Kabátové z Rybčan. Majitelů se na zámku samozřejmně vystřídalo víc. Nebudu je vypisovat každý ví, kde si informace dohledat. Od koce války zámek vlastní stát.
Kolem zámečku je vodní plocha, po které je možné se v zapůjčené lodičce projet.


Šli jsme si koupit vstupenky a první volná prohlídka na nás vyšla v 16:40hod.


Čas čekání jsme využili k občerstvení. Jedno venkovní posezení je na dvoře tohoto modrého domečku.


A protože jsme měli pořád spoustu času a na lodičky stála fronta, rozhodli jsme se rybník obejít.


Červenou Lhotu, jsem vyfotila ze všech stran.



Po více jak hodině a půl jsme se konečně dočkali a mohli vstoupit do zámku. Nevím, jak vy, ale já zaznamenala zprávu, že na všech památkách se letos může bez blesku fotit. Když jsem se na tuto možnost zeptala v pokladně, bylo mi řečeno, že ve zprávách lhali, že to není pravda. A já se tak těšila na fotky. Plačící V zámeckém průjezdu jsem z informační tabule vyfotila aspoň to, co tam zveřejnili.


Byli jsme jedna z posledních skupinek a když jsme po 50 minutách vyšli ze zámku už bylo venku skoro vylidněno. Ještě jsme vyšli na návrší nad rybníkem a vyfotili si zámek ve večerním sluníčku.


Na kopečku stojí i zámecký kostelík Nejsvětější trojice. První zmínka o něm se váže ke smutné události roku 1557 po té, co rodině Kabátů zemřelo pět dětí na mor. Opodál stojí i kaplička nad pramenem.


A to je, z letní Červené Lhoty, vše.

První červencový

4. července 2016 v 8:01 | Jarka
Při psaní nadpisu jsem si uvědomila, že červenec už je sedmý měsíc tohoto roku a to znamená, že vstupujeme do jeho druhé poloviny. Letí to neuvěřitelně. Vždyť před chvílí začalo jaro a už je léto v plném proudu. Kdyby mi to nebylo hloupé napsala bych - Vánoce jsou za dveřmi. Překvapený
Ale houbelec Vánoce. U nás docela dost často prší a všechno se zelená a kvete. Nemáme zahradu, tak nemám kam chodit relaxovat, ale taky nemusím ohýbat záda a starat se o to, aby záhonky, skalky a travaté plochy vypadaly co nejlépe. Já si ty kytičky jen fotím.


Tento víken jsme nečakali žádnou návštěvu, tak jsem nemusela péct, nakonec jsem udělala aspoň obyčejnou bábovku, aby jsme měli něco kávě a čajíku. Všimli jste si, že prodavájí i jiné než staré známé vanilkové a skořicové cukry. Napřed jsem objevila cukr citronový a netrvalo dlouho a v regále přibyl cukr mandlový. Vyzkoušela už jsem oba. Do této hrníčkové bábovky jsem přidala hrnek kokosu a mandlový cukr. Je dobrá, ale stejně mi nejvíc chutná ta s příchutí citronu.