Červen 2016

Kytky, kytky, kytky a pes

30. června 2016 v 8:11 | Jarka
Dnes je poslední červen, děti si jdou pro vysvědčení a tím už opravdu začíná léto, čas prázdnin a dovolených. My už jsme na dovolené nebyli hezky dlouho. Stejně teď (už to bude 2 roky), co jsme zdědili Peginku, nemůžeme nikam. Leda tak na výlet a to doufám, na pár pojedeme.
Zatím chodíme jen na venčící procházky a já fotím květinky, jako utržená ze řetězu.


Třezalka má pěknou sluníčkovou barvu.


Ale úplně nejvíc se mi líbí růžovo-bílé květy čičorky.




Sídliště nám pořád neposekali a tak to kvete všude kolem nás. Horší to má Pegouš, těžko hledá místo kde by mohla čapnout a udělat potřebu a nám se pak zas těžko ta potřeba hledá a sbírá. Včera ráno jsem si natrhala čerstvou kytku do vázičky.


Jak už jsem několikrát psala, Pegina moc ráda aportuje, což jí teď taky ta vysoká tráva hodně ztěžuje. Ale ona si to vynahradí doma. Tahá si šišky a klacky z vycházek sebou a pak nám je doma nosí a vyžaduje házení. Nejvíc si momentálně oblíbila klacek. Sloupala z něj kůru (ta byla po celém bytě Nerozhodný) a sežrala mu konce, ale jako házedlo pořád skvěle funguje.


Byla jsem u vody, teď prší

27. června 2016 v 8:23 | Jarka
Na dnešek pršelo snad celou noc a prší i v tuto chvíli, ale před víkendem byly pařáky a já se v pátek nechala přemluvit sestrou a neteří a vyrazila s nimi, letost poprvé, k bazénu. První tropické dny tohoto roku neměly dlouhé trvání, ale mě to, jako ukázka, stačilo a ochlazení jsem přivítala. V televizním počasí ukazovali, že loňských 24 tropických dní bylo rekordních. Doufám, že tento rekord zůstane dlouho nepřekonán.
Do venkovního bazénu se zatím chodí skrz ten vnitřní.


V zimě si zaplavat nechodím, to mě nějak neláká. V létě je to jiná i když než vlezu do vody je to u mě proces, protože se v rámci úspor, voda nevyhřívá.


Zatím nebylo tak narváno jako v sezoně, což bylo fajn. Byla zde nějaká šachová akce.


Protože jsem nevyfotila žádné nové květinky a ve článku by mi chyběly, přidám ještě jednou tu zajímavou žlutou kytku z parku u nádraží.


Kytka mi ve foťáčku chyběla, ale buchta ne. Na víkend jsem pekla řezy do jejichž těsta se přidává nastrohaná cuketa a taky kokos. Pak se buchta pomaže marmeládou a navrch se dá velký kelímek zakysané smetany se 2-3 rozpuštěnými čokoládami na vaření.


Léto, jak se patří

24. června 2016 v 8:01 | Jarka
Ufff a je to tady, meteorologové se trefili a máme první tropické dny tohoto léta. Dnes odpoledne jsem domluvená se sestrou a její dcerou na první vykoupání. Moc se mi nechce. Voda v bazénu bude jistě studená a na sluníčku to nebude k vydržení, ale omrknu situaci a když tak zbaběle uteču do stínu domova.
V úterý jsem byla ve městě zakoupit vybrané knížky z Knižního klubu. Tentokrát si vybral syn s vnučkou a musím říct, že je zaujalo dost vážné téma. Tu třetí jsem koupila vnukovi Honzíkovi k svátku, ta bude doufám zábavnější.


V parku u nádraží kvete tato krásná žlutá kytka a je jí tam na záhonech plno.


Taky jsem si vzpoměla na Liliovník tulipánokvětý, ale pozdě, protože už odkvétá.


Kytky fotím i při našich procházkách zahrádkami a sídlištěm. Opět jsem se přesvědčila, že kompaktíky dělají z fialové barvy, modrou...


Před rokem nám nově vydláždili část chodníků a už si ve spárách dlaždiček prorazily cestu rostlinky.


Na tom samém plácku jsem vyfotila i malý Vlčí mák. Zrají i třešínky, ale tyto nikdo netrhá i když jsou časem červenější zůstávaní kyselé, jak šťovajs.


V neděli odpoledne

21. června 2016 v 8:04
V neděli odpoledne jsme byli s manželem na otočku v Českých Budějovicích. Svezla nás autem neteř s mojí sestrou. Myslela jsem, že pořídím pár fotek, ale počasí se pokazilo a tak jsem foťák vytáhla až když jsme se byli v pozdním odpoledni posilnit v KFC v obchodním domě Igy.



V obchoďáku v neděli moc lidí nebylo. Člověk by skoro řekl, že by se vůbec nic nestalo, kdyby byl zavřený tak, jak to někteří poslanci prosazují. Ovšem v občerstvení jsme si museli vystát frontu. KFC je za těmi eskalátory a dali jsme si obalovaná pikantní kuřecí prsíčka. Byla mňam, ale pro mě by nemusela být tak štiplavá.


Když jsem u toho jídla vložím ještě fotku brokolicových placiček, které jsme měli k obědu v pondělí. Neměla jsem žádný nápad a když jsem našla na mrazáku půlku brokolice, bylo rozhodnuto. Zdálo se mi, že je půlka brokolice málo, tak jsem přidala i kus celeru a jednu mrkev a taky šunku. Jinak je to recept na placičky květákové, kam se dává kolik vajec, tolik lžic polohrubé (hrubé) mouky.




Už je skoro léto

19. června 2016 v 8:05 | Jarka
Blíží se nám kalendářní léto a venku to tak začíná i vypadat. Dívala jsem se na předpověď a docela se zhrozila, protože se má oteplovat až do tropických třicítek. Úžasný
V našem kraji není nouze o déšť a příroda se zalená a tráva na našem sídlišti roste, jako divá. Špatně se mi po Pegince hledají "bobky" a jestli brzo nepřijedou sekáči, tak za chvíli se mi Pegouš v té trávě ztratí. Tady ji zachutnaly chlupaté lístky kostivalu, ale hned, jak jsem ji vyfotila, vyhnala jsem ji od nich. Kostival se prý používá zevně k jídlu není.


V pátek jsme změnili trasu venčení, šli jsme pěšinkou kolem trati. Vyfotila jsem diviznu.


Po raním slejváku byly na obloze ještě mraky. Už se blížíme k lávce přes koleje a Pegina poznává kde je, nasadila tempo a peláší směrem k domovu.


V sobotu bylo krásně už od rána a my jsme vyrazili na další procházku. Ve stínu stromů se jde hezky.


Když se dostaneme z lesa ven musíme jít touto cestou a když pálí sluníčko už to tak příjemné není.


Znovu jsem vyfotila růžový oblouk (ta malá fotka) a našla ještě jeden a asi ještě hezčí.


Fotím všechno, co cestou potkám. Ten růžový květ není ani pivoňka, ani růže, ale zahradní mák.


Mák jsem fotila na záhonku u domu. Tam taky kvetou afrikány.


V sobotu jsme byli i v Tescu. Měli tam vajíčka, plato za 39,90Kč tak jsem je koupila. Sice jsou to jen velikost "S", ale za tu cenu jsem je tam přece nemohla nechat. Hned jsem jich pár uvařila a udělali jsme si vaječnou pomazánku. V obchodě jsem koupila i dvě 250gramová balení jahůdek za 9,90 a udělala voňavou bublaninu.


Nadpis si doplňte sami

15. června 2016 v 8:01 | Jarka
Zase jsem se na dlouhé minuty zasekla u nutnosti vymyslet nějaký smyslu-plný nadpis a protože už mě nebaví zírat na prázdný řádek, doplňte si nadpis každý sám, já na to nemám. Překvapený Šlápnul vedle Mrkající
Počasí posledních dnů je nestálé, hodně prší, ale je teplo a i kdyby nebylo, tak my stejně musíme ven s naší Peginkou. Když jsem fotila tento oblouk z růží, sluníčko bylo za mraky.


Ani při focení kvítků mi světlo moc nepřálo.


Vlčí máky mají tenké stopičky a jsou trochu polehlé.


Tyto kvítly mají pěkné teplé barvičky.


Nedaleko pivoněk, jsme potkali šněčka. Trochu se polekal a honem zastrkával růžky.


Přinesla jsem si kytičku domů. Člověk by nevěřill, že i jitrocel může vypadat ve váze pěkně.


Omalovánky ani neuklízím do šuplíku. Mám je zaparkované i s pastelkami v obýváku a když mám náladu, pořád vybarvuji.


Byli jsme ve městě

9. června 2016 v 8:04 | Jarka
Včera jsme potřebovali něco vyřídit ve Spořitelně, tak jsme se po čase zase podívali do města. Jinak tam vůbec nechodíme, protože se nám lépe nakupuje v nákupní zóně za městem.
Už jsou v provozu vodní vodotrysky před zemědělskou školou a lavičky i houpací sítě si stále někdo užívá. Zemědělka je ta bílá budova vpravo. Vlevo je první Spořitelna a za ní je škola ekonomická a na konci městská knihovna.


Jako vždy jsme využili toho, že je za zemědělkou botanická zahrada a na skok se podívali i tam. Ale to až když jsme měli Spořitelnu vyřízenou. Hned u vchodu je nový záhonek s kaktusy, nebo přesnější je sukulenty?


Cestou ke klecím mě, u zídky, zaujaly barevné květinky.


Podívali jsme se na lištičku Sisi, která se vyhřívala na sluníčku a můj kompaktík přemíru toho světla nezvládl.


V zahradě toho teď kromě skalek a záhonů moc nekvete. Všude je jen plno bujné zeleně.



Ve městě jsme byli už dopoledne, bez auta autobusem a protože bylo krásně šli jsme domů pěšky. Naše město je malé a z jednoho konce na druhý se dá klidně dojít pěšky, natož pak z města. Foťák jsem zase vytáhla až u nás na sídlišťátku. Líbí se mi totiž tato nově vydlážděná cesta. Dřív zde byl úzký chodník a cesta byla pokrytá betonovými panely. Teď to vypadá mnohem lépe. Pohled je tam i zpáky.


Abych zůstala věrná zvyklostem, přidám něco k jídlu. Mám nejen nové struhadlo, ale taky mísu na zadělávání. Hned jsem ji vyzkoušela a funguje, víko se fakt po vykynutí těsta, samo uvolnilo. Klidně si nabídněte. Jak vidíte, tak my s manželem už jsme ochutnali (buchty jsou tvarohové a povidlové).


Teprve druhý červnový

6. června 2016 v 13:19 | Jarka
Nějak mi ty články nepřibývají. Asi to bude trochu tím, že když u nás byla moje maminka a neměla jsem na počítač tolik času zjistila jsem, že mi to ani moc nevadí. Přece jen se blíží doba, kdy mému blogu bude sedm let a to už ten první zápal a nadšení dosti ochabuje.
Teď je období, kdy nám každý den aspoň jednou zaprší a příroda roste a kvete o 106. Naše stezka kolem zahrádek zarůstá.


A zarůstá i travnatá plocha sídliště, která už je dvakrát posečená. Šeříky odkvetly a vystřídal je Černý bez a voňavý Jasmín.



Na záhonech u domů taky kvete stále něco jiného.


V obchodech se objevily české jahůdky a já už si je koupila. Jsou voňavé a sladké, kam se na ně hrabou ty ze Španělska. Taky jsem si koupila vaničku s řeřichou, ale namazaný posypaný chleba jsem zapomněla vyfotit, zatímco jahody s cukrem a smetanou ne.


Jak u nás byla pár dní maminka měla utkvělou představu, že se mi musí nějak revanžovat za péči. Nedala si říct a koupila mi aspoň prima struhadlo. Je plastové, aby se neničily vitamíny a už jsem ho i vyzkoušela. Kupodivu, je ten plast ostrý a struhadlo funguje parádně. Postrouhala jsem na něm mrkev, celer a petržel do bramborové polévky.


Polévka už se vaří a během pár minut, je na talíři.


Chvíli slunce, chvíli déšť

3. června 2016 v 8:40 | Jarka
Poslední dobou je hodně nestálé počasí, ale mě je to fuk. Jen Pegince vadí i vzdálené dunění hromu a zalézá do ložnice pod postele, kde se cítí v bezpečí. Několikrát už jsme pozorovali duhu a mě ji napadlo vyfotit když zrovna nebyla nejvybarvenější. Zajímavé je, že u nás bylo zrovna sucho. Muselo pršet někde opodál.


Na okně v obýváku mi stále kvetou orchideje. Neodolala jsem a vyfotila (na parapetu na balkoně) tu mini, která má tak těžké květenství, že sotva drží v květináčku.


Když venku prší, luštím. V poslední době mám nejoblíbenější sudoku. A taky vybarvuji antistresové obrázky z darované knihy "Tajná zahrada".




Ale nechybí i chvilky se sluníčkem, kdy to táhne ven. Červená pivoňka už opadává.


A tyto tulipány už jsou také minulostí.