Květen 2016

Deštivý mini-výlet

30. května 2016 v 13:29 | Jarka
Právě uplynulou sobotu, jsme byli na malém odpolední výletu. Ten výlet napadl staršího syna a protože v sobotu pracoval do dvou hodin, vyzvedli jsme ho v práci a rozjeli se směr Koloděje nad Lužnicí (jsou asi tři kilometry od Týna nad Vltavou). V Kolodějích se konala Mariánská pouť u zámku Mitrowicz.


Barokní zámek dal v roce 1714, z původní trvze, přestavět František Karel Vratislav z Mitrovic. Po sedmileté rekonstrukci byl vloni otevřen pro návštěvníky.


Jak vidíte, fotky jsou tmavé a podle otevřených deštníků už jistě víte proč. Sice pršelo, ale bylo teplo a nikomu ten deštík nevadil. Zaplatili jsme stovku za vstup a mohli si užívat divadla, pohádek, kejklířů, dobového jarmarku s ukázkami řemesel a také sokolnickou show.


Líbil se mi stánek s háčkovanými postavičkami.


Tradiční řemesla si mohly vyzkoušet i děti.


A dočkali jsme se i ukázky sokolnictví. Paní "sokolnice" sice říkala, že ptáci v dešti nelétají, ale její svěřenci se moc snažili a byla to hezká podívaná.





Do starých kolejí

26. května 2016 v 8:03 | Jarka
Moje maminka se rozhodla, že zase zkusí hospodařit sama a vrátila se k sobě domů a my s manželem a Peginkou si zvykáme na to, že je nás doma o jednoho méně. Jsem zvědavá, jak to mamince půjde. Stejně počítám s tím, že si ji jednou vezmu k sobě nastálo.
Ve foťáčku jsem měla pár fotek z venčících vycházek. První koláž, je z naší oblíbené trasy kolem zahrádek. V tomto místě rostě hodně vlaštovičníku, kterým si manžel maže bradavičku na ruce a Peginka se tady vždycky nacpe svízelem.


Cestou fotím kytičky.


A taky kde co létá. Poštěstilo se mi zachytit sojku. Fotila jsem ji s přiblížením a ještě fotky ořízla.


Když vyjdeme ze zahrádek, jdeme kolem barevných domečků. Mě se snímek líbil kvůli té obloze.


Ještě trochu květů sídlištních.


O víkendu jsem uslyšela známý zvuk, který vydává hořák ohřívající vzduch v balonu. Nejprve jsem balon vyfotila po slunci a když přeletěl náš dům, taky v protisvětle.


Abych neporušila tradici, přidám fotku s dobrotami. Dortík pekla neteř, jako pohoštění ke svým narozeninám a to druhé jsou řezy ode mě. Že bych je mohla vyfotit jsem si vzpomněla až když byly poslední dva kousky notně zdevastované teplem. Jsou to řezy s Bebe sušenkami na piškotu politém pudinkem smíchaným s máslem, vše polité čokoládou voňavou po rumíku.


Venku minulou neděli

24. května 2016 v 8:49 | Jarka
Minulou neděli bylo už teplo, jak v létě a byla škoda zůstat doma. Mou sestru s neteří napadlo, že by jsme se mohly podívat k nedalekému Knížecímu rybníku. Ve dvě hodiny odpoledne, mě a maminku, naložily do auta a za chviličku jsme byly u vody v hezké přírodě. Kolem rybníku sedělo spousta rybářů a našli se i otužilci, kteří vyzkoušeli vodu.


U "Knížečáku" se dá nejen koupat a chytat ryby, ale lze zde stanovat, nebo se ubytovat v chatičce.


Chvilku jsme poseděly i ve venkovním prostoru restaurace. Posezení je to prima, protože je nad vodou.


Tady už je výhled přes zábradlí na vodu a okolí.


Na vodě si to užívali i veslaři.


Chtěla jsem se podívat k chatkám, tak jsme nechaly mamku s neteří u limonády a se sestrou a její fenkou Amálkou, šly na malou procházku. Chatičky jsou tady různě velké a je jich tu opravdu hodně. Ani jsme na konec kempu nedošly, pro představu, jak to v sezoně u rybníku vypadá, to stačilo.






Jéminé, úplně bych zapomněla vložil fotky zmije, kterou jsou v kempu vyfotila. Klíďo píďo se plazila ve frekventované části a fotila jsem ji ve stoje, čupnout na bobek se mi k ní přece jen nechtělo, takže jsem, pro přiblížení, snímky ořezávala.



Písečné duny u Vlkova

18. května 2016 v 8:53 | Jarka
Když jsme v úterý (10.5.) jeli navečer pro naše mladé na pískovny u Vlkova, poblíž Veselí nad Lužnicí, udělali jsme si s nimi malou procházku okolo jezer. Nejsou tu jen jezera s krásně čistou vodou, je tady i jedna zajímavost, která není v našich krajích obvyklá - písečná duna.
Museli jsme přes pole s rašící kukuřicí, nebo co to bylo.


Jako obvykle, jsem vyfotila informační tabuli.


Duna byla hodně pošlapaná a moc se těm pouštním nepodobala.



Líbily se mi borovice na jejím okraji a roste zde i zvláštní tráva.


Manžel si v jednom místě všiml pavučin, uprostřed kterých byla dírka do země. Šla jsem si ty dírky vyfotit a po mě taky naše Maruška. Ta vidí lépe než já a tak u jedné z dírek pozorovala mrňavého pavoučka, jak krouží okolo jakési kobylky. Doma jsem zjistila, že i já na svých snímcích toho pavoučka mám. Jenže jsem ho nefotila makrem a tak jsem ho musela, kvůli zvětšení, ze snímku vyříznout.


V podvečerní přírodě bylo i přes foukající ledový vítr báječně.


Ještě jsme si vyfotili Běláska řeřichového. Blízko u sebe seděl sameček i samička.


V úterý jsme byli s maminkou na vyndavání stehů z kolena. Pěkně se hojí a na další kontrolu jde až za měsíc. Zatím ji mám pořád u nás doma.

Na pískovny, přískoky

14. května 2016 v 9:31 | Jarka
Jak už jsem psala, po operaci kolene, máme u nás moji maminku. Věděla jsem, že budu mít na blog méně času, ale že tak málo mě nenapadlo.
V úterý jsem pořídila pár fotek a nejsem schopna je vložit do nového článku. Ten den jsme totiž byli domluveni s našimi mladými, že se pro ně, v pět hodin večer, stavíme v nedalekých veselských pískovnách, kde byli na rybách. Podle názvu je patrné, že jsou pískovny poblíž Veselí nad Lužnicí.
Pískovny vznikly mezi roky 1952 - 1986, jako pozůstatek po těžbě písku. Na internetu jsem našla letecký snímek a z informační tabule vyfotila pár údajů. Obojí jsem vložila do koláže.




V jezerech je krásně čistá voda a lemují je většinou borovicové lesy. Užívají si je nejen rybáři, ale v létě se sem chodí lidé i koupat.


Fotky jsem přískoky, upravovala a zmenšovala skoro týden. Není jich moc, ale na dva články vydají.



Šli jsme přes most. Vyfotila jsem ho tam i zpátky.


Pod mostem byly, v říčním bahně, vidět stopy vydry.


V podvečerním sluníčku měla voda krásně zelenou klenbu.



V úterý bylo hezké počasí, ale foukal studený vítr, ovšem procházka to byla báječná.




To bylo v úterý navečer. Dopoledne jsme byli s maminkou na kontrole na ortopedii a pan doktor byl spokojený. Příští úterý jde na vyndávání stehů a uvidíme, co bude dál. Koleno maminku nebolí, tak snad už to bude dobrý a bude zase běhat, jako dřív. A já budu mít víc času na blogování. Mrkající






Letošní padesátýšestý

8. května 2016 v 8:09 | Jarka
Od soboty, je u nás moje maminka. Má koleno po operaci a protože jí to zatím moc dobře nechodí, vzala jsem ji k nám. Na blogování teď moc času zbývat nebude, ale protože jsem měla ve foťáčku pár snímů, na malý článek to vyjde.
Ještě jsem vám totiž neukázala, jakou parádní knížku s omalovánkami jsem dostala od našich mladých. Jsou to omalovánky antistesové.


A dostala jsem i pastelky. Prima se s nimi maluje, protože jsou trojhrané. Dvě zelené pastelky už jsem musela ořezat a brzo přijdou na řadu další.


Malování, je totiž děsná piplačka a je potřeba mít tužky ostré, ale moc mě to baví, protože obrázky to jsou krásné.



Po vydatném dešti v týdnu, máme zase pár hezkých dnů a venku toho kvete čím dál, tím víc.


Dokonce už začínají kvést i šeříky.


Ale nejhezčí je barva žlutá.


Jako tradičně i tentokrát článek zakončím buchtami. Řezy s tvarohem a vitacitovou polevou byly minulý víkend, na tento jsem upekla Honzovy kynuté buchty.


Závěr výletu na hřbitově

6. května 2016 v 8:03 | Jarka
Minulou sobotu jsme byli na docela maličkém výletu, ale podařilo se mi vyfotit nejen stavění máje a Boží muka u řepkového pole, ale i další, podle mé blogové foto-galerie, už devátý židovský hřbitov.
Ten hřbitov stojí kousíček za obcí Myslkovice a je moc krásný. Aspoň tedy v mých očích. Touto brankou, postavenou mezi napůl zbořené zdi bývalé márnice, se do něj vchází.


Dočetla jsem se, že byl založen před rokem 1750 a je na něm 180 náhrobků.



Židé v obci žili už před rokem 1650. V roce 1770 byla v Myslkovicích postavena i synagoga s rabínským domem, která byla v 1963 zbořena. Je to smutné, když synagoga přežije válku a pak chátrá a chátrá až je nařízená demolice. Podobný osud měla synagoga i v Táboře. V Myslkovicích stála i židovské škola, špitál a lázně. Konec židů přišel začátkem 2. světové války.
Ještě, že se nám dochovaly aspoň ty židovské hřbitovy.



Hřbitůvek byl mírně nasvícen opoledním sluníčkem a v korunách stromů, z plna hrdla, zpívali ptáčci svou jarní písničku.






A to je z našeho minulo-sobotního výletu vše. Volně přístupnou brankou odcházíme.


Mezi poli u Myslkovic

4. května 2016 v 8:05 | Jarka
Když jsme se byli v sobotu, v městečku Soběslav, podívat na stavění májky, jeli jsme přes Myslkovice a tam jsme u silnice, kousek za vsí, zahlédli krásná Boží muka. Jasně, že jsme je přejeli, ale tentokrát jsme na mého manžela byly s Maruškou dvě a podařilo se nám ho přesvědčit, že je potřeba se zastavit, jelikož si je nutně musíme vyfotit.


Ta muka jsou očividně nová, ale postavená v duchu těch, které vídáme v našich lukách a polích.


Ve výklencích jsou verše. Dumala jsem o jejich původu, protože jsem si na rozdíl od Marušky, nevšimla keramické destičky s vysvětlením.
Od Marušky jsem opsala z té destičky text: Vybráno z básnické skladby Václava Renče "Popelka Nazaretská". Vznikla v komunistickém vězení a slovo od slova byly zapsány do paměti spoluvězňům, aby se staly svědectvím víry, utrpení a oběti lidské i Kristovy a zároveň oslavou Panny Marie.


Muka sice stojí hned u silnice, ale z obou stran teď kvete řepka a to místo vypadá krásně. Syn, je alergik a po pár minutách utekl zpátky do auta, ale my s Maruškou jsme fotily dál.







V Myslkovicích mají i zámeček. Dříve zde stála tvrz a ta byla přestavěná na barokní zámek, který byl v roce 1948 zestátněn a po roce 1989 vrácen zpět bývalým majitelům. Je hezky opravený, ale ještě nemá upravené okolí i když hospůdka už v něm funguje a byla i otevřená. Za budovou zámku ležela v trávě májka a kolem ní stálo pár mladých lidí, než jsme odešli už se za nimi trousili rodiče s dětmi v kostýmech čarodějnic. Pořídili jsme jen pár snímků a jeli dál.


Viděla jsem stavění máje

1. května 2016 v 19:24 | Jarka
Stejně, jako vloni jsme se s našimi mladými i letos zajeli podívat na stavění máje. Ta májka se stavěla v městečku Soběslav a bylo to už v sobotu, ale na fotky došlo až dnes večer. V sobotu jsme se domů vrátili docela pozdě a v něděli, jak známo, nemám čas už vůbec. Navíc jsem pozvala na oběd maminku a pak odpoledne přišla i sestra s dětmi.
Do Soběslavi jsme přijeli moc brzo, proto jsme si trochu vyfotili náměstí i když opravdu jen trochu, jelikož toto město už jsem na blogu měla několikrát.


Oproti loňskému roku, kdy byla zima, zataženo a chvílemi i pršelo, se letos počasí vytáhlo. Nebudu zdržovat a pustím se do fotek. Tady už se máj nese. Nejprve šla děvčata s věncem.


A za nimi už kluci.


Májku položili na připravené železné kozy a dívky na ni ten věnec upevnily. Vloni jsem tento úkon vyfotila, letos mi jaksi unikl, ale Marušce ne. Pak už došlo na připevňování lan, kterými se kmen zvedal.


Chvíli to trvalo, takže byla příležitost k focení. Tento malý klouček byl kouzelný.


Ke vstyčování máje byli vyzváni všichni ochotní muži a náš syn přiložil ruku k dílu. Dobrovolníci měli, podle pokynů krojovaných stavitelů, za úkol tahat za dvě lana a ten kmen se zvedal pomocí takový vidlic. Na střídačku vždy jedni drželi a druzí před nimi pozvedávali kmen výš a výš.



Abych dostala celou májku do záběru, musela jsem změnit stanoviště. Poslední zvedací manévr byl hodně napínavý, měla jsem strach, že se ten silný kmen svalí na zem, ale nakonec pěkně zapadl do připraveného otvoru.


A ještě pořádně zaklínit a je hotovo. Zajímavé bylo i sledovat, jak se to lano dostane zpátky na zem. Dva chlapi drželi červené a modré lano a ten třetí, který měl na starosti lano režné, musel májku obíhat dokola a postupně ho odmotávat.


No a pak už nastoupili hudebníci a zpěváci a zahráli tanečníkům ke krátkému vystoupení.