Duben 2016

Čarodějnice u každého domu

29. dubna 2016 v 13:50 | Jarka
Včera mi volala švagrová, že byla u zubaře a tam se v čekárně bavili lidi o tom, jak v nedaleké obci Lom, je snad u každého domu čarodějnice. Švagrová ví, že ráda fotím a tak si vzpomněla na mě. Bývala bych se nejraději do Lomu rozjela hned, ale po obědě se zatáhlo a dokonce chvíli pršelo, tak jsme se domluvili na dnešní dopoledne. Švagrovou jsme vzali s námi a byla zklamaná. Nevím, co si představovala, mě se Ježibabky líbily.


Domy jsou v této obci okolo hlavní silnice a chodník tam není. Nevím, jak tudy lidi chodí, ovšem právě proto, že jsou ploty kolem silnice, můžou ty postavičky obdivovat všichni, kdo jedou okolo.


Některé čarodějnice byly vyvedenější, jiné zas horší.



Na návsi, jedna i kempovala.



Nad vodní nádrží seděl rybář.


A u protějšího rybníčku rybařily další dvě babizny.


Byla zde i možnost vyfotit se jako baba na koštěti. Manžel mi do otvoru hlavu strčil, ale fotka se nedala použít, jeho babka s knírem, vypadala dost divně. Překvapený


Možná jsem všechny čarodějnice nenašla, ale jsem ráda, že jsem to stihla, protože sobota je poslední den v měsíci a babky naskákačou na svá košťata a bude po parádě.

Taky zahrádky, ale jiné

27. dubna 2016 v 8:02 | Jarka
Tulipány, které jsem si přinesla v sobotu, zatím krásně drží. Aby jsme měli po obědě něco k zakousnutí, manžel ke kávě a já k zelenému čaji, upekla jsem perník. Přišla jsem na to, že je vláčnější, když ho naleju do bábovkové formy a jelikož z formy nejde promazat džemem, dala jsem ho po lžičkách rovnou do těsta. Bábovka Pegince moc voněla a žadonila o kousek. Ještě od maminky manžela, je naučená, že na výzvu - Peginko mňam, "řekne" mňam. Ale to jako fakt. Dokáže tak zvláštně zavrčet/zakňučet, že je to slůvku jasně rozpoznatelné. Překvapený Mrkající Na bábovku měla takovou chuť, že mňam kňourala iniciativně bez výzvy. Doslala jen drobeček a pak dva piškotky.


Odpolední venčení jsme, díky hnusnému počasí, odbyli jen větším kolečkem kolem sídliště. Napadlo mi vyfotit taky zahrádky, ale jiné než ty v zahrádkářské kolonii, které jsou velké a ke každé patří i malá chatička. Toto jsou jen záhonky pod protihlukovou stěnou, oddělené pěšinkami.



Hned na kraji, je spousta tulipánů a narcisů.



Když jsem fotila záhonky, bylo pod mrakem. Jak jsem vyšla zpátky na chodník, tak sluníčko, jako naschvál, vykouklo. Tak jsem fotila aspoň hezké autíčko.


A kvetoucí třešeň. Než jsme přišli domů, už bylo zase zataženo.


Nemůžu si pomoct

25. dubna 2016 v 8:04 | Jarka
Nemůžu si pomoct, ale musím se pochlubit, co na mě čekalo v sobotu u maminky. Nerada tím upozorním na to, že budu mít ve středu svátek, už jsem totiž velká holka a ty svátky tak moc neprožívám. Vlastně jsem na něj úplně zapomněla a o to víc jsem byla překvapená, když na mě čekala kytice tulipánů. Snímek v divných barvách, dole v koláži, je podvečerní po příchodu domů. To byly tulipány asi trochu povadlé, protože se kytice do rána napřímila.


Ještě jsem dostala bonboniéru a protože u mamky byla i má sestra, dostala jsem i sprchový gel, tělové mléko a tělový sprej od kosmetiky AVON.


Na víkend jsem pekla kynuté tvarohové buchty. Tentokrát vám nenabídnu, už není ani jedna.


A aby jsme se podívali i ven, tak ještě přidám pohled do parku pod Kotnovem s kostelem sv.Filipa a Jakuba, ve kterém se scházejí starokatolíci.


Letošní čtyřicátýdevátý

23. dubna 2016 v 8:02
V pátek byl manžel v práci, takže na mě bylo venčení. S Peginkou chodím každý den, ale když je manžel doma, bývá to jen odpolední procházka a po pravdě řečeno, venčení na "půl úvazku" mi vyhovuje víc. Mrkající
Když jsme po půl osmé s Pegoušem vyšly ven, slunce už svítilo na plné pecky i když ve stínu byla ještě zima. Líbila se mi barevná vrata u garáží.


To byl jediný snímek, který jsem ráno pořídila. Nevadí. Ve foťáčku už jsem měla pár fotek z procházky předešlého dne. Dnes má být zataženo a má taky pršet a kdyby jen to, má se zase ochladit a na horách dokonce sněžit. Proto jsou možná tyto sluníčkové fotky, na pár dní, poslední.




Mezi domy kvetou i pěkné barevné keříky. Toto by mohla být kdoule/kdouloň(?).


A toto netuším.


A jdu vařit. Bude maso, špenát a bramborový knedlík a protože mi z dalamánků zbylo půl kostky droždí, zadělám na tvarohové kynuté buchty. Manžel to ještě neví, ale já vím, že bude mít radost, protože mu chutnají. Mějte se béžově.

Máme čerstvě posečeno

21. dubna 2016 v 8:04 | Jarka
Tak. A máme po zelené travičce, po sedmikráskách i pampeliškách. Tentokrát si technické služby našeho města opravdu pospíšily a všechnu tu jarní krásu, nám posekaly.
Včera dopoledne jsem slyšela, mě už známý, hukot kolem domu a při pohledu z okna mi bylo vše jasné.
Na této fotce, ještě z trávníku svítí hlavičky kvetoucích květinek.


Ale kolem betonového plácku už krouží čtyři sekáči na svých strojích.


Ještě poslední fotka s pampeliškami a za chvíli zbývají jen ostrůvky vzrostlé trávy kolem stromů a méně dostupných míst. Na ty pak nastoupí pracovník se strunovou sekačkou.


Odpoledne už bylo po všem a po obnaženém trávníku se procházela straka.


Zjistila jsem, že jednu výhodu to má. Lépe se mi teď hledá "bobek" po Pegince.


Tulipány, které jsem hlídala až rozkvetou, už jsem mohla vyfotit v plném květu. Nejčerstvější tulipánová fotka, je ta vlevo dole.


A aby v mém článku nechybělo něco k jídlu, můžete si tentokrát nabídnout nadívaný dalamánek. Je v něm sýr a šunka. Jen jsem udělala chybu, že jsem dala dalamánky spojenou částí dolu a očividně jsem spojovala nedbale, protože mi z některých sýr trochu vytekl. S vyplazeným jazykem


Knížka pro maminku

19. dubna 2016 v 8:03 | Jarka
Je to asi dva týdny, co mi přišel nový katalog z Knižního klubu a protože je třeba z každého katalogu vybrat a zakoupit aspoň jednu knížku, padla má volba na knihu ze sekce "Hobby".
Už jsem přesně tu samou knihu koupila z katalogu předešlého, pro naší Marušku (synovu manželku) a hned jsem litovala, že jsem nevzala dvě, protože moje maminka, na rozdíl ode mě, ráda šije, plete, háčkuje.
Toto je ona.


Je plná všemožných háčkovaných čtverečků jednoduchých i těch složitějších.


Ke každému čtverečku je i nákres s postupem práce a na konci knihy, je i návod na háčkování pro úplné začátečníky.


Nechybí ani pár ukázek toho, co se dá ze čtverečků vyrobit.



Myslím, že mamce udělám radost. Kdo ovšem z mého dlouhého prohlížení knížky radost neměl byla Peginka. Z venku si přinesla novou šišku a myslela si, jak jí budu doma házet a já místo toho věnovala pozornost něčemu jinému. Vidíte ty přitisknuté uši k hlavě a vyčítavý pohled. A slyšíte to naléhavé kňučení? No jó, tak já jdu házet....


Na procházce i veterině

15. dubna 2016 v 11:23 | Jarka
Máme za sebou první letošní bouřku. Přišla až večer a o to víc bylo vidět blýskání a slyšet hrom, což je něco pro našeho strašpytla Peginku. Po bouřce propršela jedna noc a po té přišel docela procházkový čtvrtek.
Vlhko vylákalo ven šnečka, všimla jsem si ho na zbytku kmene.


Ten den byly pěkné obláčky. Neodolala jsem a vyfotila je, jen až doma jsem si všimla, že mi dojem kazí dráty, kreré jsou i v zahrádkářské kolonii.


U nás mezi domy hlídám tulipány, že si je vyfotím, až pokvetou. Včera vypadaly takto.


A ještě trochu kvítí.


Dnes, jsme po ránu byli s Peginkou u veterinářky. Hlídáme ji po únorovém hárání, aby neměla polízanici s falešnou březostí, jako vloni, kdy měla zpodebrané mléčné žlázy a brala antibiotika. Už v autě tušila kam jede a před dveřmi do domečku s ordinací vzala "čáru" a chtěla utéct. Manžel ji musel vzít do náruče. Ta falešná březost už na ni jde, tak dostala nějaký sirup na čtyři dny a mělo by jí to přejít. Taky jsme jí vzali kapání do kožichu, proti klíšťatům. Přesto, že jsme jí pořídili napuštěný obojek, už jí doma dvě nacucaná klíšťata, vypadla.


Tu medicínu jsem ji nalila na kefírovou buchtu.


Můžete si nabídnout, ještě je jí dost. Mrkající

Procházka se sluníčkem

13. dubna 2016 v 10:12 | Jarka
Bylo mi jasné, že jak zveřejním článek s nadpisem "Procházky bez sluníčka", tak jako na potvoru slunce vyleze a můj článek i fotky, se stanou neaktuální. Jenže na mě si počasí nepřijde. Včera jsem pořídila fotky nové a tak je hnedky teďky šoupnu na blog.
Fotky jsem pořídila při naší odpolední venčící vycházce. Trasu už máme zaběhanou, ale snažíme se ji i trochu obměňovat. Proto jsme to včera vzali kolem garáží...


...přes trať. Vím, že se to nesmí, ale v těchto místech, je v protihlukové stěně průchod, tak jsme vzali Peginku do náruče a koleje s ní přešli. Dostali jsme se k zahrádkářské kolonii, tu jsme ale opustili pěšinkou dolů na asfaltku, která vede k Lužnici. Na stráních teď všude kvete moře orseje. Kolem nás projeli cyklisti, než jsem ovšem otevřela foťák, vyfotila jsem jim jen záda (a to šlapali do kopce).




Daleko jsme nešli a vystoupali zase zpáky k zahrádkám. To stoupání, je do docela prudkého kopce i když to na fotkách tak nevypadá. Pěšinka se třikrát lomí.


Za tím tunýlkem už jsou zahrádky a rovina.


A tady už jsme před lávkou přes trať. Až ji přejdeme, budeme zpátky na našem sídlišti.


I tady jsou takové mini-zahrádky, které jsou neoplocené a každý majitel zde má jen pár záhonků. Hned na kraji, jsem na jednom vyfotila barevné hyacinty. Jak je vidět, tak u nás hryzci a jiná myší havěť, neřádí.


Procházky bez sluníčka

12. dubna 2016 v 8:01 | Jarka
Počasí posledních dní se pokazilo totálně, ale už neprší, tak se ven dá chodit a my taky každý den chodíme. Stejně nám nic jiného nezbývá, pejskové doma na suchý záchod nechodí. Peginka už měla první klíště, proto jsme jí proti nim koupili obojek napuštěný nějakým fujtajblem, tak jich snad víc nechytí.
Kytiček přibývá a aby taky ne, když je pěkně zalito.


Přibývá i kvetoucích stromů a všimla jsem si, že v nedalekém zahradnictví každou chvíli rozkvete magnólie. Já vyfotila jen nějakou trnku, nebo co to je.



Chtěla jsem najít název této fialové "hluchavky", ale má lenóra nade mnou zvítězila.


A aby bylo na stránce barevněji přidám to, co jsme si koupili na zoubek. Ty indiány měli v akci za polovičku, tak jsem je tam přece nemohla nechat a ještě jsme neodolali jahůdkám. Jsou ze Španělska a už jsou trochu chutnější než ty, které prodávali celou zimu.


Taky jsem se ještě nepochlubila diplomkem od Natty. Tentokrát jsme všichni dostali diplom společný. Má to tu výhodu, že přestože jsem skončila na třetím místě, na diplomu je jednička. Tentokrát to byla soutěž moc zajímavá, na první pohled lehká, ale párkrát jsem se nechala nachytat a odpověděla špatně. Každý den jsme měli pro tři nové obrázky najít jeden společný jmenovatel, napsat ho jedním slovem a použít ve větě.



Kočka, pes a deštivý den

9. dubna 2016 v 8:04 | Jarka
V pátek nám celý den pršelo. Nebyl to žádný vydatný déšť, na který upozorňovali meteorologové, ale vyšlo to nastejno, protože to nebyl vhodný den k procházce, jako ještě den před tím.
To se mi dokonce poštěstilo vyfotit kočičku, reagující na naší Peginku. Seděla na zídce a dívala se na ni dolů.


Pegouš si jí vůbec nevšímala, ale kočička se očividně chystala k sebeobraně. Nebo snad k útoku?


Sluníčko už se sice schovávalo, ale ještě jsem přes plot vyfotila kvetoucí hyacinty.


Včera už jsme byli venku jen krátce a to je pak pro naší akční fenku špatné a pro nás ještě špatnější, protože nám nedá pokoj. Z venku si natahala domů šišky a ty nám neúnavně nosí a chce, aby jsme jí je házeli a mohla aportovat. Křičící


Abych si zkrátila dlouhé odpoledne, pustila jsem si jedno z mých oblíbených DVD. Tentokrát to byl první díl hobití třídílné ságy a když manžela přestal bavit počítač, přidal se ke mě.


Celý film doprovází variace na krásnou ústřední písničku. Když jsem na tomto díle byla v kině, koupili jsme si omylem lístky na film v původním znění s titulky. Docela mě to štvalo, nerada si chodím do kina číst, ale mělo to tu výhodu, že ta píseň zazněla v původním verzi, na kterou verze v češtině nemá. KLIK. Ještě jednu písničku i z ukázkami z filmů Pán prstenů i Hobit si můžete poslechnout. Možná je ještě hezčí. KLIK.