Únor 2016

Sobota a neděle

29. února 2016 v 8:02 | Jarka
Víkendy míváme trochu rušnější než všední dny a nejinak tomu bylo i ten právě uplynulý.
V sobotu odpoledne jsme jeli navštívit mou maminku, u které byla od poloviny týdne neteř (od mého bratra) se dvěmi dětmi (starší kluk a mladší děvče), protože měli v Pardubicích (tam bydlí), jarní prázdniny. Mě zaujala tato velká panenka (oblečky jsou koupené v sekáči a vešlo by se do nich odrostlé miminko), svou nádhernou tvářičkou.


A teď už se dostávám do neděle odpoledne, kdy jsme jeli navštívit naší bývalou paní sousedku do Bechyně, do domova pro seniory. Jeli jsme v naší tradiční sestavě já, manžel, švagrová a moje maminka. Bábovky jsem vezla samozřejmě víc než tyto dva kousky. Mrkající


Už jsem odtud fotky na blogu měla, ale tentokrát jsem si sebou vzala foťák opět a pořídila pár snímků. Domov nedávno oslavil rok od svého otevření.


Uvnitř je hezky zařízený i když mi jeho dlouhé chodby zprvu připomínaly nemocnici.


Personál se tady asi hodně naběhá, ale je to tím, že je v pokojích převážně jedna osoba, jen sem tam žijí manželé. U každého pokoje je veliká koupelna a místnost je vybavená i malou kuchyňskou linkou s vestavěnou ledničkou. Klienti si můžou z bývalého domova vzít drobnosti do linky, taky obrazy, nebo třeba svůj televizor, či počítač.
Na pokoji jsem nefotila, ale ty dlouhé chodby jsou přerušované hezky zařízenými výklenky a některým z nich, jsem neodolala.


Připadá mi to, jak kdyby pár kousků nábytku dřív patřilo některé bábince, či dědouškovi.


Tady je vidět vstup na venkovní terasu, na kterou se dá vyjít i ze všech jednotlivých pokojů.


Naše bývala sousedka z nás měla velkou radost. Začátkem léta jí bude 94 let a špatně slyší a je už i trochu popletená. Navíc zase upadla a má už podruhé zlomenou pravou ruku, ale jinak se ráda zasměje a v rámci možností, je snad i spokojená...

Únor končí jarně

27. února 2016 v 8:03 | Jarka
Ani v únoru to zimě moc nešlo a tak i ten letošní dostane za zimní počasí, nedostatečnou. Z vycházek si nosím samé fotky detailů, protože jinak se do holé krajiny moc hezky nekouká.



Na tomto snímku měla být zaostřená sněženka v popředí, ale kompaktík nastavený na automat, se zahladěl na pozadí. Fotku jsem chtěla poslat do PC koše, ale nakonec se mi to pozadí docala líbilo i když mi tam, za kmenem stromu, čouhá silueta mého muže.


V týdnu jsem jeden den pekla kuřecí stehna a někdy na pekáč přidám i brambory, cibulku, nebo pórek, někdy zase papriku a tentokrát převládala obyčejná mrkev a bylo to taky dobré a hlavně "z jedné vody na čisto".


Když do bytu svítí sluníčko, láká mě to vzít do ruky foťák a zmáčknout spoušť.


Peginka jde už do třetího týdne hárání, tak se jí blíží konec a nám vlastně taky. Už se těším, až nebudu muset hlídat, jestli si někde nesundala spoďáry a hlavně se s manželem těšíme, až se uklidní a přestane nahánět ženichy. Tuhle nás budila už od třetí hodiny ráno, kňučela a chtěla jít ven značkovat "patníky".


V pondělí bylo slunečno

24. února 2016 v 8:02 | Jarka
Můj manžel si našel brigádu a párkrát do týdne chodí, po pár letech důchodu, opět do práce. Náramně si tu práci pochvaluje. Prý ho to baví a jako bonus má pocit, že je užitečný a něco platný. Mě takové choutky neberou, jsem ráda, že nikam nemusím a lebedím si doma.
V pondělí měl volný den, tak jsme se po obědě vypravili do města. Na skok jsme se zašli podívat k Jordánu, jak pokračují práce v úpravě Sokolské plovárny (je v ohbí protilehlého břehu). Po odbahnění rybníka už jsme se koupali vloni, ale až letos bude plovárna jak se patří.


Nakoukli jsme i do botanické zahrady pod zemědělskou školou.


Bledulí kvetou lány.


A najdou se jiné kytičky.


Po návratu jsme ještě vzali na hodinovou procházku Peginku. Vyfotila jsem ji, jak si na svém oblíbeném místě dává salátek - Ptačinec žabinec.


A ještě přidám fotku svých dalších svícínků z polepených skleniček.


Skoro vánoční svícení

22. února 2016 v 8:03 | Jarka
Uplynulý víkend se, co do počasí, zrovna moc nevytáhl. Nevím, ja u vás, ale nám v sobotu odpoledne začalo pršet, během neděle sice déšť ustal a bylo "teplo", ale zůstalo zataženo a díky větru bylo venku nevlídno.
V takovém počasí se člověk drží spíš doma a pak je potřeba se nějak zabavit. Mě napadlo, vyrobit si svícínek, který jsem obdivovala u Blanky. Blance se povedl lépe a hlavně měla k dispozici lepší obrázky, ten můj je taková z nouze ctnost.


Ale když se do něj vloží hořící svíčka, nevypadá to tak zle.


V neděli jsem pozvala na oběd maminku a té se můj svícínek moc líbil. Po obědě, než přišla sestra s dětmi na čaj a pokec, jsem hledala a hledala, až jsem našla ještě jednu aspoň trochu vhodnou pohlednici a mamka si na ní vystřihala okýnka a teď už má vlastnoručně vyrobené svícení taky. Hned jsme obě vyzkoušely.


K odpolednímu posezení jsem pekla řezy podle hrníčkového receptu: 2 hrnky polohrubé mouky, 1 hrnek krystalu, 1 hrnek kefíru, 1/2 hrnku oleje, 1 skořicový cukr, 1 prášek do pečiva, 2 vejce a 3 lžíce kakaa. Poleva čokoládová, zdobíme šlehačkou.


Závěr sobotního výletu

19. února 2016 v 8:04 | Jarka
V obci Radenín nemají jen židovský hřbitov, ale také zámek, kostel, nebo výklenkovou kapličku.
Zámek má ještě, jako pozadí, pěknou modrou oblohu. Na netu jsem se o něm dočetla, že jaho poslední majitelka byla Jindřiška Kolowrat-Krakowsky, která si vzala hraběte Josefa Billet de Latour. Ta také zámek opravila a byl přeměněn na sídlo rodu Baillet de Latour. Po roce 1950 byl dán objekt do užívání státu a už léta je v něm Dětský domov, Základní škola a školní jídelna. Zapomněla jsem podotknout, že byl zámek po roce 1989 vrácen dědicům a ti ho prodali zpátky našemu státu.


Na výlet jsme minulou sobotu vyrazili už dopoledne a přálo nám počasí, ale v odpoledních hodinách se začaly mraky honit více a když jsem navíc fotila v protisvětle, dopadly snímky třeba tak, jako ty výklenkové kapličky Jana Nepomuckého.


V předešlé koláži je, v odrazu silničního zrcadla, vidět budova bývalého pivovaru a z druhé strany stojí tato Boží muka.


Radenín má i hezký kostel zasvěcený sv.Markétě. Na tomto snímku je i s výklenkovou kapličkou.


A toto už je kostel sám.


Na stáňce pod zídkou kostela byl záhonek a na něm kvetly sněženky, bledulky i barvínek.


Ještě na sobotním výletu

17. února 2016 v 8:04 | Jarka
Od kostelíka a kapličky sv.Anny s přilehlým léčivým pramen a starou lípou, jsme nejeli rovnou domů, ale ještě jsme se stavěli v nedalekém Radeníně na židovském hřbitovu. Hřbitov už jsem viděla a jeho fotky už jsem i měla na blogu. Je už to dostatečně dlouho na to (květen 2011), abych je mohla vložit znovu.
Šli jsme polní cetou, do mírného kopce.


Tento židovský hřbitov je volně přístupný brankou vedle márnice s červenou střechou.


Ze dveří jsem ofotila krátké povídání.


Kamenná márnice z druhé strany.


Hřbitovy mi nevadí, chodím na ně docela ráda a ty židovské se mi vyloženě líbí. Teď v předjaří není zeleň, ale jinak tyto hřbitůvky bývají zeleně plné a není to zeleň "umělá", ale jen ta, o kterou se postará příroda sama. Při mé první květnové návštěvě kvetly v trávě mezi náhrobky pampelišky a pomněnky. V současné době je venku pořád ještě šedivo.




Vždycky když procházím tyto hřbitůvky a vidím, jak jsou v některých místech nahuštěné náhrobky vrtá mi hlavou, jak se tam ti zemřelí vejdou. Proto jsem zapátrala na netu a podařilo se mi dohledat vysvětlení.


Je to proto, že judaismus zakazuje židovské hřbitovy rušit a proto se na ně stále navážela nová zemina, aby bylo místo pro další hroby. Staré náhrobní kameny se ovšem nezasypávaly, ale vyzvedávaly se, aby zůstaly viditelné.



Malý sobotní výlet

15. února 2016 v 8:04 | Jarka
Počasí posledních dní je nestálé, ale to nám nezabránilo v docela maličkém výletu (asi 25km). Starší syn se od kolegyně z práce dozvěděl o hezkém kostelíku s kapličkou a tak jsme s ním a jeho ženou Maruškou, po delší době, vyrazili na výlet.
Kostel stojí v části obce Vlčevec, které se říká Svatá Anna. Od auta jsme šli asi 1,5km polní cestou.


A tady už je vidět kostel i se sousedící kapličkou.


Vpravo od kostela sv.Anny je vidět červená budova, na které je také napsáno Svatá Anna.


Poutní kostel má docela oprýskanou fasádu, ale mě se zrovna takové omšelé kostelíky líbí.





Možná jste si všimli, že u kostela roste lípa, která má trouchnivějící kmen pod stříškou. Nenašla jsem se kolik je jí let, ale prý patří k nejstarším v okrese.



U kostela stojí šestihranná kaplička sv.Anny. Ta kaplička stojí nad pramen, o kterém se říká, že je léčivý. Zřídlo vyvěrá ze dvou pramenů z žulového bazénu (teď byl zakrytý).


Dočetla jsem se, že byly několikeré pokusy využít léčivou vodu k vybudování lázeňského místa, ale očividně se to nepodařilo.


Buď jak buď, místo je to moc hezké a to i teď v předjaří.

Únorové všední dny

12. února 2016 v 8:03 | Jarka
Únor pokračuje a den se docela rychle prodlužuje. Včera nám ještě těsně před pátou hodinou krásně svítilo slunce do bytu a přitom to není tak dlouho, kdy se smrákalo kolem čtvrté hodiny odpolední. Jarních květinek přibývá, už kvetenou nejenom žluté talovíny, ale i sněženky a taky jsem našla první krokusy.


Slunce v bytě mě přinutilo vyfotit už několik týdnů kvetoucí kolopejku a k ní do koláže jsem přidala ještě jednu stálici naší domácnosti a to jsou dalamánky, které už jsem pekla po čtvrté.


Peginka se začala hárat. Je jí jedenáct let a tak už se nehárá po půl roce, ale tentokrát to je přesně po roce. Takže jsme jí zase natáhli gaťata, aby nám to doma nešpinila. Docela mám strach, aby pak stejně jako vloni, neměla falešnou březost. Dívala jsem do loňských článků a stonala po čtyřech měsících a stonala moc. Měla zpodebrané mléčné žlázy a horečku, užívala antibiotika a bylo jí moc zle. Zatím je v pohodě.


Venku se nám mění počasí několikrát denně. Včera jsme odpoledne na venčení vyšli za sluníčka, ale mraky už se chytaly a tak je to pořád dokola slunce - mraky, slunce - mraky...



Ještě mám jeden záběr z venku. Je to z pěší lávky přes trať. Tudy přijíždí vlaky od Českých Budějovic k nádraží, které už je blizoučko.


Letošní teprve šestnáctý

9. února 2016 v 8:06 | Jarka
Letošní "nezima" pokračuje a připomíná mi spíš podzim. Stromy jsou holé, tráva je holá a pole jakbysmet, teplota je vysoko nad nulou a když přijdou srážky, jsou deštivé. Když náhodou svítí slunce, můžeme si připadat, jako na konci října.


Mezi holými větvemi stromů, z tohoto místa v parku, dohlédnu až do města.


S trochou zoomu, je vidět hranatá věž husitského kostela tyčící se nad ulicí směřující do Č.B., které se podle toho říká - Budějovická.


Jak mám ve zvyku (když není co jiného fotit) vyblejskla jsem zbyteček kuřecí rolády pečené v srnčím hřbetu (byla k nedělnímu obědu).


A na víkend jsem zase po čase pekla koláč potřený tvarohem se zakysanou smetanou, sypaný nastrouhanou Margot.


A taky mi konečně rozkvetla mini-orchidej. Mám ji na okenním parapetu vedle té velké, ale když jsem se rozhodla ji vyfotit bylo nejvíce světla na poličce vedle petrolejky po babičce.


Článek jen tak, podruhé

6. února 2016 v 8:02 | Jarka
První únorový týden končí a po trochu chladnějších dvou dnech, má být víkend zase jarní. Příroda sice ještě barvičkavi nejásá, ale otužilé jarní květinky už se najít dají. Na procházkách s Peginkou koukám po trávě a záhoncích a pořád největší úroda je talovínů.


Aby to nebylo jen o kytičkách přefotila jsem z časopisu "Tina" tři citáty. Bylo jich tam víc, ale mě se nejvíc líbily právě tyto tři.


Našla jsem i čemeřici. To je opravdu květinka do nepohody.


A prostřídám citátem.


Sněženek je u nás pomálu, nebo já prostě nenašla lepší místečko.


A ještě citát.


A nakonec sedmikrásky, které letos vůbec nepřestaly kvést.