Leden 2016

Pečení a jarní kvítí

28. ledna 2016 v 8:04 | Jarka
Jak už to tak bývá, když není co fotit venku, beru svůj kompaktík do ruky a fotím doma. A světe div se já, která nemá ráda kuchyň, fotím zrovínka tam.
Napřed musím s potěšením konstatovat, že vánoční cukroví, je u nás snědeno. Po zamrazení na balkoně (tentokrát se o mráz postarala příroda), jsem ho vytáhla v neděli a po tom, co odešla návštěva, zbylo na talířku pět kousků, které už jsme s manželem lehce zvádli.


Minulý týden jsem jeden den dělala lilek. Bylo to teprve podruhé a pochutnali jsme si stejně, jako při premiéře.


A tento týden jsem se pustila do dalamánků podle receptu od Blanky. Protože se těsto dělá z půl kila mouky a půlky kostky droždí, pro velký úspěch jsem druhou půlku zužitkovala hned následující den (stejně už jsme neměli nic, protože jsem dala ochutnat mamce a tři kousky dala i švagrové). Poprvé jsem bulky pokládala na plech spojenou stranou dolů a jsou hladší, podruhé už jsem nachala spoje nahoře.


Dalamánky se můžou posypat nejen solí, ale i různými semínky. Jenže ty u nás nenajdete, protože semínka mě jaksi nechutnají. Jsem na tom tak, že mě vadí i kmín v chlebu, který si po ukrojení dám proti světlu a každý ten viditelný kmínek vyloupnu dřív, než si chleba namažu. S vyplazeným jazykem


Na hodně blozích už čtu, jak se těšíte na jaro a některé z vás už si domů koupily rychlené jarní kytičky. Já nemusím. Včera jsem si na procházce s Peginou všimla, že se něco žlutí na záhoně a když jsem přišla blíž zírala jsem jako puk. Jsou to krásně rozkvetlé talovíny. Překvapený


Ještě pátek odpoledne

26. ledna 2016 v 8:05 | Jarka
Dobře jsme udělali, že jsme si minulý pátek vyjeli do nedalekých Dražic. Byl to den jak malovaný, všude čistý sníh, obloha modrá, na ní slunce a pod ním zima a mráz. Kdybych si tu zimní nádheru nevyfotila, mohla bych si pak na jaře říct, že letos opět žádná zima nebyla.
Od kostela sv.Jana Křtitele, jsme šli jinou cestou než k němu.


Před kostem, jsem si vyfotila kříž.


A pak jsme šli pomalu vesnicí zpátky k autu. Nedaleko kostela stojí i velká fara.


Z informační tabule jsem o ní vyfotila povídání.


A pohled zpátky ke kostelu.


Šli jsme touto ulicí. Nic hezkého na ní není, ale dávám ji sem proto, aby bylo vidět, že to jde i bez soli a černé břečky. Silnice byla jen posypaná kamínkem, který v tom sněhu takto není vidět.


V zahradách se mi líbily stromy, na kterých byla ještě i po poledni jinovatka. Jen ta strana, která byla ke slunci, už měla jinovatku pryč.


Vyšli jsme až do polí, ale prostanství bylo otevřené směrem ke slunci a nedalo se moc dobře fotit.


Proto jsme se otočili a teď už šli opravdu z kopce dolů k zaparkovanému autu. Stáli jsme kousek od kapličky.


Na parkovišti v blízkosti úřadu se znakem Dražic. Štít domu byl taky proti slunci, ale znak je vidět a taky je vidět kolik bylo hodin. Po návratu domů, jsme ještě vzali Peginku na odpolední procházku. I jí se sníh moc líbil, teď už společně s námi, čvachtá v černé břečce...




Když byl sníh a mráz

24. ledna 2016 v 8:00 | Jarka
V pátek u nás bylo nááádherně. Přestože svítilo sluníčko, venkovní teplota se držela dost hluboko pod nolou a vládla přesně taková zima o jaké sním celý rok. Protože sleduji předpovědi počasí věděla jsem, že je to poslední krásný den před oblevou a avizovaným deštěm. Ani mi to nedalo hodně přemlouvání a manžel souhlasil s návrhem, podívat se do asi 5km vzdálených Dražic, na zdejší kostelík. Už jsem u něj byla, ale tenkrát bylo léto. Teď si troufám říct, že mám fotky hezčí.
Auto jsme nechali pod kopcem a šli pěšky. Bylo po poledni, ale na stromech se ještě držela jinovatka.


Byla jen z té strany, kam se nedostalo sluníčko.


Ke kostelu to nebylo daleko.


Z informační tabule jsem si o něm přefotila pár údajů.




A to je on v plné kráse.


Všechny snímky jsem pořizovala klopotně přes tu kamennou zídku, branka byla zavřená.


Z tabule jsem vyfotila i interiér.


Jak jsem zvedala ruce a fotila takřka naslepo, mám kostelík nějaký "roztančený".



A to je od kostela vše, ale fotila jsem i cestou zpátky k autu, tak bude ještě jeden zimní článek.

Leden, jak se patří

22. ledna 2016 v 8:03 | Jarka
Letos měsíc leden dělá čest svému názvu a je zatím opravdu ledový. Využila jsem celodenních mrazů, vytáhla ledničku ze zásuvky, vynosila celý její obsah na balkon a rozmrazila ji. Vyndala jsem všechny poličky, vydrbala je a lednice je jako nová (na snímku jsou police ještě špinavé).


Mrazy mají o víkendu povolit, tak jsem to možná stihla na poslední chvíli. Snad se neoteplí tak, aby všechen sníh roztál, to by mě hodně mrzelo. Ráda bych se totiž dostala někam za "humna" a sníh si vyfotila v přírodě, ale moc nevěřím, že se mi to podaří.



Doma mi pořád kvete čtyřmi šlahouny orchidej, mini-orchidejka rozkvete každou chvilkou, také dvoubarevná fialka se činí a stále kvete i kolopejka v minikvětináčcích.


Včera jsem si taky všimla, že jedno ze tří, ještě nesnědených jablíček, má hezké srdíčko.


Slunce svítí, ale mrzne

20. ledna 2016 v 8:06 | Jarka
Po zataženém víkendu k nám přišly slunečné dny a mráz až praští. Po pořádné zimě jsem toužila, ale na takových mrazech netrvám! V pondělí dopoledne se přes nás přehnala ještě jedna a zatím poslední, chumelenice. Vyfotila jsem si ji z okna, ale sněžení na fotce tak nevynikne.


Když jsme šli s Peginkou odpoledne ven, už byla obloha modrá a sluníčko svítilo.




V úterý ráno slunce vstávalo do jemných červánků a na teploměru, za kuchyňským oknem, jsme měli -14°C. Teploměr v autě ukazoval -18°C a maminka na jiném sídlišti měla -16°C.


Odpoledne bylo zase nádherně i když mráz moc nepolevil.


V týdnu většinou nepeču, ale tentokrát jsem udělala výjimku. Na mrazáku jsem našla krabičku rybízu a ten jsem použila do drobenkového koláče. Zakrojte si ke kávě, nebo horkému čajíku.


Víkend bez sluníčka

18. ledna 2016 v 8:04
Právě uplynulý víkend byl v našem kraji celý bez sluníčka, ale nezlobila jsem se, protože ze zatažené oblohy padal sníh. A proti tomu, jak je známo, nic nenamítám. Naopak tu bílou nadílku vítám. Zprvu jsem měla o sníh obavu, protože se teploměr dlouho držel těsně nad nulou, proto jsem si ho vyfotila už večer z balkonu.


V sobotu jsme se byli, jako obvykle, podívat za mojí maminkou. Vyfotila jsem si u ní dva andílky, které dostala k Vánocům a taky dvě letité panenky, na které z nedostatku jiné činnosti, upletla svetříčky a čepičky.


Sněžilo i celou neděli, což byla příležitost ke sněhovému focení. Napřed ve vilové čtvrti.


A pak odpoledne na procházce s Peginkou.


Na jedné brance bylo vidět, že i tady chodili tři králové.


Venku jsme byli dobrou hodninu a bylo to fajn. Mráz zatím nebyl žádný velký a jak my s manželem, tak i Peginka, jsme byli pořádně oblečení.


Pegouš nosí svetříček, aby měla záda a bříško v teple. Sníh se jí moc líbí a než se dostaneme domů, je vždycky obalená, jak sněhová koule.


Klidný lednový čas

14. ledna 2016 v 8:01 | Jarka
Leden je měsíc, kdy po prosincovém uklízení, pečení, nakupování a chystání na vánoční svátky, nastává klidnější období. Klidnější ho máme zvlášť my, kteří už nemusíme do práce.
Doma už loňské svátky dávno nic nepřipomíná, ta trocha napadaného sněhu je pryč a tak to ani nevypadá, na zimní měsíc leden. Tak. A teď, když se chystám zveřejnit článek o tom, že u nás dva dny prší, určitě přijde mráz a sníh. Tak totiž moje články fungují, většinou je všechno jinak, než napíšu. Mrkající
Takže vše je ve starých kolejích a jediná má každodenní povinnost je uvařit. Sem tam si vaření ulehčím nápadem z obchodu.


Jindy se nechám inspirovat na blogu. Tyto brokolicové šišky jsem našla u Blanky. Podle Blanky čas od času uvařím i Znojemské plátky.


Taky pořád peču něco ke kávě a čaji.


A když si vzpomenu, zapálíme si věčer svíčku v arolampičce a svícínku.


Slunce, venku a cukroví

11. ledna 2016 v 8:03 | Jarka
A máme po sněhu. Jediný klad, jaký to má je, že nám docela přeje sluníčko. Svítilo i v pátek, kdy jsme si s Peginkou vyšli na delší procházku kolem zahrádkářské kolonie. Pegouš má svetříček, ale ne kvůli zimě, ale kvůli tomu, že jí chrání bříško před ušpiněním. Má krátké nožičky a když nic nemá, tak je celá umolousaná.



Další fotky jsou z neděle dopoledne. Jsou z ulice vedoucí od Kotnova na náměstí.


A další fotky jsou také z neděle, ale odpoledne. Měli jsme návštěvu, což byla příležitost vytáhnou zbytky vánočního cukroví. Sladké máme s manželem rádi, ale jak mám cukruví v krabičkách na balkoně, jsem líná je vzít domů a cukroví nandat na talířek, tak nám ještě nějaké pořád zbývá. A to i po té nedělní návštěvě.


Peginka se mi pořád pletla pod nohy, nosila mi svoje hračky a dožadovala se házení. Je to hrozně akční pejsek a když si zaleze na pelíšek a spí, je to pro nás radost a státní svátek.


Cestou pro sáčky na psí...

8. ledna 2016 v 8:02 | Jarka
Nevím, jak vy, kteří máte doma pejsky, ale my s manželem po Pegince poctivě její "hromádky" sbíráme. A tak se nám stalo, že nám ty zelené pytlíky došly a bylo potřeba zajít na město pro nové. Jako obvykle jsme nechali auto na parkovišti u nádraží a na náměstí jsme se vypravili pěšky. Aby jsme si procházku zpříjemnili nevzali jsme to městem, ale sešli jsme k Jordánu a prošli se po nábřeží.
Bylo to ve středu a ještě bylo docela dost sněhu.


Jordán byl místy trochu pokrytý ledem a s potěšením musím říct, že se po extrémně suchém létě, docela hezky naplnil vodou. I tři plovoucí lávky už neleží na suchu, ale plavou na vodě. Tady je první z nich.


U prostředního pontonu se usídlilo velké hejno kačenek.



A tady už je lávka poslední i s výhledem na kostel na náměstí.


Ve městě samotném mě nic nezaujalo do té míry, aby mě to přinutilo vytáhnout kompaktík z kapsy, tak jsme došli na náměstí a zatímco šel manžel fasovat pytlíky, já si vyfotila ještě pořád stojící vánoční strom.


Ve středu i ve čtvrtek, jsme měli nad nulou a sníh mizí a mizí a to má přijít další teplo.


U nás už je po vánocích

6. ledna 2016 v 8:05 | Jarka
Včera jsem se pustila do sklízení vánoční výzdoby a dnes už máme nejen všední dny nového roku, ale i všední byt. Zatím jsem si na to "všedno" nezvykla a rozsvícený stromeček i okenní svícen mi chybí. A aby toho nebylo málo, tak se včera oteplilo a napadaný sníh nám začal odtávat. Plačící


Když jsem před první adventní nedělí čančala byt, zabralo mi to celé půldne a ten samý čas jsem strávila i při úklidu vánočních serepetiček. Na stromeček máme i pár barevných kouliček, ale používám jen červeno-stříbrné.


Stromek je v krabici a z poliček nad televizí zmizely vánoční dekorace.


I servírovací stolek na protilehlé zdi, zevšedněl. Když jsem tu proměnu doma uskutečňovala, nebyl manžel doma a kdybych se ho po jeho příchodu významně nezeptala, jestli v bytě nevidí nějakou změnu, ani by si toho nevšiml. Je to možné, že jsou ti chlapi tak nevšímaví?!


A tak nám nezbývá nic jiného, než si počkat na Vánoce letošní. Vzhledem k tomu, jak mě ten čas rychle utíká, to bude za chviličku.Mrkající