Listopad 2015

První svíčka zapálená

29. listopadu 2015 v 8:01 | Jarka
Když jsme se včera večer vraceli z návštěvy u mé manky a jeli jsme přes město, bylo už celé předvánočně osvětlené. A od pátku svítí i strom na náměstí, jenže na slavnostním rozsvěcení jsem nebyla, tak zatím nemůžu poskytnou foto.
Protože je neděle první ze čtyř adventních, vytáhla jsem nejen náš keramický adventní věnec, ale vzala jsem to z jedné vody načisto a vyzdobila celý byt. U zdi k ložnici, jsem dala vánoční serepetičky na servírovací stolek.


Na protilehlé zdi jsem "oserepetičkovala" dvě poličky nad televizí.


Cvičně jsem zapálila i první svíčku a po vyfocení zase sfoukla. Svítit se bude až dnes navečer.



Dnes taky zajdeme s mamkou a mojí sestrou na hřbitov dát "vánoce" do urnové schránky a po procházce si dáme kávičku, čaj a buchtičku.




Zatím pracovní verze

27. listopadu 2015 v 8:02 | Jarka
Čas letí jako splašený, už je zase konec týdne a za chviličku je tu i konec měsíce. Začne poslední měsíc tohoto roku, který se vyznačuje dvěmi svátky z nichž jeden miluji (Vánoce) a druhý nemusím (Silvestr).
Ten čas letí asi jako vlak, který jsem chtěla vyfotit z pěší lávky nad tratí. První snímek se mi nedoostřil a než naskočil kompaktík na fotku druhou, už byl vláček skoro pryč.


Z této lávky jsem vyfotila i mraky nad Babí horou. Bylo kolem třetí hodiny a sluníčko už pomalu končilo svou nebeskou pouť.


Mě, ale ta brzká tma nevadí a v čase předvánočním ji mám vyloženě ráda, protože si v dlouhých večerech doma ráda svítím malými plamínky svíček. Teď musím hlavně dotvořit svícení adventní. Věnec máme keramický a s tím moc práce není. Tato verze je možná jednoduchá až moc.



Z procházky jsem si přinesla větvičky a zkusila jsem, inspirovaná časopisem, ozdobit srnčí hřbet. S tím jsem si ještě míň jistá, než s věncem.


Možná dám do chvojí spíš červená jablíčka a anděla/ducha, pak schovám do větví vánočního stromečku.


Každopádně to musím doladit do neděle, kdy už všichni zapálíme první adventní svíčku.


Bylo bílo a už není

25. listopadu 2015 v 8:00 | Jarka
Máme po sněhu, ale v pondělí jsme ho měli ještě víc než v neděli a udržel se až do naší odpolední vycházky. Dokonce se k naší procházce přidalo i sluníčko a já si, pro případ, že by to byl letos sníh poslední, pořídila pár snímků.


Na stráni, pod plotem zahrádkářské kolonie, kvetou fialky. Jednu jsem vyblejskla.


V zahrádkách bylo sněhu docela dost.


Blíží se nám první adventní neděle a já zatím koupila jen svíčky a adventní svícení nachystané ještě nemám. Koupila jsem dvoje, ty bílé na věnec a ty červené, jsem si říkala, že bych mohla zkusit naaranžovat do srnčího hřbetu, jak jsem viděla v časopise. Jsou dokonce voňavé a jedna stála jen 9,90. Mrkající Jo. Na okenním parapetu už čeká elektrický svícen, který mi vloni upadl a přestal svítit. Už jsem si myslela, že budu muset koupit nový, ale můj šikovný manžel ho opravil.


Tvoření ovšem ještě musí počkat. Dnes čekám návštěvu syna s vnučkou, za kterou jsme nedávno byli v Příbrami ( teď má dovolenou) a taky mojí mamku. Včera jsem upekla štrúdlokoláč podle receptu zde a zkusila upéct tyčky z listového těsta, recept jsem našla u Ježurky. Dnes koláč nakrájím a připravím jednohubky.


Letos první sníh

23. listopadu 2015 v 8:04 | Jarka
Jupííí, tak už jsem ho letos viděla a jen doufám, že to nebylo naposled. První sníh se u nás dlouho neudržel, protože nemrzlo a to, co padalo postupně hned odtávalo. Takto to vypadalo v neděli dopoledne ve městě u Kotnova.



Pohled dolů, do Holečkových sadů, už vypadal hodně zimě.


Sníh se ovšem opravdu dlouho neudržel a když jsme šli na odpolední procházku s Peginkou, už skoro žádný nebyl. Vyfotila jsem tu naši loudilku, jak pohledem hypnotizuje mého manžela a čeká, že se s ní rozdělí o buchtičku, kterou si dal ke kávě. Na mě neloudí protože ví, že ode mě dostane jen své žrádlo do mističky. Na manžela ty její psí oči a jemné kňučení působí spolehlivě a vždycky se nějakého drobečku dočká.


Takže bříška jsou nacpaná a šupky dupky na hodinu ven.



Na naší trase zahrádkami už vážně odpoledne žádný sníh nebyl.


Jen sem tam něco zůstalo na záhocích.


Článek jsem si chystala včera večer a dnes ráno, jsme se opět vzbudili do bíla! Mrkající

Okna a záclony - čisté

21. listopadu 2015 v 8:03 | Jarka
Když jsem zjistila, že se příští pátek na našem náměstí rozsvěcí vánoční strom a s ním celé nazdobené město a že neděle už bude první adventní došlo mi, že budu chtít na víkend tak, jako každý rok už nazdobit vánočně byt. A když se má nazdobit byt, je potřeba, abych měla vyprané záclony a umytá okna. Letos mi ty svátky nějak vůbec nedochází a může za to ten divně teplý podzim. I když je fakt, že je na příští týden od meteorologů avizovaná zima.
Takže jsem dva dny v týdnu věnovala oknům. Abych se "nepředřela", rozdělila jsem si naše 4 okna na 2 a 2 na každý den.


No a abych to měla ty dva dny jednodušší s vařením, zapekla jsem k obědu maso rovnou s bramborami. Jeden den byla kuřecí jatýrka zabalená do šunky s tučným okrajem (játra se mají podle receptu balit do anglické slaniny, kterou jsem doma neměla).


A druhý den bylo jídlo podobné. Na proužky bůčku jsem dala cibuli a papriku a vše zakryla bramborami. Poslední půl hodinu pečení jsem jídlo na pekáči obrátila bramborami dolu a masem nahoru, aby se pěkně dorůžova opeklo.


Stihli jsme i procházku zahrádkami. Sice nepršelo, ale bylo pořádně zataženo, ovšem pořád ještě přijemné teplo.


Na některých jabloních zůstala jablíčka a jinde jsem viděla jablka ponechaná i pod stromy. Možná na zobání pro ptáčky.



My zahradu nemáme, ale dostali jsme hned dvoje jablka, takže mé pečení je teď na jablečnou notu.


Od rybníčku do lesa

19. listopadu 2015 v 8:01 | Jarka
Dnes dokončíme naši procházku s Peginkou. Minule jsme přešli lávku přes hlavní silnici, minuli jsme nákupní zónu a zastavili se chviličku za plotem u stádečka koz. Odtud už je to jen pár kroků k malému rybníčku. Na rybníku jsem vídala párek labutí, ale tentokrát jsem u druhého břehu zahlédla jen čtyři kačenky.


V rybníku je málo vody a jak jsem byla nadšená z koziček za plotem, tak mě rybník zklamal.


Když už jsme došli až sem, několik fotek jsem pořídila.



Nezdrželi jsme se dlouho a vydali se na cestu zpátky. Protože to byl krásně slunečný a teplý den, nešli jsme rovnou domů, ale vzali jsme to ještě kolem zahrádek. Na pěšince podél lesíku, jsem fotila nízko postavené sluníčko.




V minulém článku si Jana všimla, že má Peginka stažený ocásek, což znamená, že se bojí. A je to tak. Pegouš vyšiluje, když někde slyší rány a o ty není u nás nouze. Nejhorší to bylo vloni kolem Vánoc a Silvestra, pak se to uklidnilo a celé léto byla v pohodě. Teď, když se brzo stmívá, začíná být opět nervní. Stačí jí zaslechnout tlumený vzdálený třesk (většinou je to střelba z několik kilometrů vzdáleného tankodromu), stáhne ocas a uši a letí domů. Jedině tam se cítí v bezpečí.



A tady už je doma, kde se jí poslední dobou líbí nejvíce. Měla chuděra uťapané nožičky, tak se jen napila a plácla sebou na koberec, jak dlouhá, tak široká.


Skoro jarní pondělí

17. listopadu 2015 v 8:04 | Jarka
To bylo včera krásně! Po zataženém a propršeném víkendu, se v pondělí nejen vybrala obloha do azurova, ale i teplota se vyšplhala do příjemně teplých hodnot. Během dopoledne jsem vyprala dvě pračky prádla a navečer, před západem slunce, jsem ho z balkonu sbírala suché. Jasně, že jsme neseděli celý den doma, ale před třetí hodinou odpolední jsme se vypravili na procházku. Přešli jsme tuto lávku pro pěší.


Lávka vede přes širokou silnici. Všimněte si stínu naší trojice. Já jsem uhnutá, protože jsem položila foťák na zábradlí, abych měla v rovině horizont a pak je tam vidět manžel a náš pes.


Mohli jsme jít kolem hřbitovní zdi. Pegina si to tam i namířila, asi si pamatovala, jak jsme tudy nedávno šli k soukromému lomu a kapličce.


Ale tentokrát jsme šli za nákupní zónu k malému rybníčku.


Ten rybníček je hned u zahradnictví. Překvapilo mě, že se tam po deštivém víkendu, zavlažovalo. Zahradnictví, je za čtyřproudovou hlavní silnicí, za kterou je velké panelákové sídliště.


Už jsme tady dlouho nebyli a tak jsme netušili, že je v zadní části vyhrazená velká plocha pro docela početné stádečko koz.




Ty kozy srandovně mečely. Musela jsem se tomu koncertu smát. Každá koza měla jinak vysoko nasazený hlas, takže bylo slyšet vysoké tóny i hlubší mekot starých kozlů.



No a k rybníčku dojdeme až příště.

Poslední zlaté listí

14. listopadu 2015 v 8:03 | Jarka
Podzim už nám hodně pokročil a barevného listí valem obývá. Víkend má být deštivý, tak počítám, že po něm už toho na stromech moc nezbyde a nastane ten čas, který se mi nazamlouvá. Dřív to vždycky napravil první sníh, letos v něj raději moc nedoufám, abych zase nebyla zklamaná. Poslední dny jsme moc sluníčka neměli, ale když svítilo líbil se mi pohled do zarostlého lesíka okolo zahrádek.



V pátek u nás bylo zataženo a na pěšince mezi zahrádkami a lesíkem, to tak hezky nevypadalo. V trávě, jsem ale našla fialku a za plotem Pegina našla kočičku. Štěkala na ní, ale kočička zavřela oči a ignorovala ji. Kočka je opravdu za plotem, objektiv foťáku jsem strčila do oka drátěného pletiva.


Když se nám procházka protáhne, vracíme se na už rozsvícené sídliště. Kolem hřiště rostou vysoké břízy. Vršky korun mají holé, ale na dolních větvích se ještě drželo trochu "zlata".



Ve skutečnosti byla tma větší. Nevím, proč mi foťák snímky zesvětlil.


Když nemám co fotit, tak fotím i jídlo. V týdnu jsme měli vinnou klobásu, kterou jsem strčila do trouby společně s bramborami a taky jsem opět na žádost manžela vařila "Dýňový hrnec starého hastrmana". Doufám, že už nebude Hokaido k dostání a naše dýňová sezona pro letošek skončí.


Každoroční inspirace

12. listopadu 2015 v 8:01 | Jarka
Když jsem ukládala do příslušné složky v blogové galerii obrázky pro dnešní článek všimla jsem si, že už tam mám podobné z loňska i předloňska. A když jsem si vyhledala, z obou roků, příspěvky psané kolem poloviny listopadu zjistila jsem, že se touto dobou nechávám zlákat levným časopisem pro ženy. To, co mě vždycky osloví, je vánoční tématika.


Vánoce mám moc ráda, kam se na ně hrabou Velikonoce a další svátky během roku. Je zajímavé, že mě to vánoční těšení nepřešlo ani v mém věku. Jasně, že už to není nedočkavost z toho, co najdu pod stromečkem. Prostě se mi líbí když si s první adventní nedělí nazdobím byt, líbí se mi i naše nazdobené a svítící město a úplně nejhezčí by bylo, kdyby spolu s těmi Vánoci přišla i bílá ladovská zima, ale to už bych asi chtěla přece jen trochu moc.
Přemýšlím, že bych letos nemusela zdobit keramický adventní věc, ale mohla bych zkusit i něco jiného. Třeba čtyři svíčky v srnčím hřbetu.

Okna nezdobím a měla bych to napravit.



V časopise je i ukázka zdobení zahrady.


Taky ukázka prostřených stolů.


Nechybí ani vánoční stromečky.


Rady pro ty, kteří si chtějí udržet Vánoční hvězdu.


A nechybí recepty na vánoční dobroty.




Od lomu ke kapličce

10. listopadu 2015 v 8:05 | Jarka
Od lomu na kopci zvaném Svatá Anna, už je to jen pár kroků ke kapličce téhož jména. Přicházeli jsme k ní ze strany, kdy nám svítilo slunce do očí.


Proto jsem kapli obešla a udělala pár snímků po sluníčku.


Na netu jsem našla o kapličce pověst.
Dle legendy měly na tomto kopci hnízdo straky a ty létaly do nedalekého měšického zámku krást šperky. Omylem však padla vina na služebnou Annu, která byla na základě justičního omylu v roce 1555 popravena.
Na vršku nechal Jan Antonín Votápek z Ritterwaldu v roce 1782 postavit kapli a místo se stalo pro věřící poutní. Po roce 1968 v době normalizace, byla kaple do základů zdevastována. Když v 1997 získal zámek v Měšicích příbuzný Votápků z Ritterwaldu, nechal kapli vystavit v původní podobě. Bylo to v roce 2005 a v tomtéž roce byla i vysvěcna českobudějovickým biskupem Mons.Jiřím Paďourem.




Z jedné strany návrší je krásná vilová čtvrť a asi si lidé pod kapličku chodí posedět, protože jsme zde objevili stůl s lavicemi.


Na blízkém stromě seděla keramická sovička.



Cestou k domovu jsem vyfotila i pár kvítků.