Říjen 2015

Anděl z 12.října

31. října 2015 v 8:04 | Jarka
Málokdy se mi stává, aby mi fotky z výletu zůstaly dlouho ve fotoarchivu. Tentokrát, se to ale pár snímkům stalo. Jsou to fotky z výletu z 12.října, kdy jsme jeli společně s našimi mladými za vnučkou do Příbrami. Pořídila jsem je hned na začátku výletu, kdy jsme na pět minutek zastavili u silničního příkopu.
Za tím příkopem je totiž veliký kámen, kterému se říká Andělský. Je kousek za vesnicí Kovářov a už jsem ho jednou fotila a to v roce 2011. Tenkrát jsme Andělský kámen skoro bez povšimnutí přejeli, protože byl za křovím a vysokými kopřivami.


Dnes je vidět lépe.


Sluníčko nám nepřálo, andělovi svítilo do zad.



Tak dlouho jsem se zveřejněním fotek otálela až jsem se dočkala času dušičkového a ejhle, teď se mi na blog hodí. Lidé chodí na hřbitovy, aby to tam svým zemřelým blízkým načančali. I my už máme uklizeno a nazdobeno a v neděli půjdeme ještě zapálit svíčičku.




Potřetí ve stejném lese

29. října 2015 v 8:01 | Jarka
Já vím, jsem hrozná, tento měsíc už otravuji třetím článkem na téma les.
Prostě jsme s manželem neodolali a do toho samého lesa jsme se podívali ještě jednou a tentokrát je sami dva. Dokonce jsem si myslela, že nechám foťák doma, v tom zamračenu, které máme poslední dny, se stejně nedá pořídit kloudná fotka. Jenže můj kompaktík a já jsme nerozluční kamarádi a tak skončil zase v kapse mé bundy.
Opět jsme šli kolem louky s kravičkami. Zdá se, že jsou na té louce nepřetržitě a bylo mi jich líto. V létě na ně pralo sluníčko a teď už je pro změnu nevlídno a brzo tma.


Měli jsme namířeno do tohoto lesa.


Myslela jsem, že foťák ani nevytáhnu, ale což jde odolat těmto růžovým kuličkám?



V jednom místě jsme vyšli na louku mezi lesy. Byl na ní pobořený posed a na kraji lesa krmítka pro zvěř. Ani tady jsem neodolala a foťáček zase z kapsy vytáhla.




Hub jsme moc nenasbírali, ale na tři skleničky do octa to vyšlo.


Podzim v zimním čase

27. října 2015 v 8:03 | Jarka
Od neděle máme zpátky zimní čas. Ne, že by mi to dělalo nějaký velký problém, ale stejně mě to šoupání časem o hodinu tam a pak zase zpět, docela štve.
Zatím se budím ráno kolem šesté, protože jsem byla zvyklá spát do sedmi a ještě se mi to v hlavě nesrovnalo. Dobré je, že už je více světla. Co je ale dobré ráno, je na draka večer. Na odpolední venčení s Peginou chodíváme ve čtyři a když jdeme na delší procházku vracíme se domů za hodinu. S posunutým časem je to tak, že v době, kdy jsme se ještě minulý týden vraceli vyvenčení, teď teprve vyrážíme ven.
Včera nám celé dopoledne krásně svítilo sluníčko, ale zrovna v době, kdy jsem se těšila ven, přišly mraky a bylo už hodně šero. Přece jen jsem si vzala foťák a něco málo vyfotila.


Blíží se listopad s "dušičkovým" počasím, ze stromů spadne poslední barevné listí a začne smutné roční období. Zatím to pořád ještě jde.


Peginka už nechodí ven tak ráda, jako na jaře a v létě. Večer, když jde ven naposledy, tak ji musí manžel přemlouvat. Nechce z teplého pelíšku, pak nechce vyjít z výtahu a stojí i mezi venkovními dveřmi a nejraději by se vrátila domů. Manžel na ni má vztek a přestože je naučená chodit bez vodítka, večer ji má na řemínku, protože by jinak snad stála na místě a nikam by nešla.Křičící



S přibývající tmou to láká k zapalování světýlek.


A po vycházce a k večerní pohodě patří i horký čaj a kávička a něco dobrého k tomu. Toto je z poslední doby.


Ještě jednou v lese

25. října 2015 v 8:05 | Jarka
Koncem týdne jsme byli ještě jednou v lese. Předešlý týden s námi jel starší syn a teď pro změnu, manželova sestra, moje švagrová. A můžu vám říct, že u nás houby přece jen začaly růst. Poprvé jsme našli půlku košíku a podruhé to bylo ještě o něco víc.
Jeli jsme na stejné místo. Sice se tam, od zaparkovaného auta, jde do lesa přes docela velkou louku, ale chtěli jsme jít na jistotu. Tady odtud jsme šli.


Mezi loukami je meliorační strouha.


Cestou jsem fotila přírodu.


A už jsme v lese.


Neodolala jsem a fotila i drobné prašivky, nebo taky šišku v pařízku.


Tento mechový pařez byl jak z pohádky o lesních skřítcích, ovšem na fotce tak pěkně nevyniká.


Z jedlých hub rostou jen suchohřiby.


Ale našli jsme i kotrče.


Moc jsem ke kotrči neměla důvěru, ještě jsem ho nikdy nevařila. Atlas hub hlásil, že je to výtečná houba, tak jsem si řekla, že najdu na internetu nějaký recept na jeho přípravu a vyzkouším ho. Přečetla jsem si, že je z něj dobrá falešná dršťková polévka a tak bylo rozhodnuto. Nevýhoda této houby je, že se špatně zbavuje nečistot, máčela jsem ji a proplachovale pořádně dlouho, ale pak to bylo, podle nalezeného receptu, raz-dva. Z ostatních větších hub jsme si udělali řízečky (na fotce je jedna dávka z pánvičky, ale byly tři) a ještě zbylo na čtyři skleničky do octa.


Knížecí zámeček

23. října 2015 v 8:05 | Jarka
Od kostela a morového sloupu, jsme přešli hlavní silnici a kolem rybníku Kostelák, jsme se vydali k čimelickému zámku.


Vyfotila jsem i stavení, která stála po právé straně cesty vedoucí k zámku, ale při úpravě fotek do článku jsem zjistila, že jich je moc a tak všechno přeskočíme a rovnýma nohama skočíme před průčelí zámku.


Zámek patří Karlu Schwarzenbergovi. Po odchodu jeho rodu (po roce 1948) do zahraničí, byl několik let opuštěný a pak v něm od roku 1951 do 1982 byla střední průmyslová škola filmová. Roku 1993 byl zámek v restituci panu Schwarzenbergovi vrácen, ale budova je vybydlená a většina inventáře se ztratila. Dočetla jsem se, že se o zámek a park stará správce.


Šla jsem k těm proskleným dveřím, objektiv foťáčku přiložila na sklo a pořídila jeden výcvak.


Měli jsme dost času, tak jsme zámek obešli kolem dokola.


Z této strany se mi zdála fasáda ještě v horším stavu, než zepředu.



V parku byl dřív asi nějaký bazének, nebo jezírko, teď po něm zůstala jen betonová jáma do země.


Nechápu, proč do ní vedou dva schůdky.


Zámek je docela velký. Vepředu jsou patrná dvě křídla budovy, taky je ještě jedno, boční.


Když jsme fotili roh tohoto křídla, tak jsem si všimla, že je na střeše televizní anténa, v horním okně na parapetu ptačí budka a mezi okny živé pokojové květiny. Zdá se, že tu přece jen někdo žije. Možná ten zmiňovaný správce.


Zámek i když je notně zchátralý a nic v něm není, má jistě hezké místnosi a sály a určitě by stál za záchranu. Snad se jednou dočká svého zmrtvých-vstání. Ještě ohlédnutí na zastíněné průčelí.


Cestou z Příbrami

21. října 2015 v 8:02 | Jarka
Většinou, když jedeme někam na výlet, nebývá to výlet jen do jednoho místa, ale stavujeme se všude tam, kde nám něco pěkného přijde do cesty. Tentokrát jsme cestou do Příbrami (za vnučkou), nestavěli nikde. Nechtěli jsme vnučku nechat čekat, dost bylo toho, že jsme narazili na objížďku, která nám cestu, díky menšímu bloudění, o něco prodloužila.
Cestou domů, to bylo ale jiné. Byl hezký slunečný den (12.10.), pro Peginku jsme měli hlídání, tak jsme se ještě zastavili v Čimelicích.
Zaparkovali jsme na malém náměstí, hned vedle kostela a morového sloupu. Oboje je zasvěceno Nejsvětější trojici.


Kostel Nejsvětější Trojice je asi z poloviny 13.století, kdy byl gotický. Barokně přestavěný byl v první polovině století sedmnáctého.





U kostela jsme přešli hlavní silnici a vydali se k čimelickému zámku. Ten zámek už jsem na blogu jednou měla, ale už je to dost dlouho na to, aby jste to zapomněli a navíc to bylo v zimě a teď máme podzim, takže jsou snímky trochu jiné. K zámku se jde cestou kolem dvou statků a po pravé i levé straně, je ještě pár hospodářských budov.


Dnes dám fotky jen z jedné strany a zámek až příště. Pro jeden článek by jich bylo moc a musela bych je nahustit do koláží, což by bylo škoda.


Tato strana byla v protisvětle, ale to světlo dělalo teple zlatavý stín, který ovšem na mých fotkách moc nevynikne.




V podzimním lese

19. října 2015 v 8:04 | Jarka
V pátek minulého týdne, jsme se byli dopoledne podívat v lese.
Napadlo to našeho staršího syna, který spolu se svou Maruškou, viděl pána s košíkem plným hub. Letos u nás houby vůbec nerostly, měli jsme sucho, z kterého se lesy nemohly dlouho vzpamatovat a tak jsem si myslela, že houbám pro letošek odzvonilo. Ale úspěšný pán nás inspiroval k dalšímu houbařskému pokusu.
K lesu jsme šli loukou s meliorační strohou.


A po pár krocích ještě pohled zpátky. Ta rezavá tráva se mi líbila.


Došli jsme k ohradě s kravičkami. Byly to samé "mámy" se svými odrostlými telátky.


Tráva byla vlhká, udělali jsme dobře, že jsme se patřičně obuli.



V lese bylo vlhko taky a bylo docela i chladno, ale jinak hezky a já víc než po houbách koukala, co by se kde dalo vyfotit.




Fotila jsem hlavně houbičky, které nesbíráme, ale rostou i suchohřiby a nasbírali jsme jich půl košíku. Bylo znát, že jsou to houby čerstvě vyrostlé, protože i ty větší byly zdravé bez červíků.




Ještě chvilku v Příbrami

18. října 2015 v 8:02 | Jarka
Naše procházka Příbramí nebyla nijak časově náročná, ale stihli jsme vyjít na Svatou Horu, podívat se na náměstí i do ulice s obchody za ním a taky jsme si hned za náměstím vyfotili hezkou stavbu bývalého zámečku.
Nejprve ještě věžička a kostel sv.Jakuba, který se tyčí dost vysoko na to, aby byl dobrým vodítkem pro ty, kteří Příbram neznají a chtějí se dostat na náměstí.


A tady už je budova, o které jsem se zmínila v úvodu.


Povídání o zámečku je opět přefoceno z informační tabule.


Zakladatel" Ernestina" zde má svou sochu.



Na soklu, pod sochou, je ještě tento nápis.


I odtud je vidět věž kostela na náměstí.


Na zastíněné straně zámečku se mi líbil tento "přílepek" s okénky.


A to už je z Příbrami vše. Počasí jsme měli nádherné a procházka ve společnosti naší vnučky, byla moc hezká.


Kostel a koule

16. října 2015 v 8:06 | Jarka
V pondělí, na procházce Příbramí, jsme po Svaté Hoře, nemohli vynechat náměstí T.G.Masaryka. Lákal mě zdejší kostel, jehož zajímavou věžičku bylo možné vidět už z dálky. Připomíná mi totiž věžičky bradavického hradu z Harryho Pottera, mého oblíbeného knižního i filmového "seriálu". A to jsem ještě netušila, že mají v Příbrami na náměstí taky moc pěknou vodní kouli. Nejprve kostel samotný.


Povídání o gotickém kostelu sv.Jakuba, jsem přefotila z informační tabule.


Z boku je socha sv.Jana Nepomuka.


Věžičku jsem si nazoomovala.



Na věži jsou hodiny, na kterých se mi špatně hledají hodinové ručičky. Na jednom snímku v koláži, je vidět kousek té zmiňované koule.


A protože byly otevřené dveře, vešla jsem do kostela a od mříže a přes další zavřené dveře, vyfotila aspoň to, co šlo z interiéru. Sklo zkresluje barvy. Oltář je z hnědého mramoru a sochy a všechno na něm, je pozlacené, což je moc hezká a elegantní kombinace.


Tak a konečně se dostávám k té vodní kouli. Na fotkách to asi není dobře vidět. Voda prýštila z malých otvorů v kouli a padala po ní do vodní nádrže.


Ta slečna s copánkem, je naše vnučka. Nezeptala jsem se jí, jestli ji můžu dát na blog, ale je zezadu, tak se na mě snad nebude zlobit.


Kouli jsem fotila jako divá, proto jsem musela vybrat jen pár snímků a dát je do koláže.


Ještě mi prá fotek z Příbrami zbylo, ale ty zase až příště.


Za vnučkou do Příbrami

14. října 2015 v 8:03 | Jarka
Naši mladí mají tento týden dovolenou a protože jejich dcera Anička, měla v pondělí volno (pracuje stejně, jako její rodiče v domově pro seniory), rozjeli jsme se za ní do Příbrami, neboť tam se odstěhovala za svou láskou. Mrkající Vyšlo nám to na asi nejhezčí den tohoto týdne, protože pondělí bylo od rána plné sluníčka, zatímco v úterý už nastoupila inverze, potom oblačno a v noci už i déšť.
Vnučka bydlí v tomto hezkém domě s výtahem ve skleněném přístavku. Čekalo nás moc dobré pohoštění.


Protože bylo krásně (i když docela zima), vyšli jsme si na procházku Příbramí. Chtěli jsme se podívat na známé příbramské poutní místo, Svatou Horu.
K baroknímu klášternímu komplexu, vede přímo z města kryté schodiště. My jsme ovšem měli smůlu, jelikož je schodiště zavřené a Svatá Hora, je celá za plotem a plná řemeslníků. To nás ale neodradilo a kopec ke klášteru jsme vyšli krásnou podzimní přírodou.


Z jednoho místa, byla takto hezky vidět věž kostela sv.Jakuba na náměstí.


Výstup na kopec končil pěknou kapličkou.


A pár kroků stranou, jsme si vyfotili Svatováclavský dub.


Jak už jsem psala, areál kláštera je za plechovým plotem a okolo vládne čilý stavební ruch. Zatím se to moc nezdá, ale Svatá Hora by snad měla být v novém kabátku do konce roku. Na opravu přispívá EU a jestli nemají dotace přijít vniveč, musí se termíny dodržet.


Kvůli fotce jsme s Maruškou vystoupaly ještě výš a měly jsme klášterní komplex, jak na dlani.


Na kopci jsme si mohly vyfotit i kalvárii.


Příště se podíváme i do města.