Září 2015

Desítkové patálie

29. září 2015 v 8:04 | Jarka
Taky vám váš počítač, při každém zapnutí, vtíravě nabízí instalaci "Windows 10"? Já dlouho odolávala a pak jsem zbrkle instalaci odklikla. Kupodivu šlo všechno jak po drátkách a během hodiny a půl byla nová okna nainstalována. Toto bylo na úplném začátku.


Ale pak chtěl počítač restart, který se ne a ne správně dokončit a začali jsme se točit v neřešitelném kruhu. Manžel má kamaráda, který s počítači pracuje a tak mu zavolal o pomoc. Smůla byla, že kamarád nebyl doma a museli jsme tedy čekat až do pondělního večera. Jak vidíte, tak už je vše vpořádku. Byla to jen prkotina, ale když se člověk bojí, aby něco nepokazil ještě víc, tak je to těžký.Nerozhodný
V nových Windowsech jsem se nejvíc bála práce s fotkami a opravdu, je jejich stahování a práce v dokumentech dost jiná, jinde ani rozdíl nevidím.
Tento pěkný výhled na kostel v Klokotech, jsem vyfotila při návštěvě v nemocnici.


Stromy už začínají krásně zlátnout.


V zahrádkách už je podzim taky znát.


Tento rok, jsou jabloně obalené jablíčky. Některé větve vypadají, jak hrozny.


Tak a první článek, v novém operačním systému, je hotov.


Svíčky s vůní motorů

27. září 2015 v 8:01 | Jarka
Sobotní den se u nás, co do počasí, zrovna moc nevydařil. Ne, že by pršelo, ale obloha zůstala po celý den zatažená.
To ovšem neznamená, že by jsme si sobotu hezky neužili. Využili jsme totiž dne otevřených dveří v továrně, kde se výrabí svíčky do motorů - Brisk. Kolem továrny bylo spousta atrakcí, které se týkaly především aut. Jak jinak,že.
Na parkovišti předváděl svoje umění řidič závodního automobilu, který po vystoupení z auta, vyměnil přílbu za široký kovbojský klobouk.


Bylo zde i velké pódium a na něm se střídaly kapely a všude stála auta stará i nová.


My jsme se, ale odebrali na prohlídku továrních hal. Myslela jsem, jak si tu výrobu pěkně nafotím, jenže hned u recepce si mě všimla paní vrátná a velela - foťák schovat!


Takže toto byla má první a poslední fotka z fabriky a znovu jsem vytáhla foťáček zase až venku.



Toto auto moc hezké nebylo, černá barva se mi nelíbí, ale motor mělo naleštěný až oči přecházely a vnitřek v kombinaci se žloutou, byl taky hezký.


Kousek od něj stálo další autíčko, tentokrát bílé a taky pěkné.


Byly zde i motorky.


A ještě jeden krásný sporťák.


A myslím, že už bylo motorů dost a příště si raději zase dáme kytičky. Jo, abych nezapomněla. Při odchodu z továrny jsme každý dostali taštičku se samolepkou, firemními bonbonky, notýskem s propiskou a přívěskem na klíče. Ten přívěsek je se světýlkem a je v něm i maličký oboustranný šroubováček.



Podzim se vybarvuje

25. září 2015 v 8:04 | Jarka
Ve středu začal kalendářní podzim a příroda už se začíná pomalu vybarvovat. Zatím je to jen nenápadné, ale nebude to dlouho trvat a podzim nastoupí v plné síle a parádě. Velká škoda ovšem je, že nám ty jásavé barvičky nevydrží dlouho a s příchodem listopadu všechna ta krása pomine a nastoupí období šedě.
Ještě, než se dám do snímků z procházky, vložím fotky hrdliček, které si oblíbily borovici před naším balkonem. Vůbec se nebojí a nachají se klidně fotit, jen se mi holky schovávájí ve větvích. V momentě, kdy jsem je fotila, byly na borovici tři. Moc se mi to nezamlouvá, protože až v zimě vyndám krmítko a budu sypat ptáčkům, všechno jim to ty potvůrky vyžerou.


Když je hezké odpoledne, tak vyrážíme na odpolední procházku ve třech. Já, manžel a Peginka. Vlastně to říkám špatně. Vyrážíme ve čtyřech - já, manžel, Peginka a můj foťák.


Máme různé trasy, ale nejoblíbenější je ta za tratí, kolem zahrádkářské kolonie.



Než zahrádky obejdeme, trvá nám to nejmíň hodinu. Trať je mezi sídlištěm a kolonií a je obehnaná protihlukovou zdí, po které se plazí psí víno, nebo jak se tomu správně říká a teď už se začíná krásně vybarvovat do červena.





U nás nerostou

23. září 2015 v 8:02 | Jarka
U nás, na Táborsku, houby pořád ještě nerostou.
Včera bylo pěkné slunečné dopoledne a tak manžel zavolal své sestře, jestli by se s námi nechtěla podívat do lesa. Protože jsme v lese, "jednou nohou", byli minulý týden a nic jsme nenašli, chtěli jsme se spíš podívat na louku pod lesem, kde jsme dřív sbírali žampiony.


Přestože byla rosa a hodně vlhko, nenašli jsme vůbec nic. Přesunuli jsme se tedy na jiné místo, ale ani tam nic nebylo. Mě to ovšem nevadilo. Venku bylo krásně, já měla sebou svůj kompaktík a nic mi nechybělo.




Zprvu jsme nenacházeli ani prašivky, ale nakonec jsme nějaké viděli, tak jsem si vyfotila aspoň je.


K autu jsme šli zase přes louku a sami vidíte, jak bylo hezky.



Domů jsme to vzali po silnici přes školní statek a já si ještě vyfotila koníky a kravičky. Bylo to báječné dopoledne, ovšem do rizota, které jsme měli k obědu, jsem žádnou houbičku nepřidala...Nerozhodný




Sobota a neděle

21. září 2015 v 8:03 | Jarka
Máme za sebou poslední letní víkend, naš stolní kalendář hlasí, že ve středu 23.9. přichází podzim.
Víkend to byl docela pěkný, dešťová přeháňka přišla až v neděli navečer. Na neděli jsem pekla stejnou buchtu, jako docela nedávno. Recept mám nadepsaný jako štrůdl a mám ho už snad sto let. Kdysi mi ho nadiktovala manželova maminka. Je to 450g hladké mouky, 300g másla, 1/2 prášku do pečiva, 2 žloutky, lžičku octa a asi 5 lžic vody. Jo. A špetku soli.
Měla jsem obavu, že se mi bude štrůdl špatně motat, tak jsem těsto rozválela na plech, potřela tvarohem a pokladla ovocem - co dům dal.


Musím se ovšem vrátit do soboty, kdy jsme byli u mé sestry, abychom oslavili narozeniny naší maminky. Moje neteř, mamky vnučka, pro ni upekla dort, v podobě berušky.



Setra má dvě fenky, jedna je "jokšírka" Kačenka a druhá "boloňáček" Amálka. Amálka si hověla na polštáři a neteř ji hladila na bříšku. Mě se líbilo, jak si to drbání užívala, ale aby jí nic neušlo, měla jedno ouško vztyčené nahoru.


Sestra nás pozvala taky kvůli tomu, že v blízkosti sídliště kde bydlí, se konala pouť. Jak už jsem tu psala, mě poutě nebaví, hlavně kolem kolotočů, kde se od každé atrakce line jiná muzika a není slyšet vlastního slova, je to hrůza-děs. Foťák jsem vyndala jen proto, že svítilo sluníčko a všude byla spousta barev.



Zářijová procházka

18. září 2015 v 8:07 | Jarka
Ve středu a ve čtvrtek se k nám vrátilo léto, obloha byla bez mráčku, sluníčko hřálo a zvalo ven na vycházku. My jsme s manželem pozvání přijali a po obědě jsme se šli projít za řeku Lužnici. Za těmi stromy podél břehu, je chatová a zahrádkářská oblast.


Přes řeku jsme přešli po tomto mostě s dřevěným povrchem. Chodí po něm jenom pěší a můžou na něj i cyklisti.


Původně jsme mysleli, že se podíváme do lesa, jestli už u nás taky rostou houby. V lese, je ale velké sucho a nerostou ani prašivky. Dřív, než jsme se prošli podél Lužnice, jsme vystoupali po asfaltce do kopce k chatkám. Podél asfaltky, se ale chatky fotit moc nedají, protože jsou za živým plotem.



My jsme chaty obešli a lesní cestou se dostali za ně.


Touto pěšinkou mezi ploty, jsme vystoupali zpátky na asfaltovou silničku.


Tady už jsme viděli do zahrádek a s manželem jsme si říkali, jak by to bylo báječné takovou chatu vlastnit. Teď, kdy už nechodíme do práce a nemusíme být v dosahu MHD, by jsme klidně mohli žít v přírodě celoročně. I když já vždycky trochu oponuji, že mít teplou vodu jen na otočení kohoutkem a ústřední topení, taky není k zahození.


Sešli jsme z kopce dolů a prošli se ještě po břehu řeky, kde je také spousta chatiček a zahrádek.


V těch chatkách musí být hodně rybářů. Všude u břehu, jsou přivázené loďky a na mnoha místech byly i nahozené pruty.


Došli jsme jen k jezu, nad kterým je vidět velké panelákové sídliště, na kterém bydlí naši mladí, moje sestra s rodinou i manželova sestra s rodinou.


Tady jsme se otočili a šli k autu. Procházka to byla pěkná, ale přece jen jsme nepočítali s takovým horkem, sice jsem měla jen tričko a na nohou sandály, ale dlouhé džíny jsem si musela ohrnout ke kolenům a stejně mi bylo vedro.


Ještě kostel z výletu

16. září 2015 v 8:04 | Jarka
Sadu snímků z výletu do Telče a na hrad Roštejn, jsem zakončila už jen pár fotkami vesnického kostela. Ten kostel, ale zůstával v archivu, protože jsem si nemohla vzpomenout na název místa, kde jsem ho vyfotila. Manžela nemělo cenu se ptát. Ten už si ani nepamatoval, že nám před cestou domů, na poslední krátké focení, zastavil. Mlčící Včera jsem ovšem mluvila se synem a ten mi napověděl, že to bylo v obci Růžená. To je krásný název, že? A i kostelík je pěkný.


Na netu jsem si dohledala, že je to kostel sv.Maří Magdaleny a ta paní, která je na snímku zády, nás s Maruškou pobídla, abychom se podívaly i na interiér kostela, i když jen od mříže otevřených dveří.





Na netu jsem se také dočetla, že byl kostel založený už v počátku 13.století, že má šindelovou střechu, dochovala se jeho gotická klenba a románské okno. O tom okně jsem při focení nevěděla a jediné na kostele, které mi připadá za zmínku, je toto.


Kolem kostela, je malý hřbitov.


Nad bočním vchodem mozaika s motivem Krista nesoucího kříž.


Ještě na jednu zajímavost, vyčtenou na internetu, jsem si vzpomněla. Krov kostelní lodi, je prý podle průzkumu dendrochronologů ze dřeva, poraženého v zimě 1501-2.
Poslední snímek se mi trochu nepovedl, ale to jsem celá já. Na displej bez brýlí houbelec vidím a při tom stačilo jen malinko pohnout objektivem výš a věž kostela mohla mít i zakončení křížem.


Fotit nepřestávám

14. září 2015 v 8:01 | Jarka
Fotit nepřestávám ani když mám fotoarchiv plný fotek z výletu a proto, než se vždycky s těmi výletními snímky vypořádám, nahromadí se mi jich pár ve foťáku.
Třeba tohoto kluka, s roztaženým deštníkem, jsem si vyfotila z kuchyňského okna, když udeřily ty úplně poslední tropy. S deštníkem měl bezva nápad a kdyby mi to nebylo hloupé, tak bych si v těch pařácích taky nosila svůj stín.


Jasně, že pořád peču. Tentokrát to byl koláč s ovocem "co dům dal" a pak strouhaný s tvarohem.


Taky chodíme hodně ven, ale Pegince to nestačí a ještě si musí zasportovat s klacíkem. Na některých fotkách neaportuje klacek, ale kus pneumatiky z kola. Ta guma se jí hrozně líbí a největší sranda je, když ji má v tlamičce a třepe hlavičkou a tou pneumatikou sama sobě nafackuje. Tady už má připravenou nožičku a čeká na "start".



Na procházkách chodíme i kolem ovocných stromů, které nikomu nepatří a nikdo je nesklízí.


Květinek je v trávě jak šafránu.


Na záhocích je to lepší. Slunečnice rostla na záhonu u nás před domem a měla jsem v nose, že jsem si ji vyfotila, protože druhý den ji někdo ulomil a asi si ji odnesl domů do vázy...


Interiéry na Roštejně

12. září 2015 v 8:03 | Jarka
Tak, jako na všech hradech a zámcích, tak i na hradu Roštejn, je prohlídka rozdělena na trasy. My jsme se byli podívat na věži a pak jsme si k prohlídce vybrali trasu A a ještě jsme si připlatili na možnost fotografování. Vyfotila jsem ceduli na nádvoří a pak z ní vyřízla mapku hradu. Trasa A, je modrá.


Nádvoří a věž jsem měla v minulém článku, dnes už vstoupíme do hradu. Úvodní slovo do prohlídky k nám měla naše průvodkyně tady.


Opět jsem dávala snímky do koláží. Sice to fotkám ubírá na "kráse", ale zase jich můžu dát do článku víc. Po úvodním slovu jsme vstoupili do obrazárny.


Z obrazárny jsme se podívali do místnosti, kde byly po zdech vymalovány erby. Hrad byl už několikrát využíván i k natáčení pohádek. Tento sál s erby si zahrál v pohádce Jak se budí princenzny, ale na hradě byla natáčená i pohádka S čerty nejsou žerty, O Radkovi a Mileně a také Z pekla štěstí 1 a 2.
Do koláže jsem přidala i malý snímeček hradního záchodu, protože tady opravdu byl. Je za tím růžovým závěsem.


Dál nás slečna průvodkyně vedla do "hodovního sálu". Byla to velká místnost, do které se vešla ukázka toho, jak se žilo na hradu, ale i v podhradí. Nejprve bohatství.



A pak to chudší. I když mě se líbilo i to selské zařízení a dokonce bych si pochutnala i ze selkého stolu.


Odtud jsme se přemístili do místnosti, kde bylo vystaveno cínové nádobí. Jestli si dobře pamatuji z výkladu, tak dřív tato místnost sloužila jako přípravdna jídla, protože je z ní přístup do skalnatého sklepení (hrad stojí na skále), kde se v chladu dobře uchovávalo jídlo. Teď je ve sklepení ukázka kamenictví. V koláži je obojí, cín i sklep.


Protože je Roštejn hrad, ze kterého panstvo vyjíždělo na lov, nechybí ani fořtovna.


Z fořtovny jsem vyfotila kapli, která ovšem byla v jiné prohlížecí trase.


Jako poslední místnost jsme si prohlédli "luxusní sál".


Zase jsem to vzala hodně letem světem, přestože mám fotek hromadu, ale i tak už je článek dlouhý a proto bude nejlépe, když si na hrad uděláte osobní výlet.


Na hradě Roštejně

10. září 2015 v 8:02 | Jarka
V mém fotoarchivu už zbývá poslední sada fotek z výletu, na který jsme se vypravili ve středu 26.srpna. Bylo to těsně před těmi posledními tropy. My jsme ovšem na výlet měli počasí slunečné, ne však tropické.


Na hrad jsme si zajeli ze 7km vzdálené Telče.
Pozdně gotický hrad stojí na skalnatém vrchu (677m n.m) a nechali ho vybudovat, v první polovině 14.století páni z Hradce. V 70.létech 16.století jej pak Zachariáš z Hradce, přebudoval na renesanční lovecký hrádek s rozlehlou oborou.


V roce 1915 hrad vyhořel a opravy začaly až v roce 1958 a od 1969 je přístupný veřejnosti.


Hrad vlastní Kraj Vysočina a spravuje ho Muzeum Vysočina v Jihlavě.



Na nádvoří jsem vyfotila tři dřevěné sochy. Orel, na třetí fotce, stojí pod vchodem do atipické sedmiboké věže.



My jsme se na tu věž podívali.


Vyhlídka byla ze dvou oken, u kterých byla cedulka s údaji na co se díváme. Smůla byla, že jsme se dívali do protisvětla.



Na nádvoří byl pohled lepší. Do koláže jsem přidala mapku s prohlídkovými okruhy, ale lépe čitelná by byla kdybych ji dala samostatně. Jenže zase bojuji se spoustou snímků a snahou, aby nebyl článek příliš dlouhý.


Poslední koláž tohoto článku je pohled před hrad, schody směrem dolů a posledním snímkem v koláži už se dostaneme z věže zpět na nádvoří.


Byli jsme se podívat i do hradu, ale to zas až příště.