Srpen 2015

Na rozhledně Kuníček

30. srpna 2015 v 8:00 | Jarka
Cestou domů ze skanzenu ve Vysokém Chlumci, jsme udělali ještě jedno malé zastavení na rozhledně. Trochu jsem měla obavu, jak bude vypadat a jak se na ni poleze, ale nakonec jsem výstup překvapivě zvládla bez závratí. Auto jsme nechali na malém odpočívadle, kde mě zaujala tato cedulka.


Opodál bylo skutečně prostranství s kapličkou a informační cedulí, ze které jsem vyřízla pár řádků.


Původně jsme měli zálusk i na tu křížovou cestu, ale nakonec jsme si vyfotili jen kapličku a vydali se na rozhlednu.


K rozhledně se šlo do kopce přes posečené pole, nebo to byla louka, vlastně nevím.



Ta válející se postava je náš syn, který se pokoušel vyfotit rozhlednu tak, aby ji měl v objektivu foťáku celou. Já jsem takové prostocviky dělat nemusela. Můj kompaktík má nějaký větší rozptyl/odstup, nebo jak bych to nazvala a rozhlednu mi zabral bez problémů.


Zakoupili jsme si vstupenku a vydali se na výstup.


Schodište bylo točité a vedlo kovovou konstrukcí, takže bylo vidět nahoru i dolu. Druhý snímek v koláži je už z vyhlídkové plošiny. Na špičku rozhledny už vedl jen kovový žebřík, na který se nebylo možné dostat. Ale i kdyby bylo, ani jednoho z nás to nelákalo.


Ten flek pod mojí nohou je Maruška, která se zdržela focením.


Celou dobu, co jsme šli do kopce a pak i lezli na rozhlednu, svítilo sluníčko. Ovšem když jsme vystoupili na plošinu, schovalo se za mraky a snímky krajiny podle toho vypadají.



Kovové rozhledny se mi moc nelíbí, ale tato byla díky tomu kamennému soklu docela hezká a vůbec nevadilo, že je hořejšek vlastně vysílač mobilního operátora.


A to je z tohoto výletu vše. Už bylo docela dost hodin a my jsme ten den neměli venčení pro Peginku a i našich mladých Ťapinka byla sama doma, tak jsme raději jeli domů.


Řemesla ve skanzenu III.

28. srpna 2015 v 8:02 | Jarka
Dnes se už naposledy vrátím do skanzenu ve Vysokém Chlumci. Ten poslední článek mi dal největší fušku, protože jsem do něj chtěla nacpat všechny zbývající fotky, přestože by počtem vydaly na nejméně dva další. Ještě jsem měla v archivu snímky z těchto chaloupek.


Začnu obytným domem z Jíví. Uvnitř byla výstava obrázků tvořených z vlasů, jenže byly takové bledé a po pravdě, mě se při představě, že jsou na obrázky použité lidské vlasy trochu houpal žaludek, tak jsem je nevyfotila... Před domem byl košíkář se svými košíky.


K předchozímu domu, do pravého úhlu, stálo hospodářské stavení z Městečka u Olbramovic, před kterým byla ukázka výroby kozích sýrů.


Dům měl takovou pavláčku a muselo se do něj po schůdkách.


Jak vidíte, tak jsem namačkala snímky do koláží což není ono, ale jinak by jich muselo skončit v PC koši ještě víc a to by mě mrzelo.
Přece jen dám jeden snímek bez koláže. Je to vodní mlýn z Radešic a vedle něj nalevo, ta podlouhlá stavba, je vodní pila z Dolní Sloupnice.


Do koláže jsem dala i dva snímky řezání dřeva na katru.


A ještě koláž z ineriéru. Uvnitř chaloupek se fotilo špatně, protože byly plné lidí.


Odtud jsme se po lávce přes mlýnský náhon dostali k poslední chalupě, která dřív stála v Obděnicích.


V této chalupě to krásně vonělo, protože tam moc hodný a trpělivý pekař, pekl vytlačované perníčky.



Řemesla ve skanzenu II.

26. srpna 2015 v 8:05 | Jarka
Tak jsem se přemluvila a přebrala a upravila dalších pár fotek ze stanzenu ve Vysokém Chlumci. Tentokrát se podíváme na prostranství před obytným domem, který byl přivezen z Mašova. Je to ten dům vzadu, kterému se kouří z komína.


Z informační tabule jsem opět vyřízla, jaká řemesla tam byla k vidění.


Před domem stojí velká pumpa.


A u dveří seděl pan řezbář. Mě zaujal betlém ve skřínce. Na podobný si pamatuji od babičky ze strany mého tatínka, ale kde je mu dneska konec, nemám tušení.


V domě v místnosti, kde bylo příjemné teplo (proto ten kouř z komínu), seděla u kolovrátku stará paní a co jsem si všimla, tak byla nejstarší ze všech, kteří ve skanzenu předváděli svá řemesla.


Ve vedlejší místnosti zas jiná paní vyráběla panenky z kukuřičného šustí.



V každé chalupě je i černá kuchyně. Tady bylo teplo i v ní, protože se nad doutnajícím popelem udily klobásky a slanina a v jiném rohu dva pekaři společně zadělávali na chleba, ale ty jsem si netroufla vyrušovat při práci a nevyfotila jsem je.


A to už jsme zase venku. Na rohu chalupy stál se svými sekerami, jejich sběratel.


U vchodu kolny z Arnoštovic seděla slečna, která drátkovala.


A venku na sluníčku byla jiná šikovná paní, která vyráběla točenou keramiku. Kamnáře opodál jsem si nevyfotila, ti mě tak nezaujali.


Hurá a zvládla jsem další článek, jenže mi ještě hodně fotek zbývá a to dnes jedeme na další výlet. Ale neztěžuji si. Naopak - ó já se mám.

Řemesla ve skanzenu

24. srpna 2015 v 8:01 | Jarka
Právě uplynulou sobotu jsme byli na výletě s našim starším synem a jeho Maruškou. Syna upoutal leták v autobuse, který zval na sobotu do skanzenu ve Vysokém Chlumci, kdy bylo možné nejen obdivovat krásné chaloupky, ale celý skanzen žil dobovými řemesly. Vstupné bylo "za hubičku". Vstupenku jsem vyfotila kvůli povídání o skanzenu.


Ve Vysokém Chlumci už jsme jednou byli. Tenkrát to bylo začátkem léta, ještě před prázdninami, ve skanzenu bylo málo lidí a my jsme měli prohlídku s průvodkyní a výkladem. Tentokrát byl areál plný. Tady jsme na začátku, hned po vstupu.


Nafotila jsem hromadu fotek a pak dva dny přemýšlela, jestli se vůbec pustím do jejich zpracování. Vůbec jsem si totiž nevěděla rady, jak a kde začít. Přemýšlela jsem jestli dát jednotlivě zaměřené celky, ale nakonec jsem se rozhodla jít pěkně popořádku. Ze stojanu jsem si přefotila mapku areálu a pro dnešní článek jsem z ní vyřízla jen dvě zastavení.


Před stodolou z Mašova byl stoleček, kde si každý mohl odlít svůj mini-hrneček. Ten, kdo nechtěl, si mohl keramiku rovnou koupit.


Na snímcích v koláži, je vidět i obytný dům přivezený z Arnoštovic. Tady, je ve větším provedení.


Před tímto domem se prodávala medovina a med (med jsem koupila mamince) a taky tam šikovný pán, ručně vyráběl provazy. Ale napřed ještě holubník.


A teď už ten šikovný pán, který do výroby zapojoval i přihlížející diváky. Syn si pár metrů ručně vyrobeného provazu koupil domů.



Nakoukli jsme i do chalupy, kde se vyráběly svíčky ze včelího vosku. V chalupách se mi fotilo špatně, protože v nich bylo málo světla, musela jsem často použít blesk, ovšem s ním místnosti ztrácí tu milou a útulnou atmosféru.


Ještě se mi do tohoto článku vejde jedna koláž, kde jsou vidět dva špýchary z Počepic. Jsou to ta malá stavení vždycky v levém rohu. V prvním byla jakási prádelna a ve druhém to, co je na dvou snímcích vpravo dole.


A to je pro dnešek vše a já se jdu trápit s další kupou snímků pro příští článek.Překvapený

Ve městě pro granule

21. srpna 2015 v 18:45 | Jarka
V pátek jsme zjistili, že naší Pegině dochází granule. Nekupujeme je v obchoďácích, ale bereme je ve městě ve "zverimexu". Je zvyklá na vážené kuřecí a my její zvyk ctíme a jednou za čas se do města rádi vypravíme.
Ještě, než začnu s městem, vložím fotku bábovky. Je obyčejná hrníčková, jen jsem do ní, pro jinou chuť, přidala skořicový cukr a trochu perníkového koření, ale tak mě potěšilo, jak se báječně vyklopila z formy, která mě často zlobí, že jsem ji musela vyfotit. Mrkající


Protože už jsem nebyla asi 100 let v botanické zahradě, zašli jsme se tam podívat. Botanka je za zemědělskou školou a před zemědělkou je nově opravené náměstíčko, na kterém máme koutek s lehátky, houpacími sítěmi a vodotrysky. Teď k nim přibyly i dvě trysky, které vyrábí vodní mlhovinu, což se muselo náramně hodit v uplynulých pařácích.



Botanická zahrada vypadá docele svěží a zelená.


Omrkla jsem klec se starobylou dřevinou, která byla objevená v roce 1994 ve skalách v Austrálii. Jmenuje se Wolemie vznešená a je to živoucí fosílie. Má ji každá větší botanická zahrada. Klec je obrostlá svlačcem, ten tvoří wolemii stín a ona hezky roste.


Šli jsme se podívat na zvířátka. Na tomto záběru je přece jenom vidět, že bylo velké sucho a stromům opadávalo listí.


Klece jsou zastíněné a mají hodně husté pletivo, tak se moc fotit nedá.


Dál jsme šli kolem malého leknínového jezírka, kde letos nejsou žádné lekníny, ale rodinka kačenek. Bylo poznat, že jsou to rodiče a čtyři mlaďoši. Kačeny jsou to takové hubené s dlouhými krky, mám ten dojem, že si zahrada pořídila Indické běžce, kteří jsou i na druhém, větším jezírku.


Vyfotila jsem i pár květinek.


A než jsme šli k autu, dal si manžel ve městě svou oblíbenou vodovou zmrzlinu. Já si ji nedala, je to na mě moc velká porce, ale manžel mi dá pokaždé ochutnat ze svého kornoutku.


Doufám, že se sobota vydaří, jelikož máme naplánovaný výlet. Už se nemůžu dočkat.Úžasný

Klokoty už počtvrté

18. srpna 2015 v 7:34 | Jarka
A možná ne počtvrté, ale už dokonce popáté. Prostě, když mám příležitost, tak nikdy neodolám a zas a znovu je fotím.
Tento víkend byla totiž v Klokotech pouť. Protože v sobotu jezdíváme za mojí maminkou, která bydlí na konci panelákového sídliště a odtud je coby kamenem dohodil do zmiňovaných Klokot, nechali jsme auto na parkovišti u ní před domem a zašli jsme se na pouť podívat.
Jenže poutě už mě dávno nebaví, tak jen pár snímků v koláži.


Došli jsme k poutnímu kostelu Nanebevzetí Panny Marie.


Klášter jsme napřed obešli k zadní bráně, která byla tentokrát otevřená. Pro následující snímek mi zrovna zašlo sluníčko, ale je to fuk, kdyby svítilo, byla by fotka ještě horší, protože by mi svítilo přímo do objektivu.


Tento vstup si pamatuji z dětství, jako vždycky otevřený, teď se otvírá málo kdy.



Na internetu jsem si přečetla něco o historii kláštera. Zprvu zde byla jen kaple a ani Klokotům se nevyhnuly husitské války. Kaple byla husity pobořena a u fary v roce 1421 upáleno asi 50 členů sekty adamitů. Ke konci 17.století, táborská obec prodala Klokoty řádu benediktinů z Montserratu a jejich představený Didaco di Convero, v roce 1701 zahájil přestavbu klokotského kláštera, do dnešní podoby.


Kolem kostela jsou ambity s kaplemi v rozích. Kaple i kostel mají dohromady 10 věží a to znamená i 10 zvonů. My měli štěstí, že zrovna v dobu, kdy jsme v areálu byli, se rozeznělo všech deset zvonů do pořádně hlasité zvonkohry.


Pohled tam a pohled zpátky.


A takle to vypadá v podloubí.


V roce 1743 byla přistavěna rezidence, ve které sídlili duchovní správci. Zase pohled tam i zpátky. Na prvním snímku je rezidence po levé straně přiznávám, že já se zaměřila na ten průchod se spojovací chodbičkou.


Ještě jsem se dočetla, že novodobá historie klokotského kláštera je od roku 1994 spojena s kongregací Misionářů oblátů Panny Marie Neposkvrněné a ti se o areál starají.
Kostel měl otevřený boční i hlavní vchod, ale fotit se v něm nesmí, tak jen jeden letmý výcvak a to je vše.



Po schodech do věže

16. srpna 2015 v 8:03 | Jarka
V předešlém článku jsme se "letem světem" podívali do muzea v pozdně gotické Bechyňské bráně a dnes už se vyškrabeme do věže, která se zachovala jako jediný pozůstek po hradu založeném Přemyslem Otakarem II. v roce 1270.
Touto chodbou jsme prošli z druhého patra expozice muzea. První snímek je k věži, ten druhý je ohlédnutí k muzeu.


Pár kamenných schodů a pak už budou jen dřevěné (snímek je nezaostřený, ale jak už to tak bývá, jediný pořízený).


A jdeme na to. Věž je jen 25m vysoká a ani těch schodů nemá tolik, je jich 155.


Jenže oni to ani tak nebyly schody, jako spíš žebřík. S každým patrem se to žebříku podobalo víc a víc a poslední výstup, při pomyšlení na to, že pak musím slézt dolů, mi vůbec nedělal dobře.


No, ale zvládla jsem to a už jsme nahoře. Z kotnovské věže není vidět tak daleko, jako z věže táborského kostela, ale na Lužnici vidět je. Z tohoto pohledu, je na levé straně řeky Tábor a na pravém břehu Čelkovice.


Taky na budovu sboru Církve bratrské, kam chodívám.


A je vidět i stará zástavba směrem k náměstí. To prostranství s budovami a továrním komínem je bývalý pivovar, dnes je v něm luxusní hotel.


A odkud, že jsme to všechno viděli? No přece z této věže.



Nejen na koupališti

14. srpna 2015 v 8:12 | Jarka
Uffff, to jsou ale vedra. Meteorologové říkají, že pátkem mají vrcholit a víkend už by mohl být teplotami mírnější a mohlo by spadnout něco vláhy. Nám se všechna padající voda vyhýbá, už si ani nepamatuji kdy spadla poslední kapka deště.
V týdnu byl jeden den, kdy jsem neležela u vody/ve vodě, ale vypravili jsme se s manželem a jeho sestrou do města na náš hrad Kotnov.


Tímto průjezdem, v pozdně gotické Bechyňské bráně, jsme přišli od zaparkovaného auta.


Plánovali jsme vylézt na jedinou zachovanou věž hradu, který založil v roce 1270 Přemysl Otakar II. Byla vidět na prvním snímku. Tudy po schodech nahoru.


Zatočit doprava a už se blížíme ke vchodu.


V Kotnovu je i expozice Husitského muzea. Abych mohla fotit nejen na věži, ale i v muzeu, zaplatila jsem si mírný poplatek.


Na Bechyňské bráně se mi líbí tento krytý ochoz.


Všechny dosavadní fotky jsou pořizované v protisvětle a obloha je na nich škaredě šedá, přestože bylo krásné azuro.


V muzeu je výstava přibližující život v husitské době.



Těmito dveřmi jsme se dostali na už zmiňovaný hrázděný ochoz.


Pohled tam a taky pohled zpátky.


Expozice pokračuje i v druhém patře.


A kolik, že už jsem vložila snímků? Dvanáct? Tak to by pro dnešek mohlo stačit a na kotnovskou věž vylezeme příště.

V rybníku i bazénu

9. srpna 2015 v 8:03 | Jarka
Letos nám to léto dává zabrat, teploty se drží nad třicítkou a před tím vedrem není úniku.
Doma je nedýchatelno, venku je nedýchatelno a úleva nepřichází ani v noci. Je fakt, že je v noci jen kolem dvaceti stupňů a bylo by tedy prima mít celou noc balkon i okna dokořán. Jenže bydlíme v prvním patře a od té doby, kdy bylo na sídlišti, kde bydlí moje mamka, v noci vykradeno pár bytů právě těmi otevřenými balkony, se bojím. Takže na noc nechávám jen ventilačky a to je houby.
Jediná úleva je být po krk někde ve vodě. My už jsme vyzkoušeli i náš Jordán a musím říct, že voda byla dobrá. Jenže, jak je jí málo, tak plochy vysypané pískem utvořily suché pláže a tam, kde už by měla být hloubka jen pro plavce, je teprve vstup do vody. A ten je blátivý, čímž se voda čeří a zakaluje.
Tady všude by měla být voda.


Osvěžovat se potřebují i pejskové.


Tyto schůdky "do vody", jsem v minulém článku fotila z protějšího břehu. Teď vedou na písečnou pláž a k vodě se musí ujít několik metrů. Jestli bude příští rok vody tak, jak má být, tak bude Jordán ke koupání báječný.


Takže přírodní koupání jsme s manželem vyzkoušeli a teď zase chodím se sestrou a neteří do bazénu. Je tu voda průzračná, ale hlava na hlavě.





V bazénu pro plavce, je to trochu lepší.


Už ho asi zkusím

7. srpna 2015 v 8:01 | Jarka
Letošní letní sezonu už máme odbahněný a napuštěný Jordán a já jsem v něm ještě nebyla, protože když se jdu koupat se sestrou a neteří, tak chodíme k bazénu. Včera jsme se byli s manželem na Jordán podívat. Zase ubyla voda a břehy jsou vystouplé víc a víc.


Ta ohrádka bývá zalitá vodou, teď kdo chce v těchto místech do vody, musí sejít pod ní.


I my jsme sešli k vodě, aby jsme se podívali jestli je čistá a teplá.


Teplá je a čistá až tak moc ne, ale co je důležité, nejsou v ní sinice, jak tomu před odbahněním, od polovičky léta, bývalo. Vyfotila jsem i nábřeží. Voda normálně bývá k tomu kamennému valu pod svážkem, na kterém rostou stromy.


Ještě jeden pohled na vodní hladinu. Vlevo nahoře je Sokolská plovárna. Moc lidí tam nebylo, ale asi se tam dnes po obědě, s manželem, podíváme.


Nazoomovaná plovárna. Voda bývá do poloviny té betonové zídky se schůdky.


Prošli jsme se po nábřeží. Tito dva si máčejí aspoň nohy.


A u jednoho z plovoucích můstků se koupal páníček a jeho pes. Ten pes si vodu vyloženě užíval. Neplaval daleko od pontonu, ale měl výdrž a očividně se mu nechtělo z vody ven.


Když jdu ven, tak si sebou vždycky beru vodu, ale včera jsem ji zapomněla doma, tak mi po vyjití do města přišlo vhod pítko. Po prvním stisknutí byla voda teplá, ale podruhé už pěkně studená a osvěžující.


Ještě jedna voda ve městě a to je vše.