Červenec 2015

Město a výstava

31. července 2015 v 8:02 | Jarka
Není to tak dlouho, co dávali na ČT2 dvoudílný film o Janu Saudkovi. Nás s manželem ten film moc nezaujal a na druhý díl už jsme se nedívali. Ale má švagrová ano a dokonce se jí to líbilo a dlouze nám o filmu vyprávěla. Proto nás teď lákala na výstavu jeho fotek, která se koná v naší městské galerii. Včera jsme měli cestu do města a tak jsme švagrové nabídli, aby se svezla s námi, že by jsme se mohli na tu výstavu mrknout.
Galerie je na Žižkově náměstí. Všimla jsem si, že se na kostelní věži staví lešení, tak to dostane nový kabátek.


A tady už je poutač na výstavu. Ten dům s pěkným štítem, je Škochův dům.


Galerie má vchod v průjezdu.


Prostory galerie jsou moc hezké.


Ovšem fotky pana Saudka jsou, až na výjimky, mládeži nepřístupné. Toto je jedna z těch "neškodných".



Ještě jeden obrázek jsem si na výstavě dovolila vyfotit.




A to je z výstavy vše a jsme zpátky na náměstí. Ten široký dům je Lichvicovský a je v něm restaurace a ten druhý je Ctiborovův a je v něm obřadní síň.


U náměstí je bylinkářství "U husičky", kde jsem koupila mladšímu synovi čajík na kašel a chrapot.


A cestou k autu, jsem vyfotila ještě dvoje zajímavé dveře.


Odpoledne na vycházkách

29. července 2015 v 8:03 | Jarka
Už jsem pár dnů nedala fotky z našich odpoledních venčících vycházek, protože jsem měla fotky z výletu. To ale neznamená, že by jsme s Peginkou nechodili ven a že bych já při tom nefotila.
Ráno chodí ven jen s pánečkem, zatímco já luxuji a na závěr vytřepávám její podušku z pelíšku. Když jsem se sluníčkem za zády stála na balkoně, všimla jsem si, jak je krásně vidět naše nová rozhledna Hýlačka. Krásně vidět je, ale maximálně nazoomovaný kompaktík ji stěží zachytil. Je asi uprostřed fotky. Je to dost daleko, někde hluboko dole protéká řeka Lužnice.


V tu chvíli už vyvenčená Pegina, mířila domů. Zavolala jsem na ni a nepřed mě nemohla najít, na druhém snímku už mě vidí.


Máme velké sucho a přestože už párkrát i vydatně zapršelo, tak se příroda vzpamatovává jen pomaloučku. Takto jsme měli i zvadlé keře.


O trávě ani nemluvím. Ta se změnila rovnou na seno.


Tyto šnečky jsem fotila po jedné přeháňce.


Ostružiny jsem si nedala, manžel mě před jejich konzumací zradil varováním, že budou počurané od psů.


Když fotím detaily, není to sucho tak znát.


A tady už se blížíme k domovu, hortenzie není u nás, ale ibišek kvete na záhonu přímo před vchodem do našeho domu.


Nakonec jsem si nechala úplně nejstarší fotku. Předminulou sobotu jsem dostala od Marušky kyblík rybízu a hned ten večer udělala drobenkový koláč.


Na keramickém trhu

27. července 2015 v 8:03 | Jarka
Asi dvacet kilometrů od Tábora je hezké městečko Bechyně, které je známé nejen jako lázeňské, ale i jako město výroby keramiky. A právě uplynulou sobotu se v něm na náměstí T.G.Masaryka konal trh s keramikou a také Koloběžkové Grand Prix. Počasí bylo v sobotu teplé, ale u nás se honilo spousta mraků, ovšem aniž by z nich zapršelo. Máme sucho, jak už dlouho nebylo. V parku lidé posedávali na suché trávě a koník se snažil najít aspoň něco zeleného.


My jsme měli namířeno na náměstí na trh. Nejsem si jistá, jestli tito dva nebyli prodavači od jednoho ze stánků, ale zaujala mě ta úplně suchá tráva...


Přestože bylo hodně zataženo, tak chvilkami sluníčko svítilo a děti si máčely v kašně nohy.


Dominantou náměstí je kostel svatého Matěje.



A teď už půjdeme na trh.


Ve valné většině byly stánky plné krásné keramiky, jen pár jich bylo s něčím jiným.


Keramika to byla krásná a výběr byl veliký od pestrobarevné a až po tu decentnější.



Líbily se mi tyto závěsné svícny - rybičky.


Byl s námi vnuk a syn, chtěla jet i jeho Maruška, ale nebylo jí dobře a zůstala doma. Tak ji syn koupil v tomto stánku hrneček pro radost a sobě taky, takže si můžou dát kávičku a čajík spolu.


Kromně stánků s keramikou, bylo na trhu i občersvení a já se nechala zlákat malými koblížky ve tvaru koleček. Moc se mi líbilo to udělátko, ve kterém se smažily. Do trychtýře se lilo těsto a koblížky pak putovaly tím korýtkem s rozpáleným olejem a než dojely nakonec, bylo hotovo.


Krojovaný Jindř. Hradec

25. července 2015 v 8:04 | Jarka
Celým naším výletem do Jindřichova Hradce se prolínala lidová hudba a krojovaní mládenci a děvčata. Na ten den totiž připadl folklorní festival.


Já jsem se doposud ve článcích festivalu vyhýbala, ale poprvé jsme se s krojovanými hudebníky a tanečníky setkali hned po prvním příchodu na náměstí Míru.


Švarná děvčata dokonce do tanečků zapojila i přihlížející pány.


Jako pozvánka a upoutávka na festival, v jednu hodinu popoledni, vycházel malý průvod vystupujících. Než odbila třináctá hodina, v parčíku ve stínu stromů hrála a zpívala tato čtveřice. Zpívala nakrátko ostřihaná houslistka a basista, který měl hlas jako zvon a i bez mikrofonu ho bylo slyšet široko daleko.


Tady už je čelo krátkého průvodu.


Fotek jsem pořídila tisíc, ale nebojte, dám jich jen pár.


Na náměstí bylo pódium a každý ze zástupců z průvodu předvedl kratičké vystoupení, jako návnadu pro samotné slavnosti, které se pak odehrávaly na jiném místě.


Moc se mi líbily tyto tři krojované ženy, které se nechávaly ochotně fotit s diváky. Ta jedna má místo kabelky uzlík ze šátku.


Líbily se i této mamince s holčičkou, ale když jedna z žen vyzvala holčičku ke společné fotce, tak se styděla.


Všechny kroje jsou krásné, ale překvapilo mě, že nejsou uzpůsobené pro horké letní dny. V několika sukních, vestičkách, čepcích a punčocháčích asi v těch pětatřiceti stupních nebylo moc dobře.


Ovšem na výkonu vystupujících nebylo žádné nepohodlí znát. Ochutnávka byla bezvadná a všichni si vysloužili velký potlesk.


A to už je z Jindřichova Hradce, úplně všechno.



Z nádvoří na nádvoří

23. července 2015 v 8:05 | Jarka
Je třeba pokročit na první nádvoří hradu a zámku v Jindřichově Hradci.
Nebudu se rozepisovat o jeho historii každý, kdo má zájem ví, kde si informace najít. Snad jen, že zámek stojí na místě původního gotického hradu ze 13.století a jeho plocha je přes 3 hektary. Dočetla jsem se, že je to třetí největší zámek hned po Pražském hradě a Českém Krumlovu. Vystřídali se na něm tři slavné české rody. Páni z Hradce Vítkovci, potom to byl rod Slavatů a po nich přišli Černínové.
Průjezdem uprostřed, jsme vešli na první nádvoří.


Do jednotlivých domů vedly pěkné zastřešené schody.


Na dalším menším nádvoří, byla prodejna vstupenek a suvenýrů. My jsme na prohlídku dovnitř do zámku nešli. Zaujalo mě toto podivné sousoší, sochy byly k vidění i v místnosti za prodejem vstupenek.


Nejkrásnější a největší, je nádvoří třetí. Z cedule jsem si ofotila nákres s popisky jednotlivých budov.


Okamžitě mi padly do oka velké arkády, kterých jsem se nemohla nabažit a fotila je ze všech možných vzdáleností a úhlů.




Jsou zde k vidění i malé arkády.


Stojí před nimi krásně zdobená studna.


Těmito dveřmi, jsme se dostali do zahrady s kašnou a rondelem.


Rondel jsem zdálky vyfotila jen jednou a jak je vidět, tak už jsem vedrem padala na stranu. V té kašně jsem si namočila aspoň ruce až po lokty.


Napadlo mě přistoupit k oknu a přiložit objektiv foťáku přímo na sklo. Kupodivu se mi fotka podařila a docela dobře jsem zachytila bohatou plastickou a zlacenou výzdobu.


Toto je pohled zpátky od rondelu, ta stěna s okny, jsou arkády zezadu.


A ještě vložím poslední snímek ze zahrady a se zámkem končím.


Blížíme se k zámku

21. července 2015 v 8:04 | Jarka
Jak už jsem psala v prvním článku z Jindřichova Hradce, tak jsme v něm byli podruhé. Při zimní návštěvě jsme toho nachodili podstatně víc, ale zámek jsme si šli zblízka prohlédnout až teď.
Napřed dám asi jeho neznámější snímek, přes Malý Vajgal.


Když jsem z mostu zámek a hrad fotila v zimě, zabrousila jsem objektivem foťáku trochu doprava a vyfotila takový zvláštní věžovitý dům. Pamatuji si, že se tenkrát někdo v komentářích ptal, co to je a já i když se snažila ne internetu něco o budově najít, jsem nezjistila nic. Tentokrát se mi poštěstilo s přefocenou mapkou s historickými domy. Mapku jsem ořízla a hledaný objekt, je pod číslem 32. - měšťanský dům s baštou.


A teď už kráčíme směrem k zámku.


Okamžitě nám padl do oka komín s čapí rodinkou.



Minulou sobotu bylo vedro jak v pekárně, tak nám padl do oka nejen komín, ale i okénko s točenou zmrzlinou. Normálně si zmrzlinu nedávám, ale po ochutnání od manžela a jeho slibu, že dojí i tu mou, jsem si ji taky koupila. Dali jsme si broskvovou, byla vynikající, porce byla obrovská a stála jen 9,90Kč.


V těchto místech se dá nejen koupit zmrzlina, ale i posedět u občerstvení pod slunečníkem.


Posunuli jsme se o pár kroků dál směrem ke vstupu na první nádvoří.


Než jsme vstoupili do podloubí, vyfotila jsem ještě komín s čapí rodinou a domek za vodním příkopem.


A to už je snímek z podloubí. První pohled je na stranu odkud jsme přišli a ten druhý, je pohled tam, kam jdeme.


Ale tam dojdeme zase až příště...

Znovu v Jindř. Hradci

19. července 2015 v 8:03 | Jarka
Jindřichův Hradec je moc hezké město a není daleko od toho našeho. Přesto jsem v něm byla teprve podruhé. Poprvé to bylo v únoru 2014 a už tenkrát jsme si říkali, že se sem musíme někdy vrátit.
Co se ale týká počasí, tak si umíme výlet "skvěle" načasovat. Tenkrát v únoru, byla příšerná zima, že manžel prohlásil, že je to jeho poslední zimní výlet a včera byl opačný extrém - vedro, jak na Sahaře.
Neodolám a jako první vložím snímek manžela. Je to hračička a pořád vymýšlí ptákoviny. Vzpomněl si, že má na mobilu turistickou navigaci a od zaparkovaného auta nás do centra vedl podle ní. Řechtali jsme se všichni, včetně manžela.


Mívám ve zvyku dávat na blog fotky v tom pořadí, jak jsem je nafotila, ale dnes to udělám jinak. Nejprve to budou snímky z města samotného, pak z hradu a zámku a potom pár fotek z folklorních slavností.
Jako první jsme míjeli náměstíčko s vodotryskem (několikrát jsem si v něm namočila ruce).


A pak už jsme se pěší zónou, blížili k náměstí Míru.


Na náměstí, je krásné sousoší Nejsvětější Trojice.



Z náměstí jsme se zašli podívat na hrad a zámek, ale ten přeskočím, protože je to rozsáhlý komplex budov a nechám si ho na samostatný článek. A protože do zahájení krojovaného průvodu bylo pořád dost času, šli jsme se podívat k Nežárce.


Domy jsou kolem řeky nízko od vodní hladiny a myslím, že sebemenší vzestup vody, je musí zatopit.


Je od tud hezky vidět na zámek.


Zpátky na náměstí, jsme procházeli Nežárskou branou, která se dochovala jako jediná z původních třech.



Obyčejný všední den

16. července 2015 v 8:01 | Jarka
Včera jsem měla další, úplně obyčejný všední den.
Dopoledne jsme si zajeli na poštu vyzvednout přeplatek z vyúčtovní bytu a při té příležitosti zašli i nakoupit. Přeplatek jsme měli tentokrát docela veliký, tak bych ráda pořídila nový koberec do obýváku. Musí to být taková barva a vzor, aby na něm nebylo vidět, že s námi bydlí pejsek. Mrkající


Když jsme šli s nákupem z obchoďáku, míjeli jsme babičku s vnučkou na kočárku. Dnešní babičky už se babičkám moc nepodobají ani zjevem, ani usedlostí. Tato vezla na sporťáku blonďatou holčičku a povídala si s ní. Nevím, jaké měly téma, ale najednou jsem slyšela jak babča notuje - "utekl mi z vršku, natloukl si držku". Blonďatého andílka to rozveselilo a mě taky.


K obědu jsem dělala bramborovou polévku, do které jsem dala všechno, co jsem našla v balení čerstvé polévkové zeleniny. Byla tam mrkev, celer, petržel, kousek květáku, zelený list kapusty, pórek, stroužek česneku a malá cibulka. Z domácích zásob jsem ještě přidala hrst půleného loupaného hrachu. Polévka byla vydatná a moc dobrá.


A pak jsem v troubě upekla okořeněná a osolená kuřecí jatýrka, zabalená do anglické slaniny. Ani je není potřeba propichovat párátky, drží to samo. Měli jsme je s bramborem a okurkovým salátem, ale už jsem je dělala i s kaší, nebo hranolkama.


Při nákupu jsem si vzala i časopis a moc se mi v něm líbil tento citát. Mladším ročníkům musím potvrdit, ža je to stoprocentní pravda.


Sobota, neděle, pondělí

14. července 2015 v 8:01 | Jarka
Minulý víkend jsem měla jiný, než obvykle. V sobotu jsme se nebyli podívat za mojí maminkou, protože odjela za mým bráškou do Kostelce nad Orlicí a v neděli se nekonala ani návštěva u nás a tak jsme měli najednou dvě volná odpoledne. A protože nosím svůj malý kompatík pořád sebou, nastřádalo se mi v něm pár fotek.
První fotky jsou ze soboty odpoledne. Byli jsme se podívat na naší novou rozhlednu Hýlačku a protože bylo sluníčko, ale přijatelné teplo, vzali jsme po návratu Peginku na procházku kolem zahrádek. Je velké sucho, tráva nám žloutne a vadnou dokonce i keře. Tato fotka je ještě celkem zelená.


Pegina si našla svůj oblíbený "salátek". Nevím, co to žere, ale chutná jí to.


V přírodě moc květinek nekvete, za to na záhonech na sídlišti je pořád na co zaměřit objektiv.


I v neděli odpoledne jsme šli na odpolední procházku ve třech (já, manžel a pes). Vzali jsme to směrem Lidl a tady přicházíme na cestu k pěší lávce přes hlavní silnici. Díky suchu to vypadá jak podzimní fotka. Pegouš nemá v puse klacek, je to zesílený konec vodítka. Nerozhodný


Cestou jsem hledala něco kvetoucího, ale bylo to dost těžké.


A ještě jsem ve svém kompaktíku měla fotky z pondělí. Byli jsme u sestry mého manžela a vybrali jsme si pár věcí po jeho mamince. Kromě několika praktických do naší domácnosti, jsem myslela i na mojí mamku, která sbírá ptáčky.


Naše Maruška zase sbírala tyto panenky, tak jsem je vzala pro ni.


A já si přinesla například zbytek tohoto pomněnkového nádobí, které je už po mamince tatínka, mého muže.


Máme další rozhlednu

12. července 2015 v 7:59 | Jarka
Brzo na jaře jsem měla na blogu malou dřevěnou rozhledničku, která byla nově postavená na kopci, kterému se říká Babí hora a teď byla dokončená rozhledna další a větší.
Je v obci Větrovy (asi 3km od Tábora), je tamtéž, co máme malou ZOO, mimochodem zahradu má nový vlastník a je zachráněna před rozprodejem.
Na Větrovech už jsem dlouho nebyla a zjistila jsem, že přes ně vede naučná stezka. Prošli jsme pár uličkami a obdivovali hezké domky a jejich zahrádky.



Je zde i pěkná kaplička, jenže v tu chvíli nesvítilo slunce a fotky jsou tmavé.


Tady jsme narazili na jednu z cedulí naučné stezky.


Od informační tabule, je vyhlídka směrem od Tábora, ale stejně jsme toho moc neviděli, chtělo by to vylézt na tu zmiňovanou novou rozhlednu.


A proč je ta rozhledna nová? No protože ta stará vyhořela. Možná si to někteří z vás pamatují. Té rozhledně se říká Hýlačka a byla, a i ta nová je, pojmenovaná podle plochého kopce, na kterém stála a stojí. Tu starou Hýlačku už jsem na blogu kdysi měla, ale nechtělo se mi hledat v archivu, tak použiju obrázky přefocené z cedule.


Rozhledna zde stála od roku 1920 do roku 2012, kdy 1.ledna k ránu, lehla popelem. Příčina požáru se nezjistila. Byla hezká a od roku 1995 byla vyhlášena za kulturní památku. Škoda jí.
Nová, už ale stojí a je větší.


Jak vidíte na cedulce, tak se rozhledna teprve bude otvírat, zatím je kolem ní i stavební nepořádek.