Červen 2015

Náměstí T.G.Masaryka

28. června 2015 v 8:02 | Jarka
Když jsme byli ve čtrvrtek dopoledne u Jordánu, vzali jsme to zpátky přes město. Měli jsme štěstí na počasí, protože záhy po obědě se zatáhlo a bylo po sluníčku stejně, jako v pátek odpoledne a víkend nevypadá o mnoho lépe.
Ještě jeden pohled přes Jordán na hráz a kostel na Žižkově náměstí, než půjdeme do města.


Fotky z města, ale vložím v opačném pořadí než jsem je pořídila. Dám je, jak kdyby jsme šli od nádraží, směrem na Žižkovo náměstí. Chodník by nás vedl okolo obchodního domu Dvořák a kolem předzahrádky.


Po pár krocích přijdeme na náměstí T.G.Masaryka, na němž stojí zemědělská škola. Je to prostranství, které se docela nedávno upravovalo a vznikla zde velká betonová plocha.


Všichni na ten beton nadávají, ale já jsem se dočetla, že ta plocha není tak špatná. Spáry v betonu totiž tvoří písmena T G M a jsou v nich LED diody, takže si v noci může každý přečíst, čí to náměstí je. Navíc, je na ploše 6 nášlapných dlaždic, kterými se dá měnit barevné podsvícení. Když jeden člověk rozvítí náměstí v jedné barvě, tak druhý může pomocí jiné nášlapné dlaždice tu barvu změnit a když je lidí víc, můžou rozehrát světelnou hru. Ve dne je ta plocha ovšem hrůza-děs.


Na ty, kteří na náměstí přijdou za bíleho dne čeká jiné překvapení. Jsou tu už druhé vodytrysky v našem městě.


Je jich sedm a stříkají jednou všechny dohromady a pak na střídačku a pokaždé v jiné intenzitě. Navíc, jsou pod stromy mimo laviček a lehátek, zavěšené i tři houpací sítě.



Takže ono to náměstí nakonec tak hrozné není a hlavně by to chtělo podívat se na něj po setmění a vyzkoušet si tu hru světel. Dnes, ale mohu nabídnout jen ty vodotrysky.



Lávky na Jordánu

26. června 2015 v 8:03 | Jarka
Včera jsme byli s manželem dopoledne ve městě. Protože jsem si v sobotu, když jsme jeli přes Jordánskou hráz k mojí mamince všimla, že jsou zpátky na vodě plovoucí lávky bylo jasné, že si je budu chtít vyfotit. Už jsem je na blogu měla, ale bylo to před odbahněním rybníku a to už je tak dlouho, že je sem snad můžu dát znovu.
V Jordánu teď máme hrozně málo vody. Ten půlkruh z kůlů je vyhrazené brouzdátko pro děti a včera ještě za ním stál rybář, se svými pruty.


On se totiž Jordán upouštěl schválně, aby bylo možné dodělat Sokolskou plovárnu na protějším břehu. Slyšela jsem, že to upuštění bylo stejně nedostatečné, ale voda je pryč a nevypadá to hezky. Plovárna je na první fotce uprostřed a pod ní je fotka přiblížená.


Šli jsme po nábřeží a brzo jsme narazili na první plovoucí lávku.


Je ale tak málo vody, že se na ty lávky nesmí. A není divu. Všimněte si toho plováku pod přístupovým můstkem. Měl by plavat na vodě...


O kousek dál, jsme viděli tatínka se dvěmi dětmi, jak krmili kačenky. To druhé menší dítko, drží mezi koleny.


Za nimi už vyčuhuje další ponton.


Ani ten, ale nebyl přístupný.


A ještě jedna plovoucí lávka je na Jordánu, už je jí kousíček vidět.


A jak jinak, taky je zapáskovaná. Je to škoda, ty tři lávky byly oblíbené místo studentů ze škol ve městě, kteří si na nich sedali a povídali si, nebo jen tak koukali na vodu a vyhřívali se na sluníčku. Snad se v dohledné době voda zase doplní.



Teplo vypadá jinak

24. června 2015 v 8:02 | Jarka
Je fakt, že v těchto dnech moc teplo není, ale aby ten titulek článku nemátl, ono mi to zas tak moc nevadí. Jen jsem prostě nedokázala lepší název vymyslet.
Včera jsem nemusela vařit, dojídali jsme z předešlého dne a když je venku takto chladněji a já nazapnu na dvě hodinky sporák, tak je to v bytě docela znát. Dopoledne jsem si vzala k televizi své oblíbené křížovky a mimo nich taky ponožky na nožky a jak jsem tak seděla v křesle, podívala jsem se na Peginku v pelíšku. Ležela tam stočená do klubíčka a mě se zdálo, že jí musí být taky zima. Manželova maminka vždycky říkávala, že má Pegina ráda teplíčko a zakrývala ji. No a já jsem po jejím vzoru udělala tomu našemu psisku taky zakrývání. Už ho má celé rozcupované, ale zachumlá se pod něj ráda.


Aby ten sporák přece jen nezůstal celý den vypnutý, tak jsem upekla drobenkový koláč, na plech. Sice do něj patří borůvky, ale s jahodami je taky dobrý.



Odpoledne se pak protrhala obloha, vylezlo sluníčko a jak veku, tak i v bytě, bylo o poznání lépe.


Aby blog nestál

22. června 2015 v 8:02 | Jarka
Já vím, psát na blog jen proto, aby nestál, je hloupost. Jenže když nevložím nic nového, tak mě pak ani nebaví zapínat počítač a dívat se do mailu, co nového jste napsali vy ostatní.
Vždycky si článek chystám večer předcházejícího dne a pak ho pro ranní zveřejnění přednastavím. Dřív, když jsme ještě neměli Peginku, jsem si po snídani otevřela počítač a kolem osmé hodiny vložila článek. Teď už to bude rok, kdy manžel kolem osmé jde s Pegoušem na první venčení a já místo počítače zapínám vysavač a luxuji celý byt včetně jejího pelíšku, z kterého vytřepu i podušky. Ještěže bydlíme v prvním patře a nesypu ty její chlupy sousedům do oken.
Včera jsme nečekali žádnou návštěvu, tak jsme vyrazili na odpolední venčení společně. Zprvu nám trochu pršelo.


Ale brzo vysvitlo sluníčko.


Šli jsme naší oblíbenou cestou do zahrádek.


A já fotila a fotila.


Většinou přes pletivo plotů.




Ale úplně nejvíc to vonělo u šípkové růžičky a jasmínů, které už ovšem valem odkvétají.


Léto v kalendáři

20. června 2015 v 8:03 | Jarka
O minulém víkendu se dalo bez nadsázky říct, že byl letní, přestože nám kalendář říkal něco jiného. Tento víken už bude v neděli opradu první letní den, ale na rozdíl od toho předešlého, asi místo plavek oblečeme džíny a mikinu. Mě to tedy až tak moc nevadí, naopak se musím přiznat, že čím jsem starší, tím míň stojím o dusno a pařáky.
Když je pod mrakem, jsem odpoledne doma a nemám nic důležitého na práci, tak mám vždycky chuť pustit si některé ze svých oblíbených DVD. Hrozně moc ráda se nechávám zavést do světa skřítků, elfů a Hobitů, nebo čar a kouzel Harryho Pottera.


Ve středu jsem byla u zubařky a přišla jsem o stoličku vlevo nahoře. Trhání jsem se bála, ale nakonec to bylo lepší než vrtání, bylo to rychlé a s injekcí bezbolesné. Jinak sice celý týden počasí přálo lenošení, ale nepřálo procházkám s foťáčkem. Sedmikrásky jsem vyšťourala z archivu.


Orlíček a zvonky jsem vyfotila ve čtvrtek u sestry na její minizahrádce.




A aby byla stránka barevnější, přidám ještě fotky mé oblíbené jahodové dobrůtky. Už jsou k dostání naše české jahody, které jsou nestrovnatelně sladší, než ty dovozové. Od dětství je mám ráda úplně obyčejně rozmačkané s cukrem a zalité troškou smetany. Ta sladko - voňavá růžová šťávička, která se rozmačkáním vytvoří, je lahodná jak mana nebeská. Mňam.


Rozpáleným městem

17. června 2015 v 8:01 | Jarka
Tento týden už se ochladilo, ale minulý pátek, kdy jsme si zašli do města na zmzlinu, bylo horko, jak uprostřed léta. V tom žáru mě napadlo, že bych mohla vyfotit vodu. Vody máme kolem našeho města dost. Z jedné strany je to řeka Lužnice a z druhé se klikatí rybník Jordán. Ale tentokrát mě napadlo fotit městské kašny a vodotrysky.
Nefotila jsem je ovšem poprvé, všechny už jsem na svém blogu měla. Tyto vodotrysky jsou nejnovější, rok staré.


Pár kroků od nich, je takový malý pramínek, který navíc tryská jen v intervalech. Měla jsem štěstí, voda zrovínka tekla.


Další voda je v kašně, na Žižkově náměstí.



Ještě jedna kašna je za tímto náměstím na náměstíčku, které se jmenuje Mikoláše z Husi a taky je kašna s vodou a malým vodotryskem v uličkách za náměstím, ale tentokrát jsme až tam nedošli. Mohla bych vytáhnou starší fotky z archivu, ale to by nebylo ono, tak snad až někdy příště pořídím čerstvé.
Ještě jeden záběr ke kostelu.


A touto uličkou jsme se dostali na další náměstíčko, kterému se říká Tržní.


Je zde taky kašna, ovšem čáru přes rozpočet mi udělala dvojice, která i když jsem chvíli váhala s foťákem v ruce, nehodlala odejít. Tak jsem v rychlosti pořídila jeden snímek celkový a dva detaily.


Na závěr jsem vyfotila kašnu u nádraží, kde jsme měli na parkovišti auto. Je škoda, že voda z toho kovového kruhu na vodě, netryskala.


Když už jsme byli v parku, vyfotila jsem kvetoucí Liliovník tulipánokvětý. Květy byly moc vysoko, tak jsem musela zoomovat. Je ale štěstí, že jsem si na strom v pátek vzpomněla. Po bouřkovém víkendu, už jich asi moc nezbylo.


Letní víkend

15. června 2015 v 8:03 | Jarka
Máme za sebou další, co do teplot, letní víkend, ale tento, na rozdíl od toho předešlého, byl nejen dusný, ale i bouřlivý.
V sobotu mě vytáhly sestra s neteří k bazénu, tak jsem se letos poprvé vykoupala a namočila své nové plavky. Kolem třetí hodiny se začaly honit mráčky a mě bavilo je z deky pozorovat.



Mráčků, nakonec večer přibylo a den jsme končili bouřkou.


Tato fotka už je z neděle.


Buchta na neděli byl koláč s meruňkami a tvarohem.


Ale než se do ní návštěva pustila, zašli jsme na hřbitov. Je zvláštní, že některé lípy už odkvétají a jiné mají teprve poupata.


Cestou zpátky jsem zahlédla toulavou(?) kočičku.


Bylo pořád dusno k zalknutí. Přesně, podle úsloví - klid před bouří. K večeru se zopakovala sobota a opět přišly bouřky s lijákem a jak jinak, naše "hrdinka" Peginka z těch blesků a hromů, byla na mrtvici. Když o ní píšu, tak ještě připíšu, že jsme byli na kontrole u paní veterinářky a dostali jsme pochvalu, jak je vše pěkně zahojené. Mrkající

Slunečno i zataženo

13. června 2015 v 8:05 | Jarka
V archivu se mi nahromadily fotky květinek, které jsem pořídila na našich procházkách s Peginkou. Zprvu jsou to fotky pořízené za plného sluníčka a horka. Na sídlišti máme dva velké keře s černým bezem.


Taky voňavé pivoňky a růžičky.



Nechybí ani keře jasmínu.



Ještě jsem ve svém archivu našla fotku nože na ryby (po manželově babičce), o kterém si díky malé značce myslel, že je stříbrný, ale není a pak taky manželovo školní plnicí pero. Má na něm i svůj monogram a zdá se, že ho ve škole ohryzával. Obojí jsem našla minulou neděli, protože jsme se chystali s nemocnou Peginou na veterinu a manžel si vzpomněl, že tam musí jít s jejím očkovacím průkazem. Jasně, že nebyl vůbec potřeba, hlavně že jsme převrátili všechny šuplíky vzhůru nohama.


Peginka teď o víkendu dobere antibiotika a proto jsme s ní nemohli chodit na sluníčko. Ve čtvrtek bylo zataženo, tak jsme ji vzali na delší procházku, ale to, co jsem bez sluníčka vyfotila, moc hezké není.


Pegince už se zanícené mléčné žlázy hezky zhojily až na to, že ji z jednoho "cecíčku" odpadla bradavka. Bývali by jsme se toho polekali, ale paní veterinářka nás upozornila, že se to pravděpodobně stane. V jednom místě ještě menší zduřeninku má, jsem zvědavá co nám, při kontrole, doktorka řekne. Jinak má Peginka velké soužení, protože díky své falešné březosti, hledá svá neexistující štěňátka. Museli jsme jí sebrat všechny hračky, nad kterými srdceryvně kňučela a dělala jim z deky pelíšek. Když zapomene na maminkovské starosti, tak je zase veselá a řádí, jako dřív. Pegouš je obyčejný kříženec nejasného původu, ale za ten rok, co žije s námi, jsme si na ní zvykli a máme ji moc rádi.



Na "Kováku"

11. června 2015 v 8:02 | Jarka
Ještě se vrátím do uplynulé horké soboty.
V předminulém článku jsem psala, že k mamce přijel můj bratr se svou manželkou a na blog jsem dala fotky od ohrady s koňmi, kolem kterých jsme šli od zaparkovaných aut, směr Sezimovo Ústí. Toto městečko je asi 4km od Tábora a běžně se mu říká Kovosvit, zkráceně Kovák a to podle stejnojmené továrny. Nás nalákala právě ta továrna, kde byl den otevřených dveří. Továrnu vystavěl pan Baťa, který zde pro své dělníky vybudoval i sídliště Baťových domků podobných těm ve Zlíně a postavil tady i soukromou Baťovu školu práce.
Sobota byla přímo žhavá a my se ploužili výhní ulic k továrně. Na náměstí si u fontány hrály děti.




Na náměstí jsou i zvláštní sluneční hodiny v podobě dlouhohé postavy (je vidět vlevo od vodotrysku, za záhonkem).


V tom horku se mi k ní nechtělo jít, tak jsem jen nazoomovala kompaktík.


K našemu velkému zklamání, byly dveře do Kovosvitu otevřené jen do dvanácti hodin. Tak jaký "den" otevřených dveří? No, ne?! Plačící
Před továrnou bylo pódium a na něm se střídaly mě neznámé kapaly, které ovšem hrály výborně. Jediná známá kapela Čechomor, hrála až poslední, ve večerních hodinách. V tom horku to vypadá, že nejsou skoro žádní diváci.


Ale byli tam.


A byli hlavně namačkaní ve stínu, pod stanovou střechou. Budova v pozadí, je Kovosvit.



My jsme se dlouho nezdrželi, koupili jsme si pití a šli stejnou cestou zpátky k autům. Stejně to bylo nejlepší u ohrady s koňmi.


Peginka nám stůně

9. června 2015 v 8:03 | Jarka
Začalo to už v sobotu, kdy se ráno ještě nažrala, ale pak byla celý den zalezlá a když jsme odpoledne přišli od koní z předešlém článku zjistili jsme, že se 2x pozvracela. V neděli jsme ji změřili a měla i horečku. Mě už šlo hlavou, jestli venku něco špatného nesežrala, nebo jestli to není něco z klíšťat, kterých už letos měla šest (proti klíšťatům už jsme jí koupili obojek). Rozhodli jsme se, že s ní raději zajdeme k veterinářce a protože nechtěla jít, vzal ji manžel do náruče. Peginka zaknikala a já koukala na manželovo triko, se stopami hnisu.
U veterinářky jsme se dozvěděli, že měla Pegina falešnou březost a zanítily se jí mléčné žlázy až tak, že ji z nich sám vytékal hnis. Má chuděra na bříšku tvrdé boule, které se jí už trochu zmenšují. Dostala injekci antibiotika a ještě jednu na bolest a zbytek léků jsme si odnesli domů.


Teď, když píšu článek, se zdá, že už je jí trochu lépe, ale zprvu pohrdla svým pelíškem a schovávala s v ložnici pod postelemi. Když se mi ji odtud nepodařilo vyhnat, tak jsem ji tam aspoň dala podušky a vše přikryla čistými povlaky na polštáře.


V záběru je i zaparkovaný vysavač, který jsem nestihla uklidit. S chlupy Peginky, svádím boj každý den.




Včera už chvilkami své království opustila a dokonce i trochu začala jíst. Ty chlupaté nohy patří manželovi. Stojí u kredence a obírá kuřecí stehýnko. Pegině máme zpodebrané bříško natírat měkkým tvarohem z ledničky. Je to prý babská rada, ale zabírá a tady je zrovna po jednom chlazení.