Květen 2015

Oběd a po obědě

29. května 2015 v 8:01 | Jarka
Aby jste si nemysleli, že naše trouba slouží jen k tomu, abych v ní pekla buchty a bábovky, tak jsem včera vyfotila i něco jiného. Není to žádný zázrak a nic objevného, ale maso zapečené v alobalu spolu s bramborami. Někdy toto dělám rovnou na plechu a někdy zase každou porci zvlášť. Na brambory jsem dala mírně naklepané, osolené a okořeněné kuřecí řízky, na ně jsem nakrájela papriku (měla jsem jen bílou a není vidět), cibuli a nakonec nastrouhala sýr. Maso s bramborem se dá zapéct se vším, co špajz a lednice dá, fantazii se meze nekladou.


Jsem ale pitomá, přípravu jsem vyfotila a jídlo na talíři ne.S vyplazeným jazykem


Včera nám konečně celý den svítilo sluníčko a když je takto hezky, chodím odpoledne s manželem a Pegoušem ven. A kam jinam, než do zahrádkářské kolonie. Vpravo i vlevo je plot a za ním chatičky a zahrádky.


Když dojdeme nakonec této cesty zahneme doleva a pokračujeme skoro lesní pěšinkou. V létě je tady vždycky dostatek stínu a příjemně i když vládnou vyšší teploty.


Včera jsme byli líní vracet se až na lávku vedoucí přes trať a cestu jsme si zkrátili tudy. Manžel Peginu přes koleje přenesl. Já vím, to se nesmí.Nevinný


Co kde roste jsem fotila na sídlišti i mezi zahrádkami.




Zase kytky a buchta

26. května 2015 v 8:05 | Jarka
Čím bych asi tak začala. Kytkami, nebo tou buchtou?
Buchtou, přesněji řečeno bábovkou, jsem se inspirovala u HelenkyB, která na svém blogu předvedla svou novou keramickou formu a zároveň vložila univerzální recept. Podobný recept mám taky, ale oslovily mě uvedené možnosti na bábovkové variace prostřednictvím toho, co se může vmíchat do těsta. Když jsem si přečetla zmínku o kandovaném ovoci vzpomněla jsem si, že mám ve špajzu kulatou krabičku barevného želé.


Jak je vidět, tak je teď krabička skoro prázdná. Bylo v ní želé zelené/jablko, oranžové/pomeranč, žluté/citron a červené/višeň. Už asi tušíte, že jsem ho nakrájela na kostičky a zamíchala do bábovkového těsta. Byla jsem zvědavá, co to v troubě udělá, protože želé, není kandované ovoce. To želé se teplem rozpustilo do barevných flíčků a bábovku báječně ochutilo. O tom, že je to bašta svědčí to, že v době focení bylo čtvrt bábovky fuč a do večeta už jí zbývalo jen půl.


Ještě musím podoknout, že jsem do těsta přidala půl hrnečku mletého kokosu a bábovka je vláčná a chutná po citronu a pomeranči. Můj odpolední čaj (kávu nepiju).


A teď už jen pár květinek z naší poobědové procházky po sídlišti.




Páteční procházka

23. května 2015 v 8:03 | Jarka
Pátek nás konečně vítal sluníčkem, které ovšem brzo po obědě zakryly obláčky, ale jinak bylo celkem slušně a tak jsem se přidala k manželovi na odpolední venčení Peginky. Ani jsme nevěděli kam si tentokrát vyjdeme, ale nakonec to za nás vyřešila Pegina sama. Ví, že jak jdu na procházku taky, bude to venčení delší a tak si to automaticky štrádovala přes pěší lávku do zahrádkářské kolonie.
Z lávky jsem vyfotila hřbitůvek, který mám v předešlém článku. Tady se vám ta bílá hřbitovní zeď bude hledat špatně.


Já ji nalevo od lampy, pod tmavým lesem, vidím, ale přece jen jsem pořídila ještě jeden snímek s přiblížením.


Jenže co fotit, když není moc světla? Nejlépe detaily.



Šípkový keř už kvete, ale ty jasmínové vyfotím až příště, mají jen poupata.


Budoucí třešničky.


Fotila jsem i na našem sídlišti.



Tentokrát jsem pekla i v týdnu, aby bylo po obědě manželovi ke kávě a mě k čajíku. Většinou v týdnu nějakou buchtu koupím, ale tentotkrát jsem udělala obyčejný perník na plech a aby nebyl tak suchý, nakrájela jsem do něj jablíčka.



Od rozhledny k autu

20. května 2015 v 8:04 | Jarka
Ještě se na skok vrátím do minulého týdne, kdy jsme se byli ve čtvrtek podívat na rozhlednu Babinu. Protože jsme přesně nevěděli, kde tu novou rozlednu hledat, nechali jsme auto u čelkovického hřbitova a než jsme pak odjeli domů, na ten malý venkovský hřbitůvek jsme se podívali.
Z rozhledny jsme se vraceli polní cestou.


A za chvíli jsme měli na dohled hřbitovní zeď.


Na tom hřbitůvku nebylo nic moc zajímavého, tak jsem vyfotila aspoň kapličku.




Na internetu jsem se pokoušela něco o tomto venkovském hřbitůvku a jeho kapličce dohledat, ale nedařilo se mi to, tak jsem hledání uznala za ztátu času a nechala toho.


Když jsme opustili zdi hřbitova všimla jsem si, že nedaleko pod stromy, stojí kříž.



A ještě než jsem nastoupila do auta, pořídila jsem poslední záběr na část Tábora.


Venku a taky doma

18. května 2015 v 8:01 | Jarka
Všimli jste si, jak to teď venku pěkně voní? Já si toho všimla, když chodíme naším sídlištěm, na procházku s Peginkou. Pořád o tom místě, kde bydlíme mluvím, jako o sídlišti, ale ono je to, po pravdě řečeno, jen takové sídlišťátko. A ještě ke všemu je netradiční tím, že není panelové, ale všechny domy v něm jsou zděné.
Tentokrát jsem fotila domy v jeho starší části, ale i ty naše novější, už tu stojí 40 let.



A co že to na těch našich vycházkách tak voní? Jsou to šeříky, které teď kvetou všude.




Když jsem si hrála s fotkami šeříku vzpomněla jsem si, že mám už sto let schovanou voňavku, kterou jsem kdysi dávno dostala od našich malých synků k vánocům. Nikdy jsem se s ní nevoněla (nějak se odpařuje sama), ale taky ji nikdy nevyhodím.


Ale kvetou nejen šeříky.


Předchozí snímky jsem pořídila už v týdnu, ale mám i aktuální, z právě uplynulého víkendu. Pekla jsem první buchtu z nové knihy receptů a protože jsem slíbila, že jakmile něco upeču, tak to dám na blog, tak tady je "Jednoduchý ananasový koláč".


Ta náplň z tvarohu a pomazánkového másla je moc dobrá. Ořechy na posypání jsem neměla a čokoládu jsem nerozehřívala, ale jen nastrouhala.


Rozhledna Babina

15. května 2015 v 8:03 | Jarka
Nad naším městem máme novou rozhlednu, vlastně měli by jsme mít dvě. Ta první, je na Babí hoře a jmenuje se Babina a ta druhá, by měla být znovu obnovená rozhledna na Větrovech Hýlačka, která před časem shořela do základů.
My jsme se byli včera podívat na Babí horu. Přesně jsme nevěděli kde Babinu hledat, tak jsme nechali auto u čelkovického hřbitova a dál šli po jediné polní cestě k lesíku. Už od hřbitova byl hezký pohled na náměstí s kostelem.


A maximální zoom.


Po obloze se honilo hodně mraků, takže chvíli slunce svítilo a chvíli zase ne. Rozhledny pod lesíkem si první všiml manžel. Je docela maličká, má jen 9 metrů i se střechou. Druhé patro je v 6 metrech a patro je 3 x 3m velké.


Rozhledna je úplně nová, stavěla se v dubnu. Myslela jsem si, že na takto maličkou rozhlednu nebude problém vylézt, ale její schůdky se nedají ani schody nazývat, připadala jsem si, jak když lezu po žebříku a moc pohodlné to teda nebylo. Pohled dolů a "žebřík" ani není vidět, jen zábradlí.




My jsme se k rozhledně dostali kolem zeleného cípu tohoto pole.



Ale přes pole by se chodit nemělo, z výšky jsme si všimi, že je z druhé strany pěšinka. Až budeme mít jednou chuť, necháme auto doma a na Babí horu se vypravíme pěšky.


Slezli jsme dolů a ještě jsem pořídila pár záběrů. Ty dva tmavší, jsou právě z cestičky.


A ještě pěšinka.


Z této strany jsem si všimla cedule kde se píše, že se rozhledna otvírá patnáctého, takže jsme si včera udělali předpremiéru.


O hodinu dřív

13. května 2015 v 8:08 | Jarka
Včera jsme potřebovali něco zařídit ve spořitelně a protože, díky Pegině, vstáváme brzo, rozjeli jsme se do města hned po snídani a samozřejmě po vyvenčení Pegouše. To naše zvíře nás tahá z postele čím dál tím dřív. Svůj pelíšek má v obýváku u křesla, na kterém sedává manžel a spí v něm. Neskáče na křesla, ani na gauč, natož aby s námi spala v ložnici, ale jak teď brzo svítá, do ložnice si pro nás chodí už kolem šesté hodiny a dnes přišla dokonce v pět. Když se zavřeme, tak kňučí za dveřmi a stejně spát nemůžeme. Nerozhodný
Ale to jsem psát nechtěla. Chtěla jsem napsat, že jsme to město a spořitelnu uspěchali, protože jsme si mysleli, že otvírá v osm hodin, ale mýlili jsme se, ve spořitelně se pracuje od devíti.
Šli jsme od parkoviště u nádraží, kolem obchodního domu a dál ulicí.


Na prostranství před zemědělkou, jsem vyfotila už olistněné stromky nad lavičkami a lehátky. Budova s červenou střechou je spořitelna, vedle je ekonomka a vpravo na fotce, je kousek zemědělské školy.


Když jsme zjistili, že máme hodinu čas, rozhodli jsme se zajít pod zemědělku do botanické zahrady.



Prošli jsme se okolo sovího sloupu, pod kterým je malé jezírko s párečkem kačenek, ale zdá se, že nezahnízdili.


Pod klecí s liškou (tentokrát byla zalezlá, ale o její přítomnosti svědčila štiplavá "vůně"), kvetou v trávě tulipány a moc se mi to líbilo. Ty jarní květiny vypadají volně v trávě lépe, než na záhonech.


Vyfotila jsem i květy dvou rozkvetlých kaštanů, pak jsme si sedli na lavičku a vyhřívali se na sluníčku (ráno ještě takové teplo nebylo) a než jsme se nadáli, byla hodinka čekání pryč.


Neděle bez návštěvy

11. května 2015 v 8:02 | Jarka
Právě uplynulou něděli jsme nečekali žádnou návštěvu, což není tak často a protože bylo hezky, šli jsme se odpoledne projít. Dřív, když se mi taková neděle naskytla, jsem skejsla doma teď, když jsou z nás pejskaři, vyrážíme na vzdoušek. Vzali jsme to touto silnicí dolů k řece Lužnici, na pěší a "kolařskou" cestu.


Počasí bylo tak akorát na procházku a všude pěkná jarní zeleň.


Dole u řeky, všude kvetl vlaštovičník.


Potkávali jsme maminky s kočárky, lidi na kolečkových bruslích i ty kolaře. Vlevo je řeka a vpravo svah.


Nejenom listnaté stromy dostaly nové lístky, ale i ty jehličnaté mají světle zelené přírůstky.


Vyfotila jsem i pár kvítků.


A po vystoupání svahu od řeky, jsme se přišli na kraj zahrádkářské kolonie a po této lávce přes trať, jsme se dostali zpátky na naše sídliště.


Venku jsme byli přes hodinu a vyšlo nám to akorát na začátek odpoledního hokejového utkání našich s Německem. Vyhráli jsme a jsme ve čtvrtfinále, tak snad se našim klukům bude dařit i dál.


Orchidejka a recepty

9. května 2015 v 8:05 | Jarka
Nedá mi to a musím se pochlubit svou první mini-orchidejkou a když už jsem fotila květinku, přidám k ní i mou novou knížku hrníčkových receptů. Obojí a nejen to, jsem dostala už 27.dubna, ale protože jsem na blog vkládala fotky z našeho výletu, nastala vhodná chvíle až teď.
Orchidej jsem si kvůli dobrému světlu vytáhla na parapet balkonu. Ale zjistila jsem, že už je balkon zase plný žlutého pylu, přestože jsem ho celý, po obědě, pečlivě umyla.


I knížku jsem si položila na sluníčko.


Jsou v ní nejen recepty, ale i spousta krásných fotografií a mě se sbíhají sliny jen když na ně pohlédnu. Jak něco upeču, tak se určitě o recept podělím.



Možná bych těch stránek vyfotila víc, ale Pegina zjistila, že je otevřeno na balkon a do bytu jde přímé sluníčko. Protože se ráda peče, rozhodla se chytat bronz.


Jako by mi říkala: "No, co je, snad nechceš, abych šla pryč?"


"Tak na to zapomeň!"


Všední dny

7. května 2015 v 8:03 | Jarka
Výrazem všední dny nemyslím dny mimo víkend, tedy ty pracovní, ale z mého "důchodového" pohledu jsou to dny, které plynou v obyčejných zaběhaných kolejích. Den sváteční je pro mě například den, kdy si vyjedeme někam na výlet. Fotky z našeho posledního výletu jsou z mého foto- archivu vymetené, takže pro mě nastala doba všedních dnů.
V jednom takovém všedním dnu nám byly vyměněny měřáky na topení za ty, které se dají odečítat z ulice, což si tedy vůbec nedokážu představit.


Ve všední dny taky chodíme s naší Peginou na procházky a já fotím kde co kvete.


Ráda fotím na skalce u jednoho z domů na našem sídlišti.


Ale nejvíc toho vyfotím na procházkách zahrádkářskou kolonií. I krásný narcis se tam za plot ze zahrádek zatoulal.


Tráva už pomalu začíná kvést a protože je to hlavní alergen pro mého manžela i naše syny, začíná jim nelehké období.



Většinou peču o víkendu, ovšem tento koláč jsem před časem upekla v týdnu. Recept jsem našla u Blanky a tenkrát jsem zalitovala, že nemám kulatou formu. Blanka mi poradila, že se dá levně koupit forma plechová a já si vzpoměla, že takovou mám doma. Na koláč jsem dala jablíčko, zbytek mandarinkového kompotu a ještě jsem v lednici našla pět kupovaných zahradních jahod. Bylo to moc dobré.