Duben 2015

Přeskočím, nebo nevynechám

29. dubna 2015 v 8:02 | Jarka
Z malebné obce Plástovice, jsme mířili do nedaleké vesničky Malé Chrášťany, ale než jsme se do ní dostali, ocitli jsme se za rybníkem obce Vlhavy, kde nás upoutala moc hezká usedlost.
Manžel, kterého musím na výlety skoro vždycky přemlouvat, byl tak vstřícný, že se sám zeptal, jestli nechceme zastavit. Je zajímavé, že jak se u nás začne mluvit o výletu, tak o něm manžel nechce ani slyšet, když ale nakonec přece jen vyrazíme, užívá si ho stejně, jako my ostaní.


Ještě musím vysvětlit ten nadpis. Z obce Vlhavy mám totiž jen pár fotek, tak jsem si myslela, že to ani nebude stát za článek a že prostě tuto zastávku přeskočím. Když jsem si ale prohlédla těch milión fotek, které mám z Chrášťan popadl mě "nechucus-pracus" a raději jsem přebírání a zmenšování té hromady snímků, odložila.


Jak vidíte, zase se nám před domem pletla auta, štíty se fotí lépe.






Kromě tohoto statku nás v obci nic moc nezaujalo. Snad jen ještě přidám jeden štít jinak ne moc hezkého domu, kde je krásně vidět, že ty spirály (odborně - voluty), které jsou tak častým prvkem zdobení, jsou vlastně hadí klubíčka. Možná to bude proto, že jsme na blatech a tam je té ještěří havěti všude víc než dost.


Ze Zbudova do Plástovic

27. dubna 2015 v 8:05 | Jarka
Po tom, co jsme si vyfotili pomník Jakuba Kubaty a s ním i dva památné kameny na louce, jsme se rozhodli navštívit ještě pár okolník vesniček, které se všechny můžou pochlubit krásnými domečky ve stylu jihočeského selského baroka.
Tantokrát jsme auto zaparkovali v obci Plástovice, o které byla první písemná zmínka v roce 1360. Dočetla jsem se, že po velkém požáru v roce 1859 byla většina usedlostí přestavěná právě ve stylu selského baroka.
Plástovice jsou moc hezké, ale i tady se ještě najde pár domů, které na svou opravu teprve čekají.


Schválně jsem tyto domy dala hned na začátek, abych už pak mohla ukázat jen to hezké, čehož byla v obci většina.


Těch krásných domů je tady hrozně moc a já pořídila k tomu úměrně fotek, takže už se nebudu rozepisovat a dám rovnou snímky, které jsem z úsporných důvodů hodně skládala do koláží.



Uprostřed návsi, je pěkná kaple zasvěcená sv.Trojici.



Vesnice je to krásná, ale všude se nám do záběrů motaly kandelábry, dopravní značky i zaparkovaná auta, takže jsou některé domy na snímcích, ve snaze vyhnout se tomu všemu, dost našikmo.



Na internetu jsem se taky dočetla, že jsou Plástovice hlavní dějiště románu Karla Klostermanna "Mlhy na blatech", které byly v roce 1943 i zfilmované. Klostermanna jsem nikdy nečetla, tak to budu muset zkusit. Například moje mamka ho má ráda.







Omlouvám se za dlouhatánský článek...

Zbudov a Kubata

25. dubna 2015 v 8:03 | Jarka
Jak víte z předešlého článku, tak jsme zaparkovali auto v melebné vesničce zvané Zbudov. Dnes už necháme barevné domečky za zády a vypravíme se kousek za ves na louku, kde je pomník zdejšího rychtáře Jakuba Kubaty. Na konci vesnice jsme narazili na tuto budovu bývalé školy.




Z vyfocené informační tabule jsem si o Kubatovi vyřízla povídání.


A tady už je slíbený pomník Jakuba Kubaty.





Nedaleko pomníku, za Soudným potokem, jsou dva kameny.



Toto je první větší kámen, u kterého byla Kubatovi sťata hlava.



A tady už je ten menší, ke kterému se měla údajně jeho hlava zakutálet.


Což se nám zdálo nemožné, protože je toto místo na rovině a vzdálenost kamenů od sebe příliš veliká. Větší kámen je v dálce pod stromem, který najdete od toho tmavšího pruhu trávy vlevo.


Při zpáteční cestě jsme viděli maličkou ještěřičku a na louce asi čejku (je nazoomovaná a doma pak ještě hodně z fotky vyříznutá).



Z Nákří do Zbudova

23. dubna 2015 v 9:01 | Jarka
Nebudu to zdržovat a posuneme se z obce Nákří do Zbudova, naší hlavní zastávky.
Tato vesnice je jedna z mnoha, které jsou rozesety v oblasti Zbudovských blat (je to okres České Budějovice). Blata se rozkládají v nivě potoka, kterému se říká Soudný a toto místo je spojeno s životem a smrtí zbudovského rychtáře jménem Jakub Kubata. Statek s číslem popisným 1, je statek Kubatův.


Na internetu jsem se dočetla, že štíty domů 1, 23 a 27 si jsou podobné a statky pravděpodobně pochází od stejného zednického mistra.
Ale prohlídku Zbudova začnu v místě, kde jsme zaparkovali auto (to, které tam vyčuhuje není naše, se zaparkovanými auty u domů jsme se potýkali všude).


Hned vedle byla hezká kapličla.


A tři štíty domů jsme si musela vyfotit každý zvlášť.






Samozřejmě, že je střed obce vyhlášen památkovou zónou a na to, že zdejší sedláci obdělávali nepříliš úrodnou kyselou a podmáčenou půdu, měli domečky opravdu moc hezké.


Některé jsem měla v protisvětle.



A ještě dva záběry a příště se vydáme do luk, k památníku Jakuba Kubaty. Jestlipak to příjmení Kubata, někdo znáte?



Výlety byly dva

22. dubna 2015 v 8:02 | Jarka
Včera jsem na blogu zakončila výlet k Nadějovským rybníkům a dnes, úvodním článkem, otevřu výlet další. Naši mladí měli totiž minulý týden dovolenou, tak jsme se s nimi vypravili za krásami jižních Čech ještě jednou.
Opět to nebylo nikam daleko. Jeli jsme na nedaleká Zbudovská blata, kolem kterých je spousta krásných vesniček s domečky ve stavebním slohu lidové architektury, kterému se říká "selské baroko". Těch vesniček jsme viděli pět (ale je jich tam mnohem víc) a taky jsme se byli podívat na Kubatův pomník.
Z první vesnice mám jen pár domečků, ale pro úvod to dnes bude stačit.


Vesnice se jmenuje Nákří.


Ty chaloupky a statky vznikaly v 19.století, za hospodářské reformy, kdy se českým vesnicím začalo dobře dařit.



Bohatí sedláci si stavěli reprezentativnější obydlí.





A to je z Nákří vše. Nezdržovali jsme se dlouho, protože naším hlavním cílem byl Zbudov a nedaleký, už zmíněný, Kubatův pomník.



Naposledy od rybníků

20. dubna 2015 v 8:01 | Jarka
Každý výlet jednou končí a tak musel skončit i ten náš po Nadějské rybniční soustavě, na který jsme vyrazili od železniční zastávky Frahelž. Byl to náš první letošní výlet a byl to výlet do přírody a moc hezký. Fotky ani zdaleka neumí zachytit krásu přírody a už vůbec ne třeba takový doprovod zpěvných ptáčků, jaký jsme měli my.
Na výletě jsme byli před týdnem a příroda se ještě moc nezelenala.


Chvílemi jsme měli sluníčko a chvílemi zataženo, ale mraky byly hezké i když to zrovna vždycky nebyly beránci, jako ještě tady.


Toto by mohla být napájecí stoka rybníků, Potěšilka.


Moc jsem vás neinformovala o názvech rybníků, ale Maruška mi je napsala a tak vím, že tento, s dřevěným chodníčkem a vyhlídkou, byl Blaník. Ovšem byl zrovna vypuštěný.



Další po výlovu vypuštěný rybník byl jeden v soustavě z největších - Naděje.



Myslím si, že po týdnu bude příroda kolem rybníků zelenější, ale nám se tam líbilo i v té šedi.


Nejen hrázky a voda

18. dubna 2015 v 8:07 | Jarka
Na výletě k rybníkům jsme neviděli jen vodu a hrázky mezi ní, ale i pěkný lesní porost a sem tam jarní květinku. A protože je víkend, něco veselého jarního kvítí by se mohlo hodit. Z informační tabule jsem vyřízla povídání o lužním lese, který v těchto místech roste.


Zeleně bylo zatím málo, měli by jsme se k rybníkům podívat během května kdy už jí bude určitě plno.







Na břehu tohoto rybníku kvetl podběl (Maruška si ho trochu natrhala domů).




A nakonec ještě záběr do lužního lesa.









Dnes rybníky samotné

17. dubna 2015 v 8:01 | Jarka
Minule jsme se prošli po hrázích rybníků poblíž obce Frahelž a dnes se podíváme na rybníky samotné.
Jak už jsem se přiznala, tak v jejich názvech mám hokej, proto je raději nebudu u jednotlivých snímků pojmenovávat. Chronologicky a každý zvlášť, je představuje Maruška. Je to hodná holka, měla snahu mi pomoct a jejich jména mi napsala tak, jak jsme kolem nich postupovali.


Ale já si stejně na jejich identifikaci netroufám. Jako první jsme prý viděli rybník Horák, pak jsme šli po hrázi mezi rybníkem Rod a Naděje (ten byl vypuštěný), pak byl rybník Měkký (tam byl kámen Milenec) a pak následoval rybník Láska, Strakatý, Skutek, Dobrá vůle, Blaník a kolečko jsme zakončili znovu u vypuštěné Naděje.


Prostě to vzdávám a ukážu vám rybníky v pořadí, jak jsem je nafotila, ale bez názvu. Vodní ptactvo se mi zachytit nedařilo. Tady za tou větví, jsou na vodě husy.


Husy bez větve.


Pohled na vodu jen tak.


Kormorán, který v příštím okamžiku skočil na vodu.


U rybníků rostlo dlouhatánské rákosí.


Když jsme ho obešli, viděli jsme další husy na vodě. Byly pod tím pásem vzdáleného suchého rákosí.


Můj kompaktík neumí dokonale přibližovat. Pod tím vzdáleným rákosím, blíž k pravé straně, plavou mezi rodiči, malá housátka. Vidíte něco?


Toto jsem doma ještě ořízla, ale na tomto snímku housátka nejsou.


Samotnou by mě zajímalo, co je toto za rybník. Bylo už to ke konci a protože byl Blaník i Naděje vypuštěný, mohl by to na rozlučku být rybník Dobrá vůle.


Po hrázích rybníků

15. dubna 2015 v 8:05 | Jarka
Tak abych pokročila s naším nedělním výletem k rybníkům. Koukám, jak jsem začala článek a připomnělo mi to školní léta, kdy nám ve škole kladli na srdce, aby jsme nikdy větu nezačínali slůvkem "tak". Šlápnul vedle
Musím se přiznat, že si s fotkami vůbec nevím rady. Za prvé, těch rybníků bylo tolik, že si nepamatuji jejich názvy a i kdybych si je dohledala na internetu, tak je zaručeně nebudu schopná k fotkám správně přiřadit. Což je vlastně příčina problému druhého, že se fotky dost navzájem podobají.
Proto jsem se rozhodla, že fotky roztřídím jinak. V článcích využiju právě té podobnosti a tak bude jeden se záběry na vodu, jiný s cestičkami na hrázích a třetí třeba s jarními kytičkami.
Dnes se vypravíme po hrázích. Vedl nás syn Michal, který si na netu vyhledal mapku oblasti a vytiskl si ji. Tady je vidět s papírem v ruce.


Zprvu nám nesvítilo sluníčko a byla zima, ale pak se vyčasilo a viděli jsme i modrou oblohu.



Na vodní ptactvo jsme moc štěstí neměli. Ne, že by na rybnících nebylo, ale bylo plaché a vždycky hodně daleko od břehu. V jednom místě na hrázce seděla husa a tři kačenky, ale než jsme se k nim přiblížili, utekly do vody.


Některé rybníky byly vypuštěné po výlovu. Přemýšleli jsme, jak jsou napájené a na internetu jsem se dočetla, že soustavu rybníků napájí stoka Potěšilka (vpravo myslím, část té stoky je).




Vegetace teprve raší, máme zálusk se k rybníkům podívat ještě jednou, až bude všechno zelené. Teď jsme zase měli výhodu, že nám neclonila ve výhledu.


Hrází jsem vyfotila moc, ani na blog všechny nemůžu dát a nachodili jsme po nich hezkých pár kilometrů.



Rybníky u Frahelže

13. dubna 2015 v 8:04 | Jarka
V neděli jsme byli na našem první letošním výletě a jak jinak, opět s naši výletními parťáky, synem Michalem a jeho ženou Maruškou. Na neděli nehlásili moc hezké počasí, ale nakonec to docela šlo.
Ty rybníky jsou nedaleko od nás za Veselím nad Lužnicí v blízkosti obce Frahelž. Auto jsme nechali u železniční zastávky.


A hned na tom místě jsme si mohli vyfotit pěkný rozcestník, u kterého je kámen s kalichem.


A taky je tam strom s Pannou Marií.


Když jsme přijeli bylo hodně zataženo, ale s tím jsme počítali. Rybíky jsou součástí přírodní rezervace.


Jak jsme vstoupili do přírody, doprovázal nás ptačí zpěv a taky klepání strakapoudů. Šli jsme kolem rybníku s labutí.


A pokračovali kolem rákosí, které nás notně převyšovalo.


Zdejší rybníky založil známý rybář Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan v 2. polovině 16. století. Mají krásné poetické názvy - Láska, Víra, Naděje, Rod, Skutek, nebo Dobrá vůle. První snímky, které jsem pořídila, jsou ještě hodně tmavé.



Viděli jsme kvést blatouchy.


Šli jsme lesem plným borůvčí a nacházeli jsme popadané větvičky jmelí.


U rybníka Měkký, je bludný balvan z doby ledové s nápisem "Milenec". Pojí se k němu hezká pověst.


A to je je pro dnešek všechno. Další fotky už budou víc se sluníčkem. Ještě vložím snímek, který syn našel na internetu a poslal mi ho mailem, aby jsme si udělali představu kam pojedeme. Je tak hezký, že si ho dovolím vypůjčit. Je letecký a jsou na něm dobře vidět hrázky, po kterých se mezi rybníky chodí.