Březen 2015

Trochu velikonočně

31. března 2015 v 9:18 | Jarka
Včera odpoledne jsem se trochu nudila, tak jsem si řekla, že se podívám do skrýše s velikonočními serepetičkami, jestli bych už něco málo nemohla vyndat. Když jsem byla venku s Peginou natrhala jsem si pár větviček "zlatého deště" a dala je do vázičky. Lépe to bude vypadat, až se větvičky víc rozvinou.


U protější zdi máme servirovací stolek na kolečkách, který využívám k dekoracím. Uklidila jsem ty, co tam byly a vyměnila je za velikonoční.






To bylo včera, ale dnes ráno jsme se probudili do chumelenice a protože jsme potřebovali něco málo nakoupit, využila jsem toho k tomu, že jsem na záhoně u domu vyfotila jarní kytičky.


Sníh je těžký a mokrý a chvílemi spíš prší než sněží, teplota je těsně nad nulou. Proto se bude hodit k horkému čaji, nebo kávičce buchta, kterou jsem upekla. Byla jsem líná vymazávat bábovku, proto jsem těsto nalila do malého pekáčku. Je to bábovka šlehačková hrnečková a vylepšila jsem ji skoro plným hrnkem kokosu. Tak se posaďte a dejte si.





Na velikonočním trhu

29. března 2015 v 8:02 | Jarka
Včera, než jsme zajeli navštívit mou maminku, jsme byli okouknout trh na náměstí.
Na tom trhu jsem byla i vloni a když jsem si ho vyhledala v archivu viděla jsem, že tenkrát krásně svítilo sluníčko. Ono nám včera nakonec svítilo taky, ale to už jsme seděli u mamky a cpali se tvarohovými koláčky.
Tento trh je o poznání menší, než bývá ten před Vánoci.


Moc dlouho jsme se nezdrželi a ani jsem si nic nekoupila, protože velikonočních serepetiček mám doma hromadu.


V ohrádce, stejně jako vloni, byla ovečka a dvě jehňátka.






Ještě jeden rozdíl jsem zjistila po přečtení loňského článku. Zmiňuji se tam o tom, že manžel dobral antibiotika a hodil na mě nějaké nachlazení, neboť mě bolí hlava a mám rýmu. Letos můžu s potěšením konstatovat, že jsem za celou zimu neměla ani tu rýmu a teď na jaře už doufám, že to tak i zůstane.



Ven z Tismenického údolí

27. března 2015 v 8:03 | Jarka
Ještě se naposledy vrátím k naší procházce z minulého týdne. Byl to hezký den a je mi líto nechat fotky v archivu.
Než se s nimi vytasím, tak napíšu jen jednou větou, že jsme se byli včera zase podívat za naší 93 letou sousedkou do nemocnice, kde leží na "následné péči" po zlomenině kyčelního krčku. Už pěkně chodila v chodítku a nabyla dojmu, že je zase úplně zdravá, sama bez doprovodu slezla z postele a upadla a potloukla se tak, že musí další dva týdny ležet. Jak je stará, tak nemá rozum...
A teď k té minulotýdení vycházce. Z dětského hřiště s telefony a výhledem na Kotnov, jsme se vraceli stejnou cestou zpět.


Bylo krásně i když ještě pořád přírodě chybí zeleň.


Vraceli jsme se kolem dřevěného mostu přes louku.


Šli jsme kolem rozcestníku u vykotlaného stromu.


Tudy do kopce naše cesta nevedla.


Ale zase pěkně okolo Tismenického potoka.


Potkali jsme ještě jedno dětské hřiště.


A za chvíli jsme byli zpátky u auta. Poslední dny už tak krásně není, včera dokonce i pršelo, ale protože už jsme měli sucho, je deštík vítaný a zavlažená příroda si určitě libuje.



Na psí stezce

24. března 2015 v 8:31 | Jarka
Sice mi ještě v archivu zbývá pár fotek z procházky v Tismenickém údolí, ale nechám je tam chvíli ležet a vložím snímky z naší odpolední procházky s Peginkou.
Tentokrát jsem nějak nestihla vyfotit víkendovou buchtu. Dělala jsem řezy podle hrníčkového receptu, jak se potírají krémem z mandarinkového kompotu, šlehačky a čokoládového pudinku bez vaření (ten krém se vyrábí třepáním v uzavřené nádobě). Měla jsem kompot jahodový, tak jsem to s ním zkusila a bylo to taky moc dobré. Mám jen jednu fotku, na výcvak řezu na talířku jsem zapomněla.
Protože se mě některé ptáte na recept na tuto buchtu vložím odkaz, kde ho najdete v rámci jednoho mého článku - klik.


Na procházku z Peginou jsme šli za trať do zahrádkářské kolonie. To je naše trasa nejoblíbenější a mnoha dalších pejskařů taky. Ráda tam fotím podél lesní pěšinky jarní květinky.


Už kvetou i modré ladoňky.


Jen krokusy jsem nenašla volně, ty jsou od nás ze sídliště.


Fialek už by se dalo natrhat do vázičky, ale v přírodě jsou hezčí.


Pegina si našla i jarní salátek a zdržela se u něj dost dlouho. Asi je to "ptačinec". Spoléhám na to, že ví co dělá a nic jedovatého by nesnědla.


A jak jsme na ni čekali, všimla jsem si kvetoucí čemeřice.



Hřiště nejen dětské

21. března 2015 v 8:04 | Jarka
Dnes budeme pokračovat v naší středeční procházce. V údolí kolem Tismenického potoka jsme se v místech, kde stojí můstek bez vody vydali vlevo, směrem k městu a přišli na zajímavé hřiště. Už zdálky byl krásně vidět hrad Kotnov.



Jako první jsme přišli k takové stojaté betonové míse.


Nevěděli jsme co to je, ale napověděl nám názorný obrázek uvnitř.


A pak cedule opodál. S manželem jsme "telefonování vyzkoušeli a opravdu jsme se, bez toho, aby jsme jakkoliv zvyšovali hlas, krásně slyšeli.


Nebyl to jediný "telefon".


Na hřišti jsou i dvě ohniště na grilování.


Taky prolézačky z proutí a pak něco, co jsem nepochopila, ale vypadá to jak nějaká scéna na divadlo, vzhledem k hledišti pro diváky.



U Tismenického potoka

19. března 2015 v 8:02 | Jarka
Včera jsme se nechali zlákat krásným slunečným odpolednem a rozhodli se zopakovat si podzimní procházku údolím podél Tismenického potoka. To údolí je na druhé straně našeho města, takže jsme museli popojet autem, což nám nezabránilo v tom, abychom sebou nevzali Peginku. Tismenický potok je plněný vodou, která přepadává malým vodopádem z Jordánu a tady už jsme na začátku naší procházky.


Údolí bylo krásně upraveno a cesta končí zajímavým dětským hřištěm. K tomu se ale dostaneme až příště.


Zprvu se jde dlážděným chodníčkem mezi chatkami.


V jednom místě vede přes potok malý můstek, tato fotka je pořízená z něj a je to pohled zpátky.


Dál se pokračuje kolem Hausova mlýnu, ve kterém se pořádají šermířská představení.


A vyjdeme na louku.




Šli jsme po louce po břehu potůčku a za ním se, na několika místech, bělalo spousta bledulí.


Myslela jsem, že se mi na konci louky podaří potok obejít a bledulky vyfotit zblízka, ale je to soukromý majetek a byl tam plot. Takže jsem jen nazoomovala kompaktík a pokusila se o fotku na dálku. Snad je vidět, že to nejsou sněženky, ale opravdu vzácnější bladule.


Dnešní článek zakončím mostem, který ovšem nevede přes potok, ale je jen v jeho těsné blízkosti.


Letošní třicátý

16. března 2015 v 8:02 | Jarka
Jak lze tušit z nadpisu, nebude se tento článek zabývat žádnými převratnými tématy.
V takovém případě jsem měla vždycky problém nějaký nadpis vymyslet, takže mi toto číslování vyhovuje, i když takto je na první pohled patrné, jak mi ty články jdou z tuha psát. Už jsme měli naplánovaný maličký výlet s našimi mladými, ale syn dostal opožděnou chřipku, ulehl v horečkách a z výletu sešlo. Ale ono počasí stejně nestálo za nic, tak si raději počkáme.
Jak jsem se před časem zmínila, tak naše devadesátitříletá sousedka leží v nemocnici a protože její dcera bydlí daleko a přijíždí jen občas, zalévám sousedce v bytě kytky a vybírám jí schránku. Tento týden jsme za tu minislužbičku dostali výbornou bonboniéru.


Od soboty odpoledne do neděle večer, jsme měli náš třičtvrtě roku starý noťásek na vyčištění u šikovného kamaráda od našeho mladšího syna. Šel totiž hrozně pomalu a aby taky ne, když měl chudák z 98% obsazenou paměť. Nevím, jak se nám to podařilo ho takto zasekat, ale už je zase jůra a šlape jako hodinky. To zpomalení mělo vliv i na myš (prokluzovala a chvílemi nás vůbec neposlouchala) mysleli jsme, že odešla a proto jsme koupili novou.


Včera jsem odpoledne byla vyvenčit Peginku a po sídlišti vyfotila pár jarních kytiček. Ovšem moc hezky nebylo. Foukal studený vichr, že jsem byla za necelou hodinku vyfoukaná a zmrzlá, jak rampouch. V noci na neděli muselo i sněžit, protože na kopcích byl vidět bílý poprašek. Tak nevím, jak to bude s tím jarem.



Změna k horšímu

14. března 2015 v 8:07 | Jarka
V našem městě se poslední roky hodně změnilo a většinou to jsou změny docela dobré. Máme odbahněný a znovu napuštěný Jordán, změnila se rušná křižovatka uprostřed města (s tou řidiči moc spokojení nejsou), nově je upravené prostranství nad bývalými městskými WC a teď máme předělaný prostor před zemědělskou školou.
V archivu jsem hledala celkový pohled na původní prostranství, ale pořádný záběr jsem nenašla. Je to místo uprostřed města, kde byly vzrostlé stromy, trávník, záhony i lavičky.


Minulé léto to tam vypadalo takto.


A teď snímek současný.


Aby jste si udělali lepší představu o stávající ploše, tak přidám snímek z druhé strany.


Stromy jsou pryč, záhonky jsou pryč, jen velká, širá, rovná betonová plocha. Až kolem pomníku jsou lehátka a mladé stromky, které jsou zatím holé.



Stojí zde i vitrína s knížkami, což je počinek sympatický.


Tak nevím, jak to bude vypadat, až se stromky zazelenají a až jednou pořádně vyrostou, ale zatím je to hrůza - děs.


Na kraji Písku

11. března 2015 v 8:05 | Jarka
Tak jsme si včera udělali výlet - nevýlet.
Naši mladí mají fenku Ťapinku a té se v neděli stala nehoda se zadní nožičkou. Na veterině se dozvěděli nemilou zprávu, že je to natržená šlacha a aby toho nebylo málo, tak pan doktor (jediný, který to v našem městě umí odoperovat) má dovolenou. Další možnost byl Písek, nebo České Budějovice a tak jsme včera naložili syna s Ťapinkou a rozjeli se do Písku, kde ji chtěli před operací napřed vidět.


Ťapka dostala před vyšetřením injekci na uspání. Bylo zvláštní ji vidět, jak synovi v náručí měkne a pomaloučku usíná a já si uvědomila, že takto podobně se uspávají domácí mazlíčci, když jim nastane jejich čas. A povím vám, že když jsem si představila, že bych věděla, že už se ten pejsek, nebo kočička neprobudí, tak mi nebylo dobře a nechtěla bych to zažít. Výsledek vyšetření nebyl povzbudivý, Ťapinka má nejen pryč kolení šlachu, ale má nějaký ortopedický problém navíc a tak ji čeká náročná a drahá operace.


Cestou zpátky jsem si vyfotila dvě kapličky, ale neptejte se mě, kde to přesně bylo. Vím jen to, že jsme stavěli těsně za Pískem.



Druhá byla jen o pár kilometrů dál.



Abych řekla pravdu, tak na focení nebyla moc nálada, protože Ťapce asi nebylo dobře a slabounce, ovšem o to srdceryvněji, kňučela.



Kvete i botanka

10. března 2015 v 8:06 | Jarka
Máme za sebou další víkend a před sebou pár všedních dnů, než přijde víkend další. Od víkendu k víkendu mi čas uhání bleskem, tak zavzpomínám na buchtu právě snědenou, než budu dělat novou. Je to buchta potřená jedním tvarohem + dvěmi zakysanými smetanami a nahoře je nastrouhaná Margotka. Sněženky mi, cestou k nám, natrhal synovec s neteří.


V pondělí jsme byli na skok vě městě. Potřebovali jsme si ve Sořitelně vyzvednout novou platební kartu a taky jsem chtěla vnukovi, v prodejně Knižního klubu, koupit pokračování knížky, kterou dostal k Vánocům. A protože byl krásný den, prošli jsme i botanickou zahradou. V celkovém pohledu to v ní vypadá, jako všude jinde - šedě a béžově.


V dolní části zahrady, už ale kvetou celé lány bledulek. K focení jsem si vybrala místo u kamenné zdi.



A samozřejmě, že jsem našla i další jarní kytičky.