Leden 2015

4x denně na procházce

31. ledna 2015 v 8:02 | Jarka
Už to s těmi mými články vypadá trochu monotématicky, ale když jsem celý týden čtyřikrát denně venku, tak se nedivte, že venku taky pořád fotím.
Manžel už je dávno bez horečky, i ten kašel se mi zdá podstatně lepší, ale ještě se nesvlékl z pyžama a lebedí si doma, zatímco já jsem pejskař na plný úvazek. Jsme už s Peginkou sehraná dvojka. Jak zbystří, že lezu do džín už je ve střehu a čeká na svůj svetříček a obojek a vyrážíme ven.


Zatímco já si fotím každou hloupost, ona si očichává okolí a trpělivě na mě čeká.



Chodíme kolem skalky, kde kvete to druhé, co není vřes a teď si na název nemůžu vzpomenout. No jo, už jsem stará skleróza.




Vím, že se to nemá, ale Pegina chodí bez vodítka (je to na našem sídlišti nějaká móda, na řemínku chodí jen velcí hafani) a přestože už máme vychozenou svou stálou trasu, stejně se na každé chodníkové odbočce po mě ohlédne, jestli jde dobře.


Mějte hezký víkend. Na Moravě mělo napadnout hodně sněhu a má se snad ukázat i sluníčko.

S taškami v ruce

29. ledna 2015 v 8:07 | Jarka
Marodný manžel už je na tom podstatně lépe, ale nechce se ho pustit kašel, takže je pořád v teple domova.
Proto mi včera nezbylo nic jiného, než se vydat do nedalekého Tesca, pro pár věcí, sama. Šla jsem ale ráda, jelikož se protrhala obloha a hezky svítilo sluníčko. Do kapsy jsem si vzala svůj digitálek a šup z domu ven.


Nešla jsem dvěmi podchody okolo Lidlu, ale vzala jsem to kratší cestou, kolem silnice a za pár minut jsem byla na místě.


Cestou zpátky jsem vyfotila tuto pěšinku.


Taky železniční most.


Nalevo od mostu kousek přírody.


A pak už lávku přes silnici, po které chodíme na hřbitov, nebo s Peginkou procházkou do Lidlu.


A pak už jen po chodníku do kopce a až budu nahoře, budu skoro doma.



Doma na mě čekal Pegouš a tak jsem vzala nákup a venčení jedním vrzem.


Teď chodím venčit já

27. ledna 2015 v 8:05 | Jarka
Před časem jsem psala, že na mě padla nějaká protivná rýma a asi jsem nakazila manžela. Ovšem já měla jen ucpaný nos, zatímco on hodně kašle a včera večer měl i vysokou teplotu a proto ulehl a Peralenuje, čajíčkuje a naříká. Mrkající
Takže už v neděli večer jsem vyrazila s Peginkou na venčení já a protože začal drobně padat sníh, vzala jsem si sebou foťák. Jenže Pegině se večer už venku nelíbí, jen udělá co potřebuje a běží domů. Měla jsem ji na vodítku a táhla mě pomalu po smyku.


Ráno je to jiná, to si venčení užívá. Očichává každý strom a každou díru a chce i házet klacík a aportovat.


Zatím nám sněhu moc nenapadlo, je to jen poprašek, který přes den roztává tak uvidíme.




A už vidíme, že se předpověď meteorologů vyplnila a přes noc nám napadla spousta sněhu. Takže k fotkám ze včerejšího dne přidám ty dnešní, z osmé hodiny ranní.






Buchta na neděli

24. ledna 2015 v 19:08 | Jarka
Když si nahrávám fotky do blogové galerie, chce to ode mě vždycky nějaký název a co bych pořád vymýšlela (když se nejedná o nějaký výlet s konkrétním cílem), tak píšu všeobecné buď "venku", nebo "doma". No a dnešní snímky dostaly název "doma". Ono se vlastně v posledních dnech ani nikde jinde fotit nedá.
Dnes už jsem pomalu dojídala oběd, když mě napadlo vyfotit talíř. Měli jsme uzené s bramborovým knedlíkem a zelím. Bylo to dobré, ale uzené jsem vařila v polévce a tudíž nebyla šťáva na polití a proto jsem udělala jen cibulku a měla jsem to trochu sušší, protože jsem si dala jen cibulku bez omastku. Ten já nerada.


Na neděli jsem upekla buchtu na plech podle receptu z časopisu.


Samozřejmně, že už jsme uchutnali a je to vláčné, kakaový krém voní po rumu a snědla jsem hned dva kousky.


Přes den nám mírně sněžilo, jenže teplota se drží těsně kolem nuly a na zemi nemáme vůbec nic. Když je ošklivo venku, děláme si hezky aspoň doma.



Neurazí, ani nenadchne

21. ledna 2015 v 14:07 | Jarka
Netajím se tím, že vaření nemám moc v oblibě a jediné co mě přiměje s chutí nastoupit ke kuchyňské lince, je nějaký nově objevený recept na sladkou mňamku. Kdo by to tedy řekl, že hned dva články po sobě zveřejním fotky z kuchyně. Je to tím, že mi chybí výlety, nebo aspoň hezké počasí, které by mě vylákalo ven s foťákem a tudíž nemám téma na blogové články.
Ač tedy nerada, tak musím vařit každý den. Minulý týden jsem koupila obroský celer, protože menší neměli a jak jsem tak pár dnů koukala, jak si leží ve špajzu, vzpomněla jsem si, jak nám ho vařili v závodní jídelně. Přiznám se, že mi vůbec nechutnal a když jsem si ho dala, tak jsem oloupala a snědla jen strouhanku a brambory. Jenže co si pořád k obědu vymýšlet, tak jsem si řekla, že ho obalím a vyzkouším na manžela. Na fotkách je můj talíř, s malou porcí.


Na internetu jsem našla recept, kde byl mezi dva plátky celeru vložen sýr, tak jsem to zkusila. No. Jíst se to dalo, ale mě to stejně nenadchlo. Manžel své dva velké kusy snědl a chválil, já na talíři nechala.


Nejen, že jíme, ale taky chodíme ven. Byli jsme zase s Pegynou v nedalekém Lidlu, kam se chodí okolo hřbitova. U jeho zdi jsme potkali hezkou kočičku. Nechala se ode mě pohladit, byla klidná a přítulná, ale naše Pegyna dělala jak smyslů zbavená, že se mi ji ani nepodařilo vyfotit.




Letošní teprve osmý

18. ledna 2015 v 8:01 | Jarka
To se teď špatně vymýšlí blogové články. Vánoce jsou za námi, sníh žádný a venku není na co pěkného zaměřit objektiv foťáku.
Tentokrát jsem vyjimečně pekla i v týdnu. Ty řezy byl "štrůdlokoláč", který jsem nadila zbytkem rybízové marmelády, jedním tvarohem a osázela jahůdkami z kompotu a tu pletýnku (byly čtyři) z vánočkového těsta, jsme dostali od naší sousedky.


Včera jsem k obědu dělala kuřecí roládu v srnčím hřbetu. Recept jsem před časem našla a opsala na blogu u Marieky, ale protože ji nemám v seznamu těch, které nejvíce navštěvuji, nemohla jsem její blog podruhé najít. Pak mě napadlo podívat se k Jarmilce a měla jsem štěstí, takže se nemusím psát s receptem, ale můžu vás odkázat přímo na Marieku. Fotky by se mi bývaly hodily když jsem roládu vyráběla. Musela jsem trochu improvizovat. Na pečící papír v srnčím hřbetu, se rozloží anglická slanina, na ni se položí naklepané kuřecí řízky a pokladou se smaženými vajíčky a párkem (já párek neměla, je to salám).


Pak se dá zelenina, dala jsem papriku. Poté vše zakrejeme kuřecím masem a slaninou a pečeme.


Z rolády se vypekla i šťáva, tak by byla dobrá s kaší, ale manžel měl chuť na bramborový salát a sám ho i udělal.


A ještě vám ukážu, co jsem taky koupila vnukovi k narozeninám. Od podzimu jsem v knižním klubu, takže jsem k vánocům "oknížkovala" pomalu celou rodinu a protože mi přišel nový katalog, vybrala jsem z něj i knížku narozeninovou. Možná by udělala větší radost našemu staršímu synovi (jeho tatínkovi), protože v mládí přečetl všechny "Foglarovky", ale snad se bude líbít i vnoučkovi.



Lednové jaro

14. ledna 2015 v 8:03 | Jarka
Včera (v úterý) bylo zase úplně nádherně. Teda jestli se tak dá mluvit o půlce ledna, kdy je teplota na deseti stupních v plusu, je skoro jasno a sluníčko hřeje. Já, jako milovník bílé zimy to vidím jinak. Plačící
Přestože mám ucpaný nos a bez kapesníku nedám ani ránu, vytáhlo nás to azuro na docela dlouhou procházku. Vzali jsme to trochu jinou trasou, napřed kolem činžáků.


Ale i tam je dostatek zaleně a vzrostlých stromů.


A pak pěšinkou z kopce dolů k Lužnici.



Tyto dva snímky jsou focené do kopce, abych to měla lépe po sluníčku.



Podél Lužnice vede asfaltka, na kterou nemůžou auta. Je určená k procházkám, nebo ježdění na kolečkových bruslích a kolech. V místech, kudy jsme šli, ale řeka vidět nebyla, jen v jednom místě jsem ji spatřila mezi stormy, ale nejsem si jistá, jestli je na fotce rozeznatelná.


Do míst, odkud by byla vidět lépe jsme nedošli, ale vzali jsme to zpátky do kopce, směrem k našemu bydlišti. Asfaltka vpravo, my jdeme vlevo.


Zoomem jsem si přiblížila kočičku na balkoně chatky a taky vrabčáky ve křoví.


Dokonce jsem na několika místech viděla rojení nějakých mušek, či komárů, ale vyfotit se mi je nepodařilo, za to jsem si vyblejskla pár kytiček a bobulek.


Nastydlý víkend

12. ledna 2015 v 8:02 | Jarka
Nevím, kde jsem k tomu přišla, ale v sobotu mě začal pálit celý nosohltan a v neděli už se mi spustila rýma. Možná jsem to chytla od naší chraptící sousedky, protože si nejsem vědoma, že bych prochladla. Víkend jsem tedy trávila převážně v teple domova a z okna se dívala, jak vítr ohýbá stromy. Před krmítkem máme borovici, kterou využívají ptáčci k houfování a z ní si létají do krmítka pro zobání. Samozřejmě, že jsem je při otevírání balkonu vyplašila.


Když se z balkonu natáhnu, docela pohodlně dosáhnu na větve, čehož využívám k zavěšení lojových koulí. Tentokrát jsem koupila kouli pořádně velkou a pod náporem větru se větvička ulomila a koule spadla dolů. Včera večer jsem ji znovu zavěsila, tak doufám, že už vítr poleví.


V archivu jsem měla výcvak našeho pátečního oběda. U Květy jsem objevila recept podle Ládi Hrušky, kuřecí játra zabalené do slaniny. Na pekáč do trouby, jsem je dala společně s hranolkami a bylo to moc dobré. Jen na to, že bych mohla pořídit snímek, jsem si vzpoměla až nad skoro vyjedeným talířem.


V obýváku na parapetu, mi kvete orchidej. Barva je zkreslená, není fialová, ale spíš do růžova.


Po večerech provozuji televizní gaučink a tyto dvě fotky bych mohla uvést jako - najdi deset rozdílů.


A k tomu lenošení zobeme poslední vánoční cukroví.



Odpolední azuro u Jordánu

9. ledna 2015 v 8:09 | Jarka
V úterý odpoledne hezky svítilo sluníčko a my jsem byli na procházce nejen s Peginkou, ale ještě před tím, jsme se zašli podívat do města k Jordánu. Měla jsem v úmyslu rozkrájet tři patky starého chleba, na které jsem se doma už týden dívala a chtěla jsem jimi nakrmit kačenky a labutě. Jenže jsem hlava děravá a až u toho Jordánu jsem si vzpomněla, že jsem pečivo nechala doma. Nerozhodný
K Jordánu jsme sešli, z parku u nádraží, pod sladovny.



A nemuseli jsme chodit nikam daleko, protože u břehu pár labutí plavalo.


Nebyla jsem sama, koho napadlo labutě fotit.


Ale protože se fotograf (nebo fotografka?) neměl k odchodu a jinak jsem se nemohla dostat blíž k vodě, pořídila jsem fotku pomocí zoomu.


Ještě pohled k náměstí s kostelní věží.


A šli jsme dál, kousek po nábřeží. Šli jsme kolem schodů vedoucích do vody, ale vydá to, jak kdyby ty schody vedly přímo do nebe.


I tady byli labutě a s nimi kačenky a já opět zalitovala, že jsem sebou nevzala to staré pečivo.



A dál jsme nešli, ale vrátili se pod sladovnu a vyšli do parku u nádraží v jehož blízkosti jsme měli zaparkované auto.


Byl to krásný den a mrzlo až do středy, ale včera večer už jsme měli tři stupně nad nulou a zdá se, že víkend bude opravdu teplý a sníh nám roztaje.

Odpolední slunečno

7. ledna 2015 v 8:01 | Jarka
Včera bylo 6.ledna a to je datum, kdy jsem měla sklízet vánočno-sváteční výzdobu. Jenže, jak jsem o tom přemýšlela celý víken, byla jsem tak plná elánu, že jsem se pustila do uklízení hned v pondělí a včera už jsem si jen zvykala na všední byt. Ale díky odpolednímu sluníčku, to nevypadalo tak špatně. A protože jsme měli doma hotovo, mohla jsem jít po obědě v klídku ven a stihli jsme procházky hned dvě.
Při tom uklízení jsem přemýšlela jestli nemám zachovat perníkový svícen od neteře, ale pak jsme se do něj s manželem pustili a dostala i Peginka. Napřed ke kousku čichala a pak schroupala nejmíň čtyři.


A aby po sladkém nekynula, vypravili jsme se na procházku do našich oblíbených zahrádek. Zahrádky jsou za tratí a přez ni vede lávka pro pěší. Tentokrát jsem měla štěstí na nákladní vlak.


Z lávky je pěkný výhled na protilehlý kopec. I my bydlíme na kopečku, ta vodorovná řada stromů prostředkem fotky je v údolí, kterým teče Lužnice.


Vpravo, od předešlého záběru, jsem si všimla sluncem nasvícených domů a maximálním zoomem udělala snímek.


Z lávky jsme pokračovali do zahrádek, kde jsou chatky i pár domků kde se žije celoročně. U jednoho jsem si vyfotila sněhuláka.


A dvě hlavy "dubové".



Sníh máme těžký a vlhký, takže sněhuláci z něj jdou jedna báseň. Ještě jsme potkali dva, ale bílé na bílém se fotí špatně, tak jen jeden z nich.


Na chodnících už máme špinavou břečku, ale mezi ploty byl sníh pěkně čistý.