Listopad 2014

První svíčka zapálená

30. listopadu 2014 v 8:04 | Jarka
První svíčku budeme zapalovat dnes večer, ale kvůli fotce do článku jsem cvičně a jen na malou chviličku, už tu první svíčku na adventním věnci rozsvítila.
Nazdobila jsem i celý byt, jen do stromečku se pustím až den před Štědrým večerem, abych pak neměla honičku. I když dřív, když byli kluci malí, jsme stromeček zdobili až na Vánoce dopoledne a ani byt jsem nešňořila takle brzo. To až poslední léta jsem asi zpitomělá z časopisů, televize a hlavně obchodních řetězců. Díky tomu máme ty vánoční svátky pořádně dlouhé, ale nevadí, aspoň je doma barevno a se světýlky, útulno.
Vánoční strom i celé naše město svítí od pátku (ještě jsem ten strom neviděla, ale prý je křivý), za to u Tesca se svítí od začátku listopadu.


Plamínek na zkoušku.




A tento stromeček s chaloupkou, je naše nejstarší svícení koupené ještě za "komančů".


Chvíli šero, potom tma

27. listopadu 2014 v 17:09 | Jarka
Chvíli šero a potom tma, tak takto vypadají poslední listopadové dny.
Jak už jsem několikrát napsala, ten nedostatek světla je mi fuk, jen je špatné, že se za takových podmínek nedá fotit. Docela se ochladilo a nevím jak u vás, ale u nás je protivný vítr, takže už to aspoň trochu připomíná zimu. Dokonce jsme Pegince pořídili svetříček, aby jí netáhlo na bříško.


A když má svetříček, chce to i trochu delší procházku. Vypravili jsme se do nedalekého Lidlu. Cesta vede po lávce přes silnici. Takto "krásně" u nás bylo před třetí hodinou odpolední.


Auta se líbí i Pegoušovi.


Záběry na podzim.


Dokonce i pořád něco kvete.


Ale fotkám chybí světlo, tak ještě jeden snímek s pokusem o advetní věnec. Ty stříbrné kytičky jsme měli vloni na dárcích od našich mladých, tak jsem k nim koupila stříbrné svíčky. Nevím, jestli takto zůstane, do neděle mám ještě trochu času. Mrkající



Nevím, co roupama

24. listopadu 2014 v 8:01 | Jarka
Minulý týden jsem umyla naše čtyři okna a vyprala záclony a mám teď takový "hluchý" čas, než začnu přemýšlet co upéct za vánoční cukroví.
Neděle bude první adventní, tak musím v týdnu koupit svíčky, vytáhnout náš keramický věnec a vymyslet, jak ho letos ozdobím. V pátek už se na náměstí rozsvěcí vánoční strom a s ním se porvé rozsvítí i celé naše město. Možná, že mě pak přece jen dojde, že se zase blíží čas vánoční. Nevím, jak to máte vy, ale já už vloni byla na vážkách, jestli mám na první advent zdobit vánočně byt a letos to mám stejně. A může za to divné počasí. Kdyby přišla aspoň maličká sněhová přeháňka! Plačící
Když jsme byli v Tescu všimla jsem si, že u vstupu stojí papírová kulisa sněhuláků s otvory pro hlavu.



V časopisu jsem objevila nápad na polepení plechovek od kompotů a udělání svícínků, tak jsem to taky zkusila, jen musím koupit větší svíčky, aby čouhaly ven.



A tady je důkaz, že opravdu nevím co roupama a trápím Peginku s bleskem. Všimla jsem si, že člověk má od blesku oči červené, ale pejskové tyrkysové. Nevinný



Už méně hezký podzim

22. listopadu 2014 v 8:03 | Jarka
Pomalu nám začíná ten méně hezký podzim, ale pořád je možné říct, že bude ještě hůř. Nemám ráda ta přechodná období ze zimy do brzského jara, nebo z podzimu do zimy bez sněhu. A zrovna to, nás teď pravděpodobně čeká.
V pátek se mi kolem oběda na chviličku zdálo, že by přece jen mohlo vylézt sluníčko, ale když jsme po druhé hodině vyšli s Peginou na procházku bylo ošklivo.
Mám tu zkušennost, že když na blogu zveřejním fotky ze zataženého dne, udělá počasí kotrmelec a je hezky. Tak třeba, díky mým tmavým snímkům, bude hezký víkend.


Jako vždy jsme vyrazili na naší oblíbenou trasu, kolem zahrádkářské kolonie. Našla jsem kvetoucí fialky.


Na stromech už moc listí nezbylo, ale přece jen jsem sem tam něco barevnějšího objevila.




Jehličí shodily i modříny, pěšinka kolem plotu, ho byla plná.




Sem tam ještě rostou prašivky.


A nakonec to nebyla procházka špatná i když jsem si po hodině strávené venku řekla, že je načase vytáhnout teplejší bundu a těšila jsem se do vyhřátého domova.


Včera dvě a dnes taky

20. listopadu 2014 v 8:03 | Jarka
Ne, že by se mi chtělo a byla jsem na tu práci natěšená, ale včera jsem sundala záclony ze dvou oken a ta okna umyla a dnes se chystám na zbývající dvě. Donutil mě k tomu pohled do kalendáře (protože venku tomu nic nenapovídá) a zjištění, že přespříští neděle už je první adventní a to už poslední roky vyndavám vánoční dekorace a zdobím byt.
Včera u nás bylo opravdu hnusně zataženo, dešťové přeháňky a skoro celý den šero. Ale v pračce už se vrtí záclony. Vrtí se tam s nimi froté ručník. Naučila jsem se totiž k záclonám přidávat něco savého, aby mi příliš nepěnil prací prášek.


Balkonové okno bez a s.


Umyla jsem i okno v obýváku, ale to je na návětrné straně a než jsem stačila pověsit záclonu, přišel déšť a okno mi zacákal.


Ale kašlu na to. Záclonky jsou čisté a voňavé po aviváži a dnes budou vonět i ty v kuchyni a v ložnici a posledního listopadu můžu s klidným svědomím zapálit první svíčku na adventním věnci. Zatím jsem si rozsvítila jen lucerničku. Jak vidíte na hodinách, ještě nebyly ani čtyři hodiny a doma už byla skoro tma.



Tábor včera a dnes

18. listopadu 2014 v 8:01 | Jarka
Určitě aspoň někteří z vás chodí na blog k Pavlovi, který si říká TlusŤjoch. Vy, kteří tento blog znáte taky víte, že má rád antikvariáty a vlastní velkou sbírku starých pohlednic. Na své úlovky není skoupý, čehož důkazem je to, že jsem poštou postupně obrdžela pár dobových pohledů na naše město.
Nejznámější a nejčastější pohled z našeho města, je záběr na Kotnov.


Ten už jsem na blogu měla mockrát a tak mi stačí sáhnout do archivu a vybrat, pro porovnání, třeba tuto fotku.


K této fotce jsem si myslela, že taky najdu podobnou v archivu, ale stejný záběr jsem nenašla a navíc jsem musela sáhnout po zimní fotce, ale aspoň je vidět, jaké ještě nedávno byly krásné zimy se spoustou sněhu. Dům nalevo, měl vývěsku Uzenářství a já ho neznám jinak, než jako Cukrárnu.


Ani gymnázium jsem nenašla v úplně stejném záběru.



Další záběr je taky trochu jiný (ty staré fotky jsou pořizované z nějakého nadhledu, ktarý se mi z chodníku samozřejmě nedaří).


Na hotel Grand si pamatuji, teď je zde Billa a ubytovna.


A poslední záběr je pro mě nejvzácnější, protože jsem ho nikdy neviděla a to už jsem prohlédla nějakých knížek s Táborem v dobových fotografiích!


Prostřední tři domy jsou zbourány a stojí zde obchodní dům Dvořák.


Inspirace z časopisu

16. listopadu 2014 v 8:05 | Jarka
Včera, když jsme jeli přes město k mamce, jsem s překvapením zjistila, že už máme nainstalovanou vánoční výzdobu, jen ji rozsvítit. Nepamatuji si, kdy bylo město připravené na předvánoční čas vloni, ale letos se mi to zdá nějak hrozně brzo, vždyť je teprve půkla listopadu.
Od mamky jsme se stavovali něco nakoupit a asi pod vlivem té výzdoby a rozsvíceného stromečku u Tesca, jsem si koupila tento vánoční speciál.


A když už jsem za něj dala těch sedmnáct korun, tak se s vámi podělím o pár obrázků.



Tyto svícny z plechovek mě inspirovaly, takže jsem si schovala první od mandarinkového kompotu a zkusím si jich taky pár polepit.






Protože je víkend pekla jsem a tentokrát jsem našla inspiraci u Janky. Jsou to šátečky z mrkvového těsta, které se mají plnit povidly. Povidla jsem neměla, tak jsem dala rybízovou marmeládu, podarovanou naší Maruškou a přidala jsem i kousek jablíčka.






Houby už nerostou

13. listopadu 2014 v 8:02 | Jarka
Houby tak, jako u Jany, už u nás nerostou, ale v lese je krásně.
V úterý u nás po zataženém dopoledni nepřišel sníh, jak by se na Martina slušelo, ale vysvitlo sluníčko a bylo teplo, jak na jaře a ne v půli listopadu. A krásně bylo i ve středu a jak bude dnes, to teprve uvidíme. Ale vrátím se do úterý kdy jsme si vyjeli do nedalekého lesa.



V lese samozřejmně tolik světla nebylo.


Ale fotit se dalo. Třeba takto na jednom stromě rostly václavky.


Vždycky, když jsem vykouli z lesa ven, využila jsem toho a vyfotila podzimní přírodu.


Houby už u nás opravdu nerostou. Až na nějaké prašivky, jsme našli pár holubinek, které ovšem nesbíráme a potom dvě bedly a to je vše.

Došli jsme k podivnému posedu.


A fotila jsem co se dalo.


Bylo to pěkné odpoledne a vůbec nevadilo, že jdeme domů s prázdnou. I když s prázdnou to tak úplně nebylo, nesla jsem si pár snímků ve foťáčku.


Ještěže máme tu Peginku

11. listopadu 2014 v 8:03 | Jarka
Můj archiv je nějak nebezpečně vymetený, venku počasí nic moc, na foto-procházku to neláká a doma se nic převratného a zaznamenání hodného neděje.
Včera, jsem ale musela s Peginou sama ven, protože manžel vezl naší 92 letou sousedku do nemocnice (na infekční s růží na noze). Vzala jsem si sebou foťáček, že se pokusím o pár snímků i když bylo zrovna pod mrakem.


Listí valem mizí ze stromů a blíží se čas holých větví, tak doufám, že letos nezůstanou holé, ale brzo je pocukruje bílý snížek.


Obešli jsme jen pár bloků, Peginku to teď už venku tak nebaví, jako dřív.


I když aportovat klacíček ji asi neomrzí nikdy - tak odložíš už ten foťák a hodíš mi ten klacek, nebo ne?!


Vyfotila jsem si pár rostlinek.


Tady se mi snímek nedostřil.


A když jsem cvakla opravu, vlezla mi do záběru Pegina. Ale nezlobím se na ni a ten nadpis platí, kdyby jsme ji neměli, nevznikl by ani tento článek.



A jdeme pomalu zpátky do tepla.


Početní hádanka

10. listopadu 2014 v 8:05 | Jarka
Už je to asi dva týdny, co mi mladší syn ukázala na FB početní hádanku a protože jsem na řešení nepřišla hned, zkopírovala jsem si ji a uložila s tím, že až budu mít víc času a klid, zamyslím se a hádanku vyřeším. Pak jsem na ni ale zapomněla a až včera, když přišli naši mladí s vnukem, mamka a neteř se synovcem, jsem si řekla, že víc hlav víc ví a s hádankou se vytasila. No, vnukovi to bylo jasné za chviličku a neteři taky, ale přestože se nám pak řešení snažili vysvětlit, mě to hlava tak úplně nepobrala.
Dost řečí a tady je ta hádanka.


Vím, že je to jen chyták, ale dokáže mi to někdo vysvětlit tak, aby se mi rozsvítilo v hlavě?

Pro ty, kterým se nechce lámat hlavu, přidám pohled do přírody.