Říjen 2014

Holečkovými sady

31. října 2014 v 8:07 | Jarka
V úterý, na státní svátek, se nám vyčasilo a tak jsme toho využili k odpolední procházce.
Myslela jsem, že sebou vezmeme i naší Peginku, ale manžel mi to rozmluvil, že moc pouští chlupy a že kvůli ní, nebude vysávat auto. K té vycházce bylo totiž nutné popojet autem. To jsme nechali v blízkosti Jordánu pod Střelnicí a vydali se pěšky dolů k vodopádu. Tyto schody vedou na jordánskou hráz.


Jordán už je zase vrchovatý a to až tak, že stavidlem přetéká do vodopádu a dál voda pokračuje Tismenickým potokem.


Hned na začátku procházky jsem si všimla včelky na pampelišce, ale podařilo se mi ji vyplašit, naštěstí jen o pár centimetrů dál.


Šli jsme údolím pod Holečkovými sady, kolem Housova mlýna a chvílemi jsme viděli i na potok.


Kdyby jsme přešli po můstku a vydali se vpravo nahoru, došli by jsme ke klokotskému klášteru, opačným směrem se dojde ke Kotnovu. My jsme nešli ani jednou cestou, ale vybrali si třetí variantu, přes Holečkovy sady zpátky k městu a k zaparkovanému autu.


Šli jsme kolem zděného altánu.


A kříže.


Z nadhledu jsem si vyfotila Housův mlýn, kde se nachází husitská krčma, filmová zbrojnice, strašidla a mučírna, hudební klub a výstavní síň. Přiznám se bez mučení, že i přes ta všechny lákadla, jsem nikdy uvnitř nebyla.


Holečkovy sady dostaly název podle Josefa Holečka, spisovatele zaměřeného na jižní Čechy, překladatele a novináře, který v našem městě studoval gymnázium. V horní části sadů má svůj památník. My jsme šli jinudy a bylo tam taky hezky.


Došli jsme ke kapličce.



Těchto pár schůdků jsme vystoupali a po pěšině plné spadaného listí se dostali ze sadů ven. Ovšem těsně před koncem pěšinky jsem šlápla do něčeho kluzkého a zjistila jsem, že mám na pravé botě těžkou cihlu z něčeho "voňavého" milosrdně obaleného v lisí. No jo, ve volné přírodě se hovínka nesbírají. S vyplazeným jazykem



Ranní mrazík

29. října 2014 v 8:06 | Jarka
Konečně se nám včera, po pár dnech zatažené oblohy, udělalo azuro a celý den krásně svítilo sluníčko. Ti, kteří si užívali pracovního volna, tuto proměnu počasí, určitě s radostí přivítali.
Jen by mě zajímalo, jestli jste si přispali i vy, kteří máte doma pejsky. Naše Peginka zatím změnu času nehodlá brát na vědomí a každé ráno před šestou hodinou kňourá a mňouká (fakt, že mňouká, asi zná cizí řeči) a myslí si, že už je sedm a že by se tedy mělo vstávat, krmit a venčit.Nerozhodný
Když už jsme byli "vstanutý", řekli jsme si, že zajedeme nakoupit do našeho oblíbeného Tesca a protože s vyjasněním přišel i mrazík, vzala jsem si foťák a než manžel oškrabal u auta skla, vyfotila jsem si jinovatku.







O nějaký čas později, jsem na parkovišti u obchoďáku, v křoví zahlédla pavučinu.


A protože jsme parkovali nedaleko vánočního stromečku a ve slunci se krásně vyjímal, neodolala jsem a pořídila opravdné snímky k těm v předešlém článku, které byly tmavé a posmutnělé.



Pošmourný víkend

27. října 2014 v 8:03 | Jarka
Můj minulý povíkendový článek měl nadpis "Víkend se vydařil", tentokrát to taky nebyla sobota a neděle špatná, ale co do počasí, spíš nevydařená.
Když jsme v sobotu jeli od mamky stavěli jsme se v Tescu a už mu nad vchodem svítí vánoční řetězy, prodejna je vyzdobená, ragály jsou plné vánočních dekorací a mikulášských dobrot a na konci parkoviště stojí stromeček. U obchodu jsme byli v nepříznivou denní hodinu, kdy je už málo světla, ale ještě nesvítí pouliční osvětlení. Vsadila bych se, že za pár minut po našem odjezdu, se rozvítil i ten stromek.



O víkendu jsem pekla bábovku ze šlehačky a vyzkoušela jsem silikonovou formu, kterou jsem dostala (už použitou) od švagrové. Naříkala jsem si, jak ta moje stará nejde vyklopit a když to švagrová slyšela vzpomněla si, že má formu, kterou nepoužívá. Bábovka mě praskla a pokřivyla se, ale na chuti jí to nic neobralo.


Ze soboty na neděli nám vrátili, na jaře, ukradenou hodinu, což je prima, ale stejně mě to šoupání s časem nebaví. A což teprve tomu řeknou třeba kravičky, které jsou naučené na určitý řád v dojení a krmení a nechápe to ani naše Peginka, která je zvyklá, že kolem sedmé hodiny vstáváme, dostane nabaštit a jde s pánečkem ven. Teď, jak je celý den šero, se nějak víc drží ve svém pelíšku.




Malý návštěvník

24. října 2014 v 8:01 | Jarka
Už deší dobu mám v archivu fotku maličkého ptáčka a včera jsem konečně zapátrala na netu, jak se jmenuje. V ptáčcích se moc nevyznám, zprvu jsem typovala červenku, ale nakonec mi to vyšlo na Rehka domácího. Toho ptáčka už jsem měla na blogu v červenci, když přistál na našem balkoně, jako ještě špatně létající mláďátko.


Asi se mu na našem balkoně zalíbilo, protože jsem potom až do konce září nacházela v rohu balkonu nakadíno a když jsem pozdě večer (už ve tmě) balkon zavírala, častokrát jsem toho ptáčka vyplašila. Jednou jsem na to šla chytře a než jsem zaharašila záclonou na garnyži, vzala jsem foťák, nastavila blesk a vlastně popaměti zamířila na místo, kde jsem tušila, že ptáček je. A zadařilo se.


Ptáčka jsem trochu přiblížila vyříznutím. Tak co, je to rehek, nebo ne?



Včara jsem uvařila dýňovou polévku z druhé poloviny dýně Hokaido a musím říct, že se mi povedla ještě lépe než poprvé, nebo už jsem byla připravená na její chuť a proto mi šmakovala víc. Tentokrát jsem se nebála česneku, protože jste mi v komentářích napsali, že není v polévce ani znát a byla jsem odvážnější i s chilli a kdyby šel ten hrnek vylízat, tak bych to snad udělala.


A ptotože je podzim, přidám ještě podzimní snímek z minulého týdne. Teď jsem v přírodě nebyla, ale zdá se mi, že po těch dvou dnech deště a větru, nám té barevné krásy hodně ubylo.



Odpolední procházka

22. října 2014 v 8:08 | Jarka
Zase jsem si po čase vzala foťák na odpolední procházku s naší Peginkou. Meteorologové nám hlásí přechodné zhoršení počasí, tak jsem si řekla, že dokud je sluníčko, nalovím si pár snímků. Opět jsme si vyšli okolo nedaleké zahrádkářské kolonie. Ta kolonie je za tratí a přes tu trať se jde po lávce pro pěší.


Už je hodně znát postupující podzim, ale ještě jsem přece jen vyfotila něco rozkvetlého.


Listí žloutne a opadává.



Ještě nedávno jsem si fotila modré kuličky na červeném podkladě, teď už jsem na stejném místě našla jen ty kuličky.


Takto hezky je obrostlá protihluková zeď podél trati.


Peginka už má jazyk na vestě, ale statečně si vykračuje.


A skoro hodinová procházka končí, jen stačí znovu přejít lávku a pak už jsme doma za chviličku.


Než dojdeme domů, pořídím ještě jeden výcvak.



Víkend se vydařil

20. října 2014 v 8:06 | Jarka
V sobotu i v neděli se nám po obědě rozpustily dopolední mlhy a bylo krásně sluníčkově.
Celé léto jsem čekala kdy mi začnou kvést mé dvě tořivky a fialka a když už jsem si myslela, že tedy letos né, tak ono nakonec ano.


V sobotu jsme se byli podívat za mamkou, která bydlí na panelákovém sídlišti a to sídliště je čím dál tím hezčí. Už se skoro nenajde nezateplený panelák, teď mají i nově vydlážděné chodníky a některé silnice dostaly nový koberec.


Líbil se mi tento okytičkovaný balkon.


U mamky jsem si vyfotila její kvetoucí orchidej a opět jsem se přesvědčila o tom, že kompaktíky zkreslují některé barvy. Modrá určitě není.


Blíž ke skutečné barvě je tento detail květu i když to taky není úplně ono. A nenechte se pomýlit. Opravdu je to stejná orchidej.


V neděli zase přišla mamka k nám a taky moje sestra se svou dcerou. Pekla jsem štrůdlokoláč, na který upozorňovala Fukčárinka a recept je tady odtud. Náplň můžou být jablíčka, nebo tvaroh, já dala trochu džemu a na něj tvaroh.


Než ovšem došlo na koláč, zašli jsme procházkou na hřbitov udělat změnu z léta do podzimu. Bylo nádherné počasí a sluníčko hřálo, že by se dalo jít v tričku a kraťasech.




Když blata, tak Borkovice

17. října 2014 v 8:03 | Jarka
Když už jsme byli na Borkovických blatech, nemohli jsme vynechat obec, po které dostala blata název. A podle čeho dostala název obec sama, se dočtete na tomto výřezu z informační cedule.


Byla chyba, že jsem si tu ceduli pořádně nenastudovala a nehledala jsem po vsi ta konkrétní čísla popisná, která jsou uvedená jako příklady nejhezčích domečků. Ale snad se mi i tak nějaké hezké vyfotit podařilo.





Na té tabuli píšou, že sýpky u statků bývaly mnohdy honosnější než obytné domy. Já jich moc nevyfotila. Tento štít sýpka asi bude.


A toto je sýpka nabeton, jen mi tam to selské baroko kazí zaparkované auto.


Na návsi nechybí kaplička.


A další hezký domek.



Bylo už ke čtvrté hodině a slunce bylo níž a navíc se dělalo pošmourno, tak jsem některé hezké domy měla v podivném protisvětle, jako třeba tuto chaloupku za plotem.


Toto stavení je hezké, ale obloha je jak šedá díra. Mám na foťáku režim focení v protisvětle a dokonce jsem to i zkoušela, ale rozdíl se mi nezdál moc velký, tak jsem kompaktík ani nepřenastavovala.


Pod kaštanem si Maruška nasbírala kaštánky a mohli jsme jet domů.


Podzimní blata

15. října 2014 v 8:02 | Jarka
V pondělí po obědě se udělalo přijatelné počasí a protože syn a jeho žena Maruška, měli ten den volno, dohodli jsme se na odpolední vyjížďku do přírody.
Rozjeli jsme se na nedaleká Borkovická blata, na kterých už jsem byla několikrát, ale pokaždé to bylo na jaře, nebo začátkem léta a ještě ani jednou na podzim.


Na blatech je vždycky krásně a ani podzim nás nezklamal. Došli jsme k vyhlídce na jezírko.





Borkovická blata jsou přírodní rezervace s naučnou stezkou asi 6km dlouhou. Dřív se tady těžila rašelina, zprvu ručně a pak i průmyslově.


Dočetla jsem se, že vznik blat se datuje do konce doby ledové, což je asi před 10000 lety.


Po naučné stezce se chodí i po povalových chodníčcích a po trase je na 60 informačních tabulí. Tady je jedna z nich společně s námi nalezenou houbičkou.






Tentokrát jsme byli na blatech jediní návštěvníci a bylo to hodně jiné. Začátkem léta jsme fotili pavouky, brouky, ještěrky, dokonce se jednou synovi podařila chytit užovka, zpívali ptáčci a potkávali jsme skupinky lidí. Tentokrát bylo ticho po pěšině.


V tom tichu, jsme ale v jednom úseku lesní cesty zaslechli nedaleké chrochtání a syn nás upozornil na možné setkání s divočáky, jejíchž stopy jsme cestou všude nacházeli. O to jsme v žádném případě nestáli. Ztropili jsme pro jistotu trochu hluku a divočáky vyplašili, ale můžu vám říct, že už jsem si vyhlížela strom, na který vylezu v případě, že by se hnali naším směrem.



Mlhavé nebarevno

13. října 2014 v 8:02 | Jarka
Poslední dny má u nás počasí pravidelný chod. Ráno vstáváme do mlhy, nebo nízké oblačnosti a do oběda to vypadá, že toto nevlídno zůstane až do večera. Ale naštěstí se vždycky po obědě vyčasí a máme krásné teplé podzimní odpoledne. Mám štěstí, že do mlhavého rána nemusím z bytu vystrčit nos.
Ale dvakrát se mi to přece jen podařilo. Poprvé jsme vezli mojí mamku na vyndání stehů po zákroku na prstu u nohy. Než se tak stalo, zaběhli jsme s manželem k Jordánu a já pořídila pár snímků.


Z vody soupala pára, což asi znamená, že byla teplejší než vzduch.


Z místa, kde jsem stála bylo vidět na schůdky u vojenské plovárny.


A na trávě byly kapičky rosy.


Další dvě fotky jsou z cesty na svákovskou rozhlednu. To nebyla mlha, ba ani ráno, ale v lese bylo málo světla a snímky se do článku hodí.


Ta zajímavá houba rostla na pařezu, je tam vidět uprostřed, jako šedý kámen.


A poslední fotky jsou z neděle dopoledne, když jsem šla ze sboru naší Církve bratrské.




Už je plný, jako dřív

11. října 2014 v 8:03 | Jarka
Ve středu jsme zajeli do města Pegince pro granule. Vrátili jsme se k těm, na které byla zvyklá když byla u babičky, jen jsme jí vzali trochu větší, aby musela kousat.
A když jsem ve městě, nikdy nezapomenu seběhnout k Jordánu. Už je plný tak, jak ho známe. Půjčila jsem si obrázek od mladšího syna, který si dal tu práci, že Jordán fotil postupně, jak se naplňoval a ještě vždy dvě fotky skládal k sobě, aby vytvořil panoramatický pohled. Foceno je to mobilem.


A teď už fotky nejaktuálnější a mé.


Bylo krásně a skoro všechny lavičky byly obsazené.





Od Jordánu jsme zašli do města na zmrzlinu a než jsme ji vylízali, zašli jsme do parku u nádraží. Husův pomník se opravuje.


Moc už toho na záhonech nekvetlo.


Granule jsme kupovali v potřebách pro zvířátka a hned vedle je prodej i zahradnických potřeb. Tuto copatou holku už jsem na blogu kdysi měla.