Srpen 2014

Lesní odpoledne

31. srpna 2014 v 8:06 | Jarka
Už vám ani neřeknu, který den to bylo, ale v týdnu jsme byli jedno odpoledne v lese.
Ráno u nás byla mlha, což není v posledních dnech vyjímka, ale po té mlze vždycky následuje hezký den s hřejivým sluníčkem. Domluvili jsme se, se sestrou mého muže a jejím bývalým manželem, se kterým všichni pořád kamarádíme a ve čtyřech jsme se rozjeli, kousek za město, do lesa.
Nesla jsem si v kapse foťák a upozornila jsem ostatní, že jdu na fotoprocházku a čerstvý vzdoušek a ne na houby a opravdu jsem si přinesla spoustu snímečků z přírody.


V lese rostly hlavně suchohřiby, babky, masáky a pupky a bylo jich kupodivu dost i v odpoledních hodinách přestože jsme si mysleli, že nám ranní houbaři nic nenechali. Pár hub jsem si vyfotila. Pravda, do oka mě většinou padly spíš prašivky.



A ještě něco zeleného. Jako holka jsem ty třílístky ráda jedla.


Teď si dám raději ostružiny, nebo maliny.


Když jsme vyšli na malou mýtinku, zaslechla jsem nad hlavou volat káně. Byli tam dokonce tři, ale než jsem se rozhýbala, nabrali výšku a kompaktíkem už se nedali vyfotit, tak aspoň ukázka toho, jak bylo hezky.


Květiny kvetou nejen na loukách.



Manžel nasbíral plný košík i já při tom focení pár houbiček našla a hlavně jsem si užila krásné odpoledne v přírodě.


V Pacově na jarmarku

29. srpna 2014 v 7:49 | Jarka
Z náměstí, kolem barokního kostela sv.Václava jsme se dostali na řemeslnický trh "Pacovský jarmark". Jarmark se konal na travnatém prostranství za bývalým zámkem.


Stánků nebylo moc, dokonce jsme si chvilku mysleli, že za těch 70,-Kč vstupného to nestojí za to, ale pak začal doprovodný program a ten byl opravdu báječný. Jako první vystupovala historická kapela Dei Gratia. Hudebníci byli pod stříškou a v zataženém počasí se fotky nepovedly, ovšem hudebníci hráli a zpívali o 106.


Dokonce roztančili dva, dobově oblečené, páry.


Aby to nebylo divákům líto, nastoupila skupina dobových tanců Sideria a ta zapojila do tančení i přihlížející publikum.


Po tanečcích jsme stačili jen trochu popojít a já si vyfotila jak si kdosi takto vaří čaj, či kávu.


A už začínal další program - Hra na tradiční bicí nástroje. Opět byli přizvání všichni přítomní ať byli malí, nebo velcí a užili jsme si i mi diváci, protože to bubnování pod vedením dvou vtipných a šikovných kluků, bylo úplně nejskvělejší, co jsem na jarmarku viděla.



A tady už se bubny sklízí, ale všimněte si, že se bubeníkům podařilo na chvilku vybubnovat i zvědavé sluníčko.


Takže ve slunci tančila i skupina Thoraya. Sice mi břišní tance nepřišly moc staročesky, ale fotky jsou aspoň hezky barevné.


Program trval až do večerních hodin, ale my jsme se ještě chvilku prošli po jarmarku, koupili si něco dobrého na zoubek (já měla vynikající skořicové trdlo) a pomalu se s trhem rozloučili.
Jo, tady u těch stolků byla řemeslnická dílnička, kde si mohly děti, pod vedením řemeslníků, vyrobit něco pěkného na památku.



A teď už jen pár dalších záběrů na jarmark.







Dva kostely na náměstí

27. srpna 2014 v 8:05 | Jarka
Nemám moc ráda poutě s kolotoči, ale ráda se podívám na trhy. V našem městě bývají farmářské a ty z větších třeba Havelský, nebo můj nejoblíbenější, Vánoční. Proto, když se nás naši mladí zeptali, jestli s nimi nechceme zajet do nedalekého Pacova na řemeslnický trh "Pacovský jarmark", rádi jsme nabídku přijali.
Než se dostanu na trh, zdržím se pár fotkami na pacovském náměstí. Už jsme zde asi tři roky zpátky byli. Toto je budova spořitelny.


A toto gotický kostel sv.Michala. Snímky jsou chvíli pod zataženou oblohou a chvíli se sluníčkem. Zatažené jsme pořídili po příjezdu do Pacova a ty "hezčí", po odchodu z jarmarku.



Nakoukli jsme i dovnitř.


A tady je za kostelem sv.Michala, už vidět druhý kostel na náměstí, sv.Václava.


Barokní klášterní kostel sv.Václava je barevnější a pro oko hezčí.



Kostel je těsně u zámeckých budov, které jednu dobu sloužily i jako klášter. V současné době je kostel vyklizený a využívá se, jako výstavní síň.




Během focení kostelů přišla na náměstí skupinka historicky oblečených bubeníků s pozvánkou na jarmark.


Ale na ten se podíváme příště.


Náměstí a kolem potoka

25. srpna 2014 v 7:57 | Jarka
Když jsme přijeli do Soběslavi, bylo zataženo, ale k polednímu už se obloha protrhávala a během oběda konečně vysvitlo sluníčko. Využili jsme toho k pořízení pár snímků a přestože už jsem náměstí fotila mnohokrát neodolala jsem ani tentokrát.
Toto je budova muzea, které bylo zavřené. Budově se říká Smrčkův dům.


Jako na každém náměstí i v Soběslavi je kašna. Je na ní sv.Florián.


Jistě jste si všimli, že opodál stojí morový sloup.


Jedna strana náměstí byla necitlivě zastavěná novou zástavbou.


Z náměstí jsme se vydali kolem Černovického potoka k našemu zaparkovanému autu a i tady bylo na co zaměřit objektiv foťáku.


Míjeli jsme dům s oprýskanou fasádou, ale s pěknou babičkovskou zahrádkou s růžemi.




Soběslav je malá, takže jsme i odtud viděli na kostelní věž, na kterou jsme ten den vylezli.


A ještě jeden záběr na potok a je to ze Soběslavi vše.


Procházka Soběslaví

23. srpna 2014 v 8:03 | Jarka
Do Soběslavi jsme si zajeli jen na dopoledne, které jsme zakončili obědem. Jak už jsem psala v předešlém článku, bylo muzeum zavřené a protože nám výstup na kostelní věž nezabral dlouhou dobu a na oběd bylo ještě chvíli čas, dali jsme si malou procházku.
Za touto branou stojí kostel sv.Marka.


Právě se v něm konala jakási výstava, ale tu jsme si nechali ujít, zatímco syn si nenachal ujít fotku na venkovní kazatelně.




Pokračovali jsme kolem zbytku hradeb s vodním příkopem a baštami.



A to už nastal čas oběda a my si na něj došli na náměstí, do této nenápadné restaurace.


Prošli jsme hospůdkou, pohrdli posezením uvnitř a prošli domem až na venkovní prostranctví se stolky a slunečníky.


Zatímco jsme čekali na vybrané jídlo, hádejte co jsme si dali...


...vyfotila jsem si takto zvláštně pěstovaná rajčata.


Jídlo bylo vynikající. Já si dala kuřecí roládu...


...ostatní cmundu po Kaplicku (fotka je díky odrazu od slunečníku načervenalá). Všichni jsme si moc pochutnali, bylo to mňam!



V Soběslavi na věži II.

21. srpna 2014 v 8:17 | Jarka
Vracím se ke článku o soběslavské kostelní věži, který jsem měla na blogu jen pár hodin. Možná jste ho někteří viděli, ale možná je vás víc, kteří o něj přišli.
V Soběslavi jsme byli v úterý 12.srpna a chtěli jsme vidět národopisné muzeum, jenže to se opravuje a je (bez opozornění na internetu) zavřené. Zvolili jsme tedy náhradní program a vylezli jsme na věž kostela sv.Petra a Pavla.


Výstup to byl opravdu hodně krkolomný a to až tak, že jsem několikrát zalitovala, že jsem nezůstala dole.


Po pár schodech jsme vystoupali (já, manžel a naši mladí) k místnosti, která byla plná hodinových strojků.



Tento strojek má opravdovou ručičku.


V dalším mezipatře byly vystavené zvony s ukázkou jejich výroby.


Míjeli jsme i velký zvon zavěšený.


A stoupali výš a výš a mě se třásly nohy víc a víc.


Nakonec jsme se dostali na docela úzkou plošinu kolem věže a mohli se kochat pohledem na náměstí i do vzdáleného okolí.



Bez nadpisu

15. srpna 2014 v 20:11 | Jarka
Než se pustím do fotek ze soběslavké kostelní věže musím pro ty, kteří vědí, že jsme chodili do nemocnice za maminkou mého manžela napsat, že už nechodíme. Maminka ve středu večer odešla tam, odkud není návratu.




Takle to bude přece jen lepší, ten včerejší článek byla snaha o to, abych vás ušetřila smutnění, ale byla to ode mě hloupost.

















Nově a složitě

13. srpna 2014 v 7:51 | Jarka
Už delší dobu jsme veděli, že budeme kupovat nový noťásek, protože náš starý už byl nejen letitý, ale měl i operační systém, kterému před časem skončila podpora. Čekali jsme jen na to, až bude manželovi vyplaceno jeho připojištění. Ten den nastal a já, jak jsem správně předpokládala, začala zápolit s fotkama. Přestože mi syn na nový počítač přetáhl všechny programy, na které jsem byla zvyklá, je všechno úplně jinak! Nerozhodný Mám problém s úpravou snímků, s jejich ořezáváním i zmenšováním.Plačící

Zlatý náš starý noťásek.


Ten nový se mi ani nelíbí, je moc placatý.


Když už jsme byli v tom utrácení, pořídili jsme fenečce pelíšek. Měla jsem obavu, že se jí nebude líbit a nebude v něm chtít "bydlet", ale přijala ho tak rychle, až jsme se divili. Aspoň něco funguje.



V pozdní odpoledne

8. srpna 2014 v 8:03 | Jarka
Do nemocnice, za maminkou mého manžela, chodíme pořád a naučili jsme se chodit spíš až po třetí hodině odpoledne, kdy máme naději, že bude spát, v opačném případě jsou návštěvy dost krušné. Když se zeptáme doktorů na maminky stav, dostáváme stále stejnou odpověď, že dělají všechno co je možné, aby neměla bolesti...
Tento týden jsem přemluvila manžela, aby jsme před návratem domů zajeli do 5km vzdálených Dražic projít se a vyfotit zdejší kostel. Auto jsme zaparkovali nedaleko výklenkové kapličky sv.Jana Nepomuckého.


Ke kostelu jsme museli jít mezi vesnickými domy do mírného kopce. Kousek před kostelem stojí velká fara.


Pod pravým štítem jsem si vyfotila křesťanskou rybičku. Asi je to datum, kdy se dělala nová fasáda, ale jak je vidět, chtělo by to pustit se do práce znovu.


A už jsme u kostela sv.Jana Křtitele. Průčelí jsem fotila v prosvětle.


K mému zklamání byla vrátka zamčená a okolo kostela kamenná zídka. Pro plot v blízkosti zídky jsem měla malý odstup a nemohla kostel vyfotil vcelku.


Moc jsme toho neviděli.


Zvedla jsem aspoň foťák nad hlavu a cvakla popaměti.


Okolo zídky byly kříže.


Ale když jsem si stoupla na kámen zjistila jsem, že už zde náhrobky nejsou a kříže jsou postavené kolem zdi.


A ještě pohled z protilehlé strany.


Víc se toho vyfotit nedalo, tak jsme šli procházkou zpátky k autu, ale i tak to bylo hezké odpoledne, sluníčko hřálo přiměřeně a já si nesla domů pár snímků. Usmívající se