Červenec 2014

Pátý červencový

29. července 2014 v 8:14 | Jarka
Letošní prázdninový čas si moc letně neužíváme. Teda přesněni, vůbec letně neužíváme.
Manželova maminka byla u své dcery necelé čtyři dny a už je znovu v nemocnici a my za ní zase pilně docházíme i když maminka jen spí a spí a vůbec o nás neví.
Když jsme včera odpoledne od ní odcházeli přišel tak prudký liják, že jsme museli pár minut počkat pod zastřešením u vchodu do vstupní haly.


Bavila jsem se tím, že jsem fotila odvážlivce, kteří se lijáku nebáli.



Fenečka Peginka už u nás zůstane a myslím si, že je spokojená. Manžel si oblíbil její venčení a za ten měsíc, co je fenečka u nás, se zná snad se všemi pejskaři v okolí, často se zapovídá i se sousedy na parkovišti a když ho tak pozoruji, jak si rád povídá říkám si, proč se říká o nás ženách, že jsme upovídané, když v naší rodině je to přesně naopak.
Já pořád denně bojuji s chlupy na koberci a zjistila jsem, jak se mi změnil můj ranní rituál. Dřív, jsem po snídani zapínala noťásek a teď zapínám vysavač a na internet a blog už není moc myšlenek. Peginka moc ráda aportuje a doma má nejraději tohoto trpaslíka (fotky jsou mázlé, protože jsou focené v pohybu, Pegina má krátké nožky a větší bříško, ale běhá ji to jak za mlada).



Nesnáším hice

21. července 2014 v 7:51 | Jarka
S tím nadpisem jsem váhala. Ne proto, že by nebyl v mém případě pravdivý, ale proto, že jsem si nebyla jistá "íčkem". Mlčící
Nějak mě ty pařáky baví čím dál tím míň. Navíc jsem se letos ještě ani nedostala k vodě. Za prvé jsem měla nějaký krkobol a za druhé, jsme chodili do nemocnice navštěvovat manželovu maminku. Od pátku už je maminka doma, u sestry mého manžela, ale její zdravotní stav moc dobrý není, snad ji domácí prostředí udělá lépe. Fenečka zůstala na bytě u nás, aby nemusela švagrová běhat ještě i kolem pejska.
V týdnu jsme potřebovali zajít do města do spořitelny, tak jsem si řekla, že aspoň vyfotím nově upravené prostranství s vodotrysky a meteorologickým sloupem. Ten sloup se na toto místo stěhoval z parku u nádraží a stěhoval ho sám pan Pavel Pavel.


K mému zklamání, ale nebyly vodotrysky funkční a to jsem na těch pět pramínků koukala kdykoliv jsme jeli okolo autem, jenže než jsem se je odhodlala vyfotit, je po parádě.



Voda prýštila za těmi kamennými kvádry a měly ji v oblibě hlavně malé děti, které se v ní osvěžovaly v letních vedrech.


O kousek dál jsem tedy vyfotila aspoň tento maličký pramínek.



A ještě jsme popošli před gymnázium k novému pítku.


Protože je voda můj nejoblíbenější nápoj neodolala jsem a napila se. Byla jsem mile překvapena, protože voda i přes ty pařáky, byla krásně studená a řekla bych přímo lahodná.


Třetí červencový

14. července 2014 v 8:09 | Jarka
Hned v úvodu musím napsat, že je manželova maminka stále v nemocnici. Dokonce si skoro týden poležela na JIPce, nyní už je na normálním pokoji a její stav se pomaloučku upravuje. Manžel za ní teď chodí jen se svou sestrou, protože na mě padl nějaký moribundus, chraptím, bolí mě v krku a dráždí mě to ke kašli. Nevím, kde jsem co, uprostřed léta, chytla. Moc toho po venku nenachodím, tak mi přišlo vhod malé ptáčátko, které přistálo na našem balkoně.



Jak už jsem se zmiňovala, máme u sebe maminčinu fenečku a protože jsme nikdy v bytě žádného pejska neměli, zvykám si na všudypřítomné chlupy, kreré se množí přestože si každé ráno nasadím brýle na nos, zakleknu a lezu s hubicí vysavače po kolenou a poctivě vysávám a vysávám. Vždycky mě dorazí když dokončím luxování a Peginka se nabaští granulí, pak se napije a procítěně si otře hubu o koberec, který máme všude. Ještě horší je, když příjde z venku, kde se vykadila a doma si sedne na zadek a začne se po koberci šoupat. Před tím mě nikdo nevarovááál! Křičící
Jinak je to ale holka šikovná. Koupili jsme jí mlsání na čištění zoubků.


Jenže Peginka nikdy nic takového neviděla a nabídnuté tyčinky si nevšímala. Pak nás napadlo, že moc ráda aportuje a z tyčinky se stal klacíček a rázem je to její nejoblíbenější hračka. A dokonce až tak oblíbená, že nás s ní otravuje. Když si jí dlouho nevšímáme sedne si zadívá se na nás a ňafne, když nereagujeme vezme "klacíček" a přinese nám ho až k ruce a ňafne znovu až neodoláme a začneme jí ho znovu házet.


Z tohoto červeného "klacíčku" už nezbylo nic. V balení je ještě jeden ve světlé barvě, ale asi si dáme načas, než ho vytáhneme. Mrkající


Druhý červencový

5. července 2014 v 8:40 | Jarka
Nějak se mi teď nedaří sednout k počítači.
Manželova maminka je zatím ještě v nemocnici a trávíme s ní odpoledne, aby jí to lépe utíkalo. Noha se hodně zlepšila i když pořád bolí a jestli zabrala antibiotkla na zápal plic se dozvíme po víkendu, po rentgenu. Každopádně už nebude moct být maminka sama ve své garzonce a budeme se o ni střídat s manželovou sestrou. Chystají se ji propustit a ptali se nás, jestli mají zažádat o LDN, což jsme odmítli.
Ještě mi zbylo pár fotek z Českých Budějovic. Ze střediska na Senovážném náměstí jsme šly (my holky) parkem směrem k nákupnímu středisku IGY. Ten pán na podstavci je Adalbert Lanna.


Cestou jsme potlaky tři vodotrysky.





Prošly jsme si IGY.


V přízemí jsme si daly v KFC bramborovou kaši s obalovaným kuřátkem. Toto jídlo si dávám vždycky, ale vadí mi, že i to kuře i ta kaše, v sobě mají něco pálivého a vždycky mi pak hoří "huba". S vyplazeným jazykem


A pak jsme si sedly v parku, do stínu na lavičku a čekaly na autobus k domovu.


Kdepak k počítači...

1. července 2014 v 19:29 | Jarka
Tak se dostávám k počítači až po pár dnech a to jen proto, že je manželova maminka v nemocnici.
Ta otevřená noha už ji tak bolela, že pronaříkala den a noc až se sama rozhodla, že si nechá pomoct. Nejhorší je, že k tomu ke všemu dostala i zápal plic a ještě horší je, že v nemocnici brečí, že tam nebude, že jsou na ni sestřičky zlé, že chce jít k nám domů, že to bylo u nás lepší. Nemám vůbec na nic náladu, maminky je mi moc líto.
Stihla jsem i cestu do Č.Budějovic, byly jsem tam se setrou objednané na mamografické vyšetření. Pořídila jsem i pár fotek.



Černá věž na náměstí.


Známá Budějovická radnice. Na náměstí jsme byly přesně ve dvanáct hodin a zvonkohra ve věži, vyzváněla jihočeské písničky.


Tady už se blížíme ke zdravotnímu středisku na Senovážném náměstí.


Po levé straně byl záhon s květinami.



A ještě ohlédnutí než přejdeme silnici a vstoupíme do střediska. Jo, abych nezapomněla. Já i sestra, máme vnady vpořádku.