Květen 2014

Výlet začíná

31. května 2014 v 7:46 | Jarka
Dočkala jsem se!
Po propršeném týdnu se včera aspoň trochu umoudřilo počasí a my jsme mohli konečně vyrazit na plánovaný výlet. Jeli jsme v naší obvyklé sestavě, společně se synem a jeho ženuškou Maruškou. Tentoktrát jsme měli namířeno na zámek Kratochvíle, ovšem než jsme se k němu dostali zastavili jsme u toho, co nás cestou potkalo. Líbila se nám třeba kamenná Boží muka hned u silnice.






První fotky jsme pořídili a ujížděli dál. Boží muka byla tady.


Jeli jsme přes Týn nad Vltavou a Temelín. Počasí si s námi celý den zahrávalo, když se ukázalo sluníčko, bylo to jen na chvilečku a víc jsme si užili mraků a dešťových přeháněk. Při pohledu na vystupující páru z chladicích temelínských věží by se dalo říct, že se není čemu divit. Vždyť si ty mraky, u nás v jižních Čechách, vyrábíme sami.

A ještě do tohoto článku vtěsnám hezký diplomek od Natty, který jsme my holky, dostaly za rybářské hádání.



Letošní sedmdesátý

29. května 2014 v 7:55 | Jarka
Naši mladí, kteří nám dělávají parťáky na výlety, mají tento týden dovolenou a tak pořád vyhlížíme slušnější počasí a plánujeme aspoň malý výletík. Snad to vyjde v pátek. Už jsme totiž společně dlouho nikde nebyli, poslední náš výlet byl zimní, do Jindřichova Hradce a i když bylo v Hradci hezky, radost z pěkného výletu nám kazil lezavý studený vítr. Divím se, že jsme to tenkrát nikdo neodstonali...
Pro dnešní článek jsem našla ve svém foťáčku vyfocený talířek s jahůdkami. Nemáme zahradu a jahody musíme kupovat a když si je koupím, chutnají mi nejvíc jen rozmačkané s cukrem a trochou šlehačky. To je taková dobrota, že bych se po ní ujedla. Mňam.


A ještě jsem tam měla vyfocenou bábovku. Už jsem ji dlouho nedělala, protože mám letitou, aluminiovou formu, která ať ji vymažu a vysypu sebepečlivěji, nejde vyklopit tak, abych bábovku nepotrhala. Recept mám už sto let starý a je to na něm vidět. Papír je zažloutlý a upatlaný, jak ho vždycky válím po kredenci a nadrápaný je kocouří nohou, že to po sobě sama skoro nepřečtu.


Recept je to hrníčkový a bábovka je ze šlehačky. Patří do ní:
1 hrnek cukru
4 vejce (žloutky zvlášť a z bílků sníh)
1 kelímek šlehačky (250ml)
1 vanilkový cukr
2 hrnky mouky hladká + polohrubá
1 prášek do pečiva
A já jsem do těsta ještě nastrouhala kůru z celého citronu.

No prostě, recept je to jednoduchý jako facka a bábovka je dobrá. I tentokrát nechtěla z formy ven, ale když mě manžel viděl, jak se snažím a dokonce formu zakrývám navlhčenou utěrkou a buchta se pořád drží zuby-nehty, tak tu formu s bábovkou popadl a silou s ní prašil o kredenc. A co myslíte? Bábovka bez řečí vypadla.



Po čase u Jordánu

27. května 2014 v 7:55 | Jarka
Jeden den v minulém týdnu, jsme se byli podívat i u našeho Jordánu, kterak pokračují práce na jeho odbahnění.
Už se odbahňuje třetím rokem, ale tento třetí, už by měl být poslední. Práce už se přesunuly hlavně do jeho zadní části, která není z místa kam chodíme, vidět. Přední část už je hotová, dodělávají se jen nějaké drobnosti a pomalounku už začíná přibývat voda.



Tady, pod těmi haldami, bývala plovárna, v pozadí jsou trochu vidět dveře od převlékacích kabinek.


Obdivuji bagráky, kteří pracují na tom svážku, měla bych obavu, že zajedu pozpátku pod vodu. Když jsem u té vody, tak musím podotknout, že ta, která zatím v nádrži je, je kalná, jak ve špinavé louži. Bude asi chvíli trvat nejen než se Jordán znovu naplní, ale i než kal z vody klesne a bude zase krásně čistá a zvoucí ke koupání, jako dřív.


Pohled k náměstí s kostelem, je proti světlu.


Prošli jsme se po nábřeží, lavičky byly hojně obsazené, museli jsme dojít hodně dozadu, abych mohla udělat tuto, na chvilku vylidněnou, fotku.


A pak se nám schovalo slunce za mrak. Ale nezlobili jsme se, protože bylo vedro až nechutné a se stínem přišla i kýžená úleva. Vyfotila jsem si aspoň žlutý kvíkek štírovníku a trávu psárku.


A taky hloh a černý bez.


Všude samé kvítí

25. května 2014 v 7:43 | Jarka
Na naší procházce poli a loukami, jsem nefotila jen celkové záběry krajiny, ale přilákalo mě i luční kvítí.
Kde jsou ty doby, kdy jsem znala snad každou rostlinku, která se dá v těch lukách najít. Jako malá holka, jsem totiž dostala k svátku, krásnou knihu s názvem Rostliny, kterou ilustroval malíř Karel Svolinský. Je na ní vidět, že jsem ji opravdu často brala do ruky, protože je chuděra pořádně odrbaná.


Ta knížka byla moje zamilovaná. Pořád jsem si v ní, na 375 stranách, prohlížela pěkné obrázky a četla o jednotlivých rostlinkách. Když jsem po základce nastoupila na zemědělskou školu a o praxi jsme chodili do polí na našem školním statku, míval náš profesor na Rostlinou výrobu ve zvyku, zastavit se u každého příkopu a ptát se nás, co tam roste. A já, ač holka z města, jsem dokázala takřka všechno pojmenovat.



Teď už to taková sláva není, hodně se mi toho vykouřilo z hlavy, ale toto by mohl být Lomikámen.


Kohoutek luční známe všichni.


Důkazem, že už jsem hodně zapomněla je tato kytička, kterou jsem nedávno viděla na jednom blogu a prohlásila jsem, že ji neznám. Je to Kokořík vonný.


Sedmikrásky pěkně barevně doplňují Rozrazil.


Kopretinka.


A třeba ještě jahůdka. Našli jsme jich spoustu kvetoucích, bude bohatá úrodička.


A poslední fotka je z auta cestou domů. Neodolala jsem a vyfotila si tu svěží jarní zeleň.


Ještě chvíli v lukách

23. května 2014 v 8:05 | Jarka
Naše procházka v polích a lukách nekončila u rybníčku. Šli jsme ještě kousek dál, v těchto místech, už po suché polní cestě.


Toto místo dobře známe, po té cestě se dojde na louku a za tou loukou je les, do kterého také chodíváme na houby. Než se dojde na louku musí se přejít můstek přes meliorační strouhu. Strouhu jsem si vyfotila a překvapil mě ten suchý strom, z nedostatku vláhy uschnout určitě nemohl.


Došli jsme na louku před lesem. Dřív jsme na ní sbírali žampiony, teď je tu ohrada s pastvinou pro kravičky. Tentokrát, ale byla prázdná.


Otočili jsme se a šli zpátky, když mě manžel upozornil na jezdce na koni. Fotka je nazoomovaná a trochu proti světlu.


Jezdec si to namířil na naší polní cestu. Bylo mi hloupé ho fotit, ale když nás minul, udělala jsem pár výcvaků aspoň za jeho zády. Nevinný



Ještě ohlédnutí k nedalekému lesu.


V polích bylo opravdu moc krásně a to i přesto, že jsme při návratu k autu, zase skákali přes kaluže. V těch loužích se zabydlely žáby a koncertovaly na celé kolo, asi měly zrovna námluvy.




Za humny v polích

21. května 2014 v 7:49 | Jarka
To nám to počasí udělalo kotrmelec, najednou jsme rovnýma nohama skočili do léta a jak je venku krásně, tak to láká ven.
Zajeli jsme si s manželem za město do polí, což byl od mého muže hrdinský čin, protože je pylový alergik a každý den si musí kapat do svědících a pálících očí.
Cestou jsme zastavili u Božích muk, která stála hned u silnice.



Popojeli jsme jen kousíček dál, zaparkovali auto u polní cesty a šli se kousek projít.


Cesta byla po deštích samá louže.


To nás ale neodradilo od toho, aby jsme nedošli k malému rybníčku.



Manžel si cestou trhal vlaštovičník a mazal si malinkou bradavičku na zápěstí. Jednu už díky tomu žlutému vlaštovičníkovému mlíku zničil.


Došli jsme na travnatou hrázku.


Kde jsem si vyfotila Rozrazil rezekvítek (bouřku).


A taky rybník.


Ten ostrůvek byl plovoucí. Jak foukal vítr, pomaloučku se k nám přibližoval.


Včera neděle byla

19. května 2014 v 8:31 | Jarka
Včera neděle byla a za týden bude zas, jak ve své písničce kdysi zpívala Pavlína Filipovská.



Víkend jsme měli tak, jako obvykle návštěvní. V sobotu jsme byli přát neteři k narozeninám a pošmákli si na dortu, který sama připravila a byl výborný, doslova se rozplýval na jazyku. Je to holka šikovná.


Víkend to byl zatažený a deštivý, ale tento týdet prý už bude letní a dokonce meteorologové předpovídají i tropický den, to znamená, teplotu nad 30°C. Tomu se mi nechce moc věřit, ale necháme se překvapit. Úžasný
Nevím, jak vy, ale my sledujeme mistrovství světa v ledním hokeji a zatím nám to pod vedením trenéra Růžičky, celkem jde. V neděli jsme uhráli hubené vítězství nad Norskem. Sporty v televizi moc nesleduji a mám štěstí, že o ně nestojí ani manžel, ale hokej to je jiná, ten máme rádi oba dva, i když já asi ještě raději.


Tak jen doufám, že bude opravdu hezky a že se mi podaří konečně nalovit nějaké pěkné snímky, na záživnější články, než jakými vás krmím poslední dobou.Rozpačitý

Uprostřed týdne

16. května 2014 v 7:57 | Jarka
Z předešlého článku víte, že mě v pondělí i v úterý potkala malá radost a světe div se, týden s těmi drobnými radostmi pokračoval dál.
Ve středu jsem té radosti trochu pomohla, byli jsme ve městě a já jsem si koupila DVD s druhým dílem Hobita - Šmakova dračí poušť (nazapomněla jsem ani na vnoučata). Tentokrát nám to totiž nevyšlo do kina, když se film v prosinci hrál a protože mám tento žánr ráda, s netrpělivostí jsem čekala, kdy si budu moci koupit film domů. Po pravdě řečeno, jsem byla mírně zklamaná, na filmu je znát, že je to prostřední díl, takže skončil v tom nejnapínavějším a navíc je tento díl samá řežba a to není nic pro mě.


Radost si ve středu uděla i mladší syn, který má rád Dana Bártu a byl na jeho koncertě a nejen to, Dan mu podepsal knížku a ještě se s ním i vyfotil.


Ve čtvrtek přišla taky radost a tentokrát žádná malá, ale pořádně velká. Dopoledne mi volala vnučka, že jí právě přišly na mail výsledky písemných maturitních zkoušek a ža je zdárně udělala. Takže teď ještě budeme držet palce, aby stejně dobře dopadla i u ústních.
Tuto bambuli jsem si vyfotila, když jsme byli ve středu ve městě. Zrovna pěkně svítilo sluníčko a musím říct, že přestože meteorologové straší trvalými dešti, u nás zas tak moc neprší. Zdá se, že všechno schytává jen Morava a Slezsko, tak doufám, že si řeky s přívaly vody poradí a vy, kteří bydlíte v těchto postižených oblastech, nebude muset řešit zatopené zahrádky a sklepy.




Začátek týdne

14. května 2014 v 7:54 | Jarka
Není to tak dávno, kdy jsem se pokoušela o zapisování každodenních (ne)malých radostí a nějak se mi to nepodařilo a vybodla se na to. Kdybych bývala začala tento týden, bylo by to snadnější.
Na pondělí jsem byla objednaná k ženskému lékaři. To teda není vůbec žádná radost, chodím se tam předvádět nerada, ale když jsem to měla za sebou, dostavila se radost převeliká a to i přes to, že jsem si odnesla žádanku na mamografické vyšetření a vůbec mi nevadilo, že zrovna když jsem byla venku, se přihnala jedna z nesčetných přeháněk a tentokrát i s malými krupkami. Když jsem se vrátila domů už svítilo sluníčko.



A včera (úterý) byl nakonec taky prima den. Dopoledne zavolal syn, že by se na nás, spolu s vnučkou, přišel podívat. Což mě potěšilo, protože už jsme se pár dnů neviděli. Pracuje v domově pro seniory a málokdy se mu poštěstí, aby měl volný víkend a ještě vzácnější je, když ho má volný společně s Maruškou, svojí ženou. Manžel udělal vaječnou pomazánku (tu dělává vždycky on a moc dobrou) a protože peču jen na víkend, museli jsme si zákusek ke kávě koupit.


Přinesli mi krásnou orchidejku a hezky jsme si popovídali.



Navečer, když jsem koukala na Ulici, jsem si všimla hezkých mraků a vyfotila jsem je. I to mi udělalo (ne)malou radost.


Letošní šedesátýdruhý

12. května 2014 v 8:28
To jsem na to vyzrála. Když si nevím rady s nadpisem, tak si letos ty články jen čísluji. Mrkající
Dnes ráno, jsem se jako každý den šla podívat jestli paní Holubová sedí na hnízdě a pořád ji tam nevidím a to se začíná zatahovat a vypadá to na déšť. Takto jsem ji vyfotila včera (nazoomováno + oříznuto).


V pátek ráno nás budily sekačky na trávu. Měla jsem pod kuchyňským oknem vyhlídnuté kopretiny, ale než se stačily rozvít, už jsou v zásobníku některé ze zaparkovaných sekaček. Fotila jsem zpoza záclony, nenápadně. Nevinný


Sekáče jsem fotila z kuchyňského okna, tyto nové lavičky máme před domem. Dřív na tom místě bylo pískoviště a dvě lavičky bez opěradel, vedle sebe. Teď už jsme pomalu dům plný důchodců, tak jsme dostali lavičky zvoucí k popovídání si, z očí do očí.


Vrátím se do kuchyně, kde máme počítačový koutek. Když jsme si dávali plastová okna, nechtěli jsme do toho kuchyňského žaluzie domnívaje se, že tam nejsou potřeba. Byl to omyl. Okno je na východ a když svítí dopoledne slunce, nevidím na obrazovku. Řeším to ručníkovým provizóriem.


Celý týden má být hodně deštivý, ale aspoň vy zahrádkáři nebudete muset zalévat.