Duben 2014

Letošní padesátýsedmý

30. dubna 2014 v 9:00 | Jarka
Je poslední dubnový den, takže se dnes budou pálit čerodějnice a zítra už máme 1.Máj.
Do průvodu už se nechodí, ale volno se dá využít i jinak. Třeba tak, že necháme za zády město a vyrazíme do přírody, na chaty, chalupy a zahrádky. My nemáme ani jedno z toho, tak jsem si aspoň stáhla písničku od mého oblíbeného zpěváka Dana Bárty.



Ty dva květnové státní svátky letos vyšly dost nešikovně, kdo ví jestli vy, co pracujete nepůjdete do práce a nebudete pak mít prodloužený víkend. To nám důchodcům, je to putna máme den, jako den. Úžasný

Rozkvetlé jaro

28. dubna 2014 v 8:31 | Jarka
Jak tak chodím venkem, fotím kde co kvete a pozoruji, jak se nám to kvetení obměňuje. Pampelišky se začínají obalovat čmejřím a ovocné stromy přemisťují okvětní lísty ze stromu na zem. Musím tedy z archivu vymést to, co tam mám dřív, než to ztratí na své oktuálnosti.



Tady se v zeleni žlutí zlatý déšť, který už venku nenajdeme.


V pátek nám domovní důvěrnice přinesla vyúčtování za platby za byt za loňský rok a zažili jsme zklamání. Několik roků po sobě nám vraceli docela velké částky a tak jsme po mírné zimě čekali přijemné překvapení i letos. Jenže voda zdražila a její ohřev taky, my jsme si nějak víc zaplýtvali a to všechno dohromady zapříčinilo, že sice nedoplácíme, ale to, co nám vrací, je jen zlomek předchozích let.
Ovšem to nemá vliv na přírodu a právě probíhající jaro. Mrkající



Před chvílí jsem slyšela v rádiu předpověď počasí na tento týden a má se docela citelně ochladit a na horách prý zase uvidí i sníh. Ale pamatuji si, že to není nic divného. Vzpomínám si, jak jsem jako holka byla v prvomájovém průvodu v nařízené pionýrské košili a jak začalo chumelit a jaká mě byla tenkrát zima.


Hřbitovní kostel

26. dubna 2014 v 7:49 | Jarka
Od řeky Orlice a z Palackého náměstí, jsme šli procházkou dál k domu, kde můj bratr bydlí.
Šli jsme kolem kostela uprostřed hřbitova, o kterém jsem se mylně domnívala že je zasvěcen sv.Jiří, kvůli kterému náměstí hyzdila pouť s kolotoči. Na netu jsem si ale našla, že tento barokní kostel je sv.Anny a byl vystavěn 1686-91 a kostel sv.Jiří stojí jinde.







Já a manžel jsme šli hřbitovem, abych si mohla pořídit fotky, mamka, bratr a švagrová šli souběžně s námi, ale po chodníku za hřbitovní zídkou. Když jsme se pak setkali ptal se mě bráška, jestli jsem si všimla jednoho zajímavého náhrobku. Protože jsem ho neviděla, vrátila jsem se s ním pár kroků podél zdi.


Bratr povídal, že o tom náhrobku byla nedávno reportáž v televizi, mě to něco říká, ale na internetu jsem ji nenašla. Je to kámen ve své přírodní podobě a je moc krásný.


No a to už jsou jedny z posledních snímků z našeho 360km (tam i zpátky) dlouhého výletu. Ještě jsme chvíli poseděli u kávy, čaje a moc dobrého domácí dortíku a vydali se na zpáteční cestu.


Kostelecké kolotoče

24. dubna 2014 v 8:01 | Jarka
Naše procházka kolem Divoké Orlice končila přejitím mostu a stoupáním na kostelecké Palackého náměstí. Šli jsme kolem domků a u některých byla velikonční výzdoba.


Těšila jsem se, jak si pěkně náměstí vyfotím, ale už z dálky jsme slyšeli hrát hudbu a švagrová si vzpomněla, že je tam pouť. Ten velký dům je radnice.


Byla jsem hodně zklamaná. Na Velikonoce bych čekala všechno možné, ale kolotoče by mě fakt nenapadly. Z památek jsem neviděla nic, všechno bylo obestavěné stánky a atrakcemi. Tady čouhá kousek sousoší Nejsvětější trojice.


Tady je kašna.


Stánky byly pouťová klasika i oblečení.



Tady jsem si vyfotila taková udělátka, která když se otáčí, tak se zvláštně mihotají. Už jsem něco podobného viděla u nás na balkonech, ale že bych to musela mít taky, to teda ani náhodou.


Všude po městě kvetou sakury, jen nevím, proč mě napadlo vyfotit si je zrovna před benzinovou pumpou.


Z našeho celodenního výletu jsem si přivezla něco málo přes padesát fotek. Na tu dálku je to neuvěřitelně málo, ale ještě mám v záloze kostel na hřbitově. Tak ten zase příště.

Procházka kolem Orlice

22. dubna 2014 v 7:59 | Jarka
Jak jsem se už zmiňovala, byli jsme v sobotu u mého bratra a švagrové v Kostelci nad Orlicí.
Návštěvu jsme jim slibovali už hodně dlouho, ale je to dost daleko, tak jsme ji pořád odkládali. Bráška to vymyslel fikaně. Po návštěvě u nás v Táboře, si ve středu naložili do auta maminku a řekli nám, přijeďte si v sobotu pro ni.
Manžel na dlouhou cestu moc chuť neměl, ale nakonec jsme se do Kostelce rozjeli. Cesta byla dobrá hlavně díky navigaci, která nás bez zádrhelů provezla všemi nástrahami, včetně rozkopaného Havlíčkova Brodu.
Po obědě jsme se vypravili na "malou" procházku, ze které se stala procházka takřka tříhodinová, ale bylo nám jí zapotřebí, protože švagrová navařila a napekla tak, že by jsme jinak asi praskli.
Šli jsme kolem Divoké Orlice.


Docela silně foukal vítr, ale na slunci bylo až vedro. Překvapilo mě, jak je Orlice čisťounká.



Přišli jsme ke splavu.


Tam se na chvíli posadili v předzahrádce hospůdky na občerstvení a já si všimla za splavem vodáků.


Nevím, jak to s nimi dopadlo, ale myslím si, že se dál nedostali, protože bylo hrozně málo vody a ani nás cestou nikde nepředjeli.


Ještě jsem si vyfotila poníky.


Nastěnky rozkvetlý pařez.


Sojku zoomem a doma jsem i ořezávala.


A tady už je vidět kostel za náměstím, ale tam až v příštím článku.



Hezké Velikonoce

20. dubna 2014 v 19:35 | Jarka
Máme za sebou dva celkem hektické dny, zvláště sobota byla dost náročná.
Jeli jsme totiž k mému bratrovi do Kostelce nad Orlicí pro mamku, kterou si tam v týdnu odvezl. V autě jsme proseděli půl dne a celkem najeli 360km, ale návštěva to byla pěkná. Čekal nás výborný oběd, stihli jsme i skoro tříhodinovou procházku kolem řeky Orlice i městem a ve zdraví se vrátili domů.
Dnes jsme zase byli pozvaní k mé sestře a tak se docela těším na zítřek, kdy nikam nejdeme a nikoho nečekáme. Neteř pro nás nachystala bohaté pohoštění a mě to připadá, že se tyto dny jen cpu k prasknutí.


Přeji vám všem krásné pondělí velikonoční ať jste doma, na chalupách a zahradách, nebo někde na výletě.


Zase slunečno

18. dubna 2014 v 8:00 | Jarka
Včera jsme se po pár zatažených a upršených dnech, dočkali opět sluníčka.
Manžel potřeboval do města zeptat se, jestli už mu byla vyřízena reklamace na boty a tak jsem se svezla s ním. Dostal zpátky peníze a hned si v jiném obchodě koupil botky nové. Teď jen doufáme, že vydrží o něco déle, než ty první, které nekupoval u viatnamců a stejně mu po necelém měsíci praskla podrážka na patě.
Jako vždy jsem manžela zatáhla do botanické zahrady. Úžasný


V zahradě jsem objevila místečko, kde jsou rozestavěné staré kmeny z pokácených stromů a u nich je cedule, že je to:



Vyfotila jsem si pár květinek. Tady přesněji hodně květinek, ale dnes jich na blog dám jen pár.





Ještě se musím pochlubit opravenými brýlemi a taky novým futrálem na ně.


Tento týden byl u mamky můj bratr s manželkou a maminku si odvezli k nim, do Kostelce nad Orlicí. No a my s manželem pro ni v sobotu pojedem. Už jsem u bratra nebyla sto let, je to přece jen trochu z ruky, tak se na výlet a návštěvu už moc těším.

To byl teda den

15. dubna 2014 v 7:56 | Jarka
To jsem teda měla včera den. Nejen, že mě pořád moří ta rýmice rýmovitá, ale ještě jsem si parádně ukopnula malíček.
Počítačový kouteček máme v kuchyni, tak jsem zvyklá dopoledne, během vaření, odbíhat na vaše blogy. Což je tedy s vařením dost riziková kombinace, kolikrát se mi stalo, že jsem se do něčeho tak začetla, že bych připálila i vodu. Šlápnul vedle No a včera si takle sedím u noťásku a najednou slyším, jak se mi začíná třást poklice na hrnci s polévkou a hrozí, že přeteče na sklokeramickou desku sporáku. Protože vím, co je to pak za drhnutí, tak jsem vystřelila ze židle a letěla poklici nadzvednout, jenže jsem cestou, hranou levé nohy, nabrala skříňku. Teda to vám byla bolest!Plačící Na nártu se mi udělal rudý otok s modrým rantlem. Nohu jsem si dokonce vyfotila, ale pak jsem usoudila, že vás pohledu na tu svojí špachtli raději ušetřím a nebojte, noha mi do večera zplaskla a dnes už tak nebolí. Jo a jen tak pro zajímavost. Čím vlastně tu sklokeramiku čistíte? Mě na plotýnkách často zůstávají takové duhové flíčky, které jdou vyčistit jen velmi obtížně.
Slepička místo mého zhmožděného nártu.


Ale to není smolného dne konec. Po obědě si manžel uvařil kávičku a já svůj oblíbený zelený čaj a když jsem si s ním zasedla v obýváku na gauč ucítila jsem, že nesedám do měkkého. Trochu čaje jsem úlekem vycmrndala na náš světlý koberec, ovšem to nebylo to nejhorší protože to, na co jsem si sedla byly mé drahocené brýle. Naštěstí jsem nedosedla plnou vahou, ale sklíčko to odneslo.


Snažili jsme se ho s manželem sami nasadit, ale nešlo to. To průhledné dole na brýlích, je nějaký vlasec, do kterého je potřeba sklíčko uchytit a vždycky když už se zdálo, že to máme, zase to vylítlo. Takže dnes musím do města za odborníky do optiky a snad mi brýle zachrání.
Doufám, že už mám smůlu vybranou. Nevinný

Sobota na trhu

13. dubna 2014 v 8:01 | Jarka
Včera byl na našem náměstí Velikonočni trh a protože jsem na něm ještě nikdy nebyla, musela jsem to napravit. Zašli jsme tam až odpoledne a jen na chviličku.


Jsem totiž nějaká přichcíplá, pálí mě nosohltan a z nosu mám vodovod. Pár zim po sobě, jsem přečkala bez jediného posmrkaného kapesníku a letos už mám rýmu druhou. Manžel ve středu dobral antibiotika, tak na mě možná hodil nějakého bacila, jinak nevím, kde bych k tomu přišla.


Stánků nebylo tolik, jako na trhu vánočním, ale i tentokráte byly v ohrádce ovečky. Ta stará padla hospodářovi asi pod nůžky, ale měl je určitě hodně tupé.



Na náměstí bylo pódium a kapela na něm vyhrávala lidové písničky.





Ta rýma mě pěkně moří. Bolí mě hlava a jak přestanou působit nosní kapky, nemůžu dýchat, tudíž jsem akosi bez nálady. Mějte hezký den bez rýmy a jiných specialitek, které znepříjemňují život. Mrkající

A je to...

10. dubna 2014 v 7:47 | Jarka
A je to, po pokácených stromech kolem našeho domu už nezbylo vůbec nic.
Z pařezů udělal tento stroj řezanku, tu pracovníci odklidili a stromy, jak kdyby tu nikdy ani nebyly.


Po včerejšku si můžu říct, že mám hotovo i s úklidem doma.
Přemluvila jsem se a umyla i poslední balkonové okno, takže se můžu věnovat svým oblíbeným křížovkám, osmisměrkám a sudoku. To si vždycky pustím jako zvukovou kulisu ČT24 (abych byla v obraze co se děje doma i v zahraničí), nohy si opřu o protější křeslo, na kolena si položím tvrdé desky a na ně to luštění. Sudoku neluštím dlouho, ale stalo se, že jsem doma nic jiného neměla, tak jsem to prubla a ono mi to šlo a od té doby je to mé luštění nejoblíbenější.


No a když už mám ta umytá okna, vytáhla jsem trochu velikonoční parády. Všechno mám jen na servírovacím stolku a myslím, že to bohatě stačí.