Březen 2014

Nezazelenají se

31. března 2014 v 7:58 | Jarka
Minulý pátek jsem si seděla u počítače a najednou uslyšela z venku divný zvuk, mrkla jsem z okna a viděla, že se po čase opět naše technické služby pustily do kácení stromů.
Už asi měsíc před tím, ty stromy obcházela naše domovní důvěrnice, kterou doprovázely, jak jsem se později dozvěděla, jedna slečna z odboru životního prostředí a druhá byla z Č.Budějovic - dendroložka. Domnívala jsem se, že ty pěkné zdravé stromy v jejich očích obstojí, ale neobstály (naše důvěrnice byla přesvědčivější) a padlo jich za vlast překvapivě moc.
U větších stromů napřed pracovník s motorovou pilou ořezal větve v korunách. Fotky mají šedé čmouhy, protože jsem fotila přes sklo a odrážela se mi v něm záclona.



A pak už se celý den nic nedělo. Pokračování bylo v sobotu a šlo to jak po másle, během chvíle bylo hotovo.


Pár větví hned odvezl malý náklaďáček a zbytek zůstal na zemi, včetně pěkných naporcovaných klád.


Pozorovala jsem, jak si ty klády postupně odnášejí někteří lidé z baráku (asi se jim budou hodit na chaty a chalupy) a když jsem vstávala v neděli, už na zemi zbylo jen pár větví.


Toto všechno se dělo u nás za domem. Ale ani před domem některé stromy nepřežily. Toto byly lísky, které měly každoročně spoustu oříšků.


A když jsem podívala přes hřiště i tam se cosi dělo.


Tentokrát se tomu kácení opravdu nedá říct jinak, než razie.



Čtyři dny s Peginkou

29. března 2014 v 7:13 | Jarka
U nás doma se žádná zvířátka nevyskytují, ale čas od času se nám poštěstí, že dostaneme nějaké na hlídání.
Už jsme hlídali našich mladých fenečku Ťapinku, morče i potkánka. Tentokrát jsme dostali (pondělí-čtvrtek) na starost fenečku maminky mého manžela. Maminka byla v Motole, kde jí "protahovali" neprůchodnou žílu v noze. Docela jsem se toho hlídání bála, protože je Peginka na babičku moc zvyklá a ještě bez ní ani na chvilku nebyla.
Nakonec hlídání dopadlo dobře, fenečka sice nežrala, ale byla moc hodná.


Každý den po obědě jsme s ní chodili na delší procházku, tady jsme to vzali okolo plotu zahrádkářské kolonie. Bylo tam fialek, že bylo modro, teda fialovo, ale můj digitálek dělá z fialové barvy modrou.




V zahrádkách jsem si vyfotila pár jarních kytiček.




Tady už se pomalu vracíme do civilizace.



Čtyři dny utekly jako voda a toto je poslední záběr na Peginku. Už má sbalenou tašku a pojede zpátky za svou paničkou.


Kříž a kaple

27. března 2014 v 7:53 | Jarka
Dnešním článkem ukončím náš zatím poslední výlet do Bechyně a Dobronic.
Mnozí z vás se v komentářích u předešlého článku (s gotiským kostelem Nanebevzetí panny Marie) pozastavovalo nad tím, jak je ten kostelík v lukách a polích daleko od civilizace. Není tomu tak. To jen mé fotky asi všechno zkreslovaly. Kostel stojí nad řekou Lužnicí a je u něj pole, ale hned za ním je cesta a obec Dobronice.


U té cesty stojí kříž.


Ještě jednu fotku kříže jsem pořídila. Je na ní kříž, kostel a měsíc. Doufám, že jste si ho na fotkách už všimli, na modré obloze se hezky vyjímá. Tento snímek bych nazvala - tři jednou ranou.


Trošičku jsem se při focení zdržela a ostatní mi utekli. Tato fotka je pořízená od kříže a je na ní vidět, že jsme byli opravdu jen kousíček od vesnice.


V Dobronicích jsem vyfotila kapličku.



Vidíte toho motýla?


Nasedli jsme do auta a sjeli dolů k řece Lužnici. Celé údolí už bylo ve stínu, jen protilehlá strana řeky si ještě užívala podvečerního sluníčka. Ten dům napravo je mlýn a je v něm možné ubytování.


Naši kluci seděli v autě a my s Maruškou, jsme ještě obešly mlýn a dostaly se na most.


Pohled na kostel.


S Maruškou jsme si všimly srnky, která se zatoulala na travnatý ostrůvek uprostřed řeky. Chvíli pobíhala sem tam a pak skočila do vody a vyplavala na břeh. Fotky jsou pro nedostatek světla příšerný, ale snad srnku trochu uvidíte. Na prvním snímku je ve vodě a na tom druhém už na břehu v suché trávě.


Gotický kostelík

25. března 2014 v 7:54 | Jarka
Jak už jsem psala v předešlém článku, hrad Dobronice byl ještě pro zvědavé návštěvníky zavřený, ale když jsme popošli po pěšince do polí, byl nedaleko vidět hezký kostel.



Je to kostel Nenebevzetí Panny Marie, ve stínu stromů u malého posezení, jsem si přefotila povídání o kostelu z informační tabule.



Kostel se nám moc líbil, na netu jsem se ještě dočetla, že byl po třicetileté válce opravován a že z této doby pochází i většina vnitřního zařízení. My jsme ho mohli obdivovat jen zvenku.


Musím se přiznat, že mě na tom hezkém kostelu trochu mrzí ta plechová střecha, nejsem si jistá, jestli taková byla už ve 14.století a úplně nejvíc mě dostala ta kašírovaná okna na věžice.









Dobronický hrad

23. března 2014 v 7:38 | Jarka
Sice jsme na náš poslední výlet vyráželi až ve dvě hodiny odpoledne, ale dny už jsou delší a proto jsme z Bechyně nejeli rovnou domů, ale ještě se stavěli na troskách hradu v Dobronicích. Auto jsme nechali u místní restaurace a vydali se k hradu pěšky. Šli jsme kolem domků a u jednoho měli hrad na zahradě.


Až do areálu hradu jsme se nedostali, sezona ještě nezačala. Napřed jsme to zkoušeli tudy.


Nakonec jsme sjeli autem k řece a hrad fotili zdola.


Historie hradu je dlouhatánská a jestli je čitelná přefocená cedulka, můžete se poučit.


Z informační tabule jsem si přefotila hrad z ptačí perspektivy.


Ovšem my, kteří nelétáme, fotíme jen ze země.


Lenoši manžel a syn zůstali sedět v autě a my s Maruškou se pustili úzkou pěšinkou blíž k hradu. Dostaly jsme se až na malé nádvoříčko.





A na závěr přidám dvě fotky pořízené z mostu přes Lužnici. Na prvním snímku je vidět, napravo od hradu, stavení s červenou střechou. Je to kostelík a k tomu se podíváme v příštím článku.


Bechyňská procházka

21. března 2014 v 7:54 | Jarka
Už jsme společně byli na starém bechyňském hřbitovu plném křížů, prošli jsme se po náměstí a z toho náměstí to dnes vezmem touto cestou nad hradbami a řekou Lužnicí.


Z tohoto místa, ale i z hradeb pod kostelem Nanebevzetí Panny Marie, je dobře vidět most, kterému se říká Bechyňská duha.


Tento most slouží nejen autům a chodcům, ale jsou na něm i koleje pro první Křižíkovu elektrickou dráhu. Měli jsme štěstí, že jel zrovna přes most vláček.


Na tom mostu jsem byla v roce 2011 a udělala záběr na město.


Ale zpátky k aktuálním fotkám, touto uličkou vstříct k už jmenovanému kostelu.


Ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie přiléhá bývalý františkánský klášter, v němž je dnes umělecká škola.





V Bechyni je i synagoga, ve které je dnes Muzeum turistiky.


Ještě jedno ohlédnutí za synagogou a náš výlet může pokračovat dál, na jiném místě.


Bechyňské náměstí

19. března 2014 v 8:00 | Jarka
Od hřbitovního kostela sv. Michala, to není daleko na bechyňské Masarykovo náměstí.
Určitě mnoho z vás ví, že je Bechyň známá jako město lázeňské, ale taky výrobou keramiky. Už v roce 1884 zde byla otevřena odborná škola keramická, která funguje dodnes.
Při rekonstrukci náměstí v roce 2011 archeologové našli množství keramiky a důkazy o keltském osídlení z období 1 stol. před naším letopočtem, jak píše Wikipedie. Tam jsem se dočetla i to, že v 9.století zde bylo slovanské hradiště a že nejvýznamnější majitelé Bechyně byli Šternberkové.
V roce, kdy na náměstí probíhala rekonstrukce jsem v Bechyni byla a náměstí vyfotila, tady je jedna fotka z mého archivu.


Teď už náměstí vypadá mnohem lépe.


V horní části náměstí jsou lavičky kolem kašny, která byla minulý týden ještě zazimovaná.






Jako na každém náměstí, tak i na tom bechyňském, najdeme kostel. Tento je svatého Matěje.





Procházku Bechyní zakončíme až příště.

Výlet do Bechyně

17. března 2014 v 8:02 | Jarka
Minulý týden mi zavolal syn (on a jeho manželka Maruška, jsou naší parťáci na výlety), že se jim pořád nedaří společné volno, ale že by jsme mohli vyrazit na maličký výlet odpoledne, až skončí v práci. Už jsem tady několikrát psala, že oba pracují v domově pro seniory, ale každý na jiném oddělení. Takže jsme ve dvě hodiny odpoledne stáli před G-centrem, naložili je do auta a vyjeli směr Bechyně.


A tady už jsme asi 20km od našeho města v Bechyni. Auto jsme zaparkovali poblíž náměstí, ale jako první se nám postavil do cesty kostel sv.Michala.


Je o mě známo, že jsem lenoch na vyhledávání a psaní informací a proto všude fotím cedule. O kostelu jsem jednu přefotila a pořídila z ní výřez.


Kostel byl zalitý sluncem až oči přecházely.



Už jsem tento kostel na blogu měla, takže mě hřbitov, který je za ním nepřekvapil, ale nikde jinde jsem takový les křížů neviděla.



I o hřbitovu mám přefocenou cedulku.


A teť už jen pár snímků.








Sudoměřice potřetí

16. března 2014 v 7:58 | Jarka
V Sudoměřicích u Bechyně jsme se zdrželi asi hodinku a určitě jsme neprošli všechno. Ono je těžké v místě, které neznáte, nabrat ten správný směr, aby člověk viděl to nejzajímavější. Jedno, jsem ale pochopila určitě, že tady žijí tvořiví lidé, mající rádi legraci.


Naproti této restauraci s penzionem, roste stará lípa.



Té lípě by mělo být 450-500 let. Je ohnutá a podepřená malou zídkou, ale jinak vypadá v dobré kondici.





Tady se mi líbily ty kamenné žlaby.


Za plotem jedné zahrady kvetl tento strom a byl plný včeliček.


Počasí se nám trochu pokazilo, ale nezlobím se, protože u nás i zapršelo a jarní příroda dostala svůj příděl vláhy.

Pořád v Sudoměřicích

14. března 2014 v 7:45 | Jarka
Jak už jsem se zmínila v předešlém článku, v Sudoměřicích u Bechyně mají na prostranství pod kostelem Všech svatých, pár zajímavých plastik.


Největší z nich je socha Jana Žižky. Sudoměřičtí se ji tam rozhodli postavit pro turisty, kteří si pletou Sudoměř se Sudoměřicemi u Bechyně, jak se píše na této vysvětlující ceduli.



Pod Žižkou jsou umístěny necky a opodál Čertovo oko. Tady si ho syn fotí.




A ještě je tu Pupek světa.



A to není vše. Je tu i hlava krokodýla.


U jednoho domu jsem si vyfotila toto.


A při procházce Sudoměřicemi jsem narazila na rybu, která měla na udici človíčka (človíček je na fotkách proti stále béžové trávě špatně vidět, ale je na všech snímcích).



A to pořád není všem zajímavostem konec. Ještě na jeden článek to vydá.Mrkající