Únor 2014

Ještě jeden únorový

27. února 2014 v 8:07 | Jarka
Únor pomalu končí a v příštím měsíci už přivítáme jaro i to "kalendářní". Letos jsme ho ani nemuseli moc přivolávat, laškuje s námi už nějakou dobu a dokazuje nám svou přítomnost předčasným návratem ptáčků z teplých krajin (jak říkali ve zprávách) a prvními kvetoucími posly jara.
Toto je loňská suchá tráva v botanické zahradě.


Ale dál mezi stromy, jsou celé loučky kvetoucích bledulek.


Hezčí jsou možná ty, které vykukují z uschlého listí.



Kvetou i krokusy.


A samozřejmně, sněženky.


Pěkně jsme se prošli botankou.


A po vycházce nám přišla vhod vydatná polívčička. Nechala jsem se zlákat reklamou a koupila Kulajdu od Vitany. Taky už jste "redukovali do vaničky"? Jestli ne, tak vyzkoušejte. Přidala jsem bramboru a rozkvedlala vajíčko a jinak polévka nepotřebovala nic. Jen je malinko nakyslá. Pro ty, kteří kulajdu kyselí v pohodě, ale nevadilo to ani mě, která ji má ráda bez.



Další azurový

25. února 2014 v 8:00 | Jarka
Včera byl fakt krásný azurový den.
Dopoledne jsem vyprala dvě pračky prádla, a navečer jsem ho z balkonu sbírala úplně suché a to včetně froté ručníků a džín. Trochu mě v tom slunci začínají znervózňovat špinavá okna, ale ještě ne tak silně, abych sundala záclony a pustila se do nich.
V archivu jsem měla fotky řezů s Margotkou, které jsem pekla podle receptu od Ježurky.


Na tento víkend jsem pekla "prošívanou deku", vylepšila jsem ji ovocem z mrazáku.


Včera jsem byla na chvíli venku, ale příroda zatím, až na vyjímky, spí. Toto je suchá hortenzie.


Ploštice se vyhřívaly na sluníčku.


Teď je čas na likvidaci starých stromů.


A v parku u nádraží už se zase ozývá křik havranů, kteří si začínají stavět hnízda. Já jsem ale tentokrát vyfotila dvě hrdličky na Liliovníku tulipánokvětém.



Únorové jaro

22. února 2014 v 8:04 | Jarka
Tak jsem tomu mému poslednímu článku, ze zakoboněného výletu, dala šanci jen jeden den a dnes ho měním za modrou oblohu a sluníčko.
Únor je toho jarního sluníčka plný. Vzpomínám si, jak se vloni touto dobou mluvilo o tom, že jsme měli snad nejnižší počet slunečných dnů, za poslední léta. Letos se možná bude mluvit o tom, že jsme skoro neviděli sníh a zima byla vyjímečně teplá. Cestou z nákupu mě napadlo zajít na hřbitov a podívat se, jestli už kvete nějaké jarní kvítí, ale před tím jsme se trochu prošli přírodou.


Všechno je ještě do béžova, ale mě stačilo, že je v hledáčku mého foťáčku modrá obloha.


A je i bláto, tak to snad se suchem, kvůli absenci sněhu, nebude tak zlé.





Na hřbitově jsem našla prázdný šnečí domeček.


Talovíny ve stínu.


A sněženky na sluníčku.


Poslední z J.Hradce

21. února 2014 v 7:54 | Jarka
Konečně jsem se prokousala všemi fotkami z našeho posledního výletu.
Na dva týdny mi snímky vytrhly trn z paty a měla jsem co dávát na blog, jen mě mrzí, že ten den bylo pod mrakem a všechny snímky jsou tmavé. Až se třeba po roce podívám do archivu na únorové články, budu si určitě myslet, že byl celý únor zamračený. Ale není tomu tak. Letošní únor má slunečných dnů hebaděj a v posledních dnech to sluníčko i hřeje.
Naše procházka J.Hradcem pokračovala kolem kostela Nejsvětější Trojice.


Už léta není přístupný a hřbitov, který u něho byl, je od roku 1961 zrušený a přeměněný na park.


Zůstala zde Landfrasova hrobka.


A rodinná hrobka černínských lesníků Wachtelů.




To už mi pomalu docházela baterie ve foťáku (mám náhradní, ale ta mě v poslední době nějak zlobí, musím si na výletní sezonu pořídit novou) takže jsem byla ráda, že už budeme za chvíli v autě, kde se aspoň trochu ohřejeme. Moc se těším až vyrazíme na výlet nový a doufám, že za příznivějšího počasí.





Letem J.Hradcem

19. února 2014 v 8:00 | Jarka
Přece jen jsme v Jindřichově Hradci nefotili jen kostely, i když na závěr ještě jeden v archivu mám. Sem tam, mi v tom studeném a podmračeném dnu, padlo do oka i něco jiného.
Jak jsme šli městem, viděli jsme spoustu krásných domů, jako je třeba tento.


Poblíž probošského kostela Nanebevzetí Panny Marie a 15.poledníku, byla i tato růžová restaurace s penzionem.


Jindřichohradecký zámek stojí nad rybníkem Vajgarem a toto je pohled k městu.


Došli jsme k mostu.


A přes Vajgarský rybník jsem udělala ještě pár záběrů.


Ve městě objektiv mého foťáčku upoutalo vystavené zboží u obchůdku s bytovými doplňky.



Pořád všichni říkáme, že letos nebyla žádná zima. Ale my čtyři výletníci o ní víme své. Ten den byl tak ledový vítr, že se divím, že jsme to neodmarodili. Na tomto stojanu, který jsem nenápadně vyfotila, si Maruška vybrala a koupila rukavice, na své doslova omrzlé ruce.


A ještě jeden pěkný obchůdek.



Ještě jeden a ne, poslední

17. února 2014 v 7:57 | Jarka
Už to tak vypadá, že jsme v Jindřichově Hradci fotili hlavně kostely, ale když oni se nám pořád stavěly do cesty. Ten dnešní, je zasvěcen svatému Janu Křtileli.


Uvítala jsem, že jsem na něm našla cedulku s jeho historií.






V boční uličce se mi líbily domy s obrázky ve štítech.





Když jsme se vraceli zpátky kolem kostela, všimla jsem si v jeho okně světýlek, že by UFO?


Kaple a náměstí v J.H.

15. února 2014 v 7:59 | Jarka
Snímky z našeho posledního výletu do Jindřichova Hradce dávám popořadě tak, jak jsem je nafotila, ale přece jen se musím malinko vrátit, protože mi jich zbylo pár z okolí kostela Nanebevzetí Panny Marie.
Na protilehlé straně kostela, mě totiž zaujala mřížová vrata a za nimi komplex budov s psaníčkovou fasádou.


Když jsme překročili 15.poledník a dostali se na vstupní stranu zmiňovaného kostela, upoutal mou pozornost kostel jiný. Je to kostel sv. Maří Magdaleny, který je zmiňovaný už ve 13.století.


A k tomuto krásnému kostelu patří i ty budovy s psaníčkovou fasádou. Na konci 16.století byla ke kostelu přistavěná jezuická kolej. V současné době je kostel využívaný ke kulturním a společenským akcím a v bývalé koleji je muzeum fotografie.



A teď už můžu pokračovat dál v naší procházce městem. Točili jsme se vlastně v kruhu. Tady přicházíme na náměstí Míru a nad domy ční věž kostela Nanebevzetí Panny Marie.


Uprostřed náměstí stojí sousoší Nejsvětější Trojice. Maruška ve svém článku o sloupu našla a sepsala celou jeho zajímavou historii.




Hned u sousoší byly ledové sochy, ale už trochu poničené.



Okolo zámku v J.H.

13. února 2014 v 8:00 | Jarka
Od kostela Nanebevzetí Panny Marie, jsme se dostali na dohled Nežárenské brány, kterou jsme prošli dolů k řece.

.
Z mostu byl pěkně vidět jindřichohradecký hrad a zámek, ale napřed ohlédnutí k bráně.

.
Středověký hrad stál nad Nežárkou od 13.století a ve druhé polovině 16.století byl přestavěn na zámek. Poslední majitelé renesančního zámku byli Černínové, kterým byl v roce 1945 zabrán. Zámek postupně chátral až některým budovám hrozilo zřícení. Roku 1976 byla zahájena jeho rekonstrukce a od roku 1993, je opět zpřístupněn veřejnosti.



Zámek jsme si obešli pod hradbami, podél řeky.


Už z mostu jsem si na řece všimla nějaké loďky a tady jsme k ní došli. Neodolala jsem a vyfotila si ji.


Zdá se, že je to veverka z "Doby ledové".



A počasí ten den do doby ledové nemělo daleko. Byli jsme zmrzlí jak drozdi, nejvíc asi Maruška, která neměla ani rukavice, ale statečně jsme pokračovali dál.



A to už přicházíme k samotnému zámku. Skrz holé větve se dal fotit.



A tady je z dalšího mostu v plné kráse, ale s absencí sluníčka to není ono. Určitě se na zámek zajedeme podívat v letní sezoně.


Další kostel v J.Hradci

11. února 2014 v 7:54 | Jarka
Jak už jsem psala, Jindřichův Hradec nikdo z nás neznal a proto jsme šli za nejvyšší věžičkou a předpokládali, že bude patřit kostelu na náměstí. Tady už vykukuje za synagogou, která v současné době slouží husitské církvi. Všechny domy, včetně té kostelní věže, mi "pěkně" tančí.


Je to probošský kostel Nanebevzetí Panny Marie asi z druhé poloviny 14.století.


Byl založen pro Řád německých rytířů, po nich v kostele kázal katolický farář, a pak patřil i Jezuitům.


V roce 1801 ho poničil požár a za války 1809 se používal jako skladiště erárního sena a slámy. O rok později začala jeho rekonstrukce a 1.1.1811 byl znovu vysvěcen. O historii kostela je na internetu spousta informací, proto se nebudu sama dlouze rozepisovat a raději vložím pár fotek.




Naproti kostelu stojí budova, na které je cedulka s nápisem "Římskokatolická farnost - probošství".



Kostel jsme obcházeli kolem dokola a o pár kroků dál jsem přešla 15.poledník.




A dokončíme kolečko kolem kostela.




Jak jsme šli kolem kostela, fotila jsem i jeho protilehlou stranu a vyrobila si ve snímcích docela slušný zmatek. Tak snad je ten dnešní článek srozumitelný a můžu se s ním přihlásit k Daniele do projektu o sekrálních stavbách.



Kostel sv.Kateřiny

9. února 2014 v 8:06 | Jarka
Z Dírné jsme se rozjeli do Jindřichova Hradce, který je asi 45km vzdálený od našeho města, tedy žádná velká zajížďka a přesto jsme v tomto městě ještě nikdo z nás nebyli. Na silnici byly zbytky sněhu a místy i námraza a taky foukal docela silný vítr.


Protože J.Hradec neznáme, nechali jsme auto hned na jeho začátku na parkovišti u Lidla. Prošli jsme sídlíštěm a dostali se k hezkému kostelu svaté Kateřiny s klášterem františkánů.


Původně pozdně gotický kostel z let 1478-1491 by založen Jindřichem IV. z Hradce pro řád františkánů.


Řada požárů a oprav změnila vzhled kostela a dala mu převážně renesanční ráz. V druhé polovině 17.století byly přistavěny raně barokní rotundové kaple sv.Antonína a Porcinkule.





Líbily se mi ty srdíčkové otvory pro svíčku, v soklech svatých. Shodou okolností jsem četla prima článek u Daniely, která těch různých srdíček "nalovila" víc.




Františkáni už zde nejsou a budova konventu se využívá jako sídlo okresního soudu.


Mě se líbí ta spojovací chodba. Představuji si, že tudy chodili mniši na bohoslužby.


V J.Hradci mají krásných kostelů víc a dokonce i velký zámek. Fotek jsem pořídila habaděj a jsem sama na sebe zvědavá, jak se mi je podaří roztřídit a vyrobit z nich nějaké smysluplné články.