Leden 2014

Inspirovala jsem se

29. ledna 2014 v 7:57 | Jarka
Ještě nám neskončil první měsíc tohoto roku, tak snad není pozdě na foto-rekapitulaci toho minulého.
Rekapitulaci ve fotkách, pěkně měsíc po měsíci, jsem viděla na pár blozích, třeba u Alenky-Signory, nebo u Dáši, která to vzala dokonce natřikrát a určitě ještě někde, ale to už jsem při své inteligenci zapomněla. Jo a mám to! Vlastně úplně poprvé jsem rekapitulaci ve fotkách viděla u Babsy. Takže díky všem za inspiraci a tady je můj rok 2013.

LEDEN 2013 musel být vloni mrazivější, protože jsem fotila sněhové sochy.


ÚNOR, ale se sněhem rychle skoncoval.


BŘEZEN už polehoučku probouzel přírodu.


A DUBEN už přál výletům. Vyjeli jsme si na Borkovická blata, se zastávkou v Hodětíně, Vlastiboři a Bechyňské Smoleči.


V měsíci KVĚTNU jsem našla snímky z výletu do Albrechtic, kde mají úžasný hřbitov a Písku, kde jsme obdivovali sochy z písku, než je pár dní na to, smetla povodeň.


V měsíci ČERVNU, jsme byli na výletě v Blatné, viděli jsme viklan v Kadově a na naučné stezce spoustu dalších balvanů s miskami, ve Slatině se nám líbila kaplička v těsné blízkosti synagogy a ještě jsme stihli skanzen v obci Chanovice.


ČERVENEC byl horký, ale než začala ta nejhroznější vedra, stihli jsme se podívat do Jemčiny na zámek, také na zámek ve Vráži nad Nežárkou, stavěli jsme se i v Třeboni a konec měsíce trávili hlavně na plovárně.


SRPEN byl zpočátku horký k nesnesení a jinde než na koupališti nebyl k přežití, koncem měsíce ale přijel bráška s manželkou a vzali mě na výlet na Lipno na Stezku v korunách stromů a do Českého Krumlova.


Začátkem ZÁŘÍ u nás bývá pouť, ale byli jsme i na výletě na Křemešníku a podívali jsme se i do Pelhřimova.


V ŘÍJNU jsme si vyjeli do Dírné, kde mají krásná Boží muka a pokračovali jsme na Červenou Lhotu a Pluhův Žďár.


I v LISTOPADU jsme byli na výletě. Tentokrát jsme se podívali na Zvíkov, do Varvažova, Čimelic a Sepekova.


A jak tak na to koukám, tak jsme dubnem počínaje a listopadem konče, byli každý měsíc na malém výletě. Většinou nejezdíme moc daleko, jediný výlet, který byl dál byl ten do Blatné, jinak jezdíme do okruhu pár kilometrů od bydliště a s potěšením musím konstatovat, že jsme ještě ani zdaleka neviděli všechno, co nám okolí nabízí.
Aby byl můj roční výčet úplný, musím ještě přidat fotku z PROSINCE 2013.


Neinspirace trvá

27. ledna 2014 v 8:04 | Jarka
Inspirace je u mě pořád na bodě nula, ale nálada jinak dobrá, jelikož a protože nám konečně opravdu začala zima.
Včera jsme měli celý den pod nulou a do toho mírně sněžilo, takže jsem spokojená a užívám si zimy a to i přesto, že na nás tento týden vyšla služba na úklid dolejších prostor domu a chodníku.
Foťák nosím pořád sebou a tak se mi podařil vyfotit maják v zahradnictví ve tmě. Na blogu jsem ho měla nedávno a zviklala mě poznámka o tom, jestli je to skutečně maják a ne třeba minaret. Vzbudit ve mě pochybnost bylo jednoduché, protože jsem na vlastní oči neviděla ani jedno ani druhé. Ale maják to je, tady je důkaz.


Ráda si kupuji časopis Katku a v posledním čísle jsem našla recept, který se mi hodil, protože jsem koupila krůtí maso na rolku.


Použila jsem jen recept na rolku. Bylo to rychlé a jednoduché a ten namočený tousťák ve vajíčku, chutí připomínal nádivku.


Rolka se mi nepodařila nacpat zpátky do té pružné nohavice, tak se mi maso dosti rozjelo, ale na chuti to nic neubralo.


Včera odpoledne u nás byla mamka i má sestra se synkem a než jsme poseděli u čaje a kávičky, vzali jsme to procházkou na hřbitov, takže vás neušetřím dalšího pohledu na tamní "dekorace".



Pěkně jsme vymrzli a o to víc nám pak chutnal horký čaj. Pekla jsem řezy, do kterých se dává vaječný koňak a sklidila jsem za ně pochvalu.





Že by přišla?

23. ledna 2014 v 8:24 | Jarka
Zdá se, že se zima přece jen rozvzpomněla jaké je roční období a začala se podle toho chovat. Včera jsme se probudili do bílého rána, ale protože jsme měli celý den těsně nad nulou, moc toho sněhu nemáme.
S manželem jsme odpoledne zaběhli na hřbitov, vyměnit v urnové schránce Vánoce, za něco neutrálnějšího a když už jsem byla venku, pořídila jsem pár fotek.



Je zvláštní, jak ten bílý poprašek hodí svět do černobíla. Schválně jsem hledala něco aspoň trochu barevného.


Ale moc se mi to nedařilo.





A nakonec jsem našla i kvetoucí primulku.


Když není inspirace

20. ledna 2014 v 8:14 | Jarka
Těžko přetěžko se vkládají nové články když chybí náměty a není inspirace.
Včera večer jsem seděla u počítače, měla otevřenou svou administraci, dumala nad fotkami, které za chvíli uvidíte a říkala jsem si, že to snad s novým článkem vzdám.
Jak jsem tak bloudila očima po obrazovce, padl mi zrak na kolonku "poslední komentáře" a uviděla jméno Babs. Klikla jsem na to jméno a co nečtu. Babs měla s komentářem pod článkem s klokotským kostelem, to samé dilema, co já. Jen měla tolik kuráže, že začala psát a nakonec vykouzlila pár prima vět. Psát blog není natolik důležitá věc, aby potřebovala nějaké nakopnutí zhůry, ale já ho tímto prostřednictví dostala. Mrkající
No prosím a úvodních pár vět je napsáno a můžu přejít k mým nic neříkajícím fotkám. Ve svém archivu jsem měla tyto dvě hrdličky, které chodí k nám na krmítko a vždycky ho malým ptáčkům zpěváčkům, vyzobají do mrtě (snímky jsou maximálně nazoomované a ještě oříznuté).


Ve vilové čtvrti,za plotem opuštěné zahrady, jsem vyfotila jablůňku plnou neočesaných jablíček.



Na vedlejší jabloni hodoval kos (opět zoom a ořez).


A tento trnkový keř, porostlý lišejníkem, jsem vyfotila v blízkosti klokotského kostela.



Od kostela, je vidět naše nemocnice a taky úplně vlevo "G-centrum" (domov pro seniory), kde pracuje náš syn i jeho žena Maruška.


"Géčko" je i na tomto snímku. Je pro změnu vpravo, mezi dvěma komíny.


No vida, nakonec to šlo, jak pravila Babs.

Opět Klokoty

18. ledna 2014 v 8:14 | Jarka
Nadpis nelže, protože poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie, už jsem měla na blogu několikrát. Tentokrát jsem jeho návštěvu zvolila proto, že chci s tímto článkem přispět do projektu o sakrálních stavbách u Daniely.


Auto jsme zaparkovali u klokotského areálu.


Ale s fotkami začnu na křížové cestě, která ke kostelu vede a je lemovaná starými lipami.



Na začátku křížové cesty je nedávno opravená kaplička sv.Jana Nepomuckého.


Přes louku na protilehlé straně je ještě jedna kaplička, sv.Antoníčka.


Od kapliček se vrátíme k poutnímu kostelu.


Kostel Nanebevzetí Panny Marie stojí na místě původního kostelíka (1220-1265). Kousek za dnešním kostelem od středověku vyvěrá praven léčivé vody, pro kterou putovalo mnoho lidí a posvátnost a věhlas tohoto místa umocnilo i zjevení Panny Marie (13.století). Na památku byla nad pramenem postavena kaple, kterou vám dnes neukážu, ale už jsem ji na blogu taky měla. Fotila jsem jen klokotský kostel.


V roce 1421 zde nechal Jan Žižka upálit sektu Adamitů a kostel se obnovil v roce 1520.


Kostel, který stojí v Klokotech v současné době byl založen kolem roku 1700 a po dostavení byly kolem něj postupně vybudované ambity a v rozích kapličky. Z informační cedule jsem přefotila jeho půdorys.


Nakonec se mi schovalo tak, jako obvykle když se vypravím za fotkami, slunce.





Z informační tabule jsem přefotila i interiér kostela. Klokotský kostel není moc velký, zato je v něm krásně barevno a já vždycky říkám, že i milo a útulno.



To byl nervák

16. ledna 2014 v 8:02 | Jarka
Koupili jsme novou televizi a právě okolo ní byl ten nervák.
Televizi jsme vlastně nepotřebovali, té naší bylo mezi vánočními svátky akorát dva roky. Vzpomínám si, jak nám tenkrát ta stará klekla zrovínka v období svátečních pohádek a jak jsme si říkali, že po vánocích nebudeme zbytečně utrácet a koupili jsme televizku s menší obrazovkou. Přestože jsme od té doby hodněkrát zalitovali, že jsme byli takoví šetřílci a nekoupili větší, byli jsme jinak spokojení. Jenže teď odešla televize našemu mladšímu synkovi a protože jsme dostali nějakou korunku od Ježíška a obchody lákají slevami, rozhodli jsme se dát synovi tu naši zánovní a sami si pořídili větší.
Jéminé, ale než ji manžel naladil! Původně jsem myslela, že vyfotím oběd a nakonec byla ráda, že jsem vůbec něco uvařila, toto jsou přichystané kuřecí závitky v alobalu. Víc fotek nemám, nebyl čas.



Manžel je domácí kutil, pustí se opravdu do všeho a vždycky úspěšně, ale taky je nervák a s každým nezdarem okamžitě osnuje katastrofické scénáře a k takové záležitosti, jako je třeba ladění programů potřebuje mít publikum a asistenci. No co vám budu povídat, dva dny jsme na sebe "zvyšovali hlas" Křičící a vsadila bych se, že si sousedi okolo nás myslí, že máme před rozvodem. Víte třeba to, že když chcete do televize nahrát všechny programy z rozšířené nabídky, musíte si pro vyhledávání kanálů na televizi nastavit Německo, jinak si naladíte jen základní nabídku?
No, nakonec v naší domácnosti opět zavládl klid a televize šlape tak, jak má. První foto je z úterý a druhé ze středy.


Prima knížka

13. ledna 2014 v 8:05 | Jarka
Snad celý minulý týden, včetně víkendu, nám svítilo sluníčko a já stejně neměla co dát na blog. Bezradně jsem nosila foťák v kapse a nevěděla na co jeho objektiv zaměřit, protože už jsem v našem městě a jeho okolí vyfotila snad úplně všechno a dokonce ne, jednou.
Když jsem šla v neděli dopoledne ze shromáždění našeho sboru Církve bratrské, napadlo mě už po sté vyfotit Kotnov.


Když by jste šli po tom chodníku dolů uviděli by jste tuto hezkou vilu.



Až doma jsem si uvědomila, že mám tuto vilu na dobové fotografii i s krátkým popiskem.


K prosincovým narozeninám jsem totiž dostala od našich mladých prima knížku, kde je spousta historických fotek z našeho města. Podobnou knížku dostala ke svým narozeninám i moje mamka, ale ta ji dostala se svým rodným městem, Hranicemi na Moravě. Když se do té knížky podívám úplně dozadu, tak jsou v ní dvě stránky abecedně seřazených měst z celé naší republiky, nafocené a vydané v edici Zmizelé Čechy, Slezsko a Morava.


Vyfotila jsem ještě jednu vilu v této čtvrti.


Je to ta s věžičkou.


A i tu jsem v knížce našla.


Už jsem na svém blogu, tuším předpředloni, měla porovnávací fotky Tábora starého a současného, ale možná bych mohla ještě některá zajímavá místa vyhledat a vyfotit. Samozřejmně s knížkou v ruce, aby se mé záběry víc podobaly dobovým fotografiím.

Letošní pátý...

10. ledna 2014 v 8:03 | Jarka
Podle nadpisu je patrné, že jsem se zase musela uchýlit k pořadovému číslu článku, protože mě pro ten dnešní nenapadl žádný lepší.
Povánoční čas je pro blogování těžší, jelikož začínají chybět náměty, ale protože nosím foťák pořád sebou, můžu třeba vyfotit parkoviště u Kauflandu. Kupujeme si tady chleba. Ovšem ne v Kauflandu samotném, ale v postraním vyhrazeném prostoru pro pekařství z Vysočiny, odkud nám nejlépe chutná.


Když jsme nastupovali do auta a podívala jsem se přes hlavní silnici, všimla jsem si v tamním zahradnictví majáku, který tam dřív nebyl.


Zajeli jsme ještě do Lidlu, zatím je mu vidět jen čelo.


A tam mi padly do oka miniaturní Kalanchoe, které se mi hodí na stolek v obýváku. Třípatrový talíř už je vánoční minulostí, ale na balkoně máme ještě dvě krabičky cukroví.


Kalanchoe, které jsem na stolku měla, se sice krásně zalenají a rostly jako z vody, takže jsem je musela často zastřihávat, ale od doby kdy poprvé odkvetly už nikdy znovu na květ nenasadily.


Ty, co jsem koupila jsou hrozně mrňavé a do těch obalů zahučely skoro celé.


Ale aspoň mi doma něco chvilku pokvete.



Slunečné odpoledne

8. ledna 2014 v 8:05 | Jarka
Včera byl další slunečný den a mě se ho konečně podařilo využít k malé fotovycházce. Když nevím kam se vypravit, skončím obvykle v botanické zahradě a nejinak tomu bylo i tentokrát.


Dřevěného méďu už jsem na blogu měla, ale tentokrát jsme šli pěšinkou za jeho zády a já si všimla zlaté cedulky. K mému překvapení na ní nebylo jméno autora, ale básnička.


Přestože svítilo slunce, moc fotek se mi nepovedlo, protože mě zlobil ostrý kontrast mezi stínem a světlem, ale na jeden článek jsem přece jen něco vybrala.



Nevím, co je toto za rostlinku, byla na skalce a držela se na ní rosa.



Když jsme opustili botanku a obcházeli boční stranu zemědělské školy, všimla jsem si stříbrných sloupků, které tam dřív nebývaly.


Jsou to nové kontejnery na tříděný odpad. Divila jsem se, že jsou tak malé, ale není to tak. Na sloupku je sklopný otvor a ten vede do velké hloubky v zemi. Moc by mě zajímalo, jak se budou tyto "kontejnery" vyprazdňovat.


A hádejte od koho jsme dostali tento malý kalendářík?


No přece od tří králů! A měli by jste je slyšet, zpívali z plna hrdla.


V pátek dopoledne

5. ledna 2014 v 7:59 | Jarka
Víkend je u nás opět zakaboněný, ale ještě v pátek svítilo slunce jak na jaře.
Tentokrát jsme zajeli nakoupit hned po deváté hodině dopoledne a protože večer na pátek pršelo a v noci pak mrzlo, měli jsme krásně ozdobené auto. Parkoviště bylo ještě ve stínu.


Ale sluníčko už vykukovalo přes roh našeho domu.


Všimli jste si na předcházející fotce se sluníčkem, kapoty auta? Měla po sobě krásnou námrazu v podobě větviček. Horší to bylo s čelním sklem, déšť a mráz na něm udělaly neprůstřelnou krustu.


Měli jsme namířeno do nedalekého Tesca a měli jsme štěstí, parkoviště bylo poloprázdné.


Jen tak jsem si v mezidveří vyfotila nádobky se žvýkačkami, líbilo se mi, že je sluníčko a že jsou pěkně barevné.


V tomto obchodě jsme pravidelní návštěvníci, tak se nám vyplatí mít klubovou kartičku a když je příležitost sbíráme i bodíky na slevové akce. Tentokrát se sbíraly body na výrobky této značky.


Měli jsme zálusk na tyčový mixér pro rodinu staršího syna a představte si, že už měli jen jeden jediný, který byl vystavený pro oči zákazníků. Zákazníci mají od pátku smolíka, ten poslední kousek je u nás doma.


Ale ani my jsme nezůstali zkrátka, nechali jsme si od Ježíška nadělit varnou konvici a je tak hezká když vaří, že jsem ji musela vyfotit.