Prosinec 2013

Novoroční přání

30. prosince 2013 v 9:21 | Jarka
Je to k nevíře, ale už píšu své páté blogové přání k Novému roku.
Dívala jsem se na ty minulé a zjistila jsem, že jsem psala pořád to samé o tom, jak mám ráda Vánoce a jak ty silvestrovské oslavy nemusím.
Nebudu už se tedy opakovat a napíšu třeba o tom, jaký jsme letos s manželem dostali dárek od našeho mladšího syna. Je to DVDéčko s jeho písničkou. Tu písničku hrál a zpíval hodně dlouho, když mu někdo z posluchačů řekl, že by nebylo špatné ji natočit. Myšlenka se ujala a vzniklo toto DVD. Je vyrobené amatérsky s kamarády a po domácku, ale myslím si, že se docela povedlo.









Večerní město

28. prosince 2013 v 8:10 | Jarka
Ještě se na skok vrátím před Štedrý den.
Fotky, které jsem měla v archivu, jsou z poslední adventní neděle, kdy byl na našem náměstí živý Betlém. Musela jsem sice chvíli přemlouvat manžela, ale pak si dal říct a do města jsme společně zajeli. Moc mi letos chybí aspoň malý poprašek sněhu, na konec prosince je nebývalé teplo a i to město, přestože je nasvícené spoustou vánočních světýlek, je nějaké smutné. Za křižovatkou a "Bránou času" je ulice k náměstí.


Živý Betlém se odehrával před dveřmi kostela.



Přestože je náměstí trochu do svahu a ke kostelním vratům vede pár schodů, moc dobrý výhled diváci neměli. Ale přece jen se mi podařilo pár fotek.



Nakonec to byla docela pěkná večerní procházka. Radnice má svíticí PFko.


A kavárnám a obchůdkům, hezky svítila okýnka.


Byly šťastné i veselé

26. prosince 2013 v 8:28 | Jarka
Překonala jsem blogovací lenoru a rozhodla jsem se, že přidám aspoň čtyři fotky.
První je náš mini-stromeček, kupodivu i chvilku zasvítilo sluníčko, ale to nám na chvilinku svítí každý den, aby ho rychle vystřídaly mraky.


Navečer jsme se, jako už tři roky po sobě, přemístili k mamce. Od té doby, co odešel můj taťka, střídala mamka Štědré večery u mě a u sestry, až někoho z nás napadlo, že by nebylo špatné sejít se u mamky všichni najednou. Vyzkoušeli jsme si to a tak se nám to zalíbilo, že se z toho pomalu stává tradice. Řízků bývá plná mísa, toto ještě není konečná.


Už jsem to tady určitě psala, u mamky si dáváme jen dárky symbolické a to tím způsobem, že si první adventní neděli napíšeme jména všech zúčastněných na papírky, strčíme do "klobouku" a každý si vylosujeme jedno jediné jméno, pro které máme za úkol pořídit dárek v hodnotě sto korun. Nevěřili by jste, kolik se dá, při rozbalování takových minidárečků, zažít legrace.






Vánoce, přicházejí...

23. prosince 2013 v 8:03 | Jarka
Čtvrtou adventní neděli máme za sebou a doma ladíme poslední detaily v přípravě na Štědrý den a hlavně večer.
Tam, kde jsou děti, jsou Vánoce vždycky mnohem hezčí než u nás dospěláků, ale to neznamená, že by jsme si ty svátky snad méně užívali. I nám se líbí rozsvícený stromeček a dárky pod ním a rádi se posadíme k hezké pohádce i kdyby už jsme ji viděli 100x před tím.
Poslední svíčka na adventním věnci už byla zapálena.


Stromečky už nezáří jen na náměstích, ale zdobí i naše příbytky.


A mě nezbývá nic jiného, než vám všem popřát hezké, pokojné Vánoce a plnou náruč Božího požehnání.





Jen tak

21. prosince 2013 v 8:57 | Jarka
Ještě nedám přáníčko k Vánocům i když ho mám připravené, ještě malinko času zbývá.
Vždycky, když se probudím a jdu do kuchyně první co udělám je, že zapnu malé kuchyňské rádio, abych si poslechla zprávy a k snídani mi hrály písničky.
Dnes v tom rádiu říkali, že je první zimní den a slunovrat. Ode dneška se nám bude pomaloučku polehoučku vracet sluníčko a prodlužovat den. Mě ta tma nevadí. Zdá se mi, že o to útulněji máme doma přestože je fakt, že mě tma skoro ve čtyři hodiny odpoledne vždycky zaskočí.
Tuto barborku mi přinesla minulou neděli neteř, prý je to kdoule a do Štědrého dne bude určitě samý květ. Foceno ráno za umělého osvětlení a s bleskem.



Během dopoledne se rozpustila mlha, udělalo se azuro a vysvitlo slunce a mě to nedalo a větvičku jsem přemístila a vyfotila znovu. Moc jsem ale nevyhrála, zase mě trochu pozlobilo světlo a stín.


Toto je taky fotka z rána.


A tyto dvě už za lepšího světla.




Mějte hezký, poslední adventní víkend!

Každým dnem blíž

19. prosince 2013 v 9:20 | Jarka
Štědrý den, je každým dnem blíž a s ním i konec příprav a úlevné leháro.
Dnes ještě chci udělat dvoje nepečené cukroví, vosí hnízda, nebo se jim snad říká včelí úly(?) a včera jsem si uvařila plechovku Salka na výborné košíčky - Šohajdy.
Taky ještě nemám zabalené dárky a uvažuji o tom, že v neděli odpoledne ozdobím i stromeček (moje mamka už ho má tak, jako každým rokem, týden dopředu) a pak už tedy bude jen gaučink a pohádky. I když to je jen iluze, protože budu vařit a uklízet futr pryč. Holka jsem ráda, ale v tomto to mají ty naše polovičky lépe zařízené.
Na procházky není počasí ani čas a doma se fotí špatně, ale vložit fotku chci zkusit, protože jsem se na některých blozích dočetla, že je to problém.


A mě to jde tak, jako vždycky.




A teď ještě zveřejnit, ale zdá se mi, že nevidím žádnou změnu.

Je odpoledne a košíčky už jsou hotové, jen mi vždycky nějak zbyde světlá náplň a nedostává se mi čokoláda.



Cestou k autu

17. prosince 2013 v 8:49 | Jarka
V sobotu navečer, když jsme šli z našeho vánočního trhu přes město k nádraží, kde jsme měli zaparkované auto, jsem si ještě vyfotila naší zánovní městskou plastiku "Bránu času". Ta plastika je trnem v oku a objektem vtípků mnoha lidem našeho města, ale já proti ní nic nemám. Co jiného postavit uprostřed města k rušné křižovatce. Ta křižovatka odděluje staré město od toho novějšího, tak se mi to zdá symbolické. Takto vypadala v létě.


To jsem ještě netušila, že bude za tmy všechno svítit. Světýlka jsou pod lavičkami a brána sama mění barvy od zelené, přes modrou a fialovou až po červenou. Mě by stačila jen barva modrá. První snímek je ještě za světla, další už jsou večer.


Ještě jsem vyfotila fialovou a červené jsem se nedočkala, protože nám na semaforu naskočila zelená, tak jsem běžela na přechod za ostatními, se kterými jsem byla na trhu.


Město je celé osvětýlkované, ale k té pravé vánoční náladě chybí trocha sněhu.


Vánoční strom máme i před zemědělskou školou a je živý. Pamatuji si, když byl docela maličký a teď už je z něj takový habán.


A konec vykecávání a jdu promazávat makové cukroví, recept jsem si opsala u Natty.



Na vánočním trhu

15. prosince 2013 v 7:55 | Jarka
Tak jsme se dočkali. V sobotu byl vánoční trh i v našem městě.
Tentokrát jsme na něj nešli dopoledne, ale až skoro v podvečer v domnění, že už tam bude volněji. To se nám sice nesplnilo, ale když jsme odcházeli, už svítilo celé vánočně vyzdobené náměstí a vypadalo to určitě lépe, než to pošmourno, kterého si poslední dny užíváme.



Trh to byl staročeský, takže žádní Vietnamci a žádné hadry, ale samé hezké věci, nebo dobroty.


Stánek s touto keramikou bývá na trhu každoročně a ani letos jsem neodolala a musela si ho vyblejsknout.



Světla bylo čím dál, tím míň a stánky se rozsvěcely.



Na náměstí bylo i pódium s programem pro děti, nebo hudebníci vyhrávali koledy.


Venku jsme pobyli dvě hodiny a můžu říct, že jsme pořádně vymrzli. Když jsem se pak doma zahřála, tak jsem měla celý večer tvářičky červené, jak Marfuša.



A je vymeteno

13. prosince 2013 v 8:01 | Jarka
Pro dnešní článek jsem vymetla zbývající snímky z našeho nedávného výletu a tím je můj fotoarchiv vymetený do posledního smítka. Už mám ale foťák připravený na náš zítřejší Vánoční trh.
V archivu mi zbylo fotek jen pár. Třeba tyto dvě jsou hned ze začátku našeho výletu, kdy jsme se stavěli u Obrových hrobů, jenže já v lese nějak nic neviděla, tak jsem si vyblejskla jen silnici a u ní velký kámen.


Tohoto koně na střeše, jsem vyfotila v Čimelicích na restauraci u parkoviště.


Další snímek je pořízený z auta. Zaujal nás s Maruškou ostrůvek se stromem, ve vypuštěném rybníku hned u silnice. Protože jsme tady nemohli stát delší dobu, jen jsme otevřeli okýnka u auta.


A jedeme dál.


A to už jsme v Sepekově, odkud jsem měla fotky kostela v minulém článku. Ke kostelu se vystoupalo po pár schodech a toto je pohled od kostela dolů. Domeček byl na prodej.


Hned vedle něj byl taky pěkný i s verandičkou.


A poslední fotky jsou ze sepekovského náměstíčka.




A ještě jeden

11. prosince 2013 v 8:46 | Jarka
Možná jste nabyli dojmu, že fotky božích muk, v předminulém článku, byly z našeho nedávného výletu už poslední, ale chyba lávky, ještě nějaké mám.
Už jsme byli na cestě domů a jeli jsme přes Sepekov, když se mě Maruška zeptala, jestli jsem někdy viděla zdejší kostel. No, neviděla. Takže jsme udělali ještě jednu a už opravdu poslední zastávku. Ten kostel je poutní, je postaven ve slohu barokním a je to kostel Panny Marie.


Mrzelo mě, že se nedalo vstoupit za zeď a musela jsem fotit jen to, co přes ní koukalo.


Kostel je postavený na místě kapličky, ve které se nacházela socha Panny Marie a obraz Bohorodičky, ke které putovaly zástupy věřících. Kaplička brzo nepostačovala a byla rozšířena na kostelík, ale ani ten nestačil až byl položen základní kámen k tomuto kostelu (1730-1733).


Fakt mě mrzelo, že nemůžu vidět vnitřní ochozy a kostel v plné kráse, ale prý je brána otevřená jen v době poutě.



Tak jsme kostel obešli a já zas nacvakala asi tisíc snímků.





Tento kostel by se taky mohl hodit do Danielčina projektu se sekrálními stavbami.