Listopad 2013

Letos podruhé

29. listopadu 2013 v 7:59 | Jarka
Od hradu Zvíkov jsme se přesunuli jen o pár kilometrů dál do obce Varvažov a bylo to skutečně, jak praví nadpis, letos podruhé. Poprvé jme tuto obec navštívili při naší jedné vyjížďce s manželem a bylo to začátkem března. Dnešní snímky se od těch březnových moc neliší, i tenktát byl na zemi sněhový poprašek.
Tato obec se líbí filmařům a bylo zde natočeno několik filmů. Nejznámnější z nich je asi Je třeba zabít Sekala, ale taky Stříbrná paruka, nebo O zatoulané princezně.
První záběr je od silnice a je na něm vidět celý komplex budov okolo kostela sv.Kateřiny, barokního zámečku a hospodářských stavení.


Na místě středověkého řádového dvorce s kostelíkem vznikla tvrz a posléze zámek, s hospodářským dvorem. Zámek sloužil jako letní rezidence johanitů.




Zámek je hned vedle kostelíku. V letech 1847-1948 patřil Schwarzenberkům, kteří v něm zřídili školu. V restitucích bylo varvažovské panství orlické větvi Schwarzenberků vráceno.




Do areálu se nebylo možné dostat, tak jen snímek přes plot.



Na protilehlé straně jsem si vyfotila pár vesnických domů.




Ke kamennému mostu a roubence se podíváme zase příště.

Podzimní Zvíkov

27. listopadu 2013 v 8:06 | Jarka
Včera jsme byli po čase zase na výletě a jak jinak, opět s našimi výletními parťáky, našimi mladými.
První naše zastávka byl Zvíkov. Už jsem ho na blogu měla, bylo to vloni v létě a tentokrát to bylo hodně jiné, protože mimo jedné skupinky výletníků, jsme na Zvíkově byli sami.
Hrad stojí nad soutokem Otavy a Vltavy na Orlické přehradě a jeho minulost začíná ve 12.století z čehož plyne, že je jeho historie velmi dlouhatánská, takže kdo chce najde si ji na netu třeba ve Wikipedii a kdo ne, může se rovnou podívat na obrázky.
Do zvíkovského areálu se vstupuje Píseckou branou, vedle které stojí hláska.


Na cestě je kaplička sv.Jana Nepomuckého.




A to už jsme u Královského paláce s přilehlou věží, které se říká Markomanka. Byly v ní přechovávané korunovační klenoty.



Škoda, že jsou tato vrata zavřená a nemůžeme se podívat aspoň na nádvoří paláce.



Za touto zdí je z hradeb hezký pohled dolů na vodu.



Dalším průjezdem se dostaneme na zadní nádvoří.


Této věži se říká Červená.


V pozadí je další vyhlídka na přehradu.


Sestoupili jsme až k přístavišti a podívali se přímo k vodě.











To to letí...

24. listopadu 2013 v 7:58 | Jarka
Nějak na mě včera dolehla první vlna předvánoční horečky. Ráno jsem vstala a pořád nic, pak jsem koukla na kalendář a zjistila, že je u neděle datum 24. což značí, že přesně za měsíc je tu Štědrý večer.
Protože ráda a často sleduji předpověď počasí vím, že už od pondělí mají uhodit mrazy a při té příležitosti jsem si uvědomila, že nemám ještě umytá okna. Takže jsem nelenila sundala záclony, šoupla je do pračky a pustila se do oken. Jak bych asi první advetní neděli zdobila vánočně byt, kdybych neměla uklizeno, že?! A protože uklízím průběžně, ta okna jsou jediná velká práce, která mě vždycky před svátky čeká.
Ale jinak mi to zatím moc vánočně nepřipadá. Teď máme za sebou pár pošmourných dnů, které moc náladu nepřidají. Takle ještě nedávno vypadal náš park u nádraží.


A takle vypadal v pátek.


Krásné zlaté listí je v tahu.


Včera večer, po dobře vykonané práci, jsem zapálila svíčku v lucerničce, příští týden už zapálíme první adventní.


A ještě se pochlubím diplomkem za soutěžení u Natty. Toto bylo soutěžení listopadové a už soutěžíme prosincově.



Šum křídel a ...

22. listopadu 2013 v 8:05 | Jarka
Předevčírem jsem se tak, jako každé jiné ráno probudila chvilinku před sedmou hodinou a protože je v tomto ročním období ještě docela slušná tma, chvilku jsem jen tak ležela a vzpomínala, jaké to bylo prima, když mě z postele tahalo sluníčko. Při tom přemítání jsem zaznamenala nějaký jemný zvuk a za momentík zase. Ozývalo se to za záclonou a když jsem se lépe podívala, viděla jsem na okně motýla. Vyskočila jsem z postele a běžela pro foťák a mezi tím se mi motýl, jak na objednávku, přesunul do místnosti na záclonu.



Nevím, kde se u nás vzal a nevím co s ním. Napadlo mě ho dát do prázdného kulatého akvárka a do víčka od přesnídávky jsem mu přichystala cukerný roztok na mlsání, ale mám obavu, že motýl na to, aby přežil zimu potřebuje spíš někam zalézt a spolu s broučky spát.


A aby to nebylo jen o motýlku, přidám snímek chlebové polévky. Většinou k obědu polévku nedělám ale u Natty jsem viděla recept a protože jsme notoričtí vyhazovači chlebových patek, rozhodla jsem se polévku vyzkoušet. Nebyla špatná a já si při jídle představovala, jak ji kdysi vařily naše babičky. Manžel si ještě vzpomněl, že jeho babička dělávala polévku z mléka do které zavářela nudle, ale tu zkoušet nebudu, mléko jako takové, moc nemusím.


Je vidět, že jsem s fotkami na štíru, protože jsem včera večer vyfotila i naši večeři. Taky jsem se inspirovala u Natty, ale plněné brambory už dělám delší dobu, poprvé jsem tuším našla receptík u Blanky. První fotka jsou brambory ještě před vložením do trouby a na druhé si manžel na ještě horké nastrouhal nivu, protože jsem mu ji nechtěla dát dovnitř, jelikož ji moc nemusím, zdá se mi příliš slaná.


Šedivé pošmourno

20. listopadu 2013 v 8:01 | Jarka
Už aby se nám města rozzářila předvánočními světýlky a to pošmourno, které teď zavládlo, se trošku rozjasnilo a rozveselilo. Venku je divno. Včera jsem vyprala a ani jsem neměla snahu prádlo pověsit na balkon a rovnou ho dala doma na sušák a to šedivé divno je vlastně i doma. Lepší to bude až nám byty provoní cukroví a zútulní světla svíček v arolampičkách a svícínkách.
Byla jsem se podívat v Baumaxu a je škoda, že nemám odvahu v prodejnách vytáhnout foťák, protože bylo co obdivovat.


Jen jsem si před vstupem vyfotila červené čepičky pro skřítky.


A foťák šel do kapsy. Ve vánočních serepetičkách jsem vybrala jednu, která se mi zdála tak hezká, že by mohla být vánočním dárkem a ještě jsem koupila ptáčkům lojové koule a hned dvě pověsila na borovici před naším balkonem.


Trvalo to jen chviličku a slétli se na ni první strávníci. Toto jsou vrabci a jsou mizerně vidět. Nechtěla jsem odhrnovat záclonu, abych je nevyplašila, tak mi na snímku tvoří odlesky a v tom pošmournu mi z foťáčku vylezlo toto.



Po víkendu

18. listopadu 2013 v 7:54 | Jarka
Jako obvykle jsem o víkendu neměla moc času, ani na procházky, ani na blog.
Tak třeba v sobotu jsme byli přát sestře k narozeninám. Dort pro ni upekla její dcera a já si ho vyfotila na jejich pidizahrádce, kde odpočíval pěkně v chládku.


Můj foťák neodolala ani kytici krásných růží.


A když jsem fotila dort venku, oběhla jsem s foťáčkem i záhonky a vyblejskla pár listopadových kytiček.


Ještě přidám západ slunce, který jsem pro změnu vyfotila od mamky z okna, která přestože bydlí v prvním patře paneláku, má tekto pěkný výhled. Má štěstí, že její panelák je poslední ze sídliště a dál už je jen vilová čtvrť a pole a louky.


A ještě jeden víkendový úlovek se mi podařil a to je krásný levandulový diplomek od Helenky, u které jsem uhodla zvířátko jménem rejsek.



To jsem to vymňoukla

16. listopadu 2013 v 7:46 | Jarka
Letos v srpnu jsme si pořídili novou pračku a včera už jsme na ni měli opraváře a můžu za to jen já sama.
Mám totiž ve zvyku v pračce prát úplně všechno, to znamená i své spodní prádlo včetně horního dílu. To prádlo si ráda kupuji s košíčky vyztuženými tak zvanými kosticemi a jedna z nich byla právě příčinou nenadálé "poruchy". Nikdy před tím se mi to nestalo, ale tentokrát se během praní jedna vyvlíkla z místa kam patří a vlezla do místa, kam nepatří. Nedovedu si vysvětlit jak, ale podařilo se jí vklouznout úzkou mezírkou mezi bubnem a gumovým těsněním do vany pračky a tam putovala až se v jednom místě zašprajcovala a skřípala a vrzala o 106.
Pan opravář zatočil bubnem a hned mu bylo jasné, co tento zvuk znamená (asi tato "závada" není tak neobvyklá), sundal zadní kryt a po chviličce držel v ruce topné tělísko i s vklíněným drátem v ruce. Byl moc hodný a do papírů napsal uvolněný řemen a opravu vykázal jako záruční. Ufff.
Už se mi to nestane. Od mamky jsem na spodní prádlo dostala šikovný pytlíček.


A ještě přidám "časosběrnou" Mrkající fotoreportáž. Nafotila jsem, jak se mi z poupěte rozvinul krásný kvítek.



Inspirace za 17Kč

14. listopadu 2013 v 7:55 | Jarka
Na několika blozích už jsem viděla časopisy s vánoční tématikou a tak jsem si včera taky jeden koupila. Zaujal mě tento "za hubičku" a vím, že nezůstanu jen u jednoho, protože hned vedle se na mě smál další.


Pár stránek jsem naskenovala, z některých vyřízla co se mi zdálo hezké a zjistila jsem, že kdybych chtěla všechno co se mi líbí dát na blog, byl by článek dlouhý, jak "tejden".



Líbí se mi stromečky laděné do jedné barvičky. My míváme do červené a docela ráda bych už udělala změnu. Líbil by se mi klidně třeba zlatý, nebo bleděmodrý, ale úplně nejvíc něžně růžový, jenže to by ty ozdoby nesměly být tak drahé.





I toto bílé ladění je krásné.





Jako první, budeme zdobit adventní věnce a už to nebude tak dlouho trvat. V našem městě se bude v pátek 29.listopadu rozsvěcet vánoční strom na náměstí a s ním se vždycky poprvé rozvítí i celé vánočně vyzdobené město. Já mám odventní věnec keramický, tak je moje zdobení jednoduché.


V časopise jsou i ukázky prostřeného stolu a recepty sladké i slané a já v něm už druhý den listuji a ladím se na Vánoce .

Kamenické fotozbytky

12. listopadu 2013 v 7:56 | Jarka
Bída padla na sedláka a můj fotoarchiv na mě začíná zívat prázdnotou.
Od konce září, kdy jsme byli na výletě v Kamenici nad Lipou, Křemešníku a Pelhřimově, mě zůstalo pár naprosto tmavých a nehezkých fotek v archivu. Přesto mě bylo líto vymazat je a ejhle, teď jsem ráda, že těch pár fotek z Kamenice ještě mám. K jejich uveřejnění mě povzbudila i Maruška, která teprve až teď začala tento výlet uveřňovat na svém blogu a kupodivu se tmavosti fotek nezalekla. Tož, já se tedy taky nebojím.
Auto jsme zaparkovali hned u náměstí a jakmile jsme z něj vystoupili, všimli jsme si tohoto falešného okna na domě.


I kostel jsem si vyfotila.


Cestou k zámku jsem v jedné výloze cvakla Hele.


V parčíku před zámkem mě zaujal balvan s miskou.



Za parkem byla vidět řada hezkých domů.


Zajímavé jsou ty pěkné štíty, které jsou na domech jen jako ozdobná čelenka.


A tady už jsme po prohlídce zámeckého nádvoří, zahrady a krásné lípy, po které se město jmenuje (viděli jste u mě na blogu na přelomu září a října), zpátky na náměstíčku, abychom pokračovali ve výletu. Jestli už si na všechno co jsem vyjmenovala nepamatujete, podívejte se k Marušce.



Podvečer na zahradě

10. listopadu 2013 v 7:51 | Jarka
Náš poslední odpolední minivýlet jsme zakončili u Maruščiných rodičů na zahradě.
Naši mladí si sem jeli pro jablíčka a aby se s nimi nemuseli tahat na zádech, využili jsme toho, že jedeme z výletu a na zahradě se stavili společně. Ta zahrádka je v zahrádkářské kolonii a i přesto, že už je listopad, nafotila jsem si pár květinek.


Na zahrádce se mi moc líbilo. Za zahradním domkem jsem našla ptáčka, který, když zaznamenal pohyb, dokonce i zazpíval.



O kousek dál stál pod stromem usměvavý trpaslík a jednoho malého měl za sebou. Zapomněla jsem si ho taky vyfotit, tak jsem si pomohla výřezem.


V záhonku jsem si vyfotila větrník.


A na větvičce stromu zvonkohru.


Tato jablíčka jsem si vyfotila na jiné zahrádce, rodiče Marušky mají sklizeno.


A nejen naši mladí, ale i my jsme si domů odnesli tato krásná a chutná jablíčka.