Říjen 2013

Sláva nazdar výletu

31. října 2013 v 7:43 | Jarka
Tak přece jsme se nakonec včera dostali na docela maličký podzimní výlet.
Zprvu tomu nic nepřálo. Ráno bylo deštivo a co nejhorší, naše auto bylo opět v opravě a čekali jsme, jestli z opravny zavolají, že si pro něj můžeme přijít. Během dopoledne jsme si mohli autíčko vyzvednout a hned po obědě jsme společně s našimi mladými vyrazili za humna.
Jeli jsme po místech, která už jsem na blogu měla, ale třeba už si to nepamatujete a nebo to bylo v jiném ročním období a snímky v podzimním čase vypadají trochu jinak. Na Boží muka u obce Dírná si asi vzpomene většina z vás. Poprvé jsem je fotila v zimě, podruhé na jaře a včera potřetí, na podzim. Tak, jako při prvním i druhém focení jsem se snažila o mukách něco zjistit na internetu, ale nepodařilo se mi to.


Slunce se schovalo za mraky a schovávalo se nám skoro celé odpoledne, ale na to už jsem si při našich výletech zvykla.


Tato Boží muka jsou největší, jaká jsem kdy viděla.



Snažila jsem se je vyfotit se šípky, nebo podzimním listím, aby bylo patrné, že je podzim.


Pokusila jsem se vyfotit malby ve čtyřech výklencích. Toto by měla být sv.Anežka a sv.Vavřinec.


A tady jsou svatý Jiří a král Václav.




Kdo nevěří, ať tam..

30. října 2013 v 7:58 | Jarka
Fakt jsem včera nevěřila vlastním očím.
To, že už jsou ve všech obchodech k dostání mikulášské figurky jsem si všimla dávno, ale to, co jsem viděla včera mě zaskočilo. Byli jsme nakoupit v Tescu a byli jsme tam až v podvečer a protože je teď, co se posunul čas o poznání dřív tma, naskytl se mi na konci parkoviště tento pohled. Připadala jsem si jak u bláznů na dvorku.


A vyzdobený je celý obchoďák a k dostání jsou všemožné vánoční serepetičky. Výzdobu u stropu jsem cvakla až při odchodu, v obchodech se ostýchám vytahovat foťák.


Ufff, tak to je něco! Ještě si zvykáme na přehozený čas, aspoň já tada ano. Mám v sobě zabudované hodiny a pořád se budím o tu hoďku dřív a teď, abych začala urychleně přemýšlet o Vánocích.
Jenže mám plný archiv podzimních snímků, protože jak jsem vyšla ven, nemohla jsem odolat té barevné nádheře. A co teď s tím. Nejenže už na stromech té nádhery moc nezbývá a fotky přestávají být aktuální, ale ve světle vánočního očekávání začínají být prošlé a za dobou své použitelnosti.





Dušičkově

28. října 2013 v 7:50 | Jarka
Vím, že jsou "Dušičky" až v sobotu, tento víkend máme prodloužený díky úplně jinému svátku, ale vsadila bych se, že už vás valná většina na hřbitově byla.
Stejně tak to vypadá u nás. Lidé využívají prodlouženého volna a hezkého počasí a snaží se to svým blízkým, na místě jejich posledního odpočinku, zvelebit. Volno-nevolno, je otevřená i prodejna s květinami.


Obešli jsme hřbitov celý a tak jsem si mohla vyfotit místo, kde se mi začátkem měsíce líbilo červené listí. Pro porovnání jsem ty dvě fotky dala vedle sebe, protože teď už po něm není ani památky.


Abych se přiznala, tak mě a mému foťáčku se nejvíc zamlouvala místa a zákoutí neuklizená, schovaná pod peřinou spadaného listí.




Minulý článek jsem končila pohledem na horkovzdušný balon a dnešní zakončím pohledem na motorové rogalo(?). Možná se poslední fotky tématicky nehodí, ale do tohoto článku patří. Toto nám letělo nad hlavou ještě když jsme byli na hřbitově.


Letošní stošedesátýdruhý

26. října 2013 v 8:14 | Jarka
Pro dnešní víkendový článek, mě nenapadá žádné smysluplné téma i když se toho děje pořád dost a dost. Jenže některá rodinná témata se pro blog nehodí a jiná se mi zase zdají nedůležitá a nezajímavá.
Například vás asi nebude zajímat, že musíme dát opět auto do opravy a že to nebude zase malá částka, ale tentokrát nebrblám, protože mají naši mladí v příštím týdnu dva dny volna a chystáme se s nimi na malý podzimní výlet.
Včera jsme s manželem hned začerstva odvolili. Chodíme k volbám poctivě, ale jsme každý na opačné straně politického spektra, takže si vlastně ty své hlasy pěkně vynulujeme. Nerozhodný
V archivu mám spoustu podzimních snímků, ale jak tak na ně koukám, za chvíli nebudou aktuální. To barevné listí se přemisťuje ze stromů na zem a fotku, kterou jsem použila na záhlaví, už bych dneska nepořídila.


Vsadila bych se, že i toto psí víno bude komplet na chodníku.


Pavouka jsem vyfotila, když jsem na balkoně věšela prádlo, včera už tam nebyl.


Když jsme šli okolo Jordánu, na stráni pouštěli draka.


A nad našim sídlištěm opět přelétal balon.


Mějte hezké, víkendově prodloužené dny.

Procházka pokračuje

24. října 2013 v 8:04 | Jarka
V minulém článku jsme vykročili na procházku k Jordánu za účelem vyfotit si pokračující práce s jeho odbahněním. Jenže místo, aby jsme se na jordánském nábřeží otočili a šli zpátky stejnou cestou rozhodli jsme se, že ten náš rybník obejdeme celý. Šli jsme já, manžel, můj bratr a jeho žena, povídali jsme si, sluníčko hřálo a bylo nám fajn.


Často se pozastavujete nad tím, že se Jordán odbahňuje nějak dlouho, ale práce jedou podle harmonogramu a budou trvat ještě celý příští rok. On je ten náš rybník opravdu veliký. Má přes 51 hektarů a jeho největší hloubka je 12,5m. Na fotkách mívám vždycky jen jeho část pod městem, hezky je ta část vidět na fotce, kterou už jsem na blogu měla. Tentokrát jsem do ní vepsala pár popisků.


Celý je vidět na mapce, kterou jsem našla TADY. Z internetu je i předcházející letecký snímek.


Naše procházka začala na hrázi (7), všimněte si botanky (2) - je vidět i na tom leteckém snímku a pokračovali jsme po pravé straně až k Harfovému mostu (6).
Tady už máme skoro celou trasu za sebou a most je na dohled. To už bylo hodně po páté večerní.


Přešli jsme most pro vláčky.


Z jeho výšky jsem si most přes Jordán vyfotila. Je 212m dlouhý a je zavěšený na 26 ocelových lanech, dokončený byl roku 1991.


Jordán je opravdu i pod tímto mostem, ale sem se bagry zatím nepodívaly.


Sluníčko už bylo dost nízko a mostu to v něm slušelo.




Zpátky na sídliště k mamce, jsme přišli skoro v půl sedmé, docela ušlí, ale krásně provětraní.

Sobotní procházka

22. října 2013 v 8:03 | Jarka
Právě uplynulý víken přijel k mamce na návštěvu můj bratr s manželkou. Jezdí jen párkrát do roka, bydlí u Pardubic a to je dost daleko.
V sobotu k mamce jezdíváme taky a protože to byl den krásně teplý a slunečný, tak jsme vypili kávu a čaj, oblíkli se a vyrazili na vycházku. Brácha si chtěl vyfotit vypuštěný Jordán a jak se řekne, že se jde fotit, jsem vždy připravena. Auta jsme nechali na parkovišti před panelákem a šli pěkně pěšky. Teď je hezké i to sídlištní parkoviště. Takle pěkně se vybarvila lípa.


Pokračovali jsme sídlištěm a mě zaujal balkon se zavěšenými květináči (na druhém snímku).


Prošli jsme parkem.


Šli jsme vilovou čtvrtí.



A za pár minut jsme byli u Jordánu.


Ve středu Jordánu je pořád voda. Přitéká sem z Malého Jordánu a z rybníku v Košíně a má svůj význam, protože je to zásobárna vody pro rybí sádky, které jsou z druhé strany Jordánské hráze.


Z hráze jsem si vyfotila jednu z historických výpustí. V létě je odkrývali archeologové a v současné době se jejich potrubí, z kmenů jedlí, injektuje jílovitocementovou hmotou, aby se zajistila jejich vodotěsnost a po opětném napuštění rybníku, tudy neprosakovala voda.


Na rybníku ještě chvilku pracoval bagr.


Ale byla sobota a po čtvrté hodině odpoledne, tak to bagrista zapíchl a šel po nahrnuté hrázce, domů.


Zlatá botanka

20. října 2013 v 8:13 | Jarka
V botanické zahradě jsme byli ve čtvrtek a byl to den, kdy u nás bylo hezky jen malou chvilku odpoledne. Měla jsem štěstí, že jsem v ten čas byla venku a ne doma. Když je totiž takto střídavo, tak většinou vyrážím ven a slunce se odporoučí za mraky. V tento podzimní čas, by to ale nebyl takový malér, protože žluté listí na stromech úplně září. Jeden z těchto čtyř snímků je focený bez slunce a myslím, že ani nepoznáte, který z nich to je.


Došli jsme ke sloupu se sovami.


Kousek za ním je maličké leknínové jezírko, momentálně k nerozeznání od pěšinky. Obojí je plné spadaného listí.


Jezíro hlídá obr-žabka.


A u pěšinky je křesílko, Bob a Bobek.



V zahradě bylo krásně.


Ale i město si užívá pěkných podzimních barev.


Zvířátková botanka

18. října 2013 v 8:08 | Jarka
V týdnu jsme byli ve městě a protože obloha slibovala, že by se mohla na chvíli protrhat a dovolit sluníčku vykouknou aspoň jedním očkem řekla jsem si, že si zaskočím vyfotit podzim do naší botanické zahrady. Zahrada se celá oblékla do zlata, ale v tuto chvíli bez slunečního svitu.


Byla jsem zvědavá jestli v ní přibyly nějaké dřevěné sochy, tak jsme to vzali kolem medvěda a u něj jsme našli nový včelí úl. K medvědovi se docela hodí.




Sluníčko pořád nic a proto jsme pomalu došli až ke klecím se zvířátky. Lištička Sisi seděla na své boudičce a koukaly ji jenom ouška, tak jsem ani nevytahovala foťák. Zato v klecích vedle, přibyli noví obyvatelé. Klece jsou hodně zastíněné a mají velmi husté pletivo. Když jsem ale přiložila objektiv přímo na něj a použila blesk, něco málo jsem vyfotila.
Tady jednu klec sdíleli holoubci a hedvábničky.


Holub mizera, si vlezl do misky a chuděra slepička obíhala okolo, ale holub ji nedovolil ani jedno sousto do zobáčku. Na klecích byly i popisky, snažila jsem se je vyfotit, ale moc čitelné nejsou.



Vedlejší klec obývali králíčci s morčaty.


Než jsme se potěšili se zvířátky, vyšlo i to sluníčko, ale to zas příště.



Staré haraburdí

16. října 2013 v 8:22 | Jarka
Moc těch starých věcí, o kterých by se dalo říct, že už je to haraburdí doma nemáme.
Navíc, jak je známo, tak jsem vyhazovací a klidně se s tím, co uznám za nepotřebné rozloučím. Taky neobýváme domeček se spoustou úložného prostoru, ale pouze malý byt 3+1 a ten není nafukovací. Přesto by jste jisté haraburdí našli přímo v mé kuchyni, ale možná i v obýváku? Co třeba říct o hodně starých knížkách, o kterých vím, že je nikdy neotevřu. Třeba tato vyčnívá z řady těch zánovních.


Ta kniha se mi líbí pro svou vazbu, ale číst se nedá (aspoň si to myslím). Vydalo ji Naše vojsko, je od Konstantina Sedycha a název má Daurija.


Taky mám pár letitých "lapačů prachu", po různu v obýváku. Tady jsou třeba napůl rozbité kořenky a omáčník s pomněnkami.


V kuchyni jsem našla hned čtyři udělátka, která jsem nekupovala já, ale dostala jsem je od babiček, takže vůbec netuším, jak by mohla být stará.
První, je drátěný napařováček. Rezne na dně kredence a nepoužívám ho, ale je docela hezký a když se rozloží, vypadá jak kytička. Myslím, že v popelnici ještě neskončí.


Další tři pomocníci jsou opravdu mí pomocníci, protože je všechny používám a dokud drží pohromadě nevidím důvod, proč by měly skončit v kontejneru. Ovšem tedy, když na ně koukám na fotce, tak stáří už je na nich opravdu znát hodně.


Slunečné odpoledne

14. října 2013 v 7:59 | Jarka
Taky bylo u vás nedělní odpoledne tak krásně slunečné a teplé? Z uplynulé neděle se vyloupl den jak malovaný a byla velká škoda prosedět ho doma.
Zahrádku nemáme, tak jsme se po obědě vypravili do lesa. Ani jsme si nebrali košík, říkali jsme si, že po víkendových nájezdech houbařů už stejně nic nenajdeme. Ještě, že jsme si vzali aspoň plátěnou tašku, protože houby rostou pořád hodně, v lese zbylo i nás. Foťáček jsem měla sebou.




Vyfotila jsem i pár houbiček, ale fotila jsem všechny, které byly na sluníčku, bez ohledu na to, jestli se dají jíst, nebo ne.






Listnaté stromy na sluníčku zářily podzimními barvičkami.



A na závěr vložím pavučinku. Jen tak cvičně jsem udělala jeden výcvak a on se náhodou docela povedl.