Září 2013

Lípa v zámecké zahradě

29. září 2013 v 7:59 | Jarka
Tu lípu, kterou mají Kameničtí v zámecké zahradě, jsem chtěla vidět na vlastní oči od té doby, co jsem ji viděla v jednom časopisu. Takle starý a zvláštní strom jsem ještě nikdy neviděla. Už samotná zahrada v anglickém stylu byla překrásná a jaká by to musela být nádhera, kdyby nám svítilo sluníčko.




A tady už je šipka k lípě.


Lípa přišla o svou korunu a roste do šířky. Tíhu větví pomáhají nést silné kůly. Přečtěte si něco o její historii z přefocené cedule.


Pro její šířku, se mi ji nepodařilo celou dostat do záběru.



Drze jsme vstoupili na trávník a šli až ke kmenu. Fotila jsem s bleskem i bez něj a aspoň pár snímků se snad zadařilo.







Podzimní výlet

28. září 2013 v 8:17 | Jarka
Náš notebook je zase v plné síle, pan opravář ho vyčistil, posíli mu paměť a udělal dalších tisícpětset věcí, kterým nerozumím, ale důležité je, že opět bez odmlouvání pracuje.
Včera měli naši mladí volno, tak jsme se společně rozjeli na výlet. Smůla je, že počasí nebylo úplně dokonalé a na rozdíl od dnešního azura, jsme měli převážnou většinu dne hodně oblačno.
Naše první zastávka byla v Kamenici nad Lipou, kde mají hezký renesanční zámeček (1583) s krásným anglickým parkem. Zámek od roku 1998 spravuje Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze a je zde stálá expozice Kovové železné práce, Hračky, Nábytek 19. a 20. století a Historie Kamenice nad Lipou.



Nádvoří je arkádové.








Chtěli jsme především vidět zámecký park, ve kterém roste krásná, asi 800 let stará, lípa. Podle té lípy, dostalo město název a byla skutečně nádherná. Do parku k lípě, se mrkneme příště.


Noťásek v opravně

25. září 2013 v 15:03 | Jarka
Tak se nám ten náš noťas rozhodl omarodit.
Už včera se mi zdálo, že je nějak špatně podsvícený a dnes je obrazovka ještě temnější. Byli jsme se zeptat v opravně, co si s tím naším marodem máme počít a pan opravář nám řekl, aby jsme ho přinesli a že se na něj podívá. Vzhledem k tomu, že už nám slouží víc jak 5let, mám obavu, že se oprava nevyplatí.
Mějte se tedy zatím krásně a hned, jak budu mít z čeho, se zase ozvu.


Divné září

24. září 2013 v 8:07 | Jarka
Letošní závěr léta nestál za nic. Schválně jsem se podívala na články ze září loňského roku a jeden vedle druhého jsou plné fotek s modrou oblohou a sluníčkem.
Je fakt, že se uprostřed léta slunce vytáhlo a pálilo jak v Africe, ale po zatažené zimě a jaru se zdá, že si s námi bude sluníčko hrát na schovávanou i na podzim. Vloni jsme od půlky října měli rozkopanou koupelnu a vyměňovali vanu za sprchový kout, tak jsem přišla o procházky a výlety v barevném podzimu a proto jsem se těšila, jak si to letos vynahradím. Zatím to vypadá, že jsem se těšila nadarmo.
Z archivu jsem vymetla asi dva týdny staré snímky, ale můžu je dát klidně dnes, venku to vypadá přibližně stejně (stejně, co se týče postupu podzimu, modrou oblohu zatím pořád nemáme).



Tady jsem fotila malé letadlo, na fotce ošem vypadá, jak moucha, nebo kaz.


Když jsme vyšli do stráně, která je od Lužnice směrem k Tescu a po pravé ruce je velké panelákové sídliště, byla tam cedule s lákavou nabídkou. Jsem zvědavá, jestli to místo někdo koupí a co s ním udělá, protože mě se ten kousek přírody líbí a byla by škoda, zničit ho nějakou zástavbou.


Šípky a bezinky už jsou zralé.




To byla sobota

22. září 2013 v 7:59 | Jarka
V minulém článku jsem se zmínila o tom, že bude moje maminka slavit osmdesátiny a včera ta oslava proběhla.
Všichni jsme se sešli u mamky už na oběd, který pro nás uvařila neteř od mé sestry. Měli jsme výbornou hovězí polévku s mamčinými domácími nudlemi a pak ještě výbornější svíčkovou.
Vyfotila jsem některé květiny, ta orchidej je ode mě a manžela.



Po vydatném oběde jsme zasedli ke stolku s dobrotami.


A zjistili jsme, že jestli chceme jíst dál, musíme chvíli ven. Někteří byli z jídla tak leniví, že se nehnuli, ale čipernější skupinka se vydala s dětmi neteře, pro změnu od mého bratra, na dětské hřiště.


Zašli jsme se podívat i na "hrochy" k jezíku, které už se ovšem před zimou vypouští.




Malá Kristýnka nás všechny bavila, je to treperenda a nezavřela snad ani na minutu pusinku.


No, a když jsme se provětrali, mamka nakrojila svůj narozeninový dort který, (stejně, jako oběd) přichystala neteř od mé sestry. Nějak se do těch neteří zamotávám, ale je to fuk, důležité je, že ten dort byl nejen krásný, ale i strašně dobrý.


S vůní Pedra

20. září 2013 v 8:50 | Jarka
Chachááá, to je zase nadpis!
Ale i na tu vůni dojde, jen vám napřed musím napsat, jak jsme dva dny s manželem jezdili k mamce a se sestrou a její dcerou, mamce dělaly novou kuchyň. Maminka totiž v sobotu slaví osmdesátiny a její velké přání bylo vymalovat kuchyň a koupit do ní nový koberec. Tak jsme se domluvili a k těm kulatinám jí společně udělali radost. Koberec si vybrala sama, tak už v sobotu překvapená nebude, ale zato má pěkně uklizeno.


To mi ale nebránilo v tom, abych si nenašla chvilku na své oblíbené luštění. Bez křížovek a osmisměrek by ten den nebyl ono. Vždycky si pustím televizi jako zvukovou kulisu, zabořím se do křesla, nohy dám na opěradlo toho druhého a na kolena položím starou dětskou knížku jako podložku a luštím si.


Tuhle navečer jsem taky luštila a nejednou jsem koutkem oka zahlédla obrovský balón. Byl nizoučko, jak kdyby chtěl u nás mezi domy přistát. Běžela jsem pro foťák, ale než jsem ho našla, než jsem si ho připravila, balon nabral výšku a rychle mizel pryč.


Musela jsem si poct zoomem.


A co ta vůně Pedra? To jsem byla nedávno nakoupit a padla mi do oka dětská ústní voda. Byla v akci a tak jsem ji vzala. A byla výborná. V puse neštípala, měla příjemnou chuť, která mi připomínala bývalou žvýkačku Pedro a jestli jste si všimli, tak píšu v minulém čase, protože už je vykloktaná. Mňam.


Jetřichovický zámek

18. září 2013 v 7:57 | Jarka
Když jsem minulý pátek odpoledne jela s manželem do Jetřichovic, ani jsem nevěděla, že tam bude zámek.
Trochu informací jsem si vyhledala až dodatečně. Ten zámek byl postavený na místě původní tvrze a v roce 1857-59 byl pro Jana Nepomuka Kaňku, významného pražského mecenáše a rektora univerzity, novogoticky přestavěn.



J.N.Kaňka kolem zámku vybudoval anglický park, založil bohatou knihovnu a obrazárnu. Po jeho smrti, se ale začali na zámku rychle střídat majitelé a od roku 1948 se stal majetkem státu. V letech 1950- 2006 sloužil jako domov mládeže. Dočetla jsem se, že je na prodej, ale cedule s upozorněním "Soukromý majetek" dávají tušit, že zámek už svého nového majitele má.



Zámek jsme se snažili obejít celý, ale je hodně zarostlý vegetací a bylo málo světla, tak nejsou fotky kvalitní. Na brankách byl nápis - Vážení zloději, je nám líto, ale zde už není co ukrást. Vše už bylo ukradeno, nebo rozbito. Šlápnul vedle



U jedné z branek byl pohled i do zpustlé zahrady. Podle dobové fotografie, byl toto hlavní vstup do zámku. Za travnatou plochou jsou pravděpodobně okna zámecké kaple Bolestné Matky Boží.



Jak vidíte, tak fotky jsou opravdu hodně tmavé.


A proto jsme šli zpátky k autu. Cestou jsem si vyblejskla kočičku. Seděla na té zídce a byla přikčená, jak kdyby se chytala skočit.



Lípa, krávy a bizoni

16. září 2013 v 8:05 | Jarka
Minulý pátek nebyl tak hezký, jako následná sobota, přesto jsem se nechala manželem zlákat a svezla se sním do nedaleké obce s názvem Jetřichovice, kde si potřeboval něco vyřídit.
Jeli jsme až v pozdním odpoledni a protože měl čas, stavěli jsme se cestou v obci Vlásenice, kde mají krásnou památnou lípu. Tu lípu už jsem jednou fotila a je smůla, že roste na soukromém pozemku. I když je branka k lípě zavřená jen na malou závorku tak jsem se stejně, jako před dvěma roky, na travnatý dvorek neodvážila vstoupit.


Té lípě se říká Holubova, podle majitele statku, je vysoká 26m a její kmen má 820cm. Říká se, že byla zasazená na památku upálení Jana Husa (1415), takže by ji mohlo být 500-600 let.


Snažila jsem se od plotu vyfotit stříšku, kterou je zakrytá dutina stromu, ale kromě světelného přepalu, není vidět nic.


Naproti statku s lípou je zahrada, na jejímž plotu se plazí nějaká rostlinka se zvláštními ježatými plody.


Jsou trochu vidět i na tomto snímku, úplně nahoře.


Za vesnicí jsem si vyfotila pasoucí se krávy, ale nebyly jen tady, pásly se na každém rohu (louce).


To už s námi sluníčko nekamarádilo, ale ještě jsem se pokusila vyfotit bizony za plotem. Napřed jsem myslela, jestli to nejsou zubři, jenže nedaleko byl malý hotýlek a jmenoval se U bizona.




A do Jetřichovic se podíváme příště.

Sobota na pouti

15. září 2013 v 7:58 | Jarka
Aby nedošlo k mýlce, celou sobotu jsme na pouti nebyli, to mě jen zas nenapadl lepší nadpis.
Kde jsou ty časy mého mládí, kdy jsem všechny ty pouťové atrakce hltala, kdy jsem měla radost z barevného míčku na gumičce (byl naplněný pilinami), prstýnku z kočičího zlata, nebo štěstíčka za korunu. Teď si pouť jen projdu, abych se ujistila, že nic z toho, co je k mání nepotřebuji a za slabou hodinku mám těch davů a hluku tak akorát dost, abych šla pryč.
Včera, ale u nás byl nádherný den, tak jsem aspoň cvakla pár snímků.




Tady bych si asi vybrala, ale nemusím mít všechno.


Ani burčák nás nezlákal.


Ba ani výrobky z proutí.


A ještě přidám diplomek od Natty. Je za hádání počtu pravých hříbků na fotce. Hádala jsem 202 bylo jich 204.



U Lužnice a už nám topí

13. září 2013 v 8:06 | Jarka
Opravdu už nám topí. Všimla jsem si toho včera navečer a topí nám i dnes po ránu. To se nám ta topná sezona nějak prodlužuje. Jestli mě paměť neklame, tak se u nás topilo i pár dnů červnu, kdy bylo to protivné chladno. My máme ventily ještě přiškrcené, ale i tak je to v bytě znát, protože jsou teplé stoupací trubky.
Od zahrádek, kde mě v minulém článku "přecházely oči", jsme sestoupili k Lužnici touto pěšinkou.


Voda v řece je kalná, ale odrážela se na ní obloha a nevypadalo to tak zle.


Ta fotka je pořízená z tohoto mostu a jak vidíte, stráň je plná kvítí.