Srpen 2013

Na zmrzlině

30. srpna 2013 v 8:06 | Jarka
Včera jsme si zašli do města, ale chodíme tam jen tak se projít a třeba na zmrzlinu. Když potřebuji nakoupit, jezdíme do nákupní zóny a nejraději do Tesca, kde máme i zákaznickou kartičku a sbíráme bodíky.
Ve městě jsme proběhli botanickou zahradu, protože jsem se chtěla podívat jestli tam nepřibyly nějaké dřevěné sochy. A taky, že jsme nové našli. Je to žabka a leknín, které teprve čekají na umístění k jezírku a jakési něco, co už stojí v zeleni.


Soví sloup, který jsem před nedávnem fotila ležící na zemi, už stojí.


Zašli jsme i za lištičkou, daří se jí dobře a klec měla plnou peří, asi dostala k obědu nějakého opeřence.


Taky jsem si vyfotila Wolemii vznešenou, ale co jí ochranou klec zastínili svlačcem, tak se v té zeleni úplně ztrácí. Pro ty, kdo neví co je wolemie zač, tak je to prastarý strom, objevený v roce 1994 v Národním parku v Novém jižním Walesu v Austrálii. Vyřízla jsem pár řádků z informační cedule.



A protože je botanka za zemědělskou školou, vyfotila jsem i květiny před ní a marnotratně je dám hned na blog, přestože jsem uvažovala o dalším článku, ale naše město už znáte nezpaměť, tak nebudu zdržovat.


Tento pomník s vojákem u nás zůstal, jako připomenutí květnových dnů a mě nevadí, na to prostranství před školou už prostě patří a vlastně celá ulice se jmenuje Třída 9.května.



A aby jste mi věřili, že zmzlina byla, tak tady mi je manžel přidržel před objektivem foťáku. Jeho ovocná, je focená ve stínu, na moji mini vanilkovočokoládovou už svítí sluníčko. A nelžu, ta porce je opravdu mini za desetikačku, ta největší porce je za 30,-Kč, ale tu bych do sebe nenasoukala ani za týden.


Mám, nemám, mám ....

27. srpna 2013 v 8:28 | Jarka
Mám, nebo nemám chodit na blog a psát nic neříkající články, nebo se mám zabývat něčím smysluplnějším a počkat až bude o čem psát?
Toť věčné mé dilema. Jde o to, že když nevložím nic nového, nějak nemám ani důvod ten počítač zapínat, ale přestože už nejsem takový závislák na blogu, jako jsem byla v jeho začátcích, přece jen jsem zvědavá, co je kde nového a zajímavého. Už je to skoro takový můj rituál. Ráno umýt a nasnídat a pak, než začnu vařit a uklízet, šup na chvilku na počítač.
Takže vás lituji, ale dnes nový článek bude i když pěkně ubohý.Šlápnul vedle
V archivu mi zůstalo pár fotek ze Šumavy z Lipna, kde jsme byli na stezce v korunách stromů. Zprvu nám nesvítilo slunce a tyto fotky jsem myslela, že ani nezveřejním. Víte co mě na tom kopci zaujalo? Vidíte v to v té nekvalitě?



Když jsem ty větrníky fotila, domnívala jsem se, že je doma na snímku vůbec nenajdu, ale jsou tam.


Takle škaredě, ale nezůstalo. Než jsme vylezli do korun stromů sluníčko vykouklo a zůstalo s námi až zpátky k autu. Auto jsme měli zaparkované u bobové dráhy. Tady jsou lidé taženi vzhůru.


Nebyla jsem "čumil" sama na mostku nás stálo víc.


A to je z Lipna už úplně všechno.


Trochu hlídací

25. srpna 2013 v 7:58 | Jarka
Byla jsem dvě noci a dva dny hlídací, ale opravdu jen trochu.
U našich mladých, kteří bydlí v paneláku, dělají zateplení a plastová okna a jak jistě víte, tak v paneláku to znamená velké bourání a nové vyzdívání. Aby tohoto byla ušetřena fenečka Ťapinka a vnukovo morče Lumpík, přestěhovali se, vnuk a zvířátka, na tu nejhorší dobu k nám. A protože už je vnuk velký kluk, mé hlídání bylo velmi jednoduché. Zvlášť, když se o svá zvířátka staral sám.
Za našim vnukem přijel můj synovec. Píšu to takto krkolomě, protože jsem dodnes nepřišla na to, v jakém jsou příbuzenském vztahu, ale jsou stejně staří a chodí spolu do stejné třídy. (Foceno z balkonu na maximální zoom).



Ťapinku už jsem párkrát na blogu měla. Nejraději má mého muže, kterému pořád ležela u nohou. Mrkající


A Lumpíka taky fotím pokaždé, když příjde k nám.


A když je ten víkend přidám dva vtípky z křížovkářského časopisu.


Tady jsem si musela pointu vyluštit, tak jsem ji do obrázku připsala.


Ještě Krumlov

22. srpna 2013 v 8:08 | Jarka
Ještě se dnes vrátím fotkami do Českého Kumlova. Na to, že jsme městem prošli jen v rychlosti, jsem nacvakala tolik snímků, že jsem měla problém vybrat jen tolik, aby to jeden článek unesl a to jsem pro úsporu místa využila i koláže.
Někteří z vás se u minulého příspěvku podivili nad zvláštním názvem pro patrový mostový útvar. Tady je důkaz, že jsem si ten název nevymyslela. Je to přefocená informační cedule.


Ten plášťový most je na obrázku pod číslem 9.


Když se podíváte na mapku, tak my jsme přišli cestou pod tím plášťovým mostem, přešli most přes řeku do města, městem udělali malé kolečko a přešli jiným mostem pod pětku - Hrádek s věží, kde jsou v hradním příkopu medvědi.


A pak jsme se dostali na prostranství se čtyřkou - zámecké lapidárium (nevěděla jsem, co to lapidárium je, tak jsem mrkla do slovníku a podle něj je to sbírka kamenných starožitností z výkopů a zrušených historických staveb).


V těchto místech jsem měla první fotky ještě tmavé bez sluníčka, ale za chviličku se protrhaly mraky a snímky byly veselejší.



Tímto průjezdem, jsme se dostali na další nádvoříčko, podle mapy na začátku, by to měla být osmička - Horní zámek. Ohlédnutí a průchod.


Nádvoří.



A po pár krocích, jsme na plášťovém mostu.


Z té výšky se krásně dívalo na podvečerní Krumlov. Toto je most pod plášťovým mostem, kterým jsme vstoupili do města.


Toto je pohled trochu bokem na most, který se podle bratra vloni opravoval a letos ho zase odnesla velká voda.


Procházka to byla krátká, ale pěkná, snad se ještě do tohoto krásného města dostanu a budu mít víc času.


Na skok v Krumlově

20. srpna 2013 v 8:09 | Jarka
Minulou středu, když jsem byla s bratrem a jeho ženou na výletě, jsme viděli nejen stezku v korunách stromů, ale při zpáteční cestě jsme se stavili i v Českém Krumlově. V občerstvení na parkovišti jsme se posilnili výbornou drůbeží polévkou a vyrazili na obhlídku.
Bratr i švagrová, byli v Krumlově už vloni a byl to jejich celodenní výlet. My jsme to vzali letem-světem, protože už bylo po čtvrté hodině odpoledne, ale stejně jsem stačila nacvakat milión fotek a proto jsem je rozdělila do dvou článků. Zprvu nám nesvítilo sluníčko a fotky jsou tmavé.
Tudy jsme vstoupili do města. U "plášťového mostu" naše procházka začala a na něm pak také skončila.


Fotek je dost, tak nebudu zdržovat povídáním. Přešli jsme řeku a dostali se do města.








Kromě jiných lákadel, je ve městě i muzeum voskových figurín.


Ukázka jiných lákadel.


Město bylo plné asiatů, ale nevím jaké národnosti, tady selhává má rozlišovací schopnost.


Na několika místech podvečer zpříjemňovali hráči na hudební nástroje.


Krumlov se mi zdál poněkud omšelý, zasloužil by si generálku fasád, ale turistům to nevadilo a vlastně ani nám, bylo tam krásně a zbytek fotek (už sluníčkových), ukážu příště.



Poslední koupací?

19. srpna 2013 v 8:36 | Jarka
Máme za sebou krásný letní víkend, ale nebyl svým teplem a sluníčkem vyjímečný. Letošní léto nám hezké dny marnotratně rozdává plnými hrstmi.
Byli jsme zase na plovárně a říkali jsme si, jestli to není letos naposledy.
V našem bazénu se šetří a ohřev vody se nechává na sluníčku, takže při současných studenějších nocích, byla voda až nepříjemně chladná. To ovšem vůbec nevadilo dětem.
Na dovolenou do našeho města nepřijel jen můj bratr se ženou, se kterými jsem byla na "Stezce v korunách stromů" (stavěli jsme se i Českém Krumlově, ale fotek mám tolik, že jsem líná je přebrat a udělat článek), ale i jeho dcera se dvěmi dětmi. A právě s nimi jsme se byli koupat.


Nejvíc mě dostala tří a půl letá copatá cácorka. Vůbec se nebojí vody, její maminka byla v klidu na dece a ona s plovacími rukávky sjížděla klouzačku.


A taky tobogán, na kterém byla se svým bratrancem? Nevím, jestli to říkám dobře, jeho máma je sestra s otcem, maminky cácorky. Tyto příbuzenské vztahy a jejich pojmenování, mě nikdy nešly.



Jestli to bylo opravdu poslední letošní koupání, tak jsme si ho všichni parádně užili.


V korunách stromů

17. srpna 2013 v 7:59 | Jarka
Dnes už postoupíme z fronty na lístky, po dřevěné stezce, do korun stromů.
Měla jsem z toho výstupu trochu obavy, výšky to není zrovna to, co bych vyhledávala, ale bylo to úplně v pohodě. Plošina byla široká a stoupala pěkně pozvolně.


V rozích byly takové chodníčky pro odvážné děti, ale odvahu si na nich zkoušeli i dospěláci.


Dětí bylo na stezce plno a jestli měli z výšky respekt dospělí, tak děti se mi zdály naprosto nad věcí. Okružní stezkou dlouhou 372 metrů dojdeme až k věži.


Chodníčky na věži měří 303 metrů a viděli jsme na nich nejenom rodiče s kočárky, ale i invalidy na kolečkových křeslech. Komu se nechtělo zpáky tou samou cestou, mohl sjet tobogánem (50,-Kč).


My, jsme ale ještě nebyli úplně nahoře, tak šupky dupky a nezastavovat, protože pak je cítit chvění a kolíbání konstrukce.


Bez zastavování to ovšem nejde, fotky za poklusu člověk nepořídí. Těmito chodníčky jsme se dostali k věži.








A dál už cesta nevede.



Byl to parádní zážitek a všem vám ho doporučuji a nenechte se odradit frontou zájemců u pokladny. Lístky se dají koupit i dole na parkovišti, jenže my jsme zaparkovali o kousek výš u bobové dráhy a museli bychom se vracet. Proto jsme vlastně nejeli ani lanovkou a šli do kopce pěšky. Oboustraný lístek na lanovku stojí 80,-Kč a vstup na Stezku v korunách stromů 150,-Kč.

Z jiné perspektivy

15. srpna 2013 v 8:01 | Jarka
Včera jsem byla po čase zase na výletě a tentokrát bez manžela, ale s bratrem a jeho manželkou, kteří mají dovolenou a na pár dnů přijeli do našeho města.
Chtěli se podívat na Lipno na "Stezku v korunách stromů" a jak mě nabídli, abych se svezla s nimi, ani na minutu jsem nezaváhala. Sice jsem si v duchu pomyslela, že bych mohla mít v těch výškách závrarě (výšky mi moc dobře nedělají), ale obavy byly zbytečné, stezku jsem zvládla v pohodě.
Z parkoviště nahoru se lze dostat několika způsoby a jedním z nich je třeba lanovka.



My jsme si ale řekli, že jsme sportovci a nahoru se vydali po svých.


Přece jen jsme se trochu opotili, ale pak jsme stáli tak dlouhou frontu na lístky, že jsme stačili v klídku vychladnout. Než jsme došli ke frontě k pokladně, museli jsme si s bráchou "stezku" vyfotit.


A moje švagrová (vpravo dole).


Fronta na lístky byla ukrutňácká. Dobře, že v té době nesvítilo sluníčko, protože by jsme se asi upekli.


Z nudy jsem si fotila cedule.



Taky malou zvoničku.


Malé děti využívaly dětské prolejzačky.


A nahru se podíváme příště. Mrkající


Na medvěda s pilou

13. srpna 2013 v 8:00 | Jarka
Přestože to tak určitě nevypadá, zase jsem si potrápila hlavu s nadpisem. Ale nelžu, s tím medvědem je to pravda.
Včera jsme si zašli do města na zmrzlinu a když jsem ve městě, pokaždé seběhnu i k Jordánu podívat se, co je nového. Novinky z obnovy Jordánu se lze dočíst zde. Moc se toho od posledka nezměnilo. Dno se pěkně zelená, bagry pracují a náklaďáky jezdí, jako o závod. Protože pod hlavní hrází pracují archeologové (našli dvě středověká sídliště a odkrývají a dokumentují dřevěné výpustě, podle rozboru jedlového dřeva, z let 1740 - 1780), je o něco výš zadržovaná voda a hned té louže využily kačenky.


Na fotce vpravo dole, jsem vyfotila něco bílého. Podle tvaru by to mohla být volavka, ale zdá se mi to maličké. Pták je nazoomovaný a doma ještě oříznutý, takže kvalita veškerá žádná.


Pod botanickou zahradou jsem zaslechla zvuk motorové pily a k mému překvapení, s ní hned za plotem někdo pracoval. Jenže nekácel stromy, ale sochal. Za zády na trávě, už mu stojí zmiňovaný medvěd.


Tady je.


Schválně jsme prošli botanku a našli ještě jednu sochu, zatím ležící na cestičce.


Od minula jsme věděli, že má zahrada nového obyvatele - lišku. Má novou, větší klec a na ní cedulku s nápisem "Výběh pro Sisi". Tentokrát jsem si ovšem připadala jak u Jarmilky, v jejím seriálu - Najdi kočku. Lištička se nám schovávala.


Tak co, našli?


Na závěr musím vložit nějakou rostlinku, když jsem byla v botance. Úžasný



Ucpané město

11. srpna 2013 v 8:02 | Jarka
Jak už jsem se několikrát zmínila, letošní léto máme úplně rozkopaný střed města, kterým je křižovatka a silnice vedoucí z Č.Budějovic do Prahy. Ti, kteří nepotřebují do města ho můžou objet obchvatem, ale ten se odjakživa využívá málo a všechna auta, i když naším městem jen projíždí, stejně jezdí přes Tábor.
No, teď si teda už pár týdnů dají, město se projíždí jen jedním pruhem a doprava je řízená semaforem. V týdnu jsme jeli za sestrou, která bydlí na druhém konci našeho města a manžel se nějak zamyslel, či co a zapomněl odbočit na obchvat a vjel na inkriminovanou ulici. V příšerným vedru jsme stáli na červenou a až napotřetí, se nám podařilo město projet. Nepřejte si slyšet to, co jsem si za tu dobu vyslechla já, jako spolujezdec. Nerozhodný
Z našeho městského měsíčníku jsem přefotila onu opravovanou část silnice. My jsme přijížděli po Budějovické zprava a jeli vlevo na Čsl.armády.


Vše, co je na nákresu barevně, je v rekonstrukci. Vidím, že přibudou minimálně dvě odpočinkové zóny, jen jsem zvědavá, kdo je bude v blízkosti rušné silnice využívat. A teď už náš průjezd městem v obraze.



Tady bude jedna z odpočíváren.


Po pravé straně je gympl a dál silnice vede k Jordánské hrázi.


V protisměru už čeká kolona aut.


Tento víkend je město zavřené úplně, dělají se dokončovací práce na silničním koberci což značí, že jsou "snad" práce ve finiši. Až bude hotovo, pochlubím se novými fotkami.