Červenec 2013

Jupííí, ochladilo se

30. července 2013 v 8:56 | Jarka
Konečně přišlo ochlazení. Včera večer se přes nás sice přehnalo i krupobití se tmou a vichřicí, ale pak už následoval jen liják a kýžené ochlazení.
Dlouho do noci jsem dělala v bytě průvan, aby se mi podařilo vyhnat hic a teď doma máme namísto přes 28°C, jen 25,6°C. I když nevím, na jak dlouho, protože obloha už se zase protrhává a slunce opět svítí. Zdá se, že nejpozději o víkendu nás to vyžene znovu na plovárnu. Snad zatím vyhojím štípance od mravenců, které jsem si přinesla z posledního válení na dece a to jsme na ní byli minimálně a teď bych se na místech doličných, udrbala.
Z archivu jsme vyšťourala pár fotek z poslední návštěvy v botanické zahradě. Kdoví, jak ty květiny po včerejších kroupách vypadají.



V botance jsou i klece s poraněnými ptáky.


A už pár týdnů i lištička. Když jsem ji viděla poprvé jen ležela, posledně se proháněla klecí, že jsem ji nemohla pořádně vyfotit.






Když je abnormální hic

29. července 2013 v 7:59 | Jarka
Když je abnormální hic, tak by se z toho jeden pic.
Už má úvodní duchaplná věta dává tušit, že se mi zavařila hlava a nic kloudného ze mě nevypadne. Doufám a spoléhám se na to, že dnes příjdou ty očekávané bouřky, že nenadělají žádné škody, ale přinesou vláhu a ochlazení. To ochlazení má být jen na chviličku a příští víken už se můžeme zase "těšit" na pětatřicítky.
Poslední dny jsme trávili u bazénu, lépe řečeno, v bazénu. Na dece to nebylo k vydržení, ani pod slunečníkem. Tráva je na plovce suchá a místy zůstala jen holá zem, ztvrdlá na beton.
Kolem poledne bývá v bazénu ještě trochu volněji s přibývajícím časem, už je hlava na hlavě.





Dlouhovlasý vnuk a ten druhý, je synovec.


Kluci oba dva rádi rybaří a s pruty jsou u vody raději, než v bazénu. Na Honzíkovi je to i vidět, ruce má opálené podle trička a David vlastně taky.



Pod vodou je to úplně nejlepší (ale ne pro mě, já se s hlavou nepotopím Překvapený). Tady už byla voda trochu kalná. V pozdnějších odpoledních hodinách je voda v bazénu poznamenaná opalovacími krémy, ale bez pořádného namazání to nejde.



V rozpáleném městě

26. července 2013 v 7:51 | Jarka
Včera ráno jsme se probudili do vlahého rána. Meteorologům se předpověď podařila, v noci pršelo a čtvrteční dopolední obloha byla plná mráčků.
Po obědě jsme si řekli, že využijeme méně horkého dne a zajdeme do města. Potřebovali jsme ve spořitelně založit jeden trvalý příkaz. Napřed jsme zaběhli omrknout Jordán. Hrozně nám chybí, už druhý rok nemáme přírodní koupání a náš malý městský bazén praská ve švech. Z rybníku se nám stává zelená louka.


Taky jsme se došli podívat, jak pokračují práce na silnici a křižovatce ve středu města. Na prvním, starším snímku se opravovala jedna polovina silnice.


A teď se obnovuje druhá půlka. Všimněte si, že se na úkor silnice rozšiřuje chodník. Dřív byla silnice hned u toho betonového truhlíku, teď zde vzniká větší odpočinková zóna.


Podél silnice se vyměňuje i pouliční osvětlení.


Až to bude hotové, bude to možná hezké, ale letošní turistická sezona je úplně zabitá. O kousek dál už je to lepší.



Nikdy nezapomenu vyfotit svou bývalou školu.


A to je vše. Ve spořitelně jsme vyřídili co bylo třeba, srdnatě odmítli nabítku úvěru, půjčky i připojištění, ve městě si dali zmrzlinu a celí upocení se odebrali domů.


Dva v botance

24. července 2013 v 8:11 | Jarka
Zase nám začaly pařáky, nic proti nim. Je léto a k němu vedro patří a je dokonce mnoho lidí, které toto superletní počasí dobíjí energií a dobrou náladou. Tak jo,no. Když jinak nedáte, já to beru, ale do trop bych se nepřestěhovala ani za pytel peněz. S vyplazeným jazykem
Nejlépe je teď u vody, nebo ve stínu stromů a mě napadlo, že mám v archivu z předminulého týdne hned dva (stromy). Jsou z botanické zahrady a oba mě něčím zaujaly. Z toho prvního visely zvláštní útvary a neopomněla jsem si vyfotit cedulku.


Byl to strom velký a nevešel se mi celý do záběru.




Druhý strom je menší a chudáček nějaký pokřivený, ale to mu nebrání v tom, aby krásně nekvetl. Napřed zase cedule.





No věru, že jsem se dnes s příspěvkem moc nevytáhla, ale nějak se mi nechce ani myslet. Středa a čtvrtek, by mohly přinést trochu deště, tak uvidíme. Úžasný

Letos stočtrnáctý...

22. července 2013 v 7:57 | Jarka
Fotky z našeho posledního výletu jsou vymetené a mě nezbývá nic jiného, než se vrátit k obyčejným všedním dnům.
Ale přece jen jsem něco z toho svého archivu vyškrábla. Minulý týden, když jsem před osmou ranní hodinou otvírala v kuchyni okno, jsem si všimla mladého muže, no spíš chlapce, který si nabíral do hrstí štěrk, který nevím kdo a nevím proč, někdo složil pod balkon vedlejšího domu.


Kluka jsem se ostýchala vyfotit, ale byl to slušně vyhlížející hezký kluk. No a on tím štěrkem vysypával do trávy vzkaz.


Nešel mi vyfotit vcelku. Stojí tam - spalo se tu skvěle. S vyplazeným jazykem


Taky jsme byli na hřbitově a tam jsem si vyfotila kováře(?). Divím se, že nějaké houby rostou. Nevím jak u vás, ale my máme sucho, tráva začíná žloutnout a chtělo by to nutně zapršet.



A abych to oživila trochu barevně, tak tuto kytičku jsem dostala od sousedky.


A dostala jsem i pár třešínek a jahod, tak co se nesnědlo, skončilo v buchtě.



Tylův domek a hloh

20. července 2013 v 8:15 | jarka
Dnešní článek už bude uzavírat náš zatím poslední prázninový výlet.
Po prohlídce třeboňského náměstí a zámeckého areálu, jsme cestou k autu ještě pořídili pár snímků maličkého domečku, ve kterém nějaký čas přebýval J.K.Tyl.
Z náměstí ven, jsme prošli touto bránou.


A u Zlaté stoky se nachází domeček, který jsme hledali.


Na té plaketě je napsáno - Zde bydlil Jos.Kaj.Tyl 11.1.-10.3.1852


U domečku roste velmi starý hloh.


Jak je psané na cedulce, mělo by mu být více jak 200 let.




Pokochali jsme se domečkem i prastarým hlohem a šli směrem k autu. Cestou jsem se ještě několikrát ohlédla a zmáčkla spoušť. V Třeboni se nám moc líbilo, ale vzhledem k pokročilému času a přiznám i začínající únavě, jsme výlet tímto zakončili.




Třeboňský zámek

19. července 2013 v 8:02 | Jarka
Třeboňský zámek, je součástí historického centra Třeboně a určitě i díky tomu, je to jeho náměstí tak doslova našlapané lidmi.
My jsme se do zámeckého areálu dostali až kolem páté hodiny, kdy už skončili prohlídky. Přišli jsme touto branou (ohlížím se zpět k náměstí).


Uličkou plnou stánků a suvenýrů jsme se dostali na prostranství s kašnou.


Dočetla jsem se, že je třeboňský zámek jeden z největších zámeckých komplexů, je v něm až 100 obytných místností. Zámek vlastnilo hodně zvučných jmen. Do roku 1611 to byli Rožmberkové, pak Švamberkové a také od roku 1660 Schwarzenbergové. Roku 1940 ho zabralo gestapo, po válce 1945 byla pro zámek zavedená státní správa a 1947 byl zestátněn. Dnes ho spravuje Národní památkový ústav.



Průčelí s Rožmberskou bránou.



Tou jsme se dostali na nádvoří a nad vstupem do zámku, jsem si vyfotila Schwarzembergský erb.


Před zámkem se ve stínu rozvaloval páv.



A v kašně, krásně kvetly lekníny. Kašna je z roku 1712 a uprostřed je havran, který klove do Turka, na připomínku vítězství Adolfa Schwarzenberga nad Turky u Raabu.



A raději dost, už mám ten článek zase děsně dlouhý.

Třeboňské zastavení

18. července 2013 v 8:00 | Jarka
Náš zatím poslední výlet jsme zakončili zastávkou v Třeboni.
Po skoro celém dni, kdy si s námi sluníčko hrálo na schovávanou, se konečně umoudřilo a vykoulo z mraků. Naše kroky vedli na náměstí T.G.Masaryka, ale než jsme k němu přišli zaujala nás koupající se těhotná žena.


Náměstí bylo plné lidí a jak jinak, také kol. Dokoce se po něm dá svést na vláčku.


Stoupali jsme náměstím směrem nahoru a sluníčko nám svítilo do očí. Proto jsem se kvůli focení otáčela takže vy, kdo třeboňské náměstí znáte, asi poznáte, že couvám jako rak. Na náměstí jsou krásné měšťanské domy s pěknými štíty a podloubím.


Budova s věží je Stará radnice.




Uprostřed náměstí stojí barokní Mariánský sloup.



Touto branou, jsme se dostali do areálu zámku, ale tam zase příště.



Dub a pomník

16. července 2013 v 7:55 | Jarka
Ze Stráže nad Nežárkou jsme nejeli daleko, ale jen jsme popojeli k Nové řece (je to vlastně rozdělená Lužnice, která se chvilku stala Starou a Novou řekou, aby se pak zase s Lužnicí spojila), na které ráda rybařila Ema Destinová.
Od silnice stačí ujít pár desítek metrů a dojdete ke krásnému, 350 let starému dubu a pomníčku.


Jak už jsem se zmínila, skoro celým výletem nás provázela zatažená obloha, kolaři a komáři. Všeho jsme si na této zastávce užívali plnými hrstmi. Proti komárům jsme obnovili nástřik repelentem, proti cyklistům, to nefungovalo. Aby ale nedošlo k mýlce, proti cyklistům nic nemáme, jen nás zaskočila ta jejich koncentrace na jeden metr čtvereční. Mrkající


22m vysoký dub mě přímo ohromil. Byl vykotlaný, byl porostlý lišejníkem a těch víc jak 350 let z něj čišelo na dálku.




Na dubu je podobenka Emy Destinové. Léty už do něj vrostla.


A hned vedle stojí malý pomníček s jejím vlastním epitafem.


Ještě jsem vyfotila Stříbřecký most, u kterého jsme parkovali auto.



A cyklisty, kteří jsou vidět.


I komáry, kteří vidět nejsou, ale při pohledu na pořád ještě rozlitou Novou řeku není divu, že se jim tak dařilo.


A to jsou poslední zatažené snímky. Než jsme dojeli do Třeboně, vylezlo sluníčko a doprovázelo nás až domů.

Kostel ve Stráži...

15. července 2013 v 8:11 | Jarka
Ze Stráže nad Neřárkou zatím neodejdeme, protože jsme ještě pořídili pár fotek gotického kostela sv.Petra a Pavla, který byl založený ve 14.století.
Toho kostela jsme si všimli cestou na zámek a navíc, při prohlídce se o něm zmínil i náš průvodce. Zámek má totiž i pár zvláštností. Jsou to podzemní chodby.
Jedna úniková, vede přímo z bývalé ložnice Emy Destimové, přístupná je poklopem v podlaze. Poklop jsme viděli, tajný východ ne.
Ale další chodba, která začíná ze zámeckého sklepení nám byla předvedená a dokonce jsme si jí i prošli. Ústí pod prvními zámeckými hradbami. Když jsme se vraceli kolem hradeb zpátky, upozornil nás pan Doubrava na zazděný otvor, kterým se vstupuje do třetí tajné hradní únikové chodby, jejíž východ je právě v kostele. Chodba je uvolněná jen po hradby, protože se zatím farnost té chodbě brání, což je tedy velká škoda, protože jak říkal pan průvodce, mohl se kostel stát součástí prohlídkové trasy.
A teď už snímky kostela. Omlouvám se za jejich kvalitu, slunce si s námi pořád hrálo na schovávanou.