Červen 2013

U nás je taky hezky

29. června 2013 v 7:53 | Jarka
U nás je taky hezky a tak, jako my jezdíme na výlety po místech vzdálených i těch bližších, jsou určitě i tací, kteří z oněch míst, zase jezdí za nepoznaným k nám. Smůla je, že ta místa od nás už jsem na blogu okazovala tisíckrát.
Jestlipak si někdo pamatuje, že už jsem měla na blogu Harachovku a její okolí? Harachovka je restaurace u Lužnice a je to místo, které budou znát hlavně vodáci.



Šli jsme po cestě kousek dál až tam, kde je pěší most přes Lužnici. Cestou jsem si vyfotila nějaké chaty i přírodu.


Z mostu jsme se chtěli podívat na Lužnici. Voda se jí valí velkou rychlostí až se z toho, při pohledu zhora, točí hlava.





Sluníčko bylo chvílemi za takovým oprarem a chvilku se schoválo úplně, ale u řeky bylo fajn. Na Harachovce jsme si koupili pořádně velkého nanuka a ještě mi dokonce v archivu zbývá pár fotek, takže spokojenost. Mějte krásný, prvně prázdninový víkend!



Co se nevešlo

27. června 2013 v 8:29 | Jarka
Včera jsem prohlídkou skanzenu skončila s našim posledním výletem, ale při pohledu do svého archivu jsem zjistila, že se tam krčí pár snímků, které se nikam nevešly. A protože je venku zatím spíš ošklivě a k focení to neláká, rozhodla jsem se snímky vytáhnout do blogového světa.
První snímky, jsou z první naší zastávky v Blatné. Už jsem byla na zámku podruhé, takže mě jeho umístění nezaskočilo, ale poprvé jsem se divila, jak je jeho čelní a vstupní strana v ne moc hezkém prostředí. Hned za chodníkem a asfaltovou silnicí se nachází zídka a plot, za kterým je všechno možné i nemožné. Nás upoutal výlov jednoho z četných bazénů.



Tyto lekníny už jsou z vodní nádržky v Kadově.


Zahradní květiny jsem si vyfotila taky v jeho okolí.


Ale pohybovali jsme se hlavně přírodou a odtud je i tento vlaštovičník.


I tyto dva snímky jsou z naučné stezky, jejíž část jsme prošli.


A poslední snímky jsou z Chanovic, kde jsme viděli zámek a skanzen. Poblíž tohoto barokního špýcharu z roku 1740, jsme měli zaparkované auto. Zaujal nás svou velikostí a krásnou fasádou.




Tak a teď už mám archiv vymetený dočista, dočista!

Chanovice - skanzen

26. června 2013 v 8:11 | Jarka
V Chanovicích vzniká skanzen a protože ještě není hotový (měla jsem docela problém vyhnout se při focení hromadám písku a míchačkám), je do něj volný vstup. Na každém stavení je cedulka s popisem jeho historie. Ovšem já zase nacvakala milion fotek a teď, po pár dnech od výletu, jsem měla fušku ty popisky zařadit ke správným stavbám. A ještě jeden problém jsem měla a o poznání větší, než ten první. Vytřídit a vybrat jen pár snímků tak, aby nebyl článek příliš dlouhý.
Tak přestanu zdržovat a tady je ten výběr. Napřed cedulka.




Původně jsem v článku měla nad všemi snímky tu přefocenou cedulku, jako vidíte v úvodu. Zjistila jsem ale, že to zabírá hromadu místa a článek se neúnosně prodlužuje tak se omezím jen na strohé oznámení co je stavba zač. Další stavení je roubený špíchar původem z usedlosti Svrčovec.




Na ceduli bylo napsáno, že je to roubená stodola původně z areálu mlýna v Nezdicích u Borov.




Toto je roubený špíchar původem z usedlosti Petrovice, je u něj krásná zahrádka.





A tady je roubená kolna se stodůlkou původně z usedlosti Měčín.



No a stejně jsem dnes dlouhá jak kšandy.

V Chanovicích

25. června 2013 v 8:05 | Jarka
Po Kadově a Slatině, byly Chanovice naše poslední výletní zastávka. Chtěli jsme vidět zdejší zámek a také skanzen.
Celý den bylo nádherné počasí, ale zrovna ve chvíli, kdy jsme v Chanově vystoupili z auta, zelezlo sluníčko za mraky a rozhodlo se, dát si dvacet. Takže snímky zámku jsou tmavé a smutné až jsem si říkala, že je snad ani nedám na blog. Jenže současné počasí mi přišlo naproti s deštěm a zataženem a v tomto světle, se mi zdají snímky použitelné.
Auto jsme zaparkovali poblíž rybníčku, jehož hladina se čeřila množstvím kaprů a dalších ryb. Když jsme stáli na břehu, houfem připlavali k nám a čekali něco do tlamiček. Na příštím výletě musíme být na takovéto případy lépe připraveni, dostali jen kousek z housky, kterou právě jedl manžel.
Od rybníčku už je vidět zámek.


Jak mám ve zvyku, vyfotila jsem ceduli a doma ji ořízla.



Jestli jste si ten proužek textu přečetli tak víte, že je v budově zámku i škola.




S Maruškou, jsme vstoupili i do průjezdu.


A dostali se na malé nádvoříčko.


A ještě jsme si vyfotili kapličku a taky kostel Povýšení sv.Kříže. Původní kostel je datovám jako pozdně románský do první poloviny 13.století. V 17.století, byl přetavěn.


A příště už se dostaneme do volně přístupného skanzenu a tím konečně náš poslední výlet uzavřu.

Prima neděle

24. června 2013 v 7:54 | Jarka
Jsem hrozně neukázněná blogařka a už zase přerušuji rozepsaný a nedokončený, poslední výlet.
Prožila jsem totiž báječné nedělní dopoledne v našem sboru Církve Bratrské a musím se s vámi podělit o zážitky. Často míváme hosty a nejinak tomu bylo právě uplynulou neděli. Přijeli z havířovské Církve bratrské a říkají si Fusion. Je to studenský pěvecký sbor, který je taanegerský a je vedený teenegery pod dohledem dospělých. Tyto sbory existují v řadě měst ČR i v zahraničí a hrají a zpívají rock-pop.
Za těmi lipami je budova našeho sboru. Nenechte se zmást tím směrovníkem ke kostelu sv.Jakuba, ten je vlevo za tou bílou branou a schází se tam Starokatolíci. Před naším vchodem, stojí hlouček lidí.



A tady už pár záběrů do našeho sboru. Havířovští přijeli už v pátek, kdy měli večer velké vystoupení a pobyli v našem městě až do neděle, aby se zúčastnili našeho nedělního shromáždění a zazpívali i těm, kteří je v pátek neviděli. Nedivte se prázdným lavicím, tam seděli v hojném počtu zpěváci, kteří teď stojí v popředí.






Na tom odkaze na Fusion, jsou k dispozici i videa z jejich vystoupení, ale nejsou zvukově moc kvalitní a protože, jako poslední zazpívali známou písničku ze Sestry v akci, Oh Happy Day, dovolila jsem si ji dát na blog v originále (slušný zvuk, hrozný obraz). Ovšem zpěváci z Havířova si s ním vůbec nic nezadali a tak to rozjeli, že museli být slyšet až na nedaleké Žižkovo náměstí.


Na minutku ve Slatině

22. června 2013 v 8:05 | Jarka
Slatina je další obec, která nás překvaplila svou malebností.
Bylo to místo, kde nás v autě čekal napůl marodný manžel, který vypustil procházku po blatenské naučné stezce. Docela se načekal, než jsme obešli všechny balvany trvalo nám to skoro dvě hodiny, proto už jsme nechtěli zdržovat a pořídili v rychlosti jen pár fotek.
První, co nám padlo do oka byl žlutě kvetoucí strom a kaplička sv.Václava.






Hned za kaplí, stojí Nová synagoga.



Ofotila jsem pár údajů o židovské historii.



A protože byl manžel z toho dlouhého čekání a rýmovatého nosu dost nevrlý, raději jsme nastoupili a jeli na poslední místo našeho výletu. Ale to zase až příště.
Užívejte si víkendového volna a snad už i přijatelnějšího počasí.

Horko, dusno, pařák...

21. června 2013 v 7:56
... a mohla bych pokračovat v dalších přívlascích, které by vystihovaly průběh posledních dnů.
Mám ve zvyku, chystat si nový článek večer tak, abych ho pak ráno jen pohodlně vyšoupla na blog. Tentokrát jsem se nemohla k ničemu smysluplnému přinutit a pokračování našeho posledního výletu, jsem prostě nezvládla. Přestože máme otevřené všechno co jde otevřít dokořán, bytem se prohání jen horký, nedýchatelný vzduch.
Dva dny jsem ta vedra vydržela doma, předevčírem a včera, jsme byli u vody, ale ani tam to není žádná výhra, protože úleva přichází jen ve vodě, ale v té průzračné bazénové, to opaluje jako blázen a i když jsem se poctivě mazala, nedopadla jsem nejlépe.
Vzala jsem foťák a pořídila pár snímků. Když jsme po obědě přišli na plovárnu, ještě tam moc lidí nebylo.




Mladší syn a synovec si užívají masážních bublinek.





U vody jsme vydrželi tři hodiny a při odchodu už se začal bazanén plnit víc.


Dnes jsem blog odbyla, ale příště se ještě na chvilku vrátím k našemu výletování.

U posledního kamene

20. června 2013 v 8:03 | Jarka
Dnes už naše potování po kamenech skončíme, ale samotný výlet, tím ještě tak úplně nekončil.
Polní cestou pokračujeme k dalšímu zastavení naučné stezky, k Obětnímu kameni.


Tady už je ho ve stráni kousek vidět.



Balvan to je opravdu veliký. Byl k němu přistavěný vysoký pařez s jedním zářezem, jako schůdky. Pro představu velikosti přidám snímek, kde je synovi z vegetace vidět sotva půl těla.



Tento kámen je vysoký 2m a jeho průměr je 3m. Miska, která je na jeho horní plošině měří 70x90cm. Na výlet jsme měli minulou středu optimální počasí. Většinou svítilo sluníčko, ale bylo přijatelně teplo. Nicméně, syn se rozhodl, že by ho mohlo osvěžit ponoření hlavy do zachycené dešťové vody. Takže brýle dolů.


A šup do chladivé lázně. Miska byla opravdu hluboká, zahučel do ní až po ramena. Myslím, že kdyby jsme výlet uskutečnili o týden později, namočili bychom si hlavu všichni. Vedra, která nás už čtyři dny týrají, jsou k nevydržení.


Obětní kámen je v hezkém prostředí, poblíž jakési osady. Toto je záběr od kamene.



Ani jsem se nezmínila, že po naučné stezce s námi nešel manžel, který byl hrozně nastydlý a nebylo mu 2x dobře, proto přejel z výchozího Kadova do Slatiny a tam na nás čekal v autě. Byli jsme rádi, že se nemusíme trmácet zpět a za chvíli (dvě hodinyMrkající)jsme byli zase všichni pohromadě.


Čertovy náramky

19. června 2013 v 7:56 | Jarka
To množné číslo v nadpisu není překlep. Na naučné stezce po okolí Kadova, jsou opravdu dva skalní útvary, kterým se říká Čertův náramek, jeden je označován, jako malý a druhý (logicky), jako velký.
Ohlédnutí za Kadovem.


Šli jsme po polní cestě a na okolních lukách jezdil traktor a převracel posečenou trávu. Alergici syn a vnuk, si to náležitě užili, ale na pohled to byla krása.


Jako první, jsme přišli k malému Čertovu náramku. Tentokrát se mi nepodařila slušně vyfotit cedule, tak jen doplním, že tyto útvary, jako jsou izolované skály, skupiny balvanů i osamělé balvany, vznikaly postupným zvětráváním hornin a následným odnosem zvětralin. To, co na místě zbylo, vytvořilo například tento malý náramek (16m obvodu).




Při návratu zpátky na polní cetu, jsem si vyfotila skořápku ptačího vajíčka. Prý takto krásně modré, mají Kosáčkovi.


A teď už vám ukážu náramek velký. Taky jsem ceduli vyfotila o něco lépe, je na ní i pověst, která se k němu vztahuje. Vím, čte se to mizerně, Maruška určitě pověst čitelně přepsala.


Museli jsme se vyškrábat do stráně, skalní útvar byl dost zarostlý vegetací.



Okolí bylo nádherné.


V těsné blízkosti byl ještě jeden útvar s průlezem - Čertova brána.


A ještě přidám ještěří miminko, chytil ho syn a bez úhony, po vyfocení, zase pustil do trávy.



Skalní mísy

18. června 2013 v 8:01 | Jarka
Od viklanu v Kadově, jsme se vypravili kousek za obec k balvanu, kterému se říká Skalní mísy. Trošku nám dalo práci to místo najít, ale nakonec se zadařilo a kámen se dvěma dolíky, jsme našli.
Opět jsem se pokusila vyfotit informace na ceduli, z této jsem se snažila udělat výřez, kde se popisuje vznik těchto útvarů.


Jsme na místě.


Takle to vypadá, jako obyčejný balvan.


Ale ty dvě prohlubně v něm opravdu jsou. Sluníčko obléklo kámen do "maskáčů".


Trochu bližší záběr.



Všimli jste si, že v té míse s vodou plave lodička? Někdo ji vyřezal z kůry a udělal jí i plachtu z lístečku.


Ještě chvilka navigátora nad mapou a můžeme jít dál.


Před tím, jsem si ovšem vyfotila mrňavého pavoučka. V té zeleni to vypadá jak vajíčko, ale nožičky tam jsou, jen snímek je hodně nekvalitní a ještě jsem z něj dělala výřez.


A chlupatou housenku. Honzík si ji chtěl vzít domů, jenže neměl krabičku, tak zůstala v lese.