Duben 2013

Za plotem

29. dubna 2013 v 8:15 | Jarka
Dnes uděláme konečně těch slibovaných pár kroků ke Kozímu Hrádku.
Bylo to minulý čtvrtek, kdy jsme si vyjeli za město. Kozí Hrádek už budu mít na blogu potřetí a zase jen za plotem. Otevírací doba je totiž od května do září a mě se do ní jaksi nepodařilo trefit. Při první návštěvě byly sice prázdniny, ale my si zajeli k hrádku velmi brzo dopoledne a bylo ještě zavřeno, podruhé už byl pokročilý podzim a teď naposledy, máme ještě na chvíli duben.
Abych nemusela opisovat nezáživné informace z internetu, vyfotila jsem jednu z cedulí.


Člověk by nevěřil, jaký skok ta příroda za těch pár dní udělala, stromy byly většinou ještě skoro holé, dnes, když se podívám z okna, je už té zeleně podstatně víc. Ale hezká procházka to byla i tak.


Aspoň se dal skrz ty holé větve hrádek lépe vyfotit.


Sasanky byly úplně všude.


Tady jsem prostrčila objektiv foťáku plotem.


Sasanky rostly i okolo lesní cesty.



A taky plicník.


Poslední ohlédnutí.


Kousek za městem

26. dubna 2013 v 8:02 | Jarka
Včera jsem se chtěla s foťáčkem podívat do města, ale nakonec zvítězila příroda. Město teď máme dost rozkopané, nevím, co to naše radní, těsně před turistickou sezonou, popadlo.
Ale ani za městem, to není úplně ideální. V jeho těsné blízkosti se staví dálnice, tuším, že u nás je to D3 a vede pár metrů od známeho Kozího Hrádku, na kterém, jak si jistě všichni pamatujete ze školy, taky kázal mistr Jan Hus.
Auto jsme nechali stát u rybníčku, kde bývala spousta kačenek, labutí a volavek. Stavba je všechny vyhnala.


Mohli jsme popojet autem, ale šli jsme pěšky.



Za dálničním mostem, už je vidět hospůdka s občerstvením.




Naštěstí tady začíná neporušená příroda, ptáci zpívají a všechno kvete. Kolem hospůdky jsme sešli dolů.


Ohlédnutí.


Nahlédnutí na Sokolskou mohylu, kde v roce 1924, u příležitosti 500.výročí úmrtí Jana Žižky z Trocnova, byla do skály z červeného novoveského pískovce, zasazena pamětní deska.


A koukám, že jsem se nějak zdržela na staveništi, tak těch pár kroků ke Kozímu Hrádku, uděláme příště. Stejně už jsme v těchto místech, prostřednictvím mého blogu, potřetí.


Padesátýšestý

24. dubna 2013 v 7:51 | Jarka
Už z nadpisu musí být jasné, že jestliže jsem použila jen pořadové číslo, značící počet článků od začátku roku, nastala zase situace, kdy nemám nic zásadního na srdci a tudíž, co napsat na blog. Mé dny běží celkem poklidně a nevybočují z průměru.
To slovo "nevybočují", mi připomnělo naší bývalou navigaci (už máme jinou). Tam nás hlas upozorňoval na to, kde máme odbočit a manžela to děsně čílilo. Tvrdil, že je správné říkat - zatočit. Mě to teda nevadilo a zdá se mi, že je to češtinsky v pohodě.
Uvědomila jsem si, jak je ta naše řeč bohatá na výrazy. Ať se řekne odbočit, zatočit, nebo zahnout, pořád chápame, co se po nás žádá. My teď, ale nepůjdeme ani doprava ani doleva, ale střihneme to rovnou za pár fotkami.
Toto je foceno z města od Kotnova a je to kostel v Klokotech, který už jsem měla asi 100x na blogu.


Maximální zoom.


Ulice od Kotnova na náměstí.


Hotel na náměstí, stojí před ním pes, ve velikosti koně.


A neutěšený pohled na náš vypuštěný Jordán. Bagry nepracují, byla neděle.


Na výletě IV.

22. dubna 2013 v 8:03 | Jarka
Nebojte, dnes už těch domů tolik nebude.
Už jsme vlastně byli nasměrováni na cestu domů, když jsem při průjezdu Bechyňskou Smolečí, zahlédla těsně u silnice nádhernou chaloupku. Manžel mi kupodivu ochotně zastavil, už ovšem nebyl ochoten vystoupit z auta, ale to mi nevadilo.
Chaloupka to byla vskutku, jako z pohádky.



Stála poblíž kapličky.


Okolo boční zdi má připravené dřevo na příští zimu.



A důkazem toho, že v ní někdo přebývá, je i šikovně umístěný satelit. Je fajn, že nestraší na střeše. Všimli jste si ho dřív, než jsem na něj upozornila?


Na návsi nechyběl rybníček a v něm plavaly půlmetrové ryby (i větší). Za rybníkem jsou ještě další domy ve slohu selského baroka, některé čekají na opravu, ale myslím, že o ně bude postaráno, soudě podle před nimi parkujících aut. A tímto snímkem, náš poslední výlet skončil.


Na výletě III.

20. dubna 2013 v 8:11 | Jarka
Někteří z vás neprozřetelně projevili zájem o snímky dalších vesnických domečků. Takže tato skupinka čtenářů bude spokojena a vy ostatní zavřete oči, ještě jednu várku selského baroka mám.
Tentokrát je to obec Vlastiboř a stejně, jako ty ostatní kolem, byla v roce 1995 vyhlášená za vesnickou památkovou rezervaci.
Okolo této strouhy jsme vyjeli nahoru.


A mohla jsem začít zase fotit. Na snímcích jsem ale zjistila, že někdy moc sluníčka škodí, některé fasády jsou doslova přesvícené.




K tomuto domku, jsem blíž nešla. Zdálo se mi, že bych obyvatelům lezla až moc do soukromí, ale líbil se mi. Nemá novou fasádu a o to se mi zdál hezčí, tak aspoň trochu nazoomováno.


A ještě, pomocí zoomu, o fous blíž..


Toto se mi jevilo jako nějaká zděná stodola?


A ještě jedna usedlost.


Ve vesnici jsme nepotkali ani nohu, ale zato nás přivítala řízná dechovka z amplionů. Úplně to vypadalo, jak na uvítanou (asi nevěděli, že dechovku nesnášímPřekvapený). Pak ale následovalo hlášení týkající se vyzvednutí cen za jakousi soutěž a následovala další řízná píseň. Docela mě to překvapilo. Na vesnici jsem nikdy nežila a toto místní "hlásání" znám jen z Troškových filmů. Mrkající Přikládám snímek amplionů, ať z té dechovky taky něco máte.



Na výletě II.

18. dubna 2013 v 8:09 | Jarka
Jak jsem se už zmínila, v pondělí jsme si vyjeli do okolí Borkovických blat. A pročpak se asi ta blata jmenují Borkovická? No přece proto, že jsou v blízkosti vesničky jmenující se Borkovice. I tady jsem pořídila pár fotografií. Teda co to povídám. Milión fotografií, ale budu vás šetřit a na blog dám jen pár.




Určitě jste poznali, že domečky jsou opět ve stylu selského baroka.



Některé na novou fasádu teprve čakají.


Ale hezké jsou všechny.


Už vás nebudu mučit domy, ale věřte, že se mi těch pár těžko vybíralo.


Zaběhli jsme na chviličku i na blata, ale chceme se sem podívat až během května, kdy pokvetou Rojovníky bahenní. Už jsme byli na blatech 2x, ale ty Rojovníky, jsme ještě v květu nechytili.




Na výletě

16. dubna 2013 v 7:55 | Jarka
Taky bylo u vás včera tak krásně?
Je prima, že už se pořádně prodloužil den a když jsme si včera odpoledne řekli, že si uděláme malý výlet, bylo jasné, že na něj máme dostatek času, protože se sluníčko jen tak rychle neschová.
Rozjeli jsme se do okolí Borkovických blat, kde už jsem jednou fotila vesničky s domky ve stylu selkého baroka. První jsme zastavili v Hodětíně.
Na návsi tak, jako na všech ostatních v okolí, je rybníček.


A hned u rybníku je ukazatel se směrovkami.


Tak kam teď, třeba vlevo...





O tom, že jsou v Hodětíně šprýmaři svědčí nejen vykutálený směrovník, ale i tato "dekorace" na stromě. Jo ten mládenec je syn, který se svezl s námi.


Za vesnicí se v několika ohradách pásli koně. Když jsme si je fotili, přišli za námi a možná čekali něco k snědku, ale nic jsme pro ně neměli a jsme takoví srabíci, že jsme se je netroufli ani pohladit, přestože si o to přímo říkali.




Z druhého, do přízemí

15. dubna 2013 v 7:58 | Jarka
Včera odpoledne, jsem byla zase něco málo pomoct sestře při jejím stěhování.
Její nové bydlení, je jen o kousíček dál od toho původního. Byt vyměnila, protože ten, kde bydlela doposud se bude nájemníkům prodávat a sestra na něj nemá. Zažádala město o bezbariérový byt, což ji umožnil fakt, že jí před 2 roky operovali bederní páteř a tu krční, jí budou dělat začátkem léta.
V tomto paneláku, už rodina sestry nežije.


Zatím, nebyl ani zateplený. To se většinou dělá, až když jsou v paneláku byty v osobním vlastnictví. Kolem domu kvete spousta ladoněk.


Nový byt, je ve dvouposchoďovém domě a ten sestry, je v přízemí. Je báječné, že z obýváku vychází přímo na malinkou zahrádku.




Radost z té zahrádky, mají i její dvě psí holky.




Bejvávalo dobře...

13. dubna 2013 v 7:58 | Jarka
Znáte tu písničku, kde se zpívá - Za našich mladých let, bejval svět jako květ, bájvávalo, bejvávalo dobře... Mě ji kdysi naučila moje maminka a pak jsme ji často i se sourozenci, zpívali v kánonu.
V předešlém článku jsem se zmínila o tom, že se sestra stěhuje do jiného bytu. Při tom stěhování narazila na album ze svého dětství a chtěla ho vyhodit, což jsem nemohla dopustit a odnesla si ho domů. Fotky do něj dělal můj taťka a smůla je, že fotil hlavně nás, rodinu, takže moc nejsou pro oko nezasvěcených. Přece jen jsem našla pár fotek neutrálních. Třeba poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie.


Tak co, líbí? Ty dvě postavy jsou moje mamka a moje o 14 let mladší sestra. Pro srovnání kostel v dnešní podobě (fotka je z mého archivu).


Ještě jsem našla fotku panelákového sídliště, kam jsme se přestěhovali kolem roku 1967. Je to pohled z kuchyňského okna.


Je to tak. Paneláky se postavily, lidé se nastěhovali a binec okolo přetrvával roky. Byli jsme vděční aspoň za chodníky. Na té tříkolce, je moje sestra.


Měla ji půjčenou do sousedovic Káji, kterému jeho maminka uvázala šátek, jak holce. Na této fotce je vidět, že náš panelák stál až na konci sídliště u Klokot. Ta cesta byla tenkrát jen prašná a na tom volném prostranství, dnes stojí další paneláky.


Ještě přidám jednu fotku. Ta je od hlavní silnice, která je vydlážděná a silniční provoz nebyl nikterak rušný.


Tak co? Bejvávalo dobře? Odpovím si sama - ale ano, bejvávalo. Prožila jsem skvělé dětství a nad těmi fotkami, jsem si parádně zavzpomínala. Možná někdy přidám další.
Co teda nebylo a o čem se nám ani nesnilo, to je například možnost přehrát si doma film na DVD. Já jsem jeden, sobě a taky vnoučatům, zrovna koupila a už jsem se na něj včera hned zatepla podívala. Není to takový zážitek jako v kině, ale můžu si dát kdykoliv, repete.



Jarní botanka

11. dubna 2013 v 7:55 | Jarka
Letos poprvé, jsme zašli do naší botanické zahrady. Nebylo to včera, ale už v pondělí.
Včera jsem totiž byla odpoledne pomoct sestře, která mění byt a před tím jsem stihla doma vyprat záclony ze tří oken a ta okna samozřejmě taky umýt. Když jsme prala záclony, nastrouhala jsem do pracího prášku, trošku jádrového mýdla. Nedávno jsem měla snímek mýdla na blogu a některé jste psaly, jak je výborné na bělení. Nevím, jestli jsem si to vsugerovala, ale záclony se mi zdají úplně běloskvoucí. Úžasný
V botanické zahradě kvetou celé koberce bledulek.


Najdou se i sněženky, ale těch je podstatně méně.


Kvete "snad" i ladoňka.


Syn si fotil sluníčko mezi stromy.


Já si vyfotila keramického ptáčka u jezírka, spolu s kačerem a kačenkou v zákrytu.


Taky jsem si vyfotila krokusy (fotka je ze synova mobilu).


To jsou oni.


Ale tyto mají sytější barvu.


A v boudě, se za mříží krčil výr.