Březen 2013

Diplom a přání

29. března 2013 v 21:16 | Jarka
Napřed budu za chlubilku a pěkně ještě za tepla se vytáhnu se svým diplomkem od Nattynky. Je to sice diplom jen za snahu, ale o to víc mě potěšil. Natty, prostě vždycky ocení i ty, kterým se nepodaří vystoupit na stupně vítězů, což je milé a člověka to neodradí od dalšího možného soutěžení, ba právě naopak. Mrkající


A teď už vám všem popřeji krásné velikonoční svátky, ať už je slavíte "pokřesťansku", či jako svátky jara. A aby to bylo přání opravdu jarní, rozhodla jsem se bez ohledu na to, jak je, nebo v průběhu svátků bude, vyjarnit i svůj blog. Letos je možná potřeba tomu jaru vyjít naproti, jinak k nám snad cestu nenajde.


Zdobila jsem a pekla

27. března 2013 v 7:55 | Jarka
Ještě než se pochlubím, jak jsem se překonala a přece jen vytáhla pár velikonočních dekorací musím napsat, že jsem v Tescu našlala v regále poslední půlkilový pytlíček slunečnice a koupila ho. Doma jsem vytáhla už schované krmítko a opět začala krmit ptáčky. Tady je jako důkaz pytlík. Je prázdný, protože jsem si slunečnici přesypala do mísy a přidala k ní trochu ovesných vloček, aby to měli ptáčci pestřejší.


Další počinek včerejšího dne bylo to, že jsem vytáhla pár velikonočních serepetiček.



Mám vajíčka na šňůrkách a zdobím jimi větvičky ve váze. Protože jsem větvičky neměla, napadlo mě vyndat třípatrový talíř a dát zatím provizorně vajíčka na něj.



A nevím, jak se to mohlo stát, jestli za to může ten sníh venku a mě to připomíná Vánoce, nebo spíš vaše blogy, kde se předvelikonočně peče, ale zadělala jsem na linecká vajíčka a taky je upekla. Manžel byl jak v Jiříkově vidění, na Velikonoce mě opravdu, drobné cukroví, péct ještě neviděl.


Je to dávka jen ze čtvrt kila mouky a promazávat budu dnes.



Povíkendovně

25. března 2013 v 8:06 | Jarka
Víkend byl studený, ale docela slunečný, ovšem dnes jsme se u nás na jihu Čech, probudili do dalšího zimního dne. Nejen, že je ještě v tuto chvíli skoro
-5°C, ale na zemi leží sněhový poprašek a jemný sníh stále poletuje.
Vloni, touto dobou, už bylo teplé jaro a doma jsme vypnuli ústřední topení. Letos pořád topíme. Pravda, u nás je to bez námahy, ale při vyúčtování to bude znát. Nerozhodný
Naše náměstí je připravené na Velikonoce.


V sobotu byl dokonce trh, ale nevěděla jsem o něm a prošvihla ho, což mě tedy hodně mrzí. Dřív, nám každý měsíc chodily do schránky noviny, které vydává naše radnice a tam jsem našla program všech událostí města. Nevím, z jakého důvodu jsme je od začátku roku nedostaly, když na sídlišti, kde bydlí mamka, je normálně dostávají dál.
Na náměstí zbyla jen vstupní brána.




Dnes to musí na náměstí vypadat zajímavě. K velikonční výzdobě se ten sníh moc nehodí.



Víkend

23. března 2013 v 8:38 | Jarka
Máme poslední víkend před tím velikonočním a já se pořád ještě rozmýšlím, jestli vytáhnu velikonoční výzdobu.
Jedno už mi je skoro na 100% jasné, mytí oken a praní záclon nechám na teplejší dubnové dny, aspoň budu mít všechno čisté před 1.Májem.Křičící Mrkající
Včera ptáčci dozobali poslední slunečnicovou směs a novou už kupovat nebudu. Takže navečer, místo abych do krmítka dosypala novou dávku pro brzkou ptačí snídani, jsem krmítko sundala.


A dnes, pokud nebude mráz, protože zatím je, zbavím balkon semínkových pozůstatků a ptačích hovínek.


No a pak se rozmyslím jestli vytáhnu ty velikonoční serepetičky. Mám jich méně než těch vánočních, ale taky je z čeho vybírat. Na Vánoce se vždycky těším a byt zdobím už na první adventní neděli, ale Velikonoce mě tak neberou (co se týče lidových tradic, jako největší křesťanský svátek, je samozřejmně beru) a vždycky se rozmýšlím, jestli mi ten jeden den stojí zato.


Pro vnoučata už něco výslužky mám. Nechala jsem se i zlákat v Tescu na DVD pohádku, kterou nabízeli za nákup nad pětset, za necelou stokorunu, tak nekupte to! Vnoučata už jsou velká, ale na hezkou pohádku se rádi podíváme i my dospěláci, tak se snad bude líbit.



Aktualizace

21. března 2013 v 7:50 | Jarka
Myslela jsem, že si ještě dnes dám článkovou pauzu, ale počasí mi udělalo čáru přes rozpočet, předvčerejší sněhové fotky už odnesl čas a hlavně sluníčko.
První jarní den se vytáhl a dostál svému názvu. Bylo krásně teplo a budu muset vytáhnout lehčí bundu, protože mi včera na nákupu bylo nepříjemné vedro.
Tento snímek svítání není ze včerejška, ty růžové obláčky mě zlákaly k výcvaku už minulý týden. Špatné je, že z prvního patra, na svítání koukám přes větve stromů a hlavně přes tisíc drátů.


Příroda je zatím pořád v barvách béžových a zachraňuje to, jen to modré nebe.


Když chci mít snímek trochu veselejší, musím vzít zavděk i barevným svícnem. Potřebovala bych zase přesvědčit manžela na malou vyjížďku za "humna", ale je to vždycky přímo nadlický úkol. Říkávala jsem si, jak to bude prima, až budeme oba v důchodu a nebudeme vázání žádnými pracovními povinnostmi. Myslela jsem, že si zajademe kam chceme a kdy chceme, ale mého muže výletování vůbec nebaví. Chjo.




Nevítaný návrat

19. března 2013 v 9:17 | Jarka
Určitě nebudu jediná, která bude dnes ukazovat zasněžené fotky a naříkat nad návratem zimy.
Začalo to už včera odpoledne a sněžilo a sněžilo, až všechno zapadalo pod těžkou bílou peřinu. Sníh je opravdu těžký a mokrý, protože je nad nulou. Jsem moc ráda, že máme venkovní úklidovou službu za sebou, což je snad jediná výhoda velkých domů.
Tento snímek jsem dělala schválně přes větvičku orchideje, aby bylo vidět, že se chystá ke kvetení. Až rozkvete, bude bílá, jak ten sníh.


Na borovici před balkonem jsem vyfotila holuba.


A z kuchyňského okna, které je na opačnou stranu, straku. Kdo ji najde, vyhrává, ale odměnu nečekejte.Mrkající



To u Nattynky, je to lepší, tam se vyhrávají krásné diplomky a aby jste ho dostali, není vůbec nutné, být první.



Hřbitovní kvítí

18. března 2013 v 7:53 | Jarka
Víkend byl krásný slunečný, ale jen do té doby, než člověk vystrčil nos z bytu ven.
V sobotu se mi to ještě nezdálo tak zlé, ale v neděli zase foukal vítr studený, jak ze Sibiře. Odpoledne jsme byly s mamkou a sestrou na hřbitově vyjarnit urnovou skříňku a myslela jsem, že mi v tom fičáku upadnou uši s celou hlavou. Mamka si narazila přes čepici kapuci od bundy, sestra měla kapuci taky, jen já samozřejmě na zimu nebyla připravená.
Ovšem byla jsem připravená na focení, protože hřbitov, to je to místo, kde vždycky ulovím první jarní květinky. Už jsem myslela, že tentokrat půjdu domů promrzlá a bez fotek, ale nakonec jsem je našla.
Našla jsem sněženky, těch bylo nejvíc.



Našla jsem sedmikrásky.


Kvetou i bledulky.


Ulovila jsem i nějaké talovínky.


A jeden jediný maličký krokus.


Úkol byl splněn a hnaly jsme k nám domů na buchtu a horký čaj. Ještě, něž jsme zašly do vchodu, všimla jsem si, že hrdlička zase vyplenila krmítko. Ptáčci chodí pořád, ale řekla jsem si, že až dosypu poslední zobání, tak už nové kupovat nebudu. Snad už to jaro opravdu tento týden příjde a nejen, jako první jarní den v kalendáři.



Třicátý šestý

15. března 2013 v 7:56 | Jarka
Tak, tak, tento článek je letošní 36. Je to málo, nebo dost? Nějak to neřeším i když mě podvědomí říká, že bych se mohla se psaním pochlapit.
Včera jsme měli celodenní mráz, přesto to, co dopoledne nasněžilo někam záhadně zmizelo. Ale nezlobím se, po sněhu už neprahnu, zachtělo se mi sluníčka, zelených stromů a rozkvetlých luk. Zatím to v přírodě moc jarně nevypadá.


Minulý týden jsem si ze Zvíkovského mostu vyfotila kouř v lese. Cítila jsem ho hned, jak jsme vystoupili z auta, doufejme, že byli poblíž nějací lidé, žádné jsem tam neviděla.


Pohled na ten bílý kouř ve mě vyvolává myšlenku na právě proběhlé konkláve. Katoličtí věřící, mají svou novou hlavu církve a zdá se, že to byla dobrá volba.


Jak jste jistě pochopili a z mého plácání je jasné, že vám nemám co zásadního sdělit, tak přidám ofocenou část reklamy z časopisu. Reklamy nesnáším, ale sem tam se najde některá dobrá, ba až vtipná a k těm, podle mě, patří reklamy na jednoho mobilního operátora (shodou okolností, je to operátor můj Mrkající). Třeba tanto pohled s bulvama, je sezační.




Cestou domů

12. března 2013 v 7:58 | Jarka
Když jsme si minulý týden vyjeli autem, pohybovali jsme se v okolí orlické přehradní nádrže, využili jsme toho, že jedeme přes mosty, které vodu překlenují a prošli se po nich.
První Zvíkovský most byl přes rameno Otavy a na ceduli jsem si přečetla, že je 252m dlouhý a 70m nad dnem údolí. Snažila jsem se ho vyfotit z boku, ale přes stromy, i když holé, stejně moc vidět není.


Otavské rameno bylo ještě úplně zamrzlé.


Ale led už začal pukat zvláštními hvězdičkami, jsou vidět, jako tmavé flíčky na ledě a pod stínem mostu, byla největší.


Našli jste ji? Asi ne, tak fotka se zoomem.


A jedeme kousek dál.


Další most byl hodně podobný, jen zábradlí měl v jednom místě promáčknuté. Štěstí, že je tak pevné, nechtěla bych i s autem spadnout do přehrady.


Tento most je přes rameno Vltavy a překvapilo mě, že na něm led není. Že by byl vltavský přítok teplejší? Pohled proti světlu.


A pohled po slunci.


Most přes Skalici

10. března 2013 v 7:44 | Jarka
To bych asi nebyla já, abych se o zajímavostech míst, které jsem navštívila, nedozvídala až dodatečně když hledám informace na netu. Příprava předem, mi pořád nějak nic neříká.
Když jsem hledala něco o Varvažově, zjistila jsem, že jsme toho mohli vidět mnohem víc. Tato obec byla v roce 1995 vyhlášena za vesnickou památkovou zónu. Ne všechno je v ní opravené.


Vyfotila jsem si i jakousi váhu.


A taky mě zaujal hezký kamenný most. Doma jsem si našla, že je z roku 1781, že je barokní a pod ním teče Skalice.


Na mostě je barokní výklenková kaplička zasvěcená sv.Janu Nepomuckému.



Skalice byla plná vody tak, jako všechny říčky, řeky a rybníky v této době.


Na levém břehu je trochu vidět roubený dům. Až na netu jsem se dočetla, že je ve Varvažově těch domů víc a dokonce s doškovou střechou, že tady mají ještě kapličky nejmíň tři další, jako třeba na hřbitově a u mlýna, o kterém jsme nevěděli a proto ani neviděli. Tak možná někdy příště.