Únor 2013

Hlava v pejru

28. února 2013 v 7:47 | Jarka
Tak máme našeho maroda konečně u nás doma.
Už se propuštění nemohl dočkat, ale nakonec měli na pokoji tak dobrou partu, že prohlásil, že by nikdy nevěřil tomu, že to řekne, ale že si na tu nemocnici zvyk.
Aby toho nebylo málo, rozbolel syna tak zub, že hned po propuštění navštívil svou zubařku a ta mu ho vytrhla. Doufám, že tím vyčerpal smůlu a problémy a vše už půjde jen k lepšímu.
Ovšem já teď mám hlavu v pejru z vaření diety. Rozhodla jsem se, že tu jeho zdravou stravu prostou tuků, uzenin a všeho těžkého budu jíst s ním, ale manžel se ošidit nedá, tak vařím dvojmo. Pro manžela se dusí gulášek a vedle se vaří vločkovo zeleninová polívčička pro rekonvalescenta.



Břečka a tání

25. února 2013 v 9:23 | Jarka
U nás pořád nic nového, stále pendlujeme mezi domovem a nemocnicí.
Venku se začíná napadaný sníh měnit v kaši různě špinavou a náležitě prosolenou. Mé černé semišové kozačky získávají neodstranitelné bílé mapy, jako i nohavice kalhot, ale ty můžu naštěstí šoupnout do pračky.
V neděli dopoledne, jsem vyfotila hrad Kotnov.



Od Kotnova dolů, směrem k Lužnici, je stará vilová čtvrť se samými mohutnými domy. Takové rodinné paláce už se dnes nestaví. Tady mě zaujal rampouch.


Po přiblížení jsem zjistila, že je pod střechou rampoušků víc.


Tuto opravenou a zatím neobydlenou vilku už jsem na blogu měla, její barva svítí do okolí.


Nic se nemění

22. února 2013 v 7:54 | Jarka
Nemění se to, že se nám vrátila zima, tam dávám plusové znaménko, ale nemění se ani situace se synem v nemocnici a tím pádem se jaksi nemění ani moje záporná chuť k blogování.
Včera jsem si vyfotila dva malé sněhuláčky u nás před domem, ale bílý sněhulák na bílém sněhu, je nějaký nevýrazný.



A podařilo se mi vyfotit kosa na krmítku. Záclona odrážející se od okenní tabule, mi přes snímek dělá bílý zákal a krmítko mám obrácené směrem k borovici před balkonem, takže jsem zachytila jen kosáčkův oranžový zobák.


Na stromě byly sýkorky. Zvonci a vrabčáci, zrovna neměli hlad a nebyli přítomni. Pak k nám na krmítko chodí hrdličky, ale ty když vidím, ženu o dům dál, protože krmítko vždycky vyplení do posledního zrníčka. Mrkající






A je tu zase

20. února 2013 v 8:07 | Jarka
Chachááá a je tu zase, můj bílý snížek. Mrkající
Meteorologům předpověď vyšla a mě to včerejší sněžení udělalo velkou radost. Sice jsme měli celý den nad nulou, ale chumelilo tak silně, že sníh nestačil odtávat.
Ještě jedno potěšení jsme včera zaznamenali, máme konečně opravené auto a nemusíme chodit pěšky, nebo využívat MHD.
Pravidlo, do třetice všeho dobrého, se ale zatím nenaplnilo, pořád chodíme na návštěvy do nemocnice. Od soboty se mi to nezdá zas tak dlouho, jenže synovi to připadá, jak kdyby tam ležel už dva týdny a chtěl by domů, ale zánět ještě neustoupil, tak má smůlu.
Nějak mě v názvu nemocnice zaskočila ta a.s., dokud jsem si to nevyfotila, neuvědomovala jsem si to.


Zatím, jsme neměli čas na sněhovou procházku, ale nasněženo máme krásně. Toto je pohled přes sklo okna na hlavní silnici.



U Boháče, se ráno odhrnovalo motorizovaně.


U Stryhala, odhrnovali na ruční pohon.


Nemám náladu

18. února 2013 v 8:03 | Jarka
Nějak v poslední době postrádám chuť do blogování.
Počasí se nemění, venku je pořád černobílo, nemrzne, nesněží, není ani zima, ani jaro, je jen takové nanicovato.



Od soboty odpoledne máme mladšího syna v nemocnici, což je hlavní důvod mé nenálady, tak se odreagováváme u nové televizní stanice ZOOM a taky máme s manželem rádi kanál Nature a díváme se na zvířátka.



Ještě vám musím ukázat, jak se šetří na tužkách na oči, nebo jestli to byl nějaký zmetek, nevím. Prostě jsem ji chtěla ořezat a zjistila jsem, že není ořezat co, protože náplň chybí. Pravda, je to už špaček, ale byl poněkud větší, to jen jak jsem nevěřila, že už tuhu nenajdu jsem řezala furt pryč.



Chodím, chodíš, chodíme

15. února 2013 v 8:08 | Jarka
Za poslední dva týdny jsem se nachodila, jak už dlouho ne. Naše auto pořád čeká v opravně, na svůj náhradní díl. Tam, odkud ho mají přivést, se údajně stávkuje.
Potřebovala jsem na poštu. Zvolili jsme menší poštu na nedalekém sídlišti v naději, že tam bude méně lidí. Jenže lidi asi vybírali své sociální dávky a fronta se táhla pomalu až ven. Kdyby jsme byli autem, jeli by jsme někam jinam, takle jsem si frontu pěkně vystála.
Zpátky domů, jsme to vzali zase podél řeky a na jedné skále jsem si vyfotila krápníky.



Lužnice teče v dolíku, my bydlíme na kopečku. Cestu jsme si krátili pěšinkou ve svahu, nad krápníkovou skálou. Byl to trhák, že jsem myslela, že vypustím duši. Tady už jsme v jedné třetině.


Tudy ne.


Tudy, ano.


Ještě kousek a budeme v zahrádkářské kolonii. Bylo dobře, že jsme stoupali nahoru, v opačném směru, bych ten svah pravděpodobně sjela po zadku.


Kos se nechal klidně vyfotit.


Zato z krmítka mi všicni zpěváčci uletěli. To už jsme skoro doma.


Obhlídka Jordánu

13. února 2013 v 7:56 | Jarka
Včera jsme se zase vypravili na procházku a tentokrát ne, do nákupní zóny, ale opačným směrem, do města a k Jordánu.
Máme docela hodně nasněženo, takže se nám moc dobře nešlo. V poslední době se u nás chodníky udržují tak, že místo aby se uhrabaly, jsou zasypány směsí černého kamínku se solí, z čehož vznikne různě hustá kaše, ve které trpí nejen boty, ale celý člověk.
U Jordánu, byl ale sníh čistý. Hledala jsem nějaký výkop, který by mohl být ona archeology objevená středověká cihelna s vypalovací pecí.


Jakousi díru, jsem pod civilní plovárnou viděla, ale jestli je to ono, vážně nevím i když by místo odpovídalo. Fotka je z velké dálky, nazoomovaná, ale stejně se mi zdá ten výkop nějaký mrňavý. Na internetu jsem našla fotky z akce, která se konala osmého února, jestli chcete vidět část cihelny i pec klikněte tady a otevřete si snímky v posledním zápisu 11.2. (klikačka je ve druhém řádku).



Na rybníku se pracuje na dvou místech.


Cetou ke druhým bagrům, jsme narazili na kačenky. Hned se zvedly a utíkaly k nám, ale nepočítala jsem s tím, že na Jordáně nějaké jsou a nic jsem pro ně neměla.



Nejlepší to mají ti, kteří bydlí v domech na nábřeží, mají kino každý den.



Když je zataženo

11. února 2013 v 8:06 | Jarka
Skoro se mi chtělo do nadpisu použít heslo z tématu týdne "Realita". Přestože jsem se o víkendu na svém blogu dívala na snímky s modrou oblohou, realita u nás byla jiná.
Za ten týden, co chodíme nakupovat pěšky, nás pokaždé sluníčko nedoprovázelo. Upozorňuji, že do našeho oblíbeného Tesca to máme normální chůzí ani ne deset minut, ale když už jdeme ven, bereme to většinou oklikou, aby jsme se trochu prošli. Jeden den, nás dokonce provázelo mokré sněžení. Kolem chatek jsme sešli z kopce k Lužnici.


U řeky jsem si vyfotila kačenky. Jsou na několika místech a není divu, když jsme jim Jordán vypustili.



Pohled to není hezký, bez sluníčka snímky vypadají, jak černobílé.


Přece jen náznak barevnosti.



Článek jsem si nachystala včera večer, tak jsem moc zvědavá, jestli ho ráno v rozepsaných najdu a budu moct zveřejnit. Blog nám zase blbne, jak už dlouho ne. Články mizí, na blogu se objevují ty staré z archivu, komentáře nejdou vložit a do mailů nám chodí avíza o nových příspěvcích opakovaně. Nemáme to my, na blogu.cz, vůbec lehké. Plačící

Pořád pěšky

9. února 2013 v 8:02 | Jarka
Když manžel odvážel, minulý pátek ráno, naše auto do opravy, mysleli jsme si, že si ho ještě odpoledne zase odveze domů.
Ale ouha. Bylo potřeba objednat jeden báhradní díl, jakousi žebrovanou trubičku a na tu trubičku čeká opravna a tudíž i my, už týden a kdo ví, jak dlouho ještě. Bydlíme v nevelkém městě, při dobré vůli se dá dojít všude pěšky, nehledě na to, že nám funguje MHD, jenže auto je auto a těžší nákupy tahat v rukou, jsme si opravdu odvykli.
Ještě jsem měla v archivu pár snímků z naší cesty na nákup oklikou. Tou strání, na které jsme se museli vyhýbat hnědým šiškám, jsme se dostali na zamrzlou pěšinku.


Po levé straně roste několik ovocných stromů. Vždycky na ně na jaře od Tesca koukám, jak krásně kvetou. Nevím, kdo je do těchto míst vysadil, ale budou tu hodně dlouho. Jsou porostlé lišejníkem.



Dál nás vedla pěšinka mezi břízky.



A za nimi už je Tesco na dohled, pěšina není blátivá, ale potažená ledem. Naštěstí. Až ty staré jabloně rozkvetou, tak si tuto procházku zopakuji, v zeleni a za zpěvu ptáčků, bude procházka ještě hezčí.
V komentářích, se někteří podivujete nad vzdáleností a umístěním Tesca, ale to je jen tím, že jsme se k němu vypravili pořádnou oklikou. Jinak je od našeho domu co by kamenem dohodil, hned vedle hlavní silnice a okolo je celá velká nákupní zóna, Lidlem počínaje a Baumaxem konče. Mrkající


Hezké, víkendové dny!

Oklikou

7. února 2013 v 8:08 | Jarka
Nevím, jak u vás, ale u nás včera takřka celý den svítilo sluníčko.
Pořád ještě nemáme auto z opravy doma a proto jsme se vypravili na nákup do nedalekého Tesca pěšky. Teda nejen na nákup, ale i k bankomatu vybrat prašule, jelikož dnes by auto mohlo být opravené a bude potřeba platit. Nerozhodný Protože bylo krásně, vzali jsme to do obchoďáku oklikou, kolem řeky Lužnice.
Do stráně se opíralo sluníčko.


Šli jsme asfaltkou, kolem psího útulku, dolů k řece. Na silnici nic pěkného nebylo, ale zídka se v té šedi aspoň trochu zelenala.


Řeka je naplněná až po okraj.


Snad už voda nebude příbývat, nebo to tato chatička odskáče. Nebýt tam ta kamenná zídka, tak nevím, nevím. Je to pěkná hloupost, postavit si chatku těsně u vody.




Cestou jsem ještě pár snímků udělala, ale jsem skrblík a nechám si něco na příště. Kdo ví, jak bude další dny. Tuto stráň mají v oblibě pejskaři z blízkého sídliště, takže jsme se ani tak nemuseli vyhýbat blátu, jako hnědým šiškám.