Prosinec 2012

Starý končí a nový ...

30. prosince 2012 v 19:26 | Jarka
Nastal čas, kdy starý rok předá štafetu tomu novému.
Nikdy jsem oslavy k ukončení roku neměla ráda a dokonce ani jako mladá holka, s věkem se to jaksi nezlepšilo, ba naopak bych řekla, že mám toho Silvestra ráda čím dál tím míň. On za to, ale chudák nemůže, to jsem asi jen já, takový pavouk protiva.
Tak si všichni to rozloučení se starým rokem pěkně užijte a ten nový přivítejte, jak se patří.
Nashledanou v novém roce 2013!!



A je to v pytli

29. prosince 2012 v 8:10 | Jarka
A je to v pytli, Jordán se nám zase naplnil vodou.
Není naplněný po okraj, ale veškerá voda, která byla nad předělovací hrází se po jejím protržení vylila do už vysušené části rybníku. Stalo se to včera dopoledne po velkém tání a propršené noci. Určitě vetšina z vás viděla reportáž v televizi. Já byla u Jordánu až odpoledne. V ohbí Jordánu jsem minule fotila pět bagrů při práci, teď jen tak pracovat nezačnou.



Nazoomováno.


A ještě oříznuto. Na znovuuzavření hráze se pilně pracuje a pak se spodní část začne zase odčerpávat. Mám ale obavu, že se nám plánované dokončení odbahňování (30.11.2014) zase o něco posunulo.


Nojo no, co s tím naděláme, možná si někdo vypije nekvalitní stavbu hráze, možná měl někdo počítat s tím, že po tak velkém tání by se něco takového mohlo přihodit a měli tu hráz hlídat...
My ale máme pořád ještě svátečně vyzdobené domácnosti (doufám, že nepatříte mezi ty, kteří hned po Štědrém dnu odstrojí stromeček) a užíváme si sváteční nálady, dokud to jde. Ještě jsem zapálila i svíčky na advetním věnci, musí přece vyhořet, abych mohla příští rok koupit nové.







Štěpánská procházka

27. prosince 2012 v 8:18 | Jarka
Včera jsme byli u mamky na obědě, který vařila neteř, takže je z tohoto jasné, že jsme se sešli ve stejné sestavě, jako na Štědrý den.
K obědu nám neteř připravila svíčkovou. Byla jsem na ni zvědavá (na tu svíčkovou), protože do ní neteř dává směs Halali (já ne) a musím říct, že jsme si všichni pošmákli až tak, že jsme se rozhodli se trochu odlehčit procházkou do klokotského kostela. Počasí hezké nebylo, ale procházka nám udělala moc dobře.
Před kostelem stála spousta aut a cestou jsme potkávali hodně lidí kteří tak, jako my chtěli vidět jesličky.


V kostele se nesmí fotit, ale mě se podařil nenápadný snímek od vchodu. Ty jesličky jsou ve výklenku vlevo.


Byla u nich tlačice a dětem i nám dospělým se líbila postavička mouřenínka. Když se mu do kloboučku vhodí mince, jako poděkování, zakývá hlavičkou. Přece jen se naskytla chvilička, kdy jsme před Betlémem zůstali sami a já drze vytáhla foťák a cvakla. Nevěděla jsem, jestli se mi snímek povedl a moc teda ne, ale ten malý mouřenín je vidět vpravo dole.


Synovec si koupil svíčku a vzal si domů Betlémské světýlko.


Ještě jsme pomalu kostel obešli a podívali se na jesličky venkovní (venku z reproduktorů hrály potichounku koledy) a procházkou šli zpátky, někteří ještě na teplý čaj a vánočku, my s manželem do auta a domů.





Takové byly

25. prosince 2012 v 10:24 | Jarka
O Vánocích už můžeme mluvit v minulém čase.
Vlastně jen o Štědrém večeru, vánoční svátky ještě nekončí, pořád máme byty nazdobené, televize je plná pohádek a můžeme se radovat z milých dárečků, které jsme našli pod stromečkem.
Vloni jsme v naší rodině založili novou tradici společných Vánoc. Tedy aspoň částečně společných. Ke štědrovečerní večeři se scházíme u mamky, já s manželem a mladším synem a moje sestra se svými dětmi. U stolu je nás sedm, ale nikdo z nás není pověrčivý, takže nám to liché číslo nevadí. Nekupujeme dárky každý každému, ale před svátky si mezi sebou rozlosujeme jen jednoho a aby to bylo ještě zajímavější máme i finanční limit sto korun (ostatní dárky si nechává každá rodina pod stromečkem doma).
To společné stolování a následné posezení u stromečku se nám tak líbí, že se nám pak ani nechce rozcházech do svých domovů.


Tady je syn s neteří. Syn si nechal na zimu narůst vousy, vypadá děsně, ale snímek dávám kvůli jeho dárku. Namaloval svou sestřenici a ještě sobě a jí koupil santovskou čepici, blbli v nich celý večer až jsem měla obavu, že tak vyjdou i do ulic.


I u nás doma máme stromeček. Špatně se mi proti oknu fotí.


A hádejte od koho jsem dostala to krásné srdíčko se zvonečkem a lucerničku? Kdo hádá, že od našich mladých, už jistě ví, že tak krásné dárky umí vybírat naše Maruška.




Mějte všichni hezký čas vánoční!

Už jsou tady!

23. prosince 2012 v 7:25 | Jarka
Vánoce už jsou tady.
Konečně zahodíme, prachovky, vysavače a vykrajovátka i formičky na cukroví a začneme si i my hospodyňky, spolu s našimi polovičkami, dětmi i vnoučaty, užívat čas vánoční. Vždycky si říkám, jestli to bláznění okolo těch svátků vůbec stojí za to. Než se nadějeme je po svátečních dnech a mohlo by se nám v tom frmolu stát, že si ani nevšimneme, že tu nějaké byly.
Přeji tedy nám všem, aby se Štědrý večer vydařil, aby jsme ho prožili v klidu a pokoji, mezi svými blízkými a ti, co jsou zrovna sami, aby aspoň na dálku cítili, že na ně my ostatní myslíme.





Na trhu za večera

21. prosince 2012 v 7:56 | Jarka
Moje články jsou poněkud monotématické, ale ten náš sobotní trh, byl večer mnohem hezčí než za světla a proto si ty fotky nemůžu nechat v šuplíku.
Co ovšem není vůbec monotématické, to je naše politické dění, už to zase vypadá na konec vlády. Jenže vlastně i to už tady několikrát bylo, takže nic nového pod sluncem a že by to tedy vlastně taky bylo monotématické? Nerozhodný
Dnes je jednadvacátého, což neznamená nic víc a nic míň než to, že je za tři dny Štědrý den, tak zapomeňme na politické šarvátky i konce světa (že už jich bylo!) a pojďme se těšit na Ježíška.
Na trh jsme se vrátili kolem páté hodiny večer.


Ze sněhu zůstala po dešti v některých místech jen břečka, která mi během deseti minut rozmáčela boty a tu hodinku, co jsem trávila ve městě jsem měla nohy, jak v ledové lázni. Ale jak už jsem psala, na trhu se mi moc líbilo. Paní kuchařka se u hambáčů pořád činila.


Lidí už nebylo tolik, takže jsme si mohli náměstí pěkně projít.







Na trhu za světla

19. prosince 2012 v 8:09 | Jarka
Možná jste si všimli, že jsem dva dny nebyla na počítači a možná, že taky ne a jen si bláhově myslím, že jsem vám třeba trochu chyběla! Rozpačitý Asi jsem vlastní vinou zapříčinila problém našemu noťáskovi, ale už je to v "poho" a jsem tu ať se vám to líbí, či ne.
Moc všem děkuji, za blahopřání k narozeninám. Usmívající se
Uplynulou sobotu jsme se byli podívat na našem vánočním trhu. To ještě na náměstí ležel sníh, ale během dopoledne se spustil deštík, který se postupně měnil v liják, takže jsme trh jen proběhli a hnali domů. To už se dlouho nestalo, aby bylo zrovna na trh takový příšerný počasí. Stejně jsem ale koupila další dva dárky, v pondělí ještě něco a včera jsem byla pilná a všechny zabalila. A taky jsem ještě udělala nepečené cukroví, košíčky Šohajdy.
Tak vzhůru na trh.


Tady bylo možné si zazvonit pro štěstí.


V ohrádce byl jen oslík. Dřív do ohrádky dávali i ovečku a telátko, ale asi dostali rozum a přišli na to, že se zvířátka celý den v té nepohodě jen trápila. I ten oslík už byl navečer celý promáčený a nějaký nervózní.


Všude to vonělo čerstvým občerstvením.


A teď už beze slov.






Moje rybička

17. prosince 2012 v 8:09 | Jarka
Chachááá, už mám doma také živé zvířátko. Je to sice "jen" rybička, ale mám z ní ohromnou radost a je to první živý tvor v naší domácnosti.
Uprostřed týdne, jsem totiž měla narozeniny, tak se stalo, že mi někdo přál už minulý víkend, manžel přesně na den narozenin a zbytek jsem dostala včera. Ty včerejší dárky mě tak potěšily, že to nemůžu vydržet a musím se pochlubit. Možná bych to přece jen vydržela, ale kvůli té rybičce jsem prostě jinak nemohla.
Na tomto dřevěném podnose jsou tři čaje, jsem totiž čajová, kávu jsem se pít nenaučila. Jeden čajík je bílý (Shou mei) s příchutí jahody, druhý je ovocný - Pohlazení po duši a třetí je zelený (Sencha) rakytníkový. Zatím jsem ochutnala jen ten zelený a je vynikající.


A teď už moje rybička od našich mladých, je to Bojovnice pestrá. Je to prima rybička, protože prý nepotřebuje ani svícení, ani okysličování, neboť v přírodě žije ve slepých ramenech řeky Mekong. Je vybavena nadžeberním orgánem, který jí umožňuje dýchání vzdušného kyslíku, takže může žít v teplých stojatých a špatně okysličených vodách. Je focená včera večer, za použití blesku, nemohla jsem to vydržet a počkat do druhého dne na více světla a kvalitnější fotky.



A ještě přidám kytici růží,taky je od syna a jeho ženy Marušky. I ta je tak focená včera večer.




Třetí adventní ...

15. prosince 2012 v 8:11 | Jarka
To to letí, ještě jeden předvánoční víkend je před námi a Štědrý den je tu.
Právě uplynulý týden jsem doma moc pilná nebyla, teď o víkendu taky udělám houbelec, takže nepečené cukroví, které mám ještě v plánu budu muset udělat hned po neděli, jako i doladit nákup dárků a zabalit je.
Dnes dopoledne se jdu podívat na náměstí na náš Vánoční trh, který se koná jen jeden den, takže kdo zaváhá, nic neuvidí. Prý je všude ledovka, tak jsem zvědavá, jak to vypadá u nás, takle z okna nic nepoznám, jen vidím, že je silnice mokrá a že je na teploměru plusových 0,7°C.
Ve čtrvrtek jsem vařila polévku mrkvičko-celerovo-vločkovou podle Babetky a byla tak výborná, že vám ji musím všem doporučit. Zapomněla jsem ji ovšem vyfotit na talíři, takže můžu ukázat už jen skoro prázný kastrol. Chutnala i manželovi a včera mi říkal, jestli ji dnes neudělám znovu.


A ještě vám ukážu nás bílý stromeček. Koupila jsem ho v Tescu ve slevě za polovičku (83,90Kč) a protože se nám do obýváku vánoční stromek nevejde a míváme ho ve vedlejším pokoji, postavila jsem tento maličký, právě tam.


Kvůli focení jsem na moment zapálila i třetí svíčku na věnci, ale pořádně svítit budeme až v neděli. Mějte hezký víkend i tu třetí adventní neděli!



Na skok u Jordánu

14. prosince 2012 v 8:12 | Jarka
Nebylo to včera, ale ve středu, kdy jsme byli zase ve městě a protože po obědě svítilo sluníčko, chtěla jsem zaskočit i k Jordánu.
Než jsme se tam ovšem dostali, bylo už slunce hodně nízko a vlastně už skoro nesvítilo, ale musím se pochlubit, že jsem opět ulovila jeden dárek k Vánocům. Vždycky je to spíš okamžitý nápad, než promyšlený nákup, vymýšlet čím koho potěšit mi totiž dělá rok od roku větší potíže. Vnoučata odrůstají a hračky už pod stromečkem nečekají a o babičkách už ani nemluvím, s těmi je práce největší. Nic totiž nepotřebují a nic nechtějí. Překvapený
Jordán je celý pod sněhem, ale v ohybu, kde bývala plovárna, se pilně pracuje. Jsem zvědavá, jestli tam ještě někdy plovárna bude a jsem taky zvědavá, jakou hloubku bude Jordán po vybagrování mít, aby jsme v místech, kde jsme dřív stačili, vůbec dosáhli na dno.



Vidíte kde bagry pracují? Takle z dálky asi těžko. Ono se zdá, že ta vypuštěná plocha není velká, ale těch pět stavebních strojů na ní není ani vidět.


Přiblíženo.


Pohled k městu.


Přidám výlohu se slečnou Santovou, na jeho ctihodnou paní, se mi tato zdá moc mladá.