Listopad 2012

Aby blog nestál...

29. listopadu 2012 v 8:04 | Jarka
To je teď ale divný čas.
Skoro celý den je tma, počasí je nanicovaté a mé nápady co dát na blog, se rovnají nule.
Včera jsme byli na skok ve městě, koupila jsem svíčky na adventní věnec, protože první adventní neděle je tu coby dup. Minulý rok už jsem advent zahájila vánočně vyzdobeným bytem, letos mě připadá skoro nepatřičné ty dekorace vyndavat. Doufám, že opravdu přijde to avizované ochlazení se sněžením a trochu mě to vánočně naladí, protože letos jsem nějaká zabržděná. Asi mě to narušila ta naše koupelnová přestavba, jak jsem uklidila byt, mám prostě hotovo a jakoby mě už nic lepšího nečekalo.
Přece jen jsme včera provětrali peněženku a koupili dva dárky. Taky jsem převlíkla postele a vyprala ložní, které mi na balkoně (lodžii) visí jak chcíplá myš a v tomto počasí asi ještě dlouho bude.
Dnes se pokusím vylouskat vlašské ořechy a začnu se zaobírat pečením (zatím jen v hlavě) a mimo jiné, jsem začala dumat nad zimním kabátkem mého blogu.

Aby to dnes nebylo úplně bez fotek, dám poslední podzimní snímek od Jordánu. To bílé na pěšině, je pes Valentýn. Mám podezření, že vykonával velkou potřebu. Jeho páneček seděl kus dál na lavičce v družném hovoru s jiným pánečkem.



Odpovědi + fotozbytky

27. listopadu 2012 v 8:13 | Jarka
Ještě jedny odpovědi na 11 otázek dlužím Otavínce. Slíbila jsem jí, že na ně nazapomenu a protože se sliby mají plnit, jdu hned na ně.
1. Máš raději divadlo, nebo kino?
Raději mám kino už proto, že do divadla svého muže těžko dostávám, zatímco na kino se dá někdy přemluvit.
2. Miluješ poezii?
Nó, musím se přiznat, že ani ne. Srozumitelnější je pro mě próza.
3. Kam raději na dovolenou - moře nebo hory?
Jednoznačně u mě vyhrávají hory. Nestojím o vedra a vyprahlou krajinu, miluji zelené lesy, čisté potůčky a můj sen je Aljaška.
4. Kouříš?
NE.
5. Jakou máš barvu očí?
Šedomodrou.
6. Chodíš raději, nebo jezdíš.
Moc to nerozlišuji. Mám ráda procházky s fotoaparátem a proto ráda i jezdím na výlety, abych mohla chodit po nových místech a sbírat nové fotoúlovky.
7. Máš ráda čokoládu?
Mám, ale musí to být pořádná, to znamená hořká.
8. Olejové barvy, nebo grafiku?
Grafika není špatná, ale barvy to vyhrávají.
9. Kolik máš dětí?
Dva kluky.
10. Sportuješ?
Ne, jsem na sporty dřevo.
11. Miluješ borůvky?
Miluji, zvlášť, když mi je někdo nasbírá.

A teď ještě přidám pár snímků, které mi zbyly z naší minulo-týdení procházky po nábřeží Jordánu. Meteorologové nám předpovídají nástup zimy a sněžení a to už by pak mé podzimní fotky byly úplně mimo mísu.
V blízkosti nádraží a pěkně viditelná od Jordánu, je Sladovna. Po celou procházku nás doprovázela nádherná vůně praženého ječmene.


Ještě jeden záběr z dálky.


A teď už jen ten slíbený podzim.






Nadpis nevymyslím

26. listopadu 2012 v 7:58 | Jarka
Nové články uveřeňuji ráno, ale jen vyjímečně ja taky ráno chystám, většinou si je připravuji už večer předcházejícího dne.
Takže dnešní příspěvěk vznikl včera večer a musím se přiznat, že jsem měla docela honičku. Chtěla jsem být totiž hotová do osmi, abych se mohla v klidu podívat na závěrečný díl hledání taletů v Česko-Slovensku.
Přetáhla jsem si fotky, otevřela "Nový článek" a zasekla se na dlouhé minuty. Jaksi se nedostavil nápad na nadpis, ale protože mě čas tlačil a bez nadpisu to dál nejde, je takový, jaký je.
V pátek jsme byli v Baumaxu pro hřebíčky do panelu, protože i když bydlíme v domě zděném, je tak bytelně postaven, že do něj normální hřebík nezatlučem.
Před vchodem jsem si vyfotila zahradní mužíčky.



A v "mezidveří" rozsvícený stromeček.



Mimo pytlíčku s pěti plastovými háčky opatřenými hroty, které zalezou do betonu (85,-KčNerozhodný), jsem koupila nové lojové koule pro ptáčky.


V sobotu jsme byli u mamky a domluvily jsme se, že v neděli zajdeme na hřbitov dát do schránky vánoční výzdobu. Napřed jsem myslela, že mamka blázní. Pak jsem zjistila, že je příští neděle 1. adventní a dokonce i město už máme připravené k prvnímu svícení. Stromeček na náměstí se bude rozsvěcet v pátek.
Na víkend jsem pekla hrnečkovou buchtu. Už jsem ji na blogu asi měla. Jo. Všimněte si mého plechu se zastřiženými sajtnami na kratší straně, takle už se do mé nové trouby vejde v pohodě. Mrkající





Mých 11.....

24. listopadu 2012 v 8:30 | Jarka
Včera jsem od Péti, obdržela výzvu k dotazníkové blogové štafetě.
Vždycky, když na blozích něco takového vypukne rovná se to lavině, která během chvíle zaplaví všechny blogy, předpokládám, že i tato štafeta dopadne stejně, už proto, že těch nominantů má být 11.
Lhala bych, kdybych se nepřiznala, že mě pokaždé potěší, když si na mě kdokoliv z vás vzpomene a napíše mé jméno, ale jestli mám se svou upřímností pokračovat, vždycky je to pro mě i starost koho dál nominovat, takže v poslední době štafetu přijmu a zároveň pokázím tím, že nevyberu další pokračovatele. Při výběru mám dokonce pocit, že teoretického nominanta bych zaskočila stejně, jako jsem zaskočená já, ale přitom nechci zklamat toho, kdo mě vybral. No prostě jestli mám být upřímná, tyto štafety bych nejraději zrušila. Rozpačitý
Otázkám se ale vyhnout nechci ani náhodou, tak se do nich pustím.

1) Jaké je tvé nejoblíbenější jídlo?
Možná se budete divit, ale jsou to škubánky s mákem. Po těch bych se utloukla.

2) Co se ti nejvíc líbí na blogovém světě?
Jedním slovem všechno. Více slovy, vaše články a povídání, fotky, recepty a v první řadě vy všichni, které považuji za své přátele.

3) Jaká je tvá oblíbená filmová postava?
Budete se mi smát, ale vyhrává to Harry Potter.

4) Jak nejraději trávíš svůj volný čas?
Doma si nejlépe odpočinu u křížovek a osmisměrek. Venku jsou to procházky a výlety s foťáčkem v ruce.

5) Čím, nebo kým bys chtěla být, kdyby ses znovu narodila?
Na to neumím odpovědět. Asi tím, čím jsem.

6) Domek, nebo byt?
Domeček se zahrádkou.

7) Pes, nebo kočka.
Pejsek a kočička na té zahrádce u domku.

8) Máš ráda Vánoce? Jak se na ně připravuješ?
Mám a moc. Připravuji se na ně hlavně těšením. Myslím, že Vánoce nedělá uklizený byt a napečené cukroví, ani hromada dárků pod stromečkem. Kouzlo Vánoc spočívá především v očekávání něčeho krásného, je to zahaleno do tajemství, které nám bylo nejblíž, když jsme byly ještě malé děti. Pro mě jako věřící, je to všechno ještě umocněné duchovním rozměrem, vždyť toho Ježíšeka v jesličkách nám poslal sám Bůh.

9) Co tě dokáže zaručeně rozesmát? Jaký máš návod na dobrou náladu?
Stoprocentně na mě působí specifický černý humor mého manžela, nebo trefná vtipná poznámka, jako i absurdní situace a hlavně ty situace, kdy je smát se, krajně nevhodné. Ale návod nemám, každý jsme jiný a na každého působí něco jiného.

10) Máš nějakou fobii?
Myslím, že ano i když to nemám vyzkoušené, ale samotná představa mě děsí. Jsou to malé uzavřené prostory.

11) Nakupuješ ráda? Za co bys byla schopná utratit nejvíce peněz?
Tak v tomto asi nejsem holka. Nakupování ráda nemám a to vůbec.

Přece jen jsem sesmolila 11 otázek pro některou z vás.
1) Umíš hrát na nějaký hudební nástroj?
2) Jakou hudbu posloucháš?
3) Kolik televizních seriálů stíháš sledovat?
4) Které roční období je ti nejmilejší?
5) Nosíš raději sukně, nebo kalhoty?
6) Co ty a domácí mazlíčci?
7) Dáš si raději kávu, nebo čaj?
8) Jaká barva oblečení převládá ve tvém šatníku? Máš ráda stejnou barvu i doma kolem sebe?
9) Vanu, nebo sprchu?
10) Moře, nebo hory?
11) Už jsi měla chvíli, kdy bys nejraději s blogováním sekla? Jestli ano, proč jsi to neudělala?

Jedenáct nominantů dohromady nedám ani náhodou a mám obavu, že i ty, které jsem si vytipovala už někdo do hry nominoval. Takže jestli má chuť, mohla by se o odpovědi pokusit:

Vysluněný podzim

22. listopadu 2012 v 8:10 | Jarka
To, že je venku šedo a nebarevno, se nám jenom zdá, stačí aby se umoudřilo slunce a najednou se ty barvy ukážou.
Napadlo mě přirovnání s podmořským světem. Ne, že bych se někdy v moři potápěla, nepotápím se totiž vůbec, ale mám to vysledované z televizních dokumentů. Všimla jsem si, jak se ten podmořský svět rozzáří všemi barvami, když si na něj potápěči posvítí reflektorem.
Za vypuštěnou částí našeho Jordánu se nachází jeho druhá část ještě s vodou, i když je jí taky trochu méně než obvykle.


Do jednoho ramene se přestěhovalo pár kačenek.



Stromy jsou bez listí, ale ve slunci to sluší i pahýlům.


Tady je vidět jordánská vodárna.


Rybník vede dál a ještě jednou zatáčí.


Při zpáteční cestě mě na hrázi zaujal tento pes. Je docela normální, ale jeho pán na něj z lavičky volal Valentýne. No, není to krásné jméno pro psa?


A to je pro dnešek z barevného podzimu, vše.



Ještě vám musím napsat z jakého snu jsem se na dnešek probudila. Už jsem asi v očekávání vánočního pečení, protože se mi zdálo, že jsem vybírala z plechu do krabičky malé čtverečky pomazané krémem a polité čokoládou. Ale ta čokoláda mi na tom krému pořád ujížděla a čtverečky se mi bortily a já to pokažené cukroví baštila. To vám byla taková dobrota, že jsem byla po probuzení docela rozladěná, že nespím o chviličku déle. S vyplazeným jazykem

Kam jinam - k Jordánu

21. listopadu 2012 v 8:04 | Jarka
Včera jsem si tím "inverzním" článkem přivolala sluníčko.
Dopoledne se to nezdálo, ale po obědě se vyčistila obloha do azurova. Potřebovala jsem nakoupit, ale před tím jsme zajeli na procházku k Jordánu. Sice pofukoval svěží větřík, ale když nefoukal do uší, bylo nádherně jak na jaře. Jenže to je špatný příměr, příroda je celá hnědo-zrzavá a jaro nepřipomíná ani náhodou.
Od syna z FB, jsem si ukradla leteckou fotku Jordánu. Je to parádní pohled na tu část rybníka, která se bude odbahňovat jako první. Když fotím, stojím většinou na břehu v levém dolním růžku.


Už jsem tam a fotím přes mladého tatínka s mrňouskem.


Tentokrát jsme se vydali na procházku opačným směrem. Šli jsme k hrázce, která přehradila Jordán na polovinu.


Ani nemusím nic psát, stačí se jen dívat.





A tady už jsme v nejužším místě rybníku a jeho přehrazení. Došli jsme kousek dál a fotila jsem i při zpáteční cestě, ale to si nechám na příště.


Inverze a šero

20. listopadu 2012 v 8:36 | Jarka
Jsem tak zvaně v pytli, kelu, kýbli ....., dosaďte si co je libo.
Už druhý týden jsme pod inverzní dekou, sluníčko na chviličku problesklo jen v neděli a to jsem nestihla vyběhnout s foťákem ven, takže se pořád potýkám s nedostatkem vhodných snímků na blog. Pro nás, co máme blogování spojené s focením, je to zapeklitá situace.
Venku šero.



Doma šero. Na hodinách je po osmé, to už jsem hodinu na nohou a říkám si proč vlastně, ale dýl spát nedokážu. V noci spím jak dřevo a když se ráno probudím jsem čerstvá jak rybička a válet se v posteli mě nebaví.


Ale jinak mě to šero nevadí, doma mi je útulno a nemám problém se zabavit, dokonce mě nevadí ani nic-dělání, dokážu jen tak bloumat a jsem v pohodě. Jsem já to zvláštní tvor. Mrkající

Už přemýšlíte?

19. listopadu 2012 v 8:52 | Jarka
Už přemýšlíte co na Vánoce napečete a jakými dárky potěšíte rodinu?
Já zatím moc ne, ale do toho zdánlivého klídku mi rušivě zasahuje výzdoba v obchoďácích (ve městě zatím nic není, jen ty obchodní domy už blázní) a taky množství časopisů, které se začínají rojit v ragálech s novinami.


O drožďovém cukroví jsem ještě neslyšela.


Ale do těchto tvarohových srdíček se chci pustit.


A kdybych byla dítětem, moc bych si přála nějakou mluvící hračku. Ten časopis je jich plný a u mě vedou Fanfulíni.




Už týden....

17. listopadu 2012 v 8:06
Už jsem po vynucené přestávce (kvůlivá rekonstrukci naší pidi-koupelny) týden zpátky na blogu a pořád jsem se ještě pořádně nerozjela, jelikož a protože nemám žádné nové fotky.
Už se mi ani nechce věřit, jaký jsme měli doma hrůzinec. Ono se řekne koupelna u kuchyně, ale ten binec je nakonec v celém bytě.
Než jsme postavili sprcháč trvalo to celé nekonečné tři týdny. Jezdili jsme se sprchovat k mamince mého muže, ale byly dny, kdy jsme byli tak hotoví, že jsme se večer umyli jen u kuchyňského dřezu. Posadila jsem se na linku, nohy dala do dřezu a bylo to.
Takle a i hůř vypadala naše kuchyň (snímek je ze synova mobilu).



Teď už je to lepší.


Jiný záběr.


Za linkou už je náš nový sporák, ale na novou linku, jsme se zatím nezmohli, této už je 40 let.



Tady je ještě vana v koupelně, už je zbavená růžových obkladů, umyvadlo jsme si nechali původní.


A tady je sprcháč na místě a jak vidíte naše stará pračka to měla spočítané na milimetry. Až jednou klekne, koupíme si menší, ale až ji budeme chtít vynést, budeme muset nejprve dát umyvadlo pryč.


Je fajn mít novou koupelnu, ale úplně nejlepší je mít doma čisto. Mrkající

Už krmím i svítím

15. listopadu 2012 v 8:06 | Jarka
Už jsem začala přikrmovat ptáčky.
Všimla jsem si už během naší koupelnové přestavby, že na borovici před balkonem se začínají slétat ptáci, jsou to mršky chytré a určitě si pamatují, že na tomto místě na ně celou zimu čeká něco dobrého do zobáčku. Zatím jsem ještě nevytáhla dřevěné krmítko, ale koupila jsem v Baumaxu velikánskou lojovou kouli a zavěsila ji na větvičku.
Včera jsem po obědě větrala a při otevření balkonu ptáčky vyplašila, netrvalo ale dlouho a vrátili se, takže jsem se je pokusila vyfotit. Sice jsem je svou přítomností plašila pořád, ale pár snímků mám.
Tady je vrabec. Ne ovšem na kouli, ale u kmenu stromu. Máte ho?


Tady jsou dokonce ptáčci tři. Raději jsem nad ně napsala, kde jsou.


A tady je to jasné.



A ještě vám ukážu, jaké jsem si koupila vánoční svícení.