Říjen 2012

S chutí do toho

15. října 2012 v 7:50 | Jarka
S chutí do toho a půl je hotovo. Kéž by toto pořekadlo platilo doslovně.
Nastal ten den "D", kdy začínáme s přestavbou koupelny. Koupelna má vstup z kuchyně, takže jsme vyklidili nejen koupelnu, ale i kuchyň a předsíň, aby mohl stavební ruch vypuknout bez omezení.
Smůla je, že koutek se stolkem a počítačem i kabelové internetové připojení, máme vyvedeno právě do kuchyně a protože ji chceme na úplný závěr ještě vymalovat, budeme až do konce prací bez internetu.
Mějte se béžově a užívejte si hezkých podzimních dnů. Budou-li, nějaké. Mrkající



Na internetu už nejsem, tento článek, jsem měla přednastavený.

Ještě zahradou

13. října 2012 v 8:00 | Jarka
Takže Jordán a ryby jsem vám ukázala, tak se můžu ještě na skok vrátit do parku pod Benešvou vilou.
Park je to malý, ale jsou zde krásné letité stromy a dokonce pod nimi rostou i houby. V trávě jsem viděla nějaké v okrové barvě, ty jsem přešla bez povšimnutí, ale když jsme přišli k muchomůrkám, musela jsem si aspoň dvě vyfotit.


Pak za mnou začal manžel zaostávat a když jsem se ohlédla, stál u plotu a volala mě zpátky, že je tam spousta hříbků. Nechtělo se mi vracet, ale manžela u plotu na fotce mám.


Na konci plotu si povídali rybáři.


Rybář měl nahozeno v Lužnici, do které v tomto místě vtéká Kozský potok.


Ty dva betonové kůly patří k bývalému malému přístavišti a toto je pohled k mostu přes potok.


Aby jste mi věřili, že je to park pod vilou E.Beneše, tak tady jí kousek kouká.


A na závěr dám snímek platanu.





Mějte krásný víkend, já si ho užívám zvlášť, po neděli zahajujeme přestavbu té koupelny.

Ryby, ryby, ryby ....

12. října 2012 v 8:06 | Jarka
Dnes jsem chtěla ještě pokračovat parkem pod vilou E.Beneše, ale dám přednost něčemu jinému.
Včera nás totiž napadlo zajít se podívat na sádky, kam se dávají ryby vylovené z vypouštěného Jordánu. Když jsme tam byli před pár týdny, odešli jsme zklamaní, protože jsme neviděli nic. Teď je na sádkách napuštěno spousta bazénů a v nich je "milióny" ryb.


Tady jsou ryby opravdu pořádné, ale špatně vidět. Ve vodě probleskují hlavně jejich světlejší tlamy.



Nejvíc bazénů je s kapříky. Jsou tam kluci namačkaní a pořád vyskakují nad hladinu.



Zašli jsme se mrknout i na Jordánskou hráz a na Jordán, kde pořád probíhá odlov. V té louži už je to hračka. Výlov probíhá jen z loděk, čeřeny a ryb je v Jordánu ještě moc. Dobře jsme z výšky hráze viděli, jak se pod hladinou melou jejich hřbety.





Park pod vilou E.B.

11. října 2012 v 8:06 | Jarka
Jak určitě víte, tak vila Edvarda Beneše je v Sezimově Ústí a to je od nás co by kamenem dohodil. Ta vila je přístupná jen v sezoně a jen ve vyhrazené dny. I my jsme v ní byli (je to asi dva roky) a protože se interiéry mohly fotit, můžete fotky kdykoliv vidět v mé galerii.
Včera mě napadlo, že bychom mohli zaskočit do parku, který je pod vilou a je volně přístupný. Hned za vstupní brankou jsem poprvé zmáčkla spousť foťáčku a vyfotila si manžele Benešovi na informační ceduli.



O kousek dál, jsem si vyfotila tuto sochu. Je bez hlavy, ale zrovna mi svítilo sluníčko a je pěkně barevná, tak šup s ní na blog.


V tomto parku je hrobka E.Beneše. Můžete si o ní přečíst na výřezu z další cedule. Jestli to ovšem bude k přečtení.


Hrobka je ve stínu pod svahem, ale když svítí slunce, fotí se moc špatně. Záběry jsou tedy zešikma, aby na snímku bylo aspoň něco.



Ještě jeden snímek z větší vzdálenosti.


Ze zahrady je přístup k Lužnici, ale je zde plot z drátěného pletiva. Prostrčila jsem objektiv pletivem a vyfotila nedaleký most.


Z druhého konce zahrady dohlédneme na kostelní věž v Sezimově Ústí.


Už za chvíli

10. října 2012 v 7:52 | Jarka
Nevím jak u vás, ale u nás si ze mě dělá počasí šprťouchlata. Vždycky ráno a dopoledne krásně svítí sluníčko, ale záhy po obědě se zatáhne a mnou naplánovaná fotoprocházka, je zase v háji, aby pak navečer znovu sluníčko vesele svítilo.
Zatažené fotky nemusím dělat nové, těch mám ještě pár v archivu z pátku.


Ale včera odpoledne, jsme přece jen doma neseděli. Zajeli jsme do Baumaxu a konečně vybrali sprchový kout, který hodláme dát místo vany. Takže už za chvíli začneme demolovat koupelnu. Moc se těčím na to, až bude celá nová, ale zároveň se toho staveniště v bytě bojím. Takto náš sprcháč vypadá (ofoceno z krabice), má i sedátko a dokonce i zabudované rádio, což trochu nechápu, ale budiž.


Dvě krabice jsme zatím dali do kuchyně a dvě máme v ložnici. Ale to je teprve začátek, všeho toho, co bude potřeba.


Zítra zajdeme na byťák zaplatit 120,-Kč za nahlášení rekonstrukce a příští týden, už začneme. A zatím si dáme báječnou ovocno-jogurtovou zmrzlinu. Měl ji manžel, když jsme šli v pátek od Jordánu. Mě by chutnala taky, je fakt výborná, ale proč dávají tak obrovské porce? To prostě nezvládnu. S vyplazeným jazykem



Pod mrakem

8. října 2012 v 7:37 | Jarka
Jak už jsem se zmiňovala, přestože byl minulý pátek krásný den plný slunce, zrovna když jsme byli venku a chtěla jsem vyfotit náš "bývalý" rybník, bylo pod mrakem.
Přemýšlela jsem, že zajdem do města znovu a uděláme si kolem Jordánu repete-kolečko, ale nakonec jsem si řekla, že těch zakaboněných dnů teď bude čím dál tím víc a že si je na ně potřeba zvykat.
Takže použiju ty snímky, které už mám. Venku jsme vážně byli brzo po obědě a ne až kolem šesté večer. Nerozhodný


Z Jordánu nám zbyla jen umrněná loužička a po vyschlých okrajích už začínají pracovat i bagry.


Pohled k předělovací nasypané hrázi, za ní je vody dost.


Ráda ten úbytek vody porovnávám a na tomto snímku, si můžete porovnat i to, jaký je rozdíl v kvalitě fotky se sluncem a bez něj. Doma jsem zjistila, že jsem při focení musela stát na přesně tom samém místě, jak kdybych tam měla značku. Všimněte si té větve a dvou pneumatik na břehu. Mrkající


Po vodě už v těchto místech není ani památky, zůstalo jen vlhké bahno.


Po nábřeží.


Okolo Čajovny.



Přes botanickou zahradu, domů.


Tento snímek, kdyby svítilo sluníčko, mohl být jako hezký závěr.


Proti času

6. října 2012 v 7:49 | Jarka
Včera jsem se byla podívat u Jordánu, ale dnes odtud fotky neuvidíte.
Přestože byl takřka celý den krásný a plný sluníčka, zrovna v tu dobu, kdy jsem byla ve městě bylo zataženo a podle toho taky ty mé fotky vypadají. O tu loužičku, která nám místo Jordánu zbyla, vás nepřipravím, ale na víkend jsem se rozhodla jít proti času a zařadit na blog snímky z botanické zahrady.
Ty snímky, jsou opravdu návratem v čase a nevěřila bych, že jen dvoutýdení. Takový skok, ten podzim udělal. Vím to na 100%, protože jsem tou botankou prošla i včera a ten rozdíl viděla.
Takto už to nevypadá ani náhodou i když andělské trumpety ještě pár květů mají.


Ne, že by už nic nekvetlo, ale slunečnice už by jste takle krásné na záhonech nenašli. Na dlouhých stoncích, po květech zůstaly jen semeníky.



Ani tento záhon už tak bujně a zdravě nevypadá.


Jiřiny taky ještě kvetou, ale ve včerejším zataženu na tyto sluníčkové, neměly.



Mezi fotkami jsem našla i tento strom se zvláštními lusky. Hned jsem si vzpomněla na Babetku, která ho měla na svém blogu a její manžel vygooglil, jak se jmenuje. No a já na něj několik dnů poté, narazila v botanické zahradě a i s cedulí.




Hezký víkend vám všem přeji a doufám, že bude teplý a slunečný.

Zámecký rybník

5. října 2012 v 7:49 | Jarka
Včera jsem si po ránu malovala, jak po obědě půjdu k Jordánu a podívám se jestli je v něm ještě nějaká voda, ale sluníčko se během dopoledne odporoučelo a až do večera bylo pod mrakem. Takže z procházky sešlo a byli jsme jen nakoupit.
Uvidíme, jak bude dnes a jestli ulovím nějaký nový snímek.
Zatím jsem musela opět zalovit v archivních fotozbytcích. Už je to víc, než dva týdny, kdy jsme byli na našem posledním výletě, který jsem nazvala - Poslední letní. Tenkrát, jsem si ve Lnářích vyfotila kaštánky na stromě, dnes už jsou skoro všechny spadané pod stromy a padají takovým způsobem, že když foukne vítr, je to jak krupobití až je pod kaštany nebezpečno.


U lnářského zámku a tvrze, jsem si taky vyfotila Zámecký rybník. Dočetla jsem se, že v dřívějších dobách měly tyto rybníky u venkovských sídel, které neměly výhodu nepřístupného návrší tak, jako mnohé hrady a zámky, funkci jako prostředek obrany. Tento rybník obklopuje zámek a tvrz ze dvou světových stran.


Autoportrét.


Nevěříte?



Takže dnes uvařím k obědu bramboračku s houbami a rýžový nákyp. Ani jsem se neptala manžela, jestli má na sladký oběd chuť, ale když se ho zeptám co by si dal řekne, že je mu to jedno, že neví. Tak má smůlu. Když tak si může dát té polévky dva talíře a třeba s chlebem. S vyplazeným jazykem No a pak uvidíme, jestli to bude na tu procházku. Jen abych ho, ale tím obědem bez masa nenaštvala. Na procházky nerada chodím sama. Mrkající

Zase o ničem

4. října 2012 v 8:04 | Jarka
A zase je tady období, kdy nemám snímky z výletů a nastává dilema, jestli si dát blogovou pauzu, nebo psát tak zvaně, o ničem.
Manžel už pár dní jezdí se svým příbuzným do lesa natírat mladým stromkům kmínky barvou, aby na ně přes zimu nedostala chuť lesní zvířátka a tak ani na nějaké výletování není čas, nehledě na to, že u manžela ani nálada.
Chystali jsme se během září rekonstruovat koupelnu. Chceme vyhodit vanu a pořídit si sprchový kout. Máme vybraný moc pěkný i se zabudovaným sedátkem. Jenže teď to vypadá, že se do přestavby pustíme až někdy koncem října.
V archivu, jsem našla pár domů, které mě zaujaly tím, jak jsou okytičkované.
Toto okno, jsem si vyfotila v Soběslavi.


Červený dům je tuším s vesnice Horky. Takto ještě tak pěkný není.


Takle už mu to sluší víc. Jen by mě zajímalo, jak dostali před dům ten ohromný balvan.


Terasa v dálce.


V Klokotech. To byl konec srpna.


A květiny mezi domy v našem městě.



Díry v zateplení

3. října 2012 v 8:00 | Jarka
O víkendu se jezdíváme podívat na mamku, která bydlí na sídlišti v paneláku.
Vloni jim v rámci zateplování vyměnili okna a udělali krásnou barevnou fasádu. To sídliště, na kterém mamka bydlí je už starší a podle mě hezčí, než novější na opačném konci našeho města. Je tady víc plochy pro dětská hřiště a zeleň. Mamka má před kuchyňským oknem velký strom, kde se dají pozorovat veverky, žluny i strakapoudi. A o ty posledně jmenové v dnešním článku půjde.
Obyvatelé paneláku několik dnů po sobě slyšeli usilovné ťukání do fasády domu a zjistili, že tam "pracuje" strakapoud. Výsledky jeho práce, jsem si vyfotila. Doufám, že na boku paneláku vidíte ty tři okrouhlé díry nad sebou.


Bylo nám divné, že ty díry mají mezi sebou pravidelný interval a brácha, který přijel na prodloužený víkend se domnívá, že jsou to spojovací kroužky na zateplovací polystyrén. V místech spojů, se omítka malinko vzdouvá, čehož strakapoud využil a dal se do díla.


Nedovedu si vysvětlit co z toho má, asi mu ten polystyrén chutná. Dívala jsem se na okolní paneláky a mají dírky taky.



A nazávěr trochu veselých barviček. Květ jiřinky, jsem vyfotila v naší botance.